§ 3 Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o zjednodušení úpravy odměňování dělníků, obchodně provozních a technickohospodářských pracovníků – Odměňování dělníků
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o zjednodušení úpravy odměňování dělníků, obchodně provozních a technickohospodářských pracovníků · 269/1990 Sb. · § 3 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 3 vyhlášky 269/1990 stanovuje, jaké pravomoci zůstávají ústředním orgánům a jaké možnosti mají organizace při odměňování dělníků, a také co organizace nemusí dodržovat.
§ 3 Odměňování dělníků
(1) V pravomoci příslušného ústředního orgánu při odměňování dělníků je i nadále
a) vydávání, změny a doplňky kvalifikačních katalogů, resortních (odvětvových) sborníků příkladů pracovních činností a resortních sborníků převzatých dělnických povolání,
b) vydávání, změny a doplňky resortních seznamů příkladů fyzicky mimořádně namáhavých prací a resortních seznamů (sborníků) prací odměňovaných příplatkem za ztížené a zdraví škodlivé pracovní prostředí skupiny II; přitom výši příplatků této skupiny v rámci rozpětí stanoví organizace;
c) stanovení jednotných sazeb odměn za výkon inspekčních dispečerských a podobných pohotovostních služeb.
(2) Organizace může odměňovat dělníky
a) zabezpečující údržbu, opravy, seřizování strojů a zařízení stupnicí mzdových tarifů, která je převážně uplatňována v provozech, popř. úsecích, pro něž tyto činnosti zajišťují;
b) vykonávající práce zařazené do 2. tarifní třídy mzdovým tarifem 3. tarifní třídy;
c) druhou základní stupnicí mzdových tarifů ve výrobních a provozních úsecích, pro něž je ve mzdových předpisech pro odměňování dělníků stanovena první základní stupnice.
(3) Organizace není povinna při odměňování dělníků
a) přiznávat jim osobní třídu a poskytovat příplatek při přidělení práce s nižším mzdovým tarifem, než je tarif osobní třídy;
b) individuální úkolovou mzdou dodržovat rozdíl mezi jejich průměrnou osobní třídou a průměrnou tarifní třídou vykonávaných prací ve výši 0,3 třídy.
Paragraf 3 vyhlášky 269/1990 stanovuje, jaké pravomoci zůstávají ústředním orgánům a jaké možnosti mají organizace při odměňování dělníků, a také co organizace nemusí dodržovat.
Co to znamená v praxi
Ústřední orgány nadále rozhodují o kvalifikačních katalozích, seznamech namáhavých prací a sazbách za pohotovostní služby (odstavec 1).
Organizace mohou dělníky odměňovat podle stupnice mzdových tarifů používané v provozech, pro které údržbu zajišťují (odstavec 2 písm. a).
Organizace mohou dělníkům zařazeným do 2. tarifní třídy platit mzdou 3. tarifní třídy (odstavec 2 písm. b).
Organizace nemusí dělníkům přiznávat osobní třídu ani příplatek, pokud jim přidělí práci s nižším mzdovým tarifem (odstavec 3 písm. a).
Na co si dát pozor
Organizace stanovuje výši příplatků za ztížené a zdraví škodlivé pracovní prostředí skupiny II v rámci rozpětí (odstavec 1 písm. b).
Organizace nemusí u individuální úkolové mzdy dodržovat rozdíl 0,3 třídy mezi průměrnou osobní třídou a průměrnou tarifní třídou vykonávaných prací (odstavec 3 písm. b).