24 Cdo 649/2026 — Nejvyšší soud

24 Cdo 649/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2026 Spisová značka:24 Cdo 649/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.649.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opatrovník hmotně právní [ Opatrovník ] Účastníci řízení Dotčené předpisy:§ 62 o. z. § 465 odst. 1 o. z. § 471 o. z. § 466 o. z. § 457 o. z. § 157 odst. 2 o. s. ř. § 7 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 4. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 649/2026-314 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci péče o opatrovanou B. U., zastoupené opatrovníkem Obcí O., identifikační číslo osoby XY, se sídlem v XY, zastoupené JUDr. Michaelou Anastázií Písařovičovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Urxova 430/4, o změně opatrovníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 P 135/2023, o dovolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, č. j. 36 Co 269/2025-266, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, č. j. 36 Co 269/2025-266, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 5. 2025, č. j. 50 P 135/2023-245, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 5. 2025, č. j. 50 P 135/2023-245, soud prvního stupně odvolal Statutární město XY, sídlem XY, z funkce opatrovníka B. U. [jejíž svéprávnost byla omezena rozsudkem téhož soudu ze dne 12. 9. 2022, č. j. 50 Nc 537/2021-72, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 9. 3. 2023, č. j 36 Co 473/2022-113], a zároveň mu uložil, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení předložilo Obvodnímu soudu pro Prahu 5 závěrečný účet a aby řádně a přehledně předalo správu majetku nově jmenovanému opatrovníkovi (výrok I), jmenoval paní B. U., opatrovníkem obec O. se sídlem XY s tím, že tento nový opatrovník je oprávněn a povinen opatrovanku zastupovat v právních jednáních v rozsahu omezení svéprávnosti opatrovanky podle výroku I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 9. 2022, č. j. 50 Nc 537/2021-72, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2023, č. j. 36 Co 473/2022-113, s výjimkou jednání, u nichž to zákon vylučuje. Dále je opatrovník povinen jedenkrát ročně předložit soudu zprávu o osobě opatrovanky a předložit průběžné vyúčtování o nakládání s majetkem opatrovanky, a to vždy do 30. června každého roku. Při skončení zastupování je opatrovník povinen předložit soudu závěrečný účet a podle tohoto účtu předat majetek opatrovanky (výrok II). Soud prvního stupně současně vyslovil, že se tím mění výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 9. 2022, č. j. 50 Nc 537/2021-72 (výrok III) a nakonec vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel ze znění ustanovení § 471 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) s tím, že ze zprávy obce O., výpovědi opatrovanky a jejího manžela zjistil, že na území Statutárního města XY se B. U. (dále též jen „opatrovaná“) opatrovanka již delší čas nezdržuje, nemá zde bydliště, když kamarád, u kterého přebývala, přišel o bydlení, a ona proto nyní bydlí v obci O. u svého manžela, se kterým sdílí společnou domácnost. Oba manželé zároveň vyjádřili úmysl společně přebývat v obci O. i v budoucnu. Není tak v zájmu opatrovanky, aby funkci opatrovníka nadále zastávalo Statutární město XY, se kterým opatrovanku již nepojí žádné vazby. Naopak pro výkon této funkce se jeví vhodnou obec, ve které se opatrovanka fakticky zdržuje se svým manželem s úmyslem činit tak i nadále. Dále soud prvního stupně uvedl, že ačkoli si je vědom přání a návrhu opatrovanky, aby jí soud ustanovil opatrovníkem jejího manžela D. U., nejsou s ohledem na relativně krátké období obnoveného soužití manželů na jisto prokázány podmínky, že manžel je vhodnou osobou pro výkon této funkce. 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě odvolání podaného nově jmenovaným opatrovníkem obcí O. v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku II potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu). Odvolací soud, aniž by doplňoval dokazování k základní odvolací výhradě, že měl být opatrovníkem jmenován manžel B. U., přisvědčil závěrům soudu prvního stupně, které doplnil s tím, že z dosavadních skutkových zjištění nelze prozatím učinit závěr, že manžel opatrovanky splňuje podmínky pro výkon funkce, když v původním (měněném) rozhodnutí (rozsudku soudu prvního stupně ze dne 12. 9. 2022, č. j. 50 Nc 537/2021-72) „nebyl shledán osobou vhodnou k tomu, aby mohl tuto funkci ve prospěch opatrovanky odpovědně vykonávat“. Tomuto závěru svědčí podle mínění odvolacího soudu navíc i skutečnost, že ani „nová zjištění ustanovit jiného, než veřejného opatrovníka neumožňují, a tedy je na místě, aby v souladu s ust. § 471 odst. 2, 3 o. z. funkci vykonával nadále tzv. veřejný opatrovník v místě posledního známého bydliště opatrovanky“. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla obec O. (dále jen „dovolatelka“), jako jmenovaný hmotněprávní opatrovník dovoláním. V dovolání bylo namítáno, že právní posouzení ze strany soudů obou stupňů není správné, zejména pokud jde o náležitou aplikaci § 471 odst. 2 o. z. a rozhodnutí odvolacího soudu je v kolizi s judikaturou jak Nejvyššího soudu, tak i soudu Ústavního, zejména je v rozporu s principem subsidiarity veřejného opatrovnictví. Přesto napadeným rozhodnutím byl opatrovankou jmenován veřejný opatrovník, a to přesto, že opatrovaná opakovaně a jednoznačně vyjádřila přání, aby se jejím opatrovníkem stal její manžel D. U. (dále též jen „manžel“), se kterým sdílí společnou domácnost, žije v nekonfliktním prostředí a který zároveň výslovně projevil souhlas s tím, aby byl do funkce opatrovníka jmenován. Dovolatelka má za to, že ze skutkových zjištění jednoznačně plyne, že „manžel fakticky spravuje jmění opatrované, žije s ní ve společné domácnosti, vede ji k pochopení základních ekonomických souvislostí (nakupování), podporuje ji v nácviku vedení domácnosti, samostatných nákupů, vaření a dalších činností každodenního života a že vztah mezi opatrovanou a manželem je založen na důvěře“. Soudy obou stupňů současně nijak nezjistily, že by manžel byl osobou, která by funkci opatrovníka nemohla vykonávat, či že by vykonával tuto funkci v rozporu se zájmem opatrované. 5. Přání opatrovance ve vztahu k osobě opatrovníka má být zásadním vodítkem pro soud, neboť zpravidla odráží existenci vztahu důvěry, jenž je základním stavebním kamenem opatrovnictví, kdy navržená osoba opatrovníka opatrovance zná, je s ním v blízkém kontaktu a může tak lépe naplňovat základní cíle opatrovnictví. Soud by se od tohoto přání měl odchýlit jen výjimečně, a to zejména tehdy, je-li navržená osoba sama omezena ve svéprávnosti nebo odmítá funkci opatrovníka přijmout. O takovou situaci však v projednávané věci podle dovolatelky nejde. Soudy obou stupňů přesto zvolily opačný postup, kdy přání opatrované a souhlas manžela se jmenováním do funkce opatrovníka reflektovaly toliko formálně, aniž by se věcně a přesvědčivě vypořádaly s tím, proč není možné naplnit základní zákonnou preferenci osoby navržené opatrovanou. Úvaha, že „je třeba delšího času“, aby bylo postaveno najisto, že vztah opatrované a manžela je skutečně trvalý a výkon opatrovnictví bude v jejím prospěchu, nemá oporu v provedeném dokazování a je vnitřně rozporná s vlastním skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, podle něhož opatrovaná opětovně po dlouhou dobu žije s manželem ve společné domácnosti, sdílí s ním běžný rodinný život. Manžel se aktivně podílí na chodu domácnosti, na rozvoji jejích schopností a opatrovanka mu důvěřuje. 6. Soudy nižších stupňů podle dovolatelky nezjistily žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by manžel nebyl schopen řádně spravovat záležitosti opatrované nebo že by jeho jmenování bylo v rozporu s jejím zájmem. Výkon opatrovnictví ze strany osoby blízké je přitom z hlediska účelu opatrovnictví a ochrany zájmů opatrovanky nepochybně efektivnější než výkon této funkce veřejným opatrovníkem, kterým je dovolatelka, coby obec. Manžel s opatrovankou žije, zná její potřeby, denní režim, zdravotní a osobní omezení i možnosti, a je schopen pružně reagovat na její situaci. Tím, že soudy přesto upřednostnily ustanovení veřejného op