Vyhláška federálního ministerstva dopravy o přepravním řádu lanových drah

(1) Dopravce převezme k přepravě zásilky, které nejsou vyloučeny z přepravy podle ustanovení § 3 a které lze bezpečně přepravovat vzhledem k rozměrům, objemu, váze, množství a dalším vlastnostem s ohledem na technické provedení lanové dráhy.

(2) Jednotlivé kusy zásilky nesmějí vážit více než 15 kg a celá zásilka více než 300 kg.

(3) Každý kus zásilky musí být označen trvanlivě a čitelně adresou přepravce.

(4) K podeji zásilky je třeba předchozího souhlasu dopravce, který určí dobu a místo převzetí zásilky k přepravě.

(5) Zásilku podává přepravce k přepravě s přepravní listinou, kterou vyplní čitelně podle předtisku a odpovídá za údaje, které v přepravní listině uvedl.

(6) Neuvede-li přepravce v přepravní listině váhu zásilky, zjistí ji dopravce odvážením nebo ji stanoví odhadem. Za zjištění váhy se počítá poplatek podle tarifu.

(7) Přepravní smlouva vzniká převzetím zásilky k přepravě s přepravní listinou.

(8) Převzetí zásilky k přepravě potvrdí dopravce na přepravní listině razítkem odesílací stanice s datem převzetí, a to ihned po podeji celé zásilky, která je uvedena v přepravní listině, a po zaplacení přepravného. Po zaplacení přepravného vydá dopravce přepravci druhopis přepravní listiny.

(9) Zásilku nakládá přepravce a vykládá dopravce, není-li stanoveno jinak dohodou nebo místní úpravou dopravce. Dopravce může výjimečně převzít k přepravě zásilku, váží-li jednotlivé kusy i více než 15 kg při dodržení celkové váhy 300 kg celé zásilky. Takovou zásilku je povinen naložit a vyložit přepravce. Přepravce odpovídá za škodu, kterou při nakládce způsobil na kabině nebo sedačce nebo jiné zásilce nebo na zařízení lanové dráhy.

(10) Naloží-li nebo vyloží-li dopravce zásilku za přepravce, účtuje poplatky stanovené tarifem.

(1) Přepravce je povinen odebrat zásilku ihned po příjezdu kabiny nebo sedačky, kterou byla zásilka přepravena.

(2) Dopravce není povinen podat přepravci zprávu o příchodu zásilky. Přepravce může však sjednat s dopravcem písemnou úmluvu o podávání zpráv.

(3) Přepravce potvrdí převzetí zásilky na příslušném díle přepravní listiny, popřípadě jiného předepsaného dokladu. Dopravce mu po potvrzení vydá příslušný díl přepravní listiny.

(4) Neodebere-li přepravce zásilku, uskladní ji dopravce na bezpečném místě. Za uskladnění účtuje dopravce poplatky stanovené tarifem.

(1) Dopravce odpovídá z přepravní smlouvy cestujícím a přepravcům a cestující a přepravci odpovídají z přepravní smlouvy dopravci podle příslušných ustanovení občanského zákoníku nebo hospodářského zákoníku a tohoto přepravního řádu.

(2) Dopravce odpovídá za škody, které vzniknou na přepravovaném cestovním zavazadle nebo zásilce úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením v době od převzetí k přepravě až do vydání.

(3) Dopravce se své odpovědnosti za ztrátu nebo poškození zprostí, jestliže ztráta nebo poškození byly způsobeny

a) okolností, kterou dopravce nemohl odvrátit (např. zemětřesení, sesutí půdy, povodeň, úder blesku, sněhová vánice),

b) cestujícím nebo přepravcem (při nakládce nebo vykládce),

c) vadností zásilky,

d) vadností obalu nebo balení,

e) zvláštní povahou zásilky (např. křehkostí zboží, hnitím, rezivěním, zapařením, vysycháním, u živých zvířat poraněním nebo uhynutím).

(4) Důkaz o tom, že ztráta nebo poškození vznikly z příčin uvedených v odstavci 3 písm. a), b) a c), přísluší dopravci. Přepravce je povinen dokázat, že škoda nebyla způsobena příčinou uvedenou v odstavci 3 písm. d) a e).

(1) Cestovní zavazadlo se pokládá za ztracené, jestliže nebylo cestujícímu vydáno do dvou dnů po dni, kdy bylo převzato k přepravě.

(2) Zásilka nebo některý její kus se pokládají za ztracené, jestliže nebyly příjemci vydány do deseti dnů a jde-li o věci, které se rychle kazí, do dvou dnů po dni, kdy zásilka byla převzata k přepravě.

(1) Za ztrátu nebo poškození cestovního zavazadla (zásilky) uhradí dopravce na žádost cestujícího (přepravce) jen skutečnou škodu. Při určení výše škody se vychází z ceny v době ztráty nebo poškození s přihlédnutím k míře opotřebení.

(2) Nemůže-li cestující (přepravce) prokázat cenu cestovního zavazadla (zásilky), dopravce na žádost cestujícího (přepravce) mu vyplatí vzhledem k obsahu nejvýše 20 Kčs za každý kilogram váhy.

(1) Právo z přepravy cestujících, jejich zavazadel a zásilek se uplatňuje u příslušného dopravce.

(2) Cestující může uplatnit právo na

a) vrácení jízdného, předloží-li příslušnou platnou jízdenku,

b) náhradu škody za ztrátu nebo poškození cestovního zavazadla, předloží-li zavazadlový lístek, a při částečné ztrátě nebo poškození průpis zápisu.

(3) Přepravce může uplatnit právo na náhradu za ztrátu nebo poškození zásilky, předloží-li přepravní listinu, popřípadě druhopis přepravní listiny a při částečné ztrátě nebo poškození zásilky průpis zápisu.

(4) Při částečné ztrátě nebo poškození cestovního zavazadla (zásilky) je dopravce povinen vyhotovit na žádost cestujícího (přepravce) zápis v dolní stanici lanové dráhy.

(5) Právo na vrácení jízdného může cestující uplatnit jen v den, kdy jízdenka byla zakoupena, jestliže nedošlo k uskutečnění přepravy.

(6) Právo na náhradu škody vzniklé z přepravy cestovních zavazadel a zásilek musí cestující (přepravce) uplatnit do šesti měsíců ode dne, kdy cestovní zavazadlo (zásilka) bylo převzato k přepravě, jinak zaniká.

(7) Dopravce je povinen vyřídit podanou reklamaci a zpravit oprávněného o uznání nebo zamítnutí jeho reklamace do tří měsíců ode dne odeslání popřípadě osobního doporučení reklamace nebo ústního uplatnění.

(1) Cestující má právo žádat vrácení jízdného popřípadě i přepravného, neuskutečnila-li se přeprava

a) pro přerušení nebo omezení provozu pro poruchy zařízení lanové dráhy nebo vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek,

b) pro nemoc nebo nevolnost nebo špatnou pohyblivost cestujícího,

c) pro vyloučení z přepravy z příčin uvedených v § 7 odst. 1 a v § 9 odst. 1 písm. b).

(2) Dopravce vrátí jízdné jen na žádost cestujícího, který předloží jízdenku platnou pro den, v němž se neuskutečnila přeprava z příčin uvedených v odstavci 1.

(3) Jízdné při částečném uskutečnění přepravy vrátí dopravce po odečtení části jízdného za projetý úsek.

(4) V jiných případech než podle odstavce 1 a 3 se jízdné a přepravné nevrací. Jízdné a přepravné se rovněž nevrací, neuskutečnila-li se přeprava na lanové dráze, která byla prohlášena za součást městské hromadné dopravy.

(1) Dopravce provádí likvidaci neodebraných nebo nedoručitelných cestovních zavazadel nebo zásilek jen prodejem, ve výjimečných případech jich zničením. O prodeji nebo zničení sepíše dopravce zápis.

(2) Dopravce uvědomí oprávněného (cestujícího nebo přepravce), je-li znám, telegraficky, dálnopisem nebo poslem o zamýšlené likvidaci. O provedení likvidace podá zprávu doporučeným dopisem. Výdaje za podání zprávy je povinen zaplatit oprávněný.

(3) K likvidaci cestovního zavazadla nebo zásilky přikročí dopravce po uplynutí pěti kalendářních dnů ode dne, ve kterém byla podána oprávněnému zpráva o zamýšlené likvidaci. Jde-li o přepravu věcí, které se rychle kazí nebo o přepravu živých zvířat, je dopravce oprávněn přikročit k likvidaci podle povahy a stavu cestovního zavazadla nebo zásilky již po uplynutí jednoho kalendářního dne od podání zprávy.

(4) Z výtěžku likvidace se uhradí přednostně pohledávka dopravce váznoucí na zásilce a pak pohledávky orgánů státní správy. Zbytek vyplatí dopravce na požádání cestujícímu, který předloží zavazadlový lístek nebo přepravci, který předloží přepravní listinu (její druhopis). Částky z výtěžku likvidace, o které oprávněný včas nepožádal, se odvedou do státního rozpočtu. Právo na výplatu zaniká po jednom roce ode dne likvidace.

Zrušuje se

a) Přepravní řád lanových drah v provozu Československých státních drah platný od 1. července 1957,

b) § 1 odst. 2 a § 27 vyhlášky č. 127/1964 Sb., o městském přepravním řádu.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1977.

Ministr:

Ing. Blažek v. r.

1) § 2 odst. 1 zákona č. 51/1964 Sb., o dráhách.

1) § 6 odst. 3 vyhlášky ministerstva dopravy č. 127/1964 Sb., o městském přepravním řádu.

2) § 9 odst. 1 zákona o dráhách.

2) § 13 vyhlášky č. 127/1964 Sb.

3) § 9 vyhlášky č. 127/1964 Sb.

4) § 11 a 12 vyhlášky č. 127/1964 Sb., ve znění vyhlášky č. 118/1973 Sb.