Zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků

(1) Základní výměra starobního důchodu činí:

při průměrné měsíční pracovní odměně, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny nad Kčs do Kčs důchodové pásmo měsíčně Kčs- 300 230300 450 270450 600 310600 750 350750 900 390900 1 200 4401 200 1 500 5001 500 - 560

(2) Základní výměra starobního důchodu člena družstva, který byl po dobu aspoň pěti let bezprostředně před vznikem nároku na důchod odborným nebo předním pracovníkem, činí při průměrné měsíční pracovní odměně nad 1 500 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny, měsíčně 650 Kčs. Kdo se považuje za odborného nebo předního pracovníka, stanoví prováděcí předpisy.

(3) K základní výměře starobního důchodu se přičítá 1 % její výše za každý rok práce v družstvu, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši (§ 32 odst. 4).

Vláda stanoví,

a) zda a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení zaměstnanců nebo výsluhový důchod příslušníků ozbrojených sil a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevníků těm, kdo po splnění podmínek pro vznik nároku na důchod trvale pracují v družstvu,

b) zda a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevníků poživatelům tohoto důchodu, kteří jsou činni v pracovním poměru.

(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží družstevníku, který získal dobu důchodového zabezpečení potřebnou pro nárok na důchod (§ 40), jestliže se v době trvání důchodového zabezpečení nebo do dvou roků po jeho zániku stal pro trvalé zhoršení zdravotního stavu invalidním nebo částečně invalidním; částečný invalidní důchod však nenáleží, odpírá-li družstevník dále konat práce v družstvu, jichž je schopen podle rozhodnutí posudkové komise sociálního zabezpečení vydaného o částečné invaliditě družstevníka.

(2) Zásady, podle nichž se posuzuje invalidita a částečná invalidita, stanoví vláda.

(1) Doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod činí u družstevníků ve věku

nad 20 let do 22 let 1 roknad 22 let do 24 let2 rokynad 24 let do 26 let3 rokynad 26 let do 28 let4 rokynad 28 let5 roků.

U družstevníků ve věku nad 28 let se doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na důchod zjišťuje z posledních 10 let počítaných zpět od vzniku invalidity (částečné invalidity). U družstevníka mladšího než 20 let stačí i doba důchodového zabezpečení kratší než rok.

(2) Získal-li družstevník potřebnou dobu důchodového zabezpečení v některém z věkových pásem (odstavec 1) a byl-li poté nepřetržitě důchodově zabezpečen, považuje se za získanou doba důchodového zabezpečení potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

(3) Stane-li se invalidní (částečně invalidní) vdova, jejíž nárok na vdovský důchod v době vzniku invalidity již netrvá a ani z důvodu invalidity nemůže vzniknout, považuje se doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod vždy za získanou, jestliže vdova byla družstevnicí v době smrti svého manžela nebo se jí stala nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v pracovní činnosti v družstvu (§ 5 odst. 3) až do dne, kdy se stane invalidní (částečně invalidní).

(4) Vznikla-li invalidita nebo částečná invalidita pracovním úrazem (nemocí z povolání), nepožaduje se, aby doba důchodového zabezpečení trvala po dobu stanovenou v předchozích odstavcích.

(1) Invalidní důchod náleží ve výši starobního důchodu (§ 37).

(2) Částečný invalidní důchod činí 60 % invalidního důchodu.

(1) Vznikla-li invalidita nebo částečná invalidita pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, zvyšuje se invalidní důchod o 50 Kčs měsíčně a částečný invalidní důchod o 30 Kčs měsíčně.

(2) Pracovním úrazem je úraz, který družstevník utrpěl

a) při provozu družstevního zemědělského závodu nebo v přímé souvislosti s ním anebo při práci na záhumenku,

b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,

c) při výkonu veřejné funkce.

(3) Nemocemi z povolání se rozumějí nemoci, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání platném pro pracovníky v pracovním poměru, jestliže vznikly za podmínek stanovených v tomto seznamu.*)

Důchod vdovský, vdovecký a sirotčí náležejí

a) po družstevníkovi (družstevnici), který byl důchodově zabezpečen po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, jestliže neuplynuly od zániku důchodového zabezpečení do dne smrti více než dva roky, nebo po družstevníkovi (družstevnici), který zemřel následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání),

b) po poživateli starobního, invalidního a částečného invalidního důchodu poskytovaného z důchodového zabezpečení družstevníků.

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti družstevníka (důchodce).

(2) Vdovský důchod náleží nadále po uplynutí jednoho roku od smrti družstevníka (důchodce) vdově, jestliže

a) je invalidní (§ 39 odst. 2), nebo

b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 47), nebo

c) vychovala aspoň tři děti, nebo

d) dosáhla věku 45 let a vychovala alespoň dvě děti, nebo

e) dosáhla věku 50 let.

(3) Nárok na vdovský důchod nezanikne, odpadne-li některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo b), jestliže vdova v době trvání nároku na důchod dosáhla věku 50 let anebo věku 45 let a vychovala alespoň dvě děti.

(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též ženě, jejíž manželství s družstevníkem (důchodcem) bylo rozvedeno, jestliže byla v době jeho smrti odkázána na výživné, které jí byl povinen poskytovat.

(6) Vdovský důchod může být přiznán, jsou-li pro to okolnosti hodné zvláštního zřetele, také družce, která žila s družstevníkem (důchodcem) až do jeho smrti ve společné domácnosti a byla na něj odkázána výživou.

(7) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; je-li však splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 2, vznikne při opětném ovdovění původní nárok znovu, jestliže by po posledním manželu nárok nenáležel nebo by náležel v nižší výměře.

(1) Vdovský důchod činí

a) jde-li o vdovu po družstevníku nebo po poživateli částečného invalidního důchodu, 70 % invalidního důchodu, na který by měl družstevník nebo pracující poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, čítajíc v to i zvýšení důchodu při pracovním úrazu;

b) jde-li o vdovu po poživateli starobního nebo invalidního důchodu, 70 % důchodu, který důchodce požíval v době smrti;

c) jde-li o vdovu po pracujícím poživateli starobního nebo invalidního důchodu, 70 % toho důchodu, který důchodce požíval v době smrti, čítajíc v to i zvýšení důchodu při pracovním úrazu.

(2) Ženě, jejíž manželství bylo rozvedeno, náleží vdovský důchod jen do výše výživného (§ 44 odst. 5).

(1) Důchod vdovecký náleží vdovci po družstevnici (důchodkyni), je-li invalidní (§ 39 odst. 2) a byl-li poslední rok před smrtí družstevnice (důchodkyně) odkázán výživou na její pracovní příjem (důchod).

(2) Vdovecký důchod náleží ve výši vdovského důchodu.

(1) Sirotčí důchod náleží vlastnímu i osvojenému dítěti zemřelého družstevníka (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel jeho děd (bába) nebo pěstoun, který byl družstevníkem (důchodcem), a jestliže dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jestliže dítě

a) se soustavně připravuje předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo

b) je pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopno k práci.

(4) Po několika družstevnících (důchodcích) náleží dítěti jen jeden sirotčí důchod, a to nejvyšší.

Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí čtvrtinu, oboustranně osiřelého dítěte polovinu důchodu, z něhož se vyměřuje vdovský (vdovecký) důchod. Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 120 Kčs měsíčně, oboustranně osiřelého dítěte nejméně 200 Kčs měsíčně.

Pro poskytování osobního důchodu družstevníkům zvlášť zasloužilým v oboru hospodářství, vědy, kultury, správy a v jiných úsecích veřejné činnosti a pozůstalým po nich platí všeobecné předpisy o osobním důchodu.*)

Pro poskytování sociálního důchodu potřebným osobám, které byly družstevníky a jsou starší 65 let nebo invalidní, platí všeobecné předpisy o sociálním důchodu.**)

(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 47) poživatele důchodu starobního, invalidního nebo částečného invalidního, osobního a sociálního důchodu. Výchovné nenáleží, je-li poživatel důchodu uvedeného v předchozí větě uživatelem zemědělské půdy ve výměře větší, než připouštějí Vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev pro výměru záhumenku, nebo žije ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské půdy o takové výměře.

(2) Výchovné činí měsíčně na jedno dítě 70 Kčs, na dvě děti 170 Kčs, na tři děti 430 Kčs, na čtyři děti 690 Kčs, na pět dětí 950 Kčs a zvyšuje se na každé další dítě o 260 Kčs měsíčně. Činí-li důchod spolu s pracovním příjmem důchodce více než 1400 Kčs měsíčně, stanoví se výše výchovného jako u přídavků na děti (§ 26).

(3) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob, náleží výchovné té, která má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného té, jíž bylo dříve přiznáno.

(4) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte a poté za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(5) Je-li dítě v zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě.

(6) Určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány výchovným, které se na ně poskytuje; do určeného výživného se výchovné nezapočítává.

Důchody mohou být zvýšeny až o polovinu, je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou. Sirotčí důchod lze zvýšit pro bezmocnost až od sedmého roku věku dítěte. Také výchovné na dítě starší sedmi let může být zvýšeno až o polovinu, je-li dítě trvale bezmocné.

(1) Rozsah, podmínky a výše nároků ze sociálního zabezpečení učňů, kteří jsou v učebním poměru k družstvu, se řídí předpisy platnými pro ostatní učně.

(2) Základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny učně, podle níž se určuje výše peněžitých dávek zabezpečení v nemoci a peněžité pomoci v mateřství, je započitatelná peněžitá odměna náležející podle předpisů o finančním a hmotném zabezpečení učňů, kteří jsou v učebním poměru k družstvu; vznikla-li pracovní neschopnost v době, kdy skončilo přípravné období učně, je základem započitatelný výdělek dosažený v období odborného rozvoje.

(3) Nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje učňům od prvního dne pracovní neschopnosti ze státních prostředků.

(4) Základem pro výpočet průměrné měsíční pracovní odměny, podle níž se určuje výše důchodu učně, je částka 800 Kčs měsíčně, pokud peněžitá odměna nebo výdělek není vyšší.

(1) Rodinným příslušníkům družstevníka, kteří se stali invalidními nebo částečně invalidními následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) při provozu družstevního zemědělského závodu nebo v souvislosti s ním anebo při práci na záhumenku a nejsou sami družstevníky, může být poskytnut invalidní nebo částečný invalidní důchod.

(2) Výchovné k invalidnímu nebo částečnému invalidnímu důchodu rodinného příslušníka družstevníka ani důchody pozůstalých po rodinných příslušnících družstevníka se neposkytují.

(3) Za rodinné příslušníky se považují osoby uvedené v § 30 za podmínek v něm stanovených.

(4) Vláda stanoví, kdy se považuje rodinný příslušník družstevníka za invalidního nebo částečně invalidního.

(1) Invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka při pracovním úrazu činí 230 Kčs měsíčně a může být zvýšen v případech hodných zřetele o 50 Kčs měsíčně.

(2) Částečný invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka při pracovním úrazu činí 138 Kčs měsíčně a může být zvýšen v případech hodných zřetele o 30 Kčs měsíčně.

Utrpí-li poživatel starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu pracovní úraz (nemoc z povolání), může být jeho důchod zvýšen o částky uvedené v § 42.

Pro důchodové zabezpečení družstevníků, kteří se stali invalidními nebo částečně invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za služby v ozbrojených silách, a pro důchodové zabezpečení pozůstalých po družstevnících, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného za služby v ozbrojených silách, platí všeobecné předpisy.*)

(1) Nárok na dávku vzniká splněním časově poslední podmínky nároku. Nelze-li zjistit, kdy byla poslední podmínka nároku splněna, pokládá se za den splnění poslední podmínky den, kdy byl nárok uplatněn.

(2) Nárok na dávku zaniká, jestliže odpadla některá z jeho podmínek, pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak.

(1) Družstevník nebo jiný oprávněný podle tohoto zákona je povinen osvědčit stanoveným způsobem skutečnosti, na kterých závisí rozhodnutí o dávce.

(2) Družstevník, příjemce dávky nebo jiný oprávněný je povinen ohlásit do 15 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu.

(3) Příjemce dávky je povinen osvědčit v dané lhůtě, že trvají skutečnosti rozhodné pro další poskytování dávky nebo pro její výši; neučiní-li tak, může být výplata dávky zastavena.

(4) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, zdráhá-li se osoba, jejíž zdravotní stav je třeba zjistit, podrobit se lékařskému vyšetření přes to, že byla upozorněna na možné zastavení výplaty dávky.

(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána na podkladě omylu ve skutkových okolnostech, nebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se odejme, zvýší, sníží nebo se její výplata zastaví. Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky omylem nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož náleží.

(2) Družstevník nebo příjemce dávky, který zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem, je povinen přeplatek vrátit; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil jinou závažnou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy. O povinnosti vrátit tyto částky rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodnout o změně nebo o odnětí dávky nebo její části. Rozhodnutí o přeplatku na dávce zabezpečení v nemoci nebo zabezpečení matky a dítěte schvaluje okresní národní výbor. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky nebo z pracovní odměny téhož oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při exekuci na plat.

(1) Invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě zabezpečení v nemoci z doby před vznikem nároku na důchod.

(2) Je-li důchodce umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší šesti měsíců, důchod se počínajíc sedmým měsícem nevyplácí, pokud důchodce nemá vyživovací povinnost. Důchodci nebo jeho opatrovníku může však být vyplacena část důchodu na úhradu osobních potřeb a závazků důchodcových. Po návratu z léčebny vyplatí se důchodci důchod zpětně za poslední tři měsíce.

(3) Pro výplatu dávek do ciziny platí předpisy mezistátních úmluv. Výplata dávek do cizích států, s nimiž není úmluva uzavřena, řídí se směrnicemi, které vydá Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí místní národní výbor jeho bydliště na návrh manžela, opatrovníka dětí nebo z vlastního podnětu osobu, které má být dávka vyplácena místo oprávněnému. Vyhoví-li se návrhu, je příjemce dávky povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je povinen vyživovat.

(2) Za dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší tří měsíců, důchod nenáleží; manželce nebo dětem (§ 47) důchodce se vyplácí 70 % důchodu a výchovné.

Jsou-li u družstevníka (jeho rodinných příslušníků) splněny podmínky jednak pro nárok na dávku ze zabezpečení v nemoci nebo na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona, jednak pro nárok na obdobnou dávku z nemocenského pojištění zaměstnanců, náleží nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny a peněžitá pomoc v mateřství samostatně jak ze zabezpečení v nemoci podle tohoto zákona, tak i z nemocenského pojištění zaměstnanců; úhrn peněžitých dávek za pracovní den nesmí být přitom vyšší, než kdyby byly vyměřeny z částky 100 Kčs denně. Přesahuje-li úhrn průměrné denní pracovní odměny a čisté denní mzdy částku 100 Kčs denně, odečítá se částka přesahující 100 Kčs od průměrné denní pracovní odměny při výpočtu dávek v zabezpečení v nemoci podle tohoto zákona. Pohřebné a podpora při narození dítěte náleží jen jednou, a to podle předpisů platných pro pracovníky v pracovním poměru.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na totéž dítě u několika osob, náleží jen jedné z nich. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na totéž dítě jednak podle tohoto zákona, jednak podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců, náleží přídavky jen podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců, pokud prováděcí předpisy nestanoví jinak. Jsou-li splněny u téhož dítěte podmínky pro nárok na přídavky na děti podle tohoto zákona a pro nárok na výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, náleží jen toto výchovné.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na děti u obou rodičů, kteří jsou družstevníky, náleží přídavky na děti ze zabezpečení otce. Jsou-li však rodiče rozvedeni nebo nežijí-li spolu, náležejí přídavky na děti ze zabezpečení toho z nich, který má dítě v přímém zaopatření. To platí obdobně, jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na děti u dvou nebo více jiných osob než u rodičů.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) nebo podmínky pro nárok na dva důchody téhož druhu, náleží jen jeden, a to vyšší.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů uvedených v odstavci 1 a pro nárok na důchod vdovský nebo sirotčí, náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné polovině; k výchovnému a ke zvýšení důchodu pro bezmocnost se nehledí.

(3) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod podle tohoto zákona a na důchod téhož druhu podle jiných předpisů, náleží důchod jen jeden, a to vyšší; přitom se důchod starobní (výsluhový důchod příslušníka ozbrojených sil), invalidní (částečný invalidní) a důchod za výsluhu let považují za důchody téhož druhu.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výchovné na totéž dítě podle různých předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření), náleží jen vyšší výchovné; je-li stejné, poskytuje se podle předpisů, podle nichž bylo přiznáno dříve.

(2) Výchovné nenáleží na dítě, jež má nárok na sirotčí důchod nebo na něž náleží přídavky na děti podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců nebo výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.

Důchody se vyplácejí dopředu v měsíčních splátkách zaokrouhlených na celé koruny nahoru.

(1) Ujednání v neprospěch družstevníků a jejich rodinných příslušníků nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.

(2) Nároky na dávky nemohou být dány v zástavu; postoupeny mohou být jen pro pohledávky na úhradu osobních potřeb (výživné), a to až do poloviny dávek. Zabavení nároku na dávky se řídí předpisy o exekuci na plat.

(1) Nárok na nemocenské, na podporu při ošetřování člena rodiny nebo na peněžitou pomoc v mateřství za jednotlivé dny se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne, za který náleží.

(2) Nárok na podporu při narození dítěte nebo na pohřebné se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne porodu nebo úmrtí.

(3) Nárok na přídavky na děti za jednotlivý kalendářní měsíc se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku od posledního dne měsíce, za který náleží.

(4) Nárok na důchod se nepromlčuje. Nárok na jednotlivou splátku dávky důchodového zabezpečení se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

(5) Právo požadovat vrácení jednotlivých splátek dávek poskytnutých neprávem se promlčuje v deseti letech od jejich výplaty.

Dávky podle tohoto zákona se nezdaňují.

(1) Důchodci podle tohoto zákona a jejich rodinní příslušníci mají nárok na preventivní a léčebnou péči. Náleží jim lázeňská péče, podpora při narození dítěte a pohřebné.

(2) Preventivní a léčebnou péči poskytují orgány státní zdravotní správy. Lázeňskou péči poskytují na účet sociálního zabezpečení lázeňská zařízení státní zdravotní správy. Ostatní dávky poskytují orgány sociálního zabezpečení.

(3) Zabezpečení se poskytuje důchodcům a jejich rodinným příslušníkům, jestliže se podmínky rozhodné pro jeho přiznání splnily

a) v době, kdy důchodce pobírá důchod (dávku) nebo v době, kdy se důchod (dávka) sice nevyplácí, ale o odnětí důchodu (dávky) nebylo ještě pravomocně rozhodnuto,

b) v ochranné lhůtě 42 dnů, jež počíná dnem následujícím po dni, kdy rozhodnutí o odnětí důchodu (dávky) nabylo právní moci. Vznikne-li však před uplynutím této lhůty nemocenské pojištění (zabezpečení v nemoci, nemocenská péče) podle jiných předpisů, končí ochranná lhůta dnem vzniku tohoto pojištění (zabezpečení v nemoci, nemocenské péče).

(4) Zabezpečení se neposkytuje osobám, které se trvale zdržují mimo území Československé socialistické republiky.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na důchodce, kteří jsou pro svou pracovní činnost pojištěni nebo účastni zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona nebo podle jiných předpisů, ani na jejich rodinné příslušníky.

(1) Družstva používají v souladu s ustanovením svých stanov a pracovních řádů prostředků sociálních fondů též na doplnění sociálního zabezpečení družstevníků. Poskytují-li se ze sociálního fondu podpory obdobné peněžitým dávkám zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, poskytovaným podle tohoto zákona, snižují se zákonné dávky o tyto podpory, pokud by zákonné dávky spolu s těmito podporami byly vyšší, než činí výměra zákonných dávek téhož druhu podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců.

(2) Orgány sociálního zabezpečení jsou nápomocny družstvům při plnění úkolů souvisících s hospodařením s prostředky sociálního fondu.

(1) Sociální péče se poskytuje družstevníkům, jejich rodinným příslušníkům a poživatelům důchodů ze sociálního zabezpečení družstevníků, jestliže tyto osoby této péče potřebují proto, že jejich osobní potřeby nemohou být uspokojeny z výsledků pracovní činnosti ani z prostředků sociálního fondu družstva. Sociální péče zahrnuje zejména péči o osoby se změněnou pracovní schopností, doplňkovou péči, ústavní zaopatření a zaopatřovací příspěvky rodinných příslušníků osob povolaných ke službě v ozbrojených silách.*)

(2) Družstva jsou povinna vytvářet předpoklady, aby úkoly sociální péče mohly být plněny, a úzce spolupracovat s orgány sociálního zabezpečení.

(3) O poskytování dávek a služeb sociální péče a o povinnostech družstev vůči družstevníkům platí jinak všeobecné předpisy o sociální péči.**)

(1) Dávky sociálního zabezpečení poskytuje stát. Družstva přispívají na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení. Příspěvek činí 11,2 % úhrnu peněžních pracovních odměn.

(2) Splátky příspěvku odvádí družstvo okresnímu národnímu výboru současně s čerpáním peněžních prostředků na pracovní odměny.

(3) Podrobnosti o způsobu odvádění příspěvku stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy zemědělství, lesního a vodního hospodářství a financí.

(1) Okresní národní výbory řídí, organizují a provádějí v okresech sociální zabezpečení družstevníků, pokud dále není stanoveno jinak.

(2) Okresní národní výbory přenesou rozhodování o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte na sociální komise družstev, jsou-li pro to vytvořeny potřebné předpoklady. Okresní národní výbory ve spolupráci s místními národními výbory dbají o to, aby předpoklady pro přenesení rozhodování na sociální komise družstev byly co nejdříve vytvořeny u všech družstev.

(3) Pokud nejsou vytvořeny předpoklady k postupu podle odstavce 2, mohou okresní národní výbory přenést rozhodování o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte na místní národní výbory.

(4) O dávkách důchodového zabezpečení rozhoduje Státní úřad sociálního zabezpečení, pokud předseda tohoto úřadu v dohodě se zúčastněnými členy vlády nepřenese rozhodování o těchto dávkách na okresní národní výbory. Okresní národní výbory rozhodují o sociálních důchodech.

(5) O dávkách a službách sociální péče rozhodují okresní národní výbory, pokud rozhodování o těchto dávkách nebylo přeneseno na místní národní výbory.†)

(6) Družstva obstarávají v rozsahu stanoveném prováděcími předpisy administrativní úkoly potřebné pro provádění sociálního zabezpečení družstevníků.

(7) Státní úřad sociálního zabezpečení v úzké součinnosti s ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství a národními výbory sleduje, kontroluje a napomáhá plnění hlavních úkolů sociálního zabezpečení.

(1) Okresní národní výbory poskytují spolu s místními národními výbory družstvům všestrannou pomoc při plnění úkolů sociálního zabezpečení družstevníků. Sledují a kontrolují správnost poskytování peněžitých dávek zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, vedení evidenčních podkladů pro účely sociálního zabezpečení a výpočet a odvádění příspěvku na úhradu jeho nákladů.

(2) Místní, popřípadě okresní národní výbory mají právo pozastavit nezákonná rozhodnutí sociálních komisí družstev, nezjedná-li družstvo samo nápravu.

(3) Okresní národní výbory rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím sociálních komisí družstev o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte.

(1) Nárok na dávku zabezpečení v nemoci nebo zabezpečení matky a dítěte se uplatňuje u družstva.

(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení se podává u družstva, které ji sepíše a předloží okresnímu národnímu výboru příslušnému podle bydliště žadatele.

(3) Žádost o dávku nebo službu sociální péče se podává u místního národního výboru příslušného podle bydliště žadatele.

(1) Žadatel o dávku (službu) je povinen na vyzvání prokázat skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky (služby), pro její výši nebo výplatu. Nelze-li tyto skutečnosti prokázat, lze výjimečně připustit o nich čestné prohlášení.

(2) Je-li přiznání dávky podmíněno nepříznivým zdravotním stavem, je osoba, jejíž zdravotní stav má být zjištěn, povinna podrobit se lékařskému vyšetření.

(3) Osobám, jež se na vyzvání podrobily vyšetření zdravotního stavu nebo se dostaví k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení, uhrazuje stát cestovné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy. Prováděcí předpisy stanoví, za jakých podmínek se nahrazuje ušlá pracovní odměna.

(1) Zemřel-li družstevník nebo jiný oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) nebo sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, lze splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, vyplatit členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínky odstavce 1.

(3) Nároky přecházející na pozůstalé podle odstavců 1 a 2 nejsou předmětem řízení o projednání dědictví.

Družstva jsou povinna vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, zejména o délce doby pracovní činnosti družstevníka, o výši pracovních odměn dosažených družstevníkem a o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz a hlásit tyto okolnosti orgánům sociálního zabezpečení. Družstva jsou povinna podat hlášení o okolnostech rozhodných pro přiznání dávky, trvání nároku na dávku nebo její výši. Orgány sociálního zabezpečení jsou oprávněny správnost a úplnost hlášení přezkoumat.

(1) Zavinilo-li družstvo nesprávným hlášením, že dávka (služba) byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinno nahradit neprávem vyplacené dávky.

(2) Jestliže sociální komise družstva, na niž bylo přeneseno rozhodování o dávkách zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, porušila nebo zanedbala povinnosti plynoucí z této působnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela, je povinno družstvo nahradit škodu způsobenou nesprávnou výplatou dávky.

(3) O povinnosti nahradit neprávem vyplacené dávky nebo nahradit škodu způsobenou poskytováním služby neprávem nebo ve vyšší výměře rozhoduje okresní národní výbor; rozhodl-li však o dávce Státní úřad sociálního zabezpečení, rozhoduje o náhradě tento úřad. Od požadování náhrady může být zcela nebo zčásti upuštěno.

(4) Nárok na náhradu se promlčuje uplynutím jednoho roku ode dne, kdy bylo zjištěno, že dávka (služba) byla poskytnuta neprávem, nejpozději však uplynutím 10 let ode dne rozhodnutí o dávce (službě).

Odvolání proti rozhodnutí, kterým se dávka odnímá nebo snižuje anebo zastavuje výplata dávky (poskytování služby), nemá odkladný účinek.

(1) Nároky na dávky, které vznikly do 31. března 1962 podle dosavadních předpisů o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů; podle nich se také provede řízení.

(2) Nárok družstevníků na dávky, jejichž skutkové podmínky se splnily před 1. dubnem 1962, trvají ještě po 31. březnu 1962, avšak nezakládaly nárok podle dosavadních předpisů, se posuzuje s účinností od 1. dubna 1962 podle tohoto zákona. Nevznikl-li však družstevníku nárok na dávku důchodového zabezpečení (pojištění) jen proto, že nebylo včas zaplaceno dlužné pojistné, vznikne nárok podle dosavadních předpisů platných před 1. dubnem 1962 dnem doplacení dlužného pojistného za celou dobu trvání důchodového pojištění, jestliže toto pojistné bude doplaceno nejpozději do 31. prosince 1962 a ostatní podmínky nároku jsou splněny i v den doplacení pojistného.

(3) Splní-li se skutkové podmínky pro nárok na důchod po 31. březnu 1962, nevznikne nárok na důchod, není-li zaplaceno dlužné pojistné z doby před 1. dubnem 1962 do dne vzniku nároku, nejpozději však do 31. prosince 1962.

(4) Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě s ministerstvy zemědělství, lesního a vodního hospodářství a financí prodloužit lhůtu pro zaplacení dlužného pojistného stanovenou v odstavcích 2 a 3.

(5) Okresní národní výbor může stanovit na přechodnou dobu pro všechna nebo jen některá družstva v okrese, že družstevníku, který dosáhl věku 65 let a splnil podmínky pro nárok na starobní důchod stanovené tímto zákonem, náleží tento důchod za další podmínky, že družstevník bude dále pracovat v družstvu podle svého zdravotního stavu a svých pracovních schopností.

Za dobu sociálního zabezpečení podle tohoto zákona se považuje pro nárok na starobní důchod též doba, po kterou družstevník nebyl před 1. dubnem 1962 důchodově pojištěn proto, že pobíral částečný invalidní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) nebo obdobný důchod podle jiných předpisů; podmínkou je, že družstevník současně konal takovou pracovní činnost v družstvu, která by zakládala sociální zabezpečení podle tohoto zákona.

Starobní nebo invalidní důchod družstevníka, na který vznikne nárok podle tohoto zákona do 31. prosince 1966, nesmí být nižší než důchod téhož druhu, který by odpovídal průměru jeho pojištěných důchodů vypočtenému ke dni 31. března 1962, jestliže bylo včas zaplaceno pojistné; průměr pojištěných důchodů se stanoví za posledních 10 let trvání důchodového pojištění nebo za dobu kratší, netrvalo-li důchodové pojištění celých 10 let. Ustanovení předchozích vět platí obdobně o důchodech pozůstalých.

Při výpočtu průměrné denní pracovní odměny a průměrné měsíční pracovní odměny se hledí k úhrnu pracovních odměn, popřípadě k hodnotě naturálních požitků, získaných nejen za účinnosti zákona, nýbrž i před počátkem jeho účinnosti.

(1) Další trvání nároků na důchody přiznané podle dosavadních předpisů se posuzuje podle tohoto zákona.

(2) Úrazové důchody, zaopatřovací požitky invalidů a přídavky za zranění poskytované podle dosavadních předpisů mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly předpisy platné před 1. lednem 1957; bude-li však poživateli úrazového důchodu nebo zaopatřovacích požitků přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod pro zhoršení následků pracovního úrazu nebo poškození zdraví, zanikne nárok na úrazový důchod nebo zaopatřovací požitky. Nastane-li souběh s jiným důchodem podle tohoto zákona, platí ustanovení § 65 obdobně.

Zvláštní úpravu nároků pracovníků v pracovním poměru, dále členů výrobních družstev a příslušníků ozbrojených sil, kteří se stali nebo stanou družstevníky, stanoví prováděcí předpisy.

Vláda může postupně zvyšovat důchody přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění družstevníků platných před 1. dubnem 1962 až na výši důchodů přiznávaných podle tohoto zákona.

Způsob vypořádání přeplatků na pojistném, které vznikly přepočtem pojistného důchodového pojištění osob samostatně hospodařících na pojistné důchodového pojištění družstevníků, stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvem financí.

(1) Podle tohoto zákona jsou zabezpečeny také osoby trvale pracující v družstvu, které nejsou jeho členy ani nejsou v pracovním poměru k družstvu. Za osobu pracující trvale v družstvu se považuje, kdo práce v družstvu vykonává soustavně a pravidelně a podrobuje se pracovním příkazům družstva.

(2) Nároky osob trvale pracujících v družstvu se posuzují jako nároky členů toho družstva, v němž jsou trvale činny; jsou-li však trvale činny v družstvu s vyšší úrovní hospodaření, posuzují se jejich nároky jako nároky družstevníků činných v ostatních družstvech, která plní státní plán nákupu zemědělských výrobků. Ustanovení o povinnostech družstevníků podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných platí též pro osoby trvale pracující v družstvu.

(3) Sociální zabezpečení osob trvale pracujících v družstvu vzniká dnem, kterým počaly pro družstvo trvale pracovat, a zaniká dnem, kterým přestaly pro družstvo trvale pracovat.

Ustanovení platná pro rozvedené družstevníky platí též pro družstevníky rozvedené nebo rozloučené podle dřívějších předpisů.

(1) Tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona, může odstraňovat předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení, a jde-li o dávky zabezpečení v nemoci nebo o dávky zabezpečení matky a dítěte, též okresní národní výbor.

(2) Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení může přenést rozhodování o odstraňování tvrdostí ve věcech sociálního zabezpečení na národní výbory.

Státní úřad sociálního zabezpečení vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány prováděcí předpisy k tomuto zákonu.

Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem; zejména pozbývají platnost

a) ustanovení vládního nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, ve znění vládního nařízení č. 20/1959 Sb., a prováděcí předpisy k němu vydané, pokud upravují nemocenské a důchodové pojištění členů jednotných zemědělských družstev se společným hospodařením;

b) ustanovení § 49 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, pokud platí pro družstevníky, jejich rodinné příslušníky, důchodce, kteří byli před vznikem nároku na důchod družstevníky, nebo pro pozůstalé po družstevnících nebo těchto důchodcích;

c) ustanovení § 14 až 16 vyhlášky č. 44/1959 Ú. l., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení učňů;

d) ustanovení vyhlášky č. 122/1958 Ú. l., o náhradě cestovních a jiných výdajů a o náhradě ušlého výdělku účastníkům řízení o dávkách nebo službách podle předpisů o sociálním zabezpečení, pokud upravují nároky na tyto náhrady pro osoby, pro něž platí tento zákon.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1962.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

*) Příloha k zákonu č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 105/1961 Sb.

*) § 28 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

**) § 29 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

*) § 34 a další zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

*) Zaopatřovací příspěvek při vojenském cvičení - vládní nařízení č. 148/1961 Sb.

**) Část čtvrtá zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

***) Vyhláška č. 372/1953 Ú. l.

†) § 10 vládního nařízení č. 71/1960 Sb., o rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů a o uspořádání a činnosti jejich orgánů.