Trestní řád

(1) Orgány konající objasňování

a) vyžadují vysvětlení od státních orgánů, státních, hospodářských a jiných organizací, včetně zprávy o pověsti a opisu rejstříku trestů,

b) vyžadují odborné vyjádření od příslušných orgánů,

c) obstarávají potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály,

d) vyžadují potřebná vysvětlení od občanů,

e) vyžadují provedení úkonů potřebných pro zjištění totožnosti osob,

f) zjišťují a zajišťují stopy činu,

g) provádějí ohledání věci,

h) provádějí ohledání místa činu,

ch) vyžadují provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu lékařem nebo odborným zdravotnickým pracovníkem, vyžadují a v některých případech samy provádějí prohlídku těla, jestliže je bezpodmínečně nutné zjistit, zda jsou na těle stopy nebo následky činu; přitom postupují podle § 114,

i) za podmínek stanovených v § 76 mohou zadržet podezřelou osobu,

j) za podmínek stanovených v § 78 a 79 mohou požadovat vydání věci nebo provést odnětí věci.

(2) V průběhu objasňování

a) není třeba o vysvětlení sepisovat protokol; stručný obsah výpovědi je třeba výstižně uvést ve zprávě shrnující výsledky objasňování; ukáže-li se potřeba provést svědecký výslech, je třeba postupovat podle oddílu druhého hlavy páté,

b) podezřelému je třeba vždy sdělit, z čeho je podezírán; při výslechu podezřelého, i když není zadržen, se postupuje podle § 76 odst. 5,

c) není přípustná účast obhájce.

Objeví-li se v průběhu objasňování potřeba provést některý zajišťovací úkon podle hlavy čtvrté, s výjimkou zadržení podle § 76, vydání a odnětí věci podle § 78 a 79 nebo osobní prohlídky podle § 82 odst. 2 a 3, předá orgán konající objasňování, jsou-li důvody vazby, věc vyšetřovateli, jinak orgánu vyhledávání k zahájení trestního stíhání a vyrozumí o tom současně prokurátora.

(1) Objasňování musí být skončeno nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy se orgán oprávněný k provedení objasňování o činu dozví.

(2) Výsledky objasňování shrne orgán, který je prováděl, do zprávy o výsledku objasňování a zašle ji prokurátorovi spolu s návrhem na konečné opatření; ke zprávě připojí opis rejstříku trestů, protokoly o výsleších, pokud byly sepsány, a další písemnosti.

(3) Zpráva o výsledku objasňování musí obsahovat:

a) označení orgánu, který objasňování prováděl, a datum sepsání zprávy,

b) osobní údaje podezřelého v rozsahu § 177 odst. 1 písm. b),

c) stručné, ale výstižné vylíčení skutkového stavu spolu s obsahem výpovědi vyslechnutých osob a s uvedením, jaký přečin se ve skutku spatřuje, jakož i s důkazními prostředky, které podezření odůvodňují,

d) osobní údaje poškozeného.

(4) Nejde-li ve věci o podezření z přečinu, orgán, který objasňování prováděl, věc odloží, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména

a) odevzdání věci národnímu výboru nebo jinému orgánu k projednání přestupku, nebo

b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.

(5) Shledá-li orgán, který objasňování prováděl, že trestní stíhání je nepřípustné podle § 11 odst. 1 nebo že je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, anebo je-li tu některý z důvodů pro přerušení trestního stíhání (§ 173 odst. 1), předloží zprávu o výsledku objasňování prokurátorovi s návrhem na odložení nebo přerušení věci.

(6) O opatřeních podle odstavce 4 vyrozumí orgán, který objasňování prováděl, vždy oznamovatele.

(1) Prokurátor, jemuž dojde zpráva o výsledku objasňování,

a) podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky objasňování odůvodňují postavení podezřelého před soud,

b) věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu nebo přečinu,

c) věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11 odst. 1,

d) věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2,

e) věc přeruší, je-li tu některý z důvodů uvedených v § 173 odst. 1,

f) odevzdá věc národnímu výboru nebo jinému orgánu k projednání přestupku,

g) odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání, nebo

h) vrátí věc orgánu konajícímu objasňování s pokynem, v kterých směrech je třeba objasňování doplnit.

(2) Jestliže spolu se zprávou o výsledku objasňování je prokurátorovi předána též zadržená osoba, odevzdá prokurátor tuto osobu, pokud ji nepropustí na svobodu, nejpozději do 48 hodin soudu spolu s návrhem na potrestání. O vazbě rozhodne soud.

(3) O opatřeních podle odstavce 1 písm. a) až d) vyrozumí prokurátor vždy oznamovatele.

(1) Návrh prokurátora na potrestání obsahuje

a) označení prokurátora a den sepsání návrhu,

b) jméno, příjmení a osobní data podezřelého,

c) stručné uvedení skutku a příslušného zákonného ustanovení, jehož porušení prokurátor v skutku podezřelého spatřuje,

d) seznam důkazů, jejichž provedení při hlavním líčení prokurátor navrhuje.

(2) K návrhu připojí prokurátor vždy zprávu o výsledku objasňování spolu se všemi přílohami.

(1) Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby, kterou podává a před soudem zastupuje prokurátor.

(2) Při podání a zastupování obžaloby se prokurátor řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu.

Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména prověřit, zda přípravné řízení, které jí předcházelo, bylo provedeno způsobem odpovídajícím tomuto zákonu a zda jeho výsledky dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.

(1) Obžalobu, která nebyla ještě soudem přijata, může vzít prokurátor zpět; věc se tím vrací do stavu přípravného řízení.

(2) Jakmile soud obžalobu přijal, rozhoduje samostatně všechny otázky souvisící s dalším řízením a je povinen - nevyčkávaje dalších návrhů - učinit všechna rozhodnutí a opatření, jichž je potřeba k vyřízení obžaloby, ke skončení věci a k výkonu soudního rozhodnutí.

(3) Dojde-li prokurátor po přijetí obžaloby soudem k přesvědčení, že výsledky projednávání věci před soudem obžalobu nepotvrzují, je povinen ustoupit od obvinění a sdělit soudu důvody, jež ho k tomu vedly. Toto prohlášení nezbavuje soud povinnosti, aby - řídě se zákonem a svým vnitřním přesvědčením - rozhodl o obžalobě podle obecných zásad.

(1) Organizace uvedené v § 4 odst. 1 mohou navrhnout, aby se projednání věci při hlavním líčení před okresním soudem zúčastnil jejich zvolený zástupce a podle stanoviska, jež společenská organizace k spáchanému trestnému činu a osobě pachatele zaujala, jménem společenské organizace vykonával společenskou obžalobu nebo společenskou obhajobu. Předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor jsou povinni poskytnout společenské organizaci na podkladě spisu informace potřebné pro rozhodnutí o vyslání společenského žalobce nebo společenského obhájce.

(2) O návrhu společenské organizace podle odstavce 1 rozhodne soud; vyhovět návrhu může též předseda senátu sám. Společenský žalobce, popřípadě společenský obhájce jsou oprávněni poté, co soud o jejich účasti na řízení kladně rozhodl, nahlížet do spisů, činit důkazní a jiné návrhy, účastnit se hlavního líčení, klást tam vyslýchaným osobám otázky a podílet se na závěrečných řečech. Soud je povinen společenskému žalobci, popřípadě společenskému obhájci při výkonu jeho funkce všestranně pomáhat.

(3) Společenský žalobce, popřípadě společenský obhájce tlumočí při soudním jednání stanovisko kolektivu k projednávané věci a k osobě obviněného, a to na podkladě bezprostřední znalosti jeho osoby, jeho poměru k socialistickému státnímu zřízení, poměru k práci, rodině a spoluobčanům a pomáhá k tomu, aby soud mohl zejména

a) všestranně, úplně a objektivně zjistit všechny okolnosti případu,

b) odpovědně posoudit osobu obviněného,

c) správně rozhodnout o vině a trestu,

d) odhalit příčiny, které vedly k trestné činnosti, a dát podnět k jejich odstranění.

(1) Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání. Na zjištěné nedostatky a závady, jestliže na ně neupozornil již jiný orgán v tomto řízení, soud upozorní státní či jiný orgán, podnik nebo organizaci, jichž se zjištěný nedostatek nebo zjištěná závada týkají, a v případě potřeby orgán jim nadřízený. Orgán, podnik nebo organizace, jichž se to týká jsou povinny takové upozornění projednat a soudu do dvou měsíců sdělit, jaká opatření byla učiněna k odstranění nedostatků a závad.

(2) Upozornění podle odstavce 1 učiní soud také tehdy, nevyužila-li socialistická organizace poškozená trestným činem v náležitém rozsahu práv, která tento zákon poškozenému poskytuje.

(1) Obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu anebo zda ji může sám přijmout a nařídit o ní hlavní líčení.

(2) K usnadnění rozhodnutí může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.

(1) Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby, má-li za to,

a) že věc patří do příslušnosti jiného soudu,

b) že věc má být postoupena podle § 171 odst. 1 nebo odst. 2,

c) že jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo 2 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1 písm. a) až d),

d) že skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje obžaloba,

e) že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, zejména že v něm byly porušeny předpisy zajišťující právo obhajoby, nebo

f) že věc není dostatečně objasněna ze všech hledisek, která soud potřebuje pro svoje rozhodnutí, zahrnujíc v to i rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody.

(2) Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby také tehdy, nabídla-li společenská organizace, že převezme záruku za nápravu obviněného.

(3) Obžalobu je třeba vždy předběžně projednat, je-li obviněný mladistvý nebo ve vazbě.

(1) Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání.

(2) Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud vždy celou obžalobu; předseda senátu z tohoto hlediska podá zprávu, přičemž se zaměří na otázky, které je třeba řešit.

(3) Soud přezkoumá úplnost důkazního materiálu a opodstatněnost obžaloby na základě spisu.

(1) Po předběžném projednání obžaloby soud

a) postoupí věc příslušnému soudu, není-li sám k jejímu projednání příslušný,

b) postoupí věc orgánu příslušnému ke kázeňskému řízení, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 2,

c) postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 1,

d) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1,

e) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst. 1 písm. a) až d),

f) vrátí věc prokurátoru k došetření, je-li toho třeba k odstranění vad přípravného řízení nebo k náležitému objasnění věci; k došetření okolností, které mají význam toliko pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody, vrátí však věc jen, jestliže se tím trestní stíhání nepřiměřeně neprotáhne,

g) postoupí věc samosoudci, jestliže je podle § 314a odst. 1 příslušný konat o ní řízení; samosoudce je tímto rozhodnutím vázán, nebo

h) obžalobu přijme.

(2) Po předběžném projednání obžaloby může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.

(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až f) a podle odstavce 2 může prokurátor podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek.

Postoupit věc jinému soudu nemůže soud, jemuž byla věc postoupena podle § 188 odst. 1 písm. a) nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.

(1) Má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc prokurátorovi k došetření [§ 188 odst. 1 písm. f)], je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit, zejména z hlediska možné nové obhajoby.

(2) Není-li došetření třeba, upozorní soud na možnost odchylného právního posouzení skutku v usnesení o přijetí obžaloby.

(1) Vrátí-li soud věc prokurátorovi k došetření, uvede v usnesení, v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést.

(2) Jakmile usnesení o vrácení věci prokurátorovi k došetření nabylo právní moci, vrací se věc do stavu přípravného řízení.

(3) Došetření podle usnesení uvedeného v odstavci 1 je třeba provést ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy byly spisy s pravomocným usnesením prokurátorovi vráceny. Prodloužit tuto lhůtu je oprávněn nadřízený prokurátor.

Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud při předběžném projednání obžaloby vždy také o dalším trvání vazby.

(1) Jestliže společenská organizace požádala, aby byl k hlavnímu líčení přibrán její zástupce jako společenský žalobce nebo společenský obhájce, rozhodne soud při přijetí obžaloby též o jeho účasti.

(2) Při přijetí obžaloby rozhodne soud o rozsahu, v jakém bude u hlavního líčení provádět dokazování, popřípadě také o vyloučení některé věci ze společného řízení nebo o spojení věcí k společnému řízení.

Není-li důvodu k předběžnému projednání obžaloby, rozhodne o přijetí obžaloby předseda senátu.

(1) Rozhodne-li se prokurátor ve věci, která mu byla vrácena k došetření, opět pro podání obžaloby, přihlédne v ní i k výsledkům provedeného došetření. Obžaloba se za podmínek uvedených v § 186 u soudu znovu předběžně projedná.

(2) Za podmínek uvedených v § 186 se obžaloba znovu předběžně projedná také u soudu, jemuž byla věc postoupena podle § 188 odst. 1 písm. a).

(1) Obžalobu, jakmile byla přijata, dá předseda senátu v opise doručit obžalovanému a jeho obhájci, a je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, také jeho zákonnému zástupci; byla-li trestným činem poškozena socialistická organizace, dá opis obžaloby doručit i jí. Bylo-li v obžalobě navrženo zabrání věci náležející jiné osobě než obžalovanému, dá předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě. Bylo-li už kladně rozhodnuto o účasti společenského žalobce nebo společenského obhájce u hlavního líčení, dá předseda senátu opis obžaloby doručit též příslušné společenské organizaci. S opisem obžaloby se doručí i opis usnesení o jejím přijetí.

(2) Osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, je nutno zároveň vyzvat, aby návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily a uvedly okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.

(3) Opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm.

(1) Bude-li hlavní líčení podle očekávání trvat delší dobu, zařídí předseda soudu, aby se ho zúčastnil jeden nebo dva soudci náhradní.

(2) Náhradní soudce má při hlavním líčení postavení člena senátu. Porady a hlasování se však zúčastní jen v tom případě, je-li přibrán na místo soudce, kterému zabránila nějaká překážka v další účasti na hlavním líčení. Soudce, za něhož nastoupil náhradní soudce, se hlavního líčení dále již nezúčastní.

(1) Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od doručení předvolání, prokurátor a obhájce od vyrozumění měli alespoň pětidenní lhůtu k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jejich souhlasem, a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně žádá. U ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla aspoň třídenní lhůtu.

(2) O hlavním líčení se vyrozumí prokurátor, zákonný zástupce a obhájce obžalovaného, jakož i poškozený a zúčastněná osoba. Mají-li poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, vyrozumějí se o hlavním líčení jen jejich zmocněnci. Poškozeného je třeba ve vyrozumění upozornit, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku na náhradu škody rozhodovat na podkladě návrhu prokurátora, byl-li takový návrh učiněn v obžalobě, nebo na podkladě jeho vlastních návrhů, jsou-li už obsaženy ve spise nebo dojdou-li soudu dříve, než se přikročí k dokazování. Byl-li k účasti na hlavním líčení připuštěn společenský žalobce nebo společenský obhájce, vyrozumí se o hlavním líčení též společenská organizace, která ho vyslala.

(3) Při nařízení hlavního líčení učiní předseda senátu také všechna opatření, jichž je třeba k zajištění jeho řádného průběhu.

(1) Hlavní líčení koná soud zásadně veřejně.

(2) Má přitom na zřeteli, aby pracujícím byla poskytnuta v nejširší míře příležitost sledovat projednávání věci soudem a aby se co nejúčinněji projevilo výchovné působení trestního řízení na širokou veřejnost ve smyslu jejího aktivního zapojení do úsilí trestnou činnost zamezovat a jí předcházet. Ve vhodných případech provádí proto hlavní líčení přímo v místě, kde byl trestný čin spáchán, anebo na pracovišti, popřípadě v bydlišti obžalovaného. V tom případě o konání hlavního líčení vyrozumí společenskou organizaci, jež může účast pracujících zajistit a účinně přispět ke splnění účelu sledovaného veřejným konáním hlavního líčení.

(1) Veřejnost při hlavním líčení může být vyloučena, jen kdyby veřejné projednávání věci ohrozilo státní, hospodářské nebo služební tajemství, nerušený průběh jednání nebo mravnost. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení.

(2) Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.

(3) O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení stran usnesením, které veřejně vyhlásí.

(1) I když veřejnost nebyla vyloučena podle § 200, může soud odepřít přístup k hlavnímu líčení nezletilým a těm, u nichž je obava, že by mohli rušit důstojný průběh hlavního líčení. Může také učinit nezbytná opatření proti přeplňování jednací síně.

(2) I když veřejnost byla vyloučena podle § 200, může soud z důležitých důvodů povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup. Na žádost obžalovaného musí být povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům. Je-li obžalovaných více, má právo na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže by tak celkový počet důvěrníků vzrostl na více než 6 a obžalovaní se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr soud. Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení státního, hospodářského nebo služebního tajemství, mohou být za důvěrníky zvoleny jen takové osoby, proti nimž nemá soud námitek.

(3) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení státního, hospodářského nebo služebního tajemství, upozorní předseda senátu přítomné na trestní následky toho, kdyby nepovolaným osobám vyjevili skutečnosti, o nichž se při jednání dovědí; může též zakázat, aby si přítomní činili písemné poznámky.

(1) Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele a prokurátora.

(2) V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom

a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a

b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a byla dodržena ustanovení o vznesení (§ 163) nebo sdělení obvinění (§ 169) a o seznámení obviněného s výsledky vyšetřování (§ 166) nebo vyhledávání (§ 169).

(3) Hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.

(1) Hlavní líčení řídí předseda senátu.

(2) Je povinen přitom dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost soudního jednání, aby hlavní líčení nebylo zdržováno výklady, které nemají vztah k projednávané věci, a aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k objasnění věci.

(3) Kdo se cítí opatřením předsedy senátu při řízení hlavního líčení zkrácen, může žádat, aby rozhodl senát. Takovou žádost i rozhodnutí o ní je třeba zaznamenat v protokole.

(1) Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu z jednací síně vykázat.

(2) Obžalovaný může být vykázán jen usnesením senátu po předchozí výstraze, a to jen na dobu nezbytně nutnou. Jakmile mu byl povolen znovu přístup do jednací síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah jednání konaného v jeho nepřítomnosti, aby se k němu mohl vyjádřit.

(1) Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude projednávána; potom předseda zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k hlavnímu líčení předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost. U osob, u kterých je třeba zachovat lhůtu k přípravě, zjistí, zda tato lhůta byla zachována.

(2) Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést, či zda je nutno odročit.

(1) Po provedení úkonů uvedených v § 205 předseda senátu vyzve prokurátora, aby přednesl obžalobu.

(2) Učinil-li prokurátor v obžalobě návrh, aby obžalovanému byla uložena povinnost nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem, vyzve předseda senátu po přednesení obžaloby poškozeného, aby se k návrhu vyjádřil. Nebyl-li takový návrh v obžalobě učiněn, dotáže se poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem, a v jakém rozsahu. Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh obsažen už ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu.

(3) Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě nepřísluší, vysloví soud usnesením, že onu osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. Takové rozhodnutí nebrání uplatnění nároku na náhradu škody před příslušným orgánem.

(4) Podle odstavce 3 postupuje soud také tehdy, brání-li účasti poškozeného okolnosti uvedené v § 44 odst. 2 a 3.

(1) Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda senátu obžalovaného k obsahu obžaloby, a byl-li uplatněn nárok na náhradu škody, též k tomuto nároku.

(2) Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy, když se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat anebo když se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při hlavním líčení. Na tyto rozpory je třeba obžalovaného upozornit a dotázat se ho na jejich příčinu.

Je-li obžalovaných několik, předseda senátu může učinit opatření, aby obžalovaný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobžalovaných. Obžalovaného však je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s obsahem výpovědi spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti.

Předseda senátu má dbát o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, může předseda senátu nařídit, aby se obžalovaný po dobu jeho výslechu vzdálil z jednací síně. Po návratu do jednací síně musí mu však sdělit obsah svědkovy výpovědi, aby se k ní obžalovaný mohl vyjádřit.

Jestliže znalec nepodal ještě ve věci písemný posudek anebo se od něho odchyluje nebo jej doplňuje, může mu předseda senátu uložit, aby posudek nebo jeho doplněk nadiktoval do protokolu nebo jej sám napsal.

(1) Místo výslechu svědka nebo znalce při hlavním líčení lze číst protokol o jejich výpovědi pouze na základě rozhodnutí soudu, jestliže pro menší význam dokazované skutečnosti nebo se zřetelem na povahu ostatního důkazního materiálu soud nepokládá osobní výslech za nutný a

a) prokurátor i obžalovaný s tím souhlasí, nebo

b) osobní výslech svědka nebo znalce by byl spojen s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady.

(2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, jestliže taková osoba

a) zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro trvalý pobyt v cizině nedosažitelnou, anebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo pro dohlednou dobu znemožňuje její výslech,

b) při hlavním líčení bez oprávnění odepřela vypovídat nebo se odchyluje v podstatných bodech od své dřívější výpovědi.

(3) Protokol o výpovědi svědka, který má právo odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že před výslechem, jehož se protokol týká, byl o svém právu řádně poučen a výslovně prohlásil, že ho nepoužívá. Za uvedeného předpokladu lze jeho výpověď přečíst, i když u hlavního líčení svědčit odepřel.

Posudky a zprávy státních orgánů, státních ústavů nebo jiných orgánů, které plní úkoly státní správy, se vždy přečtou, jestliže mají vztah k projednávané věci.

(1) Listiny, jimiž se provádí důkaz, se při hlavním líčení přečtou a umožní se nahlédnout do nich stranám, a je-li toho třeba, též svědkům a znalcům.

(2) Jiné věcné důkazy se předloží stranám, a je-li toho třeba, též svědkům a znalcům.

Obžalovaný musí být po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k němu vyjádřit, a jeho vyjádření se zapíše do protokolu.