§ 29 zákon o azylu – Pokud ministerstvo neudělí mezinárodní ochranu žadateli
Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) · 325/1999 Sb. · Cizinecké a azylové právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 29 zákona o azylu stanovuje, že pokud ministerstvo neudělí mezinárodní ochranu žadateli, který je občanem třetí země a nemá jiné oprávnění k pobytu, rozhodne zároveň o neoprávněnosti jeho pobytu a o povinnosti vycestovat z území vycestování. (§ 29 zákona č. 325/1999 Sb., zákon o azylu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
(1) Nebylo-li již vydáno rozhodnutí, kterým se stanovuje povinnost vycestovat, nebo zahájeno řízení o správním vyhoštění, anebo nejde-li o postup podle odstavců 2 až 4 nebo § 27 odst. 2, v rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, kterým není udělena mezinárodní ochrana, ministerstvo dále ve výrokové části rozhodne o neoprávněnosti pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který je občanem třetí země, není-li držitelem jiného oprávnění k pobytu, na území a o jeho povinnosti vycestovat z území vycestování v době k vycestování do
a) státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státní příslušnosti, do státu svého posledního trvalého bydliště,
b) země tranzitu v souladu s dohodami o zpětném přebírání osob nebo jinými ujednáními uzavřenými na úrovni Evropské unie nebo dvoustranně, nebo
c) jiné země, do níž se dobrovolně rozhodne vrátit a jež ho přijme.
(2) Postupuje-li ministerstvo podle § 10a odst. 1, § 25 nebo podle čl. 39 odst. 1 písm. c) azylového procedurálního nařízení, policie podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vydá rozhodnutí o povinnosti opustit území vycestování nebo rozhodnutí o správním vyhoštění, není-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany držitelem jiného oprávnění k pobytu.
(3) Zjistí-li ministerstvo při rozhodování podle odstavce 1 možný dopad povinnosti opustit území vycestování do rodinného nebo soukromého života cizince, předá tuto informaci policii, která zahájí řízení o povinnosti opustit území vycestování nebo o správním vyhoštění. Ministerstvo rozhodne pouze ve věci mezinárodní ochrany.
(4) Územím vycestování je území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace.
(5) Pro řízení o odnětí mezinárodní ochrany a neprodloužení mezinárodní ochrany se odstavce 1 až 4 použijí obdobně.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud ministerstvo zamítne žádost o mezinárodní ochranu (azyl nebo doplňkovou ochranu) a žadatel nemá jiný platný pobytový titul, bude mu v témže rozhodnutí uložena povinnost opustit území.
- Žadatel musí vycestovat buď do své domovské země, do země tranzitu (pokud existují dohody o zpětném přebírání osob), nebo do jiné země, kam se dobrovolně rozhodne vrátit a která ho přijme.
- V některých případech (např. při postupu podle § 10a odst. 1, § 25 nebo čl. 39 odst. 1 písm. c) azylového procedurálního nařízení) nebo pokud ministerstvo zjistí možný dopad na rodinný či soukromý život cizince, předá informaci policii, která pak zahájí řízení o povinnosti opustit území nebo o správním vyhoštění.
- Ustanovení se obdobně použijí i pro řízení o odnětí mezinárodní ochrany a neprodloužení mezinárodní ochrany.
Na co si dát pozor
- Povinnost vycestovat se týká pouze občanů třetích zemí, kteří nejsou držiteli jiného oprávnění k pobytu.
- Územím vycestování se rozumí území členských států Evropské unie, Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska.
- Ministerstvo může v rozhodnutí pouze konstatovat neoprávněnost pobytu a povinnost vycestovat, pokud již nebylo vydáno rozhodnutí o povinnosti vycestovat nebo zahájeno řízení o správním vyhoštění.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.