§ 30 zákon o azylu – Doba k vycestování
Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) · 325/1999 Sb. · Cizinecké a azylové právo
Stručně: Paragraf 30 zákona o azylu stanovuje dobu, ve které musí žadatel o mezinárodní ochranu, kterému nebyla udělena, opustit území České republiky, a upravuje pravidla pro její běh a prodloužení. Pokud žadateli o mezinárodní ochranu není tato ochrana udělena, je mu stanovena lhůta 7 až 30 dní na opuštění země. (§ 30 zákona č. 325/1999 Sb., zákon o azylu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Doba k vycestování
- Týká se: žadatel, cizinec, ministerstvo
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…k vycestování se v rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany stanoví v rozmezí 7 až 30 dní“
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „Je-li doba k vycestování v důsledku jejího prodloužení delší než 60 dnů a nastane-li skutečnost odkládající povinnost opustit území vycestování, běh této…“
- Judikatura: na § 30 odkazuje 11 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 325/1999 Sb.
(1) Doba k vycestování se v rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany stanoví v rozmezí 7 až 30 dní. Ministerstvo může stanovit i dobu kratší, představuje-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany hrozbu pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu, jde-li o rozhodnutí podle čl. 12 nebo 17 kvalifikačního nařízení nebo udělil-li mezinárodní ochranu jiný členský stát.
(2) Doba k vycestování začíná běžet dnem následujícím po dni, kdy již žadatel o udělení mezinárodní ochrany nemá právo setrvat na území. Během trvání skutečností, které odkládají povinnost opustit území vycestování, se doba k vycestování přerušuje. Doba k vycestování opět běží po zániku skutečností, které odkládaly povinnost opustit území vycestování. Pokud by měla doba k vycestování začít běžet v době trvání zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany, začíná tato doba běžet ode dne ukončení zajištění podle tohoto zákona nebo zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Pokud je v průběhu doby k vycestování občan třetí země zajištěn, běh této doby se zajištěním přerušuje. Je-li doba k vycestování v důsledku jejího prodloužení delší než 60 dnů a nastane-li skutečnost odkládající povinnost opustit území vycestování, běh této doby se staví.
(3) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany, který nemá právo setrvat na území, je povinen během doby k vycestování vycestovat. Uplynutím doby k vycestování nezaniká povinnost vycestovat; to platí i pro dobu k vycestování stanovenou jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím a Švýcarskou konfederací.
(4) Doba k vycestování se nestanoví, byla-li již jednou stanovena a nedošlo-li k jejímu uplynutí.
(5) Dobu k vycestování prodlužuje policie postupem stanoveným v zákoně o pobytu cizinců na území České republiky.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud žadateli o mezinárodní ochranu není tato ochrana udělena, je mu stanovena lhůta 7 až 30 dní na opuštění země.
- Ministerstvo může tuto lhůtu zkrátit, pokud žadatel představuje hrozbu pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu, nebo pokud mu mezinárodní ochranu udělil jiný členský stát.
- Doba k vycestování se přerušuje, pokud nastanou okolnosti, které odkládají povinnost opustit území (např. zajištění cizince), a po jejich zániku opět běží.
- Povinnost vycestovat trvá i po uplynutí stanovené doby, a policie může tuto dobu prodloužit.
Na co si dát pozor
- I když uplyne stanovená doba k vycestování, povinnost opustit území nezaniká.
- Doba k vycestování se nestanovuje opakovaně, pokud již byla jednou určena a ještě neuplynula.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 30
Jak soudy aplikují § 30
Rozhodnutím ministra vnitra ze dne 27. 10. 2003, č. j. OAM-2037/AŘ-2002, bylo podle § 29 a § 30 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), potvrzeno ve smyslu § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 8. 2001, č. j. U-990/VL-01-P18-2000, jímž nebyl žalobci udělen azyl z důvodu nesplnění …
Tímto rozhodnutím ministr vnitra podle ustanovení § 29 a § 30 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, potvrdil napadené rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ve smyslu § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, a rozklad zamítl.
Krajský soud v Brně shora označeným napadeným rozsudkem, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2003, č. j. OAM-332/AŘ-2001, jímž bylo podle § 29 a § 30 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), po přezkoumání potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 12. 2000, č. j. OAM-448/CU-02-C10-2000, a rozklad podaný proti němu byl zamítnut.
Související
§ 90 VYCESTOVÁNÍ CIZINCE Z ÚZEMÍ (Zákon o pobytu cizinců na území České re)§ 123b ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ ZA ÚČELEM VYCESTOVÁNÍ CIZIN (Zákon o pobytu cizinců na území České re)§ 118a Prodloužení doby k vycestování (Zákon o pobytu cizinců na území České re)§ 124b Zajištění cizince za účelem vycestování (Zákon o pobytu cizinců na území České re)