Zákon o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový).

Za převzaté živé a mrtvé zařízení povinen jest pozemkový úřad zaplatiti vlastníku jeho obecnou cenu v době převzetí hotovými, pokud nepoužije svého oprávnění dle § 74, odst. 3. Tato obecná cena, nenastane-li dohoda, určí se soudním odhadem. Útraty soudního odhadu hradí obě strany polovicí. Soudní odhad budiž proveden za přítomnosti úředníka nebo odborníka vyslaného pozemkovým úřadem. Proti soudnímu odhadu provedenému podle posudku aspoň dvou přísežných znalců není dalších opravných prostředků.

Výkonu práva dle §u 53 není na závadu, že pozemkový úřad požaduje přenechání mrtvého a živého zařízení pro ty, jimž půdu podle přídělového zákona ihned nebo později přidělí.

Náhrada za převzatý majetek, jakmile jest pravoplatně určena, tvoří, pokud není vyčerpána při rozvrhu soudním pohledávkami ze zákonného zástavního práva, knihovních věřitelů a oprávněnců a pohledávkami ze zaopatřovacího poměru, pohledávku bývalého vlastníka vůči státu. Stát jest povinen ji zúrokovati třemi ze sta ročně a buď zaplatiti hotově nebo zapsati do náhradové knihy podle předpisů tohoto zákona a umořovati aspoň půl procentem ročně. Úroky platí se pololetně pozadu.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením zvýšila míru úrokovou až na čtyři ze sta. Změna v míře úrokové musí se týkati také úrokování pohledávek vlastníků vůči státu již před změnou míry úrokové vzniklých.

Jakmile rozvrhové usnesení (§ 47) nabylo moci práva, povinen jest pozemkový úřad v rozvrhovém usnesení k placení přikázané pohledávky veřejnoprávní, pak pohledávky z poměru služebního (§ 49), zadrželé úroky a umořovací splátky s příslušenstvím ze soukromoprávních pohledávek, zadrželé renty, výživné a zaopatřovací požitky hotově vyplatiti a opatřiti, aby jistiny k převzetí přikázaných pohledávek zapsány byly jako dluh státu do náhradové knihy.

Útraty úřední správy dle zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n., požívají při rozvrhu přejímací ceny stejného pořadí jako útraty exekuční vnucené správy, a buďtež stejně hotově zaplaceny.

Peníz z náhrady na vlastníka vypadající může pozemkový úřad vyplatiti vlastníku hotově anebo dáti jej zapsati jako pohledávku do náhradové knihy. Pohledávka ta jest vůči státu nevypověditelna, stát může ji však čtvrtletně vypověděti a zaplatiti buď hotově nebo umořitelnými dílčími dluhopisy ve stejné jmenovité hodnotě a se stejnou mírou úrokovou.

Náhradové knihy vedou a účetní a pokladní službu při placení náhradových pohledávek vykonávají náhradové banky (ústavy), jež — nejsou-li ústavy oprávněnými vydávati zástavní listy nebo ústavy (úřady) státními — musí býti veřejnoprávními ústavy uvěrními po rozumu §u 15 záborového zákona.

V případech, ve kterých náhradové banky vykonávají jménem státu též účetní a pokladní službu a správu pohledávek z úvěrů poskytnutých uchazečům o úvěr dle §u 4, odst. 3 zákona ze dne 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n. (zákona úvěrového), jsou výpisy z účtů náhradových bank stvrzené pozemkovým úřadem exekučním titulem pro řízení před soudy exekučními a náhradové banky mohou dobývati pohledávek státu exekucí dle §u 12 cit. zákona, aniž by dříve žádaly za vydání platebního rozkazu nebo domáhaly se žalobou rozsudku dle §u 11 cit. zákona.

Správní výlohy náhradových bank uhradí se správním příspěvkem, který platí osoby, jimž při přídělu půdy poskytne stát držebnostní úvěr uvěřením části přídělové ceny. Vedle toho může pozemkový úřad jako odměnu a náhradu správních výloh poskytnouti náhradovým bankám nejvýše jedno procento z pohledávek vlastníků (§ 61) vůči státu, zapsaných v náhradových knihách. Výše správního příspěvku podléhá schválení pozemkového úřadu.

Podíly spoluvlastníků a spoluoprávněnců se vypočtou a zapíší do náhradové knihy pro každého spoluvlastníka zvláště. Předpisy, jimiž dřívější spoluvlastníci byli navzájem vázáni při nakládání svými podíly, trvají dále a poznamenají se v náhradové knize. U pohledávek majetku vázaného poznamená se vázanost pohledávky a vyznačí se osoba oprávněná bráti důchod z pohledávky.

Úplné nebo částečné uvolnění uhražovacích kapitálů zapsaných v náhradové knize může se státi pouze se souhlasem pozemkového úřadu, jestliže oprávněné osoby zemrou neb nároků svých se vzdají nebo jich pravoplatně pozbudou.

Jistiny dočasných závazků, jako zaopatřovacích, alimentačních a pod., mohou k návrhu pozemkového úřadu býti vypočteny soudním znalcem dle zásad pojistné matematiky a vyplaceny za souhlasu všech účastníků určité pojišťovně, aby převzala nezkrácené plnění těch závazků. Tak může se již státi v rozvrhovém usnesení.

Pohledávky bývalých knihovních věřitelů a oprávněnců, vyjímajíc pohledávky jmenované v §u 70, mohou po dobu pěti let od zápisu do náhradové knihy býti vypovězeny čtvrtletně pouze státem, po uplynutí pěti let půlletně také věřitelem neb oprávněncem, jemuž náhradová banka vyplatí vypovězenou pohledávku dle své volby buď hotově neb dílčími dluhopisy v kursu v den výplaty.

Při pohledávkách ústavů a fondů, jež dle zákona smějí poskytovati hypoteční úvěr pouze na sirotčí jistotu (hypoteční banky, regulativní spořitelny, sirotčí pokladny, pojišťovny a pod.), zůstává zachováno smluvené právo výpovědi a ostatní smluvní oprávnění, a buďtež na žádost takového ústavu zajištěny vedle zápisu v náhradové knize zástavním právem, pokud se pozemkový úřad nedohodne s věřitelem na jiném způsobu knihovního zajištění, poměrným dílem na nemovitostech zapsaných v jednotlivých knihovních vložkách, jež utvořeny budou z nemovitostí převzatých, na nichž dosud byly pojištěny, a to v dosavadním pořadí.

Zevrubnější předpisy k §§ 61, 64, 69 a 70 budou vydány nařízením vládním, jež může obor působnosti státního ústavu (úřadu) rozšířiti o službu náhradové banky.

Pozemkový úřad provede ke dni 4. března 1920 soupis všech zaměstnanců na zabraném velkém pozemkovém majetku, pokud náležejí do kategorie osob podléhajících pensijní povinnosti podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., a byly v služebním poměru na takovém majetku před 1. srpnem 1914, a dále soupis osob, kterým vlastníci velkého pozemkového majetku neb všeobecný pensijní ústav neb náhradní pojištění jiné dne 4. března 1920 poskytovali zaopatřovací požitky, ať již jako pensi nebo dar z milosti z důvodu služební činnosti na tomto majetku.

Soupis obsahujž u všech těchto osob úhrnnou dobu služební na velkých pozemkových majetcích v území Československé republiky ztrávenou, jakož i údaje o služebních požitcích, zaopatřovacích nárocích a čákách jejich.

Do služební doby započítá se příslušníkům Československé republiky doba ztrávená ve službě na zemědělských podnicích v cizině, pokud jich zaměstnavatelé v té době měli velký pozemkový majetek v území Československé republiky.

Ku dni zápisu poznámky o převzetí do knihy veřejné provede pozemkový úřad soupis všech ostatních trvalých zaměstnanců, jichž se ustanovení odstavce 1. tohoto paragrafu netýká, a jichž služba a námezdní poměr anebo práce souvisí bezprostředně se zemědělskou neb lesní výrobou nebo průmyslovými podniky zákonem ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., zabranými, pokud dotyčné podniky jsou předmětem převzetí, a jestliže zaměstnanci splňují tyto podmínky:

1. Jsou státními příslušníky republiky Československé a mají řádné bydliště v tuzemsku,

2. jsou v den vyhlášení přídělového zřízení starší 18 roků,

3. jsou před zápisem poznámky o převzetí nejméně 2 roky na zabrané půdě trvale zaměstnáni.

Soupis obsahujž u všech těchto osob úhrnnou dobu služební neb pracovní na velkém majetku pozemkovém v území Československé republiky ztrávenou, stáří, jakož i údaje o služebních požitcích, zaopatřovacích nárocích, čákách jejich a počtu příslušníků rodiny zaměstnance, pokud výživou svou na výdělku a příjmu zaměstnance závisejí.

Soupis týkejž se též všeho dělnictva, které nejméně 150 dní v posledním roce na zabrané půdě pracovalo.

Ku zabezpečení starobních a invalidních požitků osob sepsaných dle § 72 zřizuje se fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků.

Fond ten jest právnickou osobou. Není výdělečným podnikem a neprovozuje zaměstnání, jež by směřovalo k zisku.

Sídlem fondu jest Praha. Vláda může přenésti správu fondu na Všeobecný pensijní ústav v Praze nebo na státní úřad se sídlem v Praze.

Správu fondu řídí pěti až sedmičlenné kuratorium. Členy kuratoria jmenuje pozemkový úřad v dohodě s ministerstvem sociální péče. Členství kuratoria jest čestné.

Kuratorium rozhoduje o nárocích oproti fondu. Z rozhodnutí kuratoria přípustna jest do 14 dnů ode dne doručení stížnost k rozhodčí komisi, zřízené dle § 75, odst. 5. Rozhodnutí rozhodčí komise jest konečné.

Fond jest osvobozen ode všech daní a daňových přirážek. Veškerá právní jednání, která se týkají provádění úkolů fondu přímo státem nebo fondem, jakož i listiny o těchto právních jednáních, dále veškerá podání na kuratorium fondu a stížnosti do rozhodnutí kuratoria osvobozeny jsou ode všech kolků a poplatků.

K likvidaci fondu dojde, jakmile budou splněny úkoly jemu přikázané. Zbytek jmění fondu jest majetkem státním, a vláda určí, ke kterým účelům pozemkové reformy má ho býti použito.

Stát přispěje k fondu jednou pro vždy částkou 5 mil. Kč, zařaděnou do rozpočtu státního na rok 1921.

Vlastníci zabraného, avšak dosud nepřevzatého velkého majetku pozemkového povinni jsou přispívati k fondu ročním příspěvkem předem splatným 3 Kč z každého hektaru půdy. Nařízením vlády může býti tento příspěvek zvýšen nebo snížen až o 2 Kč ročně z hektaru. Část majetku do 250 ha osvobozena jest od tohoto příspěvku. Vlastníci zabraného majetku jsou oprávněni přesunouti příspěvek ten na své pachtýře po dobu trvání pachtovního poměru. Příspěvek splatný je předem každého roku vždy dnem 1. ledna. Zadrželé příspěvky vymáhá Všeobecný pensijní ústav nebo státní úřad, k němuž správa fondu byla přenesena, politickou nebo soudní exekucí. Vlastníci zabraného majetku jsou povinni úrokovati zadrželé příspěvky pěti ze sta ročně. Vláda se zmocňuje, zvýšiti úroky z prodlení až na deset ze sta ročně.

Pozemkový úřad může se souhlasem ministerstva financí přikazovati fondu části případných přebytků fondu náhradového (§§ 79 a 80). Není-li přebytků nebo dostatečných přebytků, uhrazuje pozemkový úřad případné schodky z fondu kolonisačního (§ 75, odst. 4.).

Nárok na starobní neb invalidní požitky z fondu přísluší osobám, které podléhají soupisu dle § 72, odst. 1., mají trvalé bydliště na území Československé republiky a jsou státními příslušníky Československé republiky, jestliže u nich toliko z důvodu provádění pozemkové reformy (převzetím toho kterého souboru nebo části souboru zabraného majetku podle předpisů tohoto zákona) přestala nebo nezačala výplata zaopatřovacích požitků, aniž podle §§ 50, 68 a 74 mohla býti opatřena dostatečná úhrada zaopatřovacích požitků z přejímací ceny za převzatý majetek nebo z ceny za živý a mrtvý fundus instructus.

Dokud nebude upraveno zákonem a nevstoupí v činnost starobní a invalidní pojištění dělnictva, budou také ostatním trvalým zaměstnancům na velkém majetku pozemkovém, jejich rodinám a pozůstalým, než kteří jsou uvedeni v předchozím odstavci, vypláceny z fondu starobní neb invalidní renty.

Osobám v předchozích odstavcích uvedeným přísluší nárok na požitky podle předpisů zákona o pensijním pojištění se zřetelem na celkovou jich služební dobu ztrávenou na velkém majetku pozemkovém a dle třídy služného odpovídající započitatelným posledním požitkům, nikdy však nárok na vyšší požitky, než stanoveny jsou zákonem ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n. Pokud tento nárok není zabezpečen u některého nositele pensijního pojištění podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., buďtež požitky vypláceny nebo doplňovány z fondu (odst. 1.).

Výplata požitků (odst. 13.) osobám jmenovaným v odstavci 11. a 12. počíná po dosažení 65 roků věku u osob, které dosud zaopatřovacích požitků (darů z milosti) nepožívají; u osob, jež dosáhly věku 60 roků a podaly průkaz invalidity, prvním dnem měsíce následujícího po průkazu invalidity. Předpisy tyto neplatí však u osob, jež v době převzetí zabraného majetku požívaly již zaopatřovacích požitků podle zákona o pensijním pojištění nebo podle zákona z 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n.

Osobě, která požívala v době převzetí zabraného majetku zaopatřovacích požitků v úpravě provedené zákonem ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., od vlastníka zabraného majetku, přísluší — jsou-li tu náležitosti odst. 11. — oproti fondu nárok na zaopatřovací požitky nebo doplnění těchto do výše požitků stanovených v odst. 13. Stejný nárok může uplatniti až do dne vyhlášky dle § 47 odst. 3. u fondu osoba, která v době převzetí zabraného majetku požívala zaopatřovacích požitků neupravených podle cit. zákona, není-li již výdělečně činna na velkém majetku pozemkovém, přísluší-li jí podle cit. zákona nárok na úpravu zaopatřovacích požitků a postoupí-li svůj nárok ze zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., fondu.

Kuratorium fondu může se souhlasem ministerstva sociální péče usnésti se na tom, aby pro ten který správní rok vypláceny byly přídavky k zaopatřovacím požitkům z fondu (odst. 13.).

Se souhlasem ministerstva sociální péče může se usnésti kuratorium fondu na tom, aby poskytnuty byly výpomoci z fondu ročně až do celkové výše 500.000 Kč osobám, požívajícím požitky z fondu.

Vláda se zmocňuje, aby vydala nařízením podrobné předpisy k předchozím ustanovením.

Pense a dary z milosti dle stavu ze dne 6. května 1921 jsou povinni vlastníci (uživatelé) zabraného majetku pozemkového, poskytující pense nebo dary z milosti, na svůj náklad zajistiti ve prospěch osob požívajících pensí nebo darů z milosti.

Při převzetí pozemkového majetku státem platí o úhradě těchto nároků ustanovení §§ 50 a 57.

Kromě toho jest oprávněn pozemkový úřad uhraditi nároky ze smluv služebních neb zaopatřovacích, počítajíc k tomu pravidelně poskytované pense a dary z milosti, z ceny placené za živý a mrtvý fundus instructus, jestliže majitel jeho převzal nebo plnil tyto závazky.

Pozbudou-li trvalí zaměstnanci na velkém majetku pozemkovém dosavadního zaměstnání na majetku tom tím, že zabrané nemovitosti převezme stát k účelům pozemkové reformy, bude o ně postaráno jedním z těchto způsobů:

1. přídělem nemovitostí,

2. zprostředkováním, přikázáním nebo jiným opatřením přiměřeného zaměstnání,

3. odškodněním na penězích,

4. zaopatřením starobním a invalidním (§ 73).

Osoby, hospodařící na zabraném majetku, jsou povinny přijímati do svých služeb na uprázdněná nebo nově zřízená místa zaměstnance z osob, jež jim označí pozemkový úřad nebo ústav zprostředkující služby a práce zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

Pozemkový úřad, rozhoduje o přídělu neb propuštění nemovitostí dle § 11 záborového zákona, může uložiti vlastníkům zabraného majetku, aby převzali zaměstnance v počtu a druhu úměrném vlastnostem a rozloze přidělovaného nebo propuštěného majetku.

Povinnosti a platy, vznikající státu zaopatřováním zaměstnanců podle odst. 1. č. 1 až 3, uhrazuje pozemkový úřad z fondu kolonisačního, do něhož plynou srážky dle § 42 b) a přirážky dle § 77.

Z opatření (rozhodnutí) pozemkového úřadu dle odst. 1. přípustna jest do 14 dnů stížnost k 9členné rozhodčí komisi. Předsedu komise jmenuje ministr spravedlnosti ze řad soudců, ostatní členy předseda pozemkového úřadu po dohodě s ministrem sociální péče. Rozhodčí komise mohou býti zřízeny také pro jednotlivá území státní.

Bližší předpisy o těchto věcech vydány budou nařízením.

Převezme-li pozemkový úřad zabraný majetek do 30. září 1921, může zkrátiti lhůtu výpovědi osobám hospodařícím i pod šest měsíců, jest však povinen náhradou škody z důvodu předčasného převzetí, jestliže zkrácení lhůty výpovědní odůvodněno jest jedině potřebou půdy.

Nedohodnou-li se strany o náhradě, rozhodne místně příslušný okresní soud, přibera po případě znalce v řízení nesporném.

Proti usnesení okresního soudu přípustna jest stížnost k nadřízenému sborovému soudu I. stolice, jenž rozhoduje konečně.

Ceny přídělové za nemovitosti přidělené osobám jmenovaným v §u 1 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., stanoví pozemkový úřad a to tak, aby cenami těmi uhrazena byla jednak cena přejímací a srážky dle §§ 42 a 42a, jakož i interkalární úroky a výlohy spojené s výkupem a přídělem, čítajíc k nim také nutné a užitečné náklady na nemovitosti vynaložené, jednak přirážka patnácti ze sta ve prospěch fondu pro podporu vnitřní kolonisace (§ 75, odst. 4.) vypočtená z úhrnu všech výloh a nákladů prve jmenovaných.

Převzatou půdou nerozumí se určitá nemovitost nebo její část, jež má býti přidělena a její přídělová cena stanovena, nýbrž úhrn nemovitostí získaných k účelu provádění zákona přídělového.

Pozemkový úřad odstupňuje ceny přídělové se zřetelem k velikosti, jakosti, druhu a poloze přidělených nemovitostí, jakož i k účelu přídělu.

Byla-li získána nemovitost bezplatně, budiž hodnota její a cena přídělová určena stejným způsobem, leč by byla získána pod tou podmínkou, že bude přidělena bezplatně neb za cenu nižší.

Pokud pozemkový úřad převzaté nemovitosti nepřidělí do vlastnictví, nýbrž propachtuje neb pronajme, rozhoduje pozemkový úřad od případu k případu o výši pachtovného (nájemného), přihlížeje k ustanovení § 77.

K provedení úkolů vytčených zákonem záborovým a zákony k jeho provedení vydanými, povoluje se zálohou peníz 150 milionů Kč, jenž bude zařaděn do státního rozpočtu ve splátkách ročních po 50 milionech Kč a to nejpozději do konce roku 1924.

Peníz ten vrátí pozemkový úřad do deseti let z přebytků fondu.

Peníz tento tvoří zvláštní fond, jejž spravuje pozemkový úřad účetnicky i pokladničně odděleně od ostatních peněz státních. Slouží především k tomu, aby závazky na převzatých nemovitostech váznoucí a hotově splatné byly uhražovány, dále aby byl z něho placen fundus instructus, pokud se hotově platí nebo doplňuje, jakož aby z něho byly hraženy všechny investice, jichž je třeba k úpravě převzaté nemovitosti za účelem přídělu.

K doplňování a po případě zvětšování tohoto fondu budiž použito oné části z peněz, jež pozemkový úřad trží za nemovitosti přidělované za hotové, jíž není třeba k udržení rovnováhy bank náhradových.

Veškerá právní jednání potřebná na základě zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., a tohoto zákona k ocenění a převodu věcí, na něž se tento zákon vztahuje, jsou osvobozena od veškerých poplatků státních a veškerých dávek ostatních veřejných svazků. Listiny k témuž účelu vyhotovené jsou osvobozeny od veškerých kolků a poplatků, pokud se jich k jinému účelu nepoužije.

Kromě toho jsou od kolků a poplatků osvobozeny:

1. Všechna podání, protokoly a jiná úřední vyhotovení v řízení podle tohoto zákona,

2. knihovní zápisy k zajištění pohledávek a břemen dle § 26, odst. 3., a § 70, podání, listiny a právní jednání k tomu potřebná, a to listiny, pokud se jich nepoužije k jinému účelu.

Zákon tento působí ode dne vyhlášení. Provésti jej ukládá se všem ministrům.

T. G. Masaryk v. r.

Tusar v. r.

Švehla v. r.

Dr. Beneš v. r.

Prášek v. r.

Sonntág v. r.,

jako ministr financí a správce ministerstva pro zásobování lidu.

Dr. Hodža v. r.,

jako ministr pro sjednocení zákonodárství a organisace správy v Československé republice a v zastoupení nepřítomného ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Klofáč v. r.

Dr. Veselý v. r.,

jako ministr spravedlnosti a v zastoupení nepřítomného ministra železnic.

Habrman v. r.

Hampl v. r.

Staněk v. r.

Dr. Winter v. r.

Dr. Heidler v. r.