§ 17 Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách – Náhrady při přeložení na určitou dobu
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách · 33/1984 Sb. · § 17 · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 17 vyhlášky 33/1984 stanovuje, jaké náhrady náleží pracovníkovi, který je přeložen na určitou dobu, a to v závislosti na délce přeložení a možnosti či skutečnosti denního návratu do místa bydliště.
§ 17 Náhrady při přeložení na určitou dobu
(1) Při přeložení pracovníka (ženatého i svobodného) na určitou dobu náležejí mu náhrady jako při pracovní cestě; trvá-li toto přeložení déle než jeden rok, přísluší mu odlučné podle § 13 a 14. Jestliže lze od pracovníka požadovat, aby se denně vracel z obce přeložení do obce pobytu, nebo jestliže se pracovník do obce pobytu skutečně denně vrací, náležejí mu jen náhrady uvedené v § 15.
(2) Při přeložení na dobu určitou není třeba, aby pracovník učinil opatření k získání bytu v obci přeložení.
Paragraf 17 vyhlášky 33/1984 stanovuje, jaké náhrady náleží pracovníkovi, který je přeložen na určitou dobu, a to v závislosti na délce přeložení a možnosti či skutečnosti denního návratu do místa bydliště.
Co to znamená v praxi
Pokud je pracovník přeložen na určitou dobu, náleží mu obecně náhrady jako při pracovní cestě.
Jestliže přeložení trvá déle než jeden rok, má pracovník nárok na odlučné podle § 13 a 14.
V případě, že se pracovník denně vrací z místa přeložení do místa bydliště, nebo se od něj takový návrat očekává, náleží mu pouze náhrady uvedené v § 15.
Při přeložení na dobu určitou nemusí pracovník hledat byt v místě přeložení.