334/1991 Sb. · 129 paragrafů
(1) Příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 16 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 písm. a).
(2) Při opětovném přijetí policisty do služebního poměru, z něhož vzniká nárok na příspěvek, zaniká dosavadní nárok na příspěvek dnem, který předchází dni opětovného přijetí do služebního poměru.
(3) Příspěvek nenáleží po dosažení věku 60 let.
(1) Příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu 10 roků. Za každý další ukončený rok služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu.
(2) Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních pět kalendářních roků před skončením služebního poměru.
(3) Příspěvek podle předchozích odstavců však nesmí přesáhnout nejvyšší výměru starobního důchodu.16b)
(1) Při souběhu nároku na příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle jiných předpisů17) náleží vyšší příspěvek.
(2) Při souběhu nároků na příspěvek a na starobní, invalidní, částečný invalidní důchod nebo na důchod za výsluhu let podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží oprávněnému příspěvek, pokud se tento důchod nevyplácí.
(1) Příspěvek se zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako částečný invalidní důchod ze sociálního zabezpečení.
(2) Po dobu pobytu příjemce příspěvku v cizině, po dobu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody se příspěvek vyplácí za podmínek stanovených pro výplatu důchodu ze sociálního zabezpečení.18)
(3) Příjemce příspěvku je povinen plátci příspěvku oznámit do osmi dnů změny skutečností rozhodných pro trvání nároku na příspěvek a jeho výplatu. Byl-li příjemce příspěvku písemně vyzván, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek a jeho výplatu, je povinen výzvě vyhovět. Neučiní-li tak v určené lhůtě, může mu být výplata příspěvku zastavena, pokud byl na tento následek ve výzvě upozorněn.
(1) Skončí-li služební poměr úmrtím policisty, náleží pozůstalým úmrtné.
(2) Pro účely tohoto zákona se za pozůstalé považují manžel, manželka, nezaopatřené děti19) a rodiče nebo další osoby, pokud byly na zemřelého odkázáni výživou.
(3) Výše úmrtného činí trojnásobek posledního hrubého měsíčního služebního příjmu zemřelého policisty.
Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.
Účastníky řízení ve věcech služebního poměru jsou policejní sbor1) a policista nebo pozůstalý po policistovi.
(1) Podání lze učinit písemně nebo ústně do protokolu u služebního orgánu, který je oprávněn ve věci rozhodnout.
(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být zřejmé, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje.
(3) Na žádost účastníka řízení musí být přijetí podání potvrzeno.
(1) Rozhodnutí služebního orgánu musí být v souladu s právními předpisy, vycházet ze skutečného stavu věci a obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede též, který služební orgán rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí a označení policisty. Rozhodnutí musí být podepsáno s uvedením hodnosti, jména, příjmení a funkce služebního orgánu a doručeno policistovi.
(2) Výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. Pokud se v rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, stanoví pro ni služební orgán lhůtu.
(3) V odůvodnění rozhodnutí služební orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.
(4) Poučení o odvolání obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat, v jaké lhůtě a ke kterému služebnímu orgánu.
(5) Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí služební orgán i bez návrhu opraví a vyrozumí o tom účastníky řízení.
(6) Rozhodnutí služebního orgánu, které bylo doručeno a proti němuž již nelze podat odvolání, je v právní moci.
(7) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže je v právní moci nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek. Rozhodnutí vykoná služební orgán; rozhodnutí ve vztahu k účastníku řízení, který není ve služebním poměru podle tohoto zákona, vykoná soud na návrh služebního orgánu.
(1) Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu služebního orgánu.
(2) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo služebnímu orgánu oprávněnému ve věci rozhodnout. Pokud se řízení zahajuje z podnětu služebního orgánu, je řízení zahájeno dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.
(3) O zahájení řízení uvědomí služební orgán všechny účastníky řízení.
Není-li služební orgán oprávněn o věci rozhodnout, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému služebnímu orgánu a uvědomit o tom účastníky řízení.
(1) Účastníci řízení jsou povinni postupovat tak, aby svým jednáním neztěžovali řízení a nezpůsobili jeho průtahy.
(2) Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisů s výjimkou protokolů o hlasování a pořizovat si z nich výpisy.
(3) Služební orgán může povolit nahlédnout do spisů i jiným osobám, pokud prokáží odůvodněnost svého požadavku.
(4) Služební orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisů nebylo porušeno státní nebo služební tajemství.
Jestliže služební orgán nemůže provést procesní úkon sám nebo jestliže je to účelné z jiných důvodů, může o jeho provedení požádat jiný služební orgán; dožádaný služební orgán provede tento úkon bez zbytečného odkladu.
(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.
(2) Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutečného stavu věci, zejména výpovědi, vyjádření osob včetně účastníků řízení, odborné posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení orgánů a organizací, listiny, věci a ohledání.
(3) Účastník řízení je oprávněn navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.
(4) Služební orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.
(1) Náklady řízení, které vznikly služebnímu orgánu, včetně nákladů spojených s činností poradních komisí, hradí tento orgán. Náklady, které v řízení vznikly druhému účastníkovi řízení, nese tento účastník.
(2) Služební orgán nahradí svědkovi hotové výdaje a mzdu, která mu prokazatelně ušla. Nárok je třeba uplatnit do tří dnů po jeho vzniku, jinak zaniká.
(3) Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební orgán.
(4) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními předpisy.20)
(1) Proti rozhodnutí služebního orgánu může policista podat odvolání do 15 dnů, a jde-li o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o zrušení služebního poměru ve zkušební době, do sedmi dnů ode dne doručení rozhodnutí. Odvolání může policista podat též proti služebnímu hodnocení, potvrzení o služebním poměru a služebnímu posudku ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich obsahem seznámen. Odvolání se podává u služebního orgánu, který rozhodnutí vydal.
(2) Pokud policista v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí tímto zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního orgánu, platí, že jej podal včas a u příslušného služebního orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
(3) Služební orgán příslušný k rozhodnutí o odvolání (dále jen „odvolací orgán“) může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů, policista o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.
(4) Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o náhradě škody a proti služebnímu hodnocení, jímž byl policista hodnocen jako nevyhovující.
(5) Služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od podání odvolání, předložit odvolání odvolacímu orgánu k rozhodnutí.
(6) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.
(1) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal; o odvolání proti rozhodnutí ředitele policejního sboru rozhodne ředitel policejního sboru.
(2) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání, a to po předchozím projednání v poradní komisi (§ 115).
(1) Odvolací orgány zřizují k projednání odvolání poradní komise. Poradní komise se skládá z předsedy, jeho zástupce a z dalších nejméně sedmi členů. Odvolání projednává poradní komise ve tříčlenných senátech. Složení senátu určí předseda příslušné poradní komise.
(2) Z účasti na jednání v senátu je vyloučen člen poradní komise, u něhož s ohledem na jeho vztah k projednávané věci nebo k účastníku lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. O tom, zda je člen poradní komise z jednání v senátu vyloučen, rozhoduje její předseda.
(1) Jestliže se dodatečně zjistily mimořádné závažné okolnosti, které policista nemohl bez své viny v řízení uplatnit a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může služební orgán na jeho návrh změnit nebo zrušit své pravomocné rozhodnutí.
(2) Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstavce 1 může policista podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.
(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat v případech, kdy je pravomocné rozhodnutí oprávněn přezkoumat soud.
(1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, musí je ředitel policejního sboru zrušit.
(2) Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do tří let od nabytí právní moci.
(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat v případech, kdy je pravomocné rozhodnutí oprávněn přezkoumat soud.
(1) Policista může podat u soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu o
a) propuštění ze služebního poměru podle § 16 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f),
b) náhradě škody, přesahuje-li požadovaná částka 5000 Kčs,
c) uložení kázeňského trestu.
(2) Návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle předchozího odstavce je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle § 113, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
(3) Požádá-li policista, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle odstavce 1 písm. b) a c), o odložení výkonu rozhodnutí, služební orgán jeho žádosti vyhoví.
(4) Při přezkoumání rozhodnutí služebních orgánů soudem se postupuje podle zvláštního předpisu.21)
Součinnost služebních orgánů a odborových orgánů se uskutečňuje zejména tím, že odborové orgány
a) podávají iniciativní návrhy a vyjadřují se k návrhům právních předpisů upravujících služební poměr policistů, k jejich platovým podmínkám, hmotnému zabezpečení, rekreační péči a k ochraně zdraví a bezpečnosti při výkonu služby,
b) provádějí kontrolu dodržování právních předpisů upravujících služební poměr policistů,
c) vyžadují od služebních orgánů informace o hospodaření se mzdovými prostředky a podílejí se na dodržování zásad spravedlivého odměňování,
d) navrhují své členy do poradních orgánů zřizovaných služebními orgány.
(1) Policistovi nesmí být pro účast na činnosti odborové organizace způsobena služebním orgánem újma na jeho právech zaručených tímto zákonem.
(2) Policistovi vykonávajícímu funkci v odborových orgánech, jejíž výkon vyžaduje dlouhodobé uvolnění k plnění služebních povinností, náleží služební volno.
(3) Policista se po skončení výkonu funkce v odborových orgánech podle odstavce 1 ustanoví do funkce, kterou naposledy zastával; není-li to možné, ustanoví se do funkce podle § 10. Policistu dlouhodobě uvolněného pro plnění úkolů v odborových orgánech je možno propustit z důvodů uvedených v § 16 písm. a), c) a f) jen po projednání s příslušným odborovým orgánem. Toto ustanovení platí pro dobu dlouhodobého uvolnění a jeden rok po jeho ukončení.
(4) Policistovi zvolenému do funkce v odborových orgánech, jejíž výkon nevyžaduje dlouhodobé uvolnění od plnění služebních povinností, se udělí služební volno s nárokem na služební příjem na nezbytně nutnou dobu. Odborový orgán uhradí policejnímu sboru poskytnutý služební příjem, pokud nedojde k dohodě o upuštění od této úhrady.
(5) Služební orgány poskytují k zabezpečení činnosti základních odborových organizací a jejich orgánů nezbytné materiálně-technické zabezpečení.
(1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok tomu, kdo jej uplatňuje, přiznat.
(2) Nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu z důvodů služebního úrazu nebo nemoci z povolání nebo za jiné škody na zdraví, nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých a na příspěvek se nepromlčuje; nároky na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují ve lhůtách stanovených v § 123 odst. 2 a 3.
(3) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází jen v případech uvedených v § 16 odst. 3, § 31, § 91 odst. 3 a § 112 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když to není v řízení namítáno.
(4) Jestliže policista uplatní svůj nárok a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí i o nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který se vede řízení o výkon rozhodnutí.
(5) Nárok uplatňuje policista podáním u služebního orgánu, služební orgán rozhodnutím.
(1) Promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
(2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru tři roky.
(2) Jde-li o opětující se plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění tři roky od jejich splatnosti.
(3) Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí dva roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený doví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn v době tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně v době deseti let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
(1) Byl-li nárok přiznán pravomocným rozhodnutím, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.
(2) Byl-li nárok tím, kdo je povinen plnit, písemně uznán co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena doba k plnění, běží promlčecí lhůta od uplynutí této doby.
(3) Nárok zajištěný omezením převodu nemovitosti se promlčuje za deset let.
(4) Promlčecí lhůta uvedená v předchozích odstavcích platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.
(5) Úroky a opětující se plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za tři roky ode dne jejich splatnosti.
(1) Policistům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru započítávají doby, pokud byly započteny podle dosavadních předpisů.
(2) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem, v jakém rozsahu se pro přiznání příspěvku za službu zvýhodněně započítává služba výkonného letce a výkon funkcí zvláštní povahy a zvláštního stupně nebezpečnosti.
Ustanovení § 64, 66 a 67 se vztahují také na osamělé policisty trvale pečující alespoň o jedno dítě.
Na služební poměr policistů se použije obdobně těchto ustanovení zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů: § 11 odst. 1, § 12, § 14 až 17, § 94, 110a, § 157 až 161, § 241 až 244, § 245 odst. 1 až 3, § 246 až 260, § 265 až 266a, § 273 a § 274 odst. 1.
(1) Služební poměr příslušníků Sboru národní bezpečnosti zařazených v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra nebo vojenské složky Kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky se dnem účinnosti tohoto zákona stává služebním poměrem k Federálnímu policejnímu sboru nebo Sboru hradní policie. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti zařazení na federálním ministerstvu vnitra se dnem účinnosti tohoto zákona považují za policisty Federálního policejního sboru povolané k plnění úkolů federálního ministerstva vnitra.
(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují nároky vzniklé ze služebního poměru, právní úkony týkající se vzniku, změn a skončení služebního poměru učiněné přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty, které počaly běžet před tímto dnem. Nároky související se skončením služebního poměru se posuzují podle dosavadních předpisů, jestliže rozhodnutí o skončení služebního poměru bylo oznámeno přede dnem účinnosti tohoto zákona, i když služební poměr skončí po tomto dni; to neplatí, skončí-li služební poměr propuštěním v souvislosti se zásadními organizačními změnami.
(3) Řízení ve věcech služebního poměru zahájené přede dnem účinnosti tohoto zákona provedou a o opravných prostředcích rozhodnou orgány příslušné podle tohoto zákona a způsobem stanoveným v tomto zákoně.
(4) Příspěvek za službu, na který vznikl nárok podle dosavadních předpisů, se považuje za příspěvek za službu podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké byl přiznán. Dnem účinnosti tohoto zákona se příspěvek za službu zvýší stejným způsobem, jakým byl zvýšen částečný invalidní důchod v roce 1991.
(5) Povolení nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením udělená podle dosavadních předpisů ministrem vnitra České a Slovenské Federativní Republiky se zrušují.
(6) Služební přísaha složená podle dosavadního zákona se považuje za služební přísahu složenou podle tohoto zákona.
(7) Hodnosti příslušníků Sboru národní bezpečnosti dosažené podle dosavadních předpisů se považují za hodnosti policistů podle tohoto zákona.
(8) Je-li do služebního poměru podle tohoto zákona přijat občan, který byl v jiném služebním poměru započítává se mu délka služby v tomto jiném služebním poměru, jakož i nároky s tím související, jako kdyby tuto službu konal ve služebním poměru podle tohoto zákona.
Ve vztahu k policistům Federálního policejního sboru a Sboru hradní policie dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnost
1. zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 63/1983 Sb., zákona č. 74/1990 Sb., zákona č. 169/1990 Sb. a zákona č. 546/1990 Sb.;
2. nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 26/1983 o řízení ve věcech služebního poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti (registrované v částce 12/1984 Sb.).
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.
1) Zákon č. 333/1997 Sb., o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie.
2) Zákon č. 15/1990 Sb., o politických stranách.
3) § 25 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 171/1990 Sb.
4) § 19 a 21 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.
5) Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.
Zákon ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 64/1991 Sb.
Zákon SNR č. 83/1991 Sb., o působnosti orgánů Slovenské republiky při zabezpečování politiky zaměstnanosti.
6) § 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
§ 10 odst. 1 písm. a) zákona SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích.
7) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb.
Zákon SNR č. 372/1990 Sb., ve znění zákona SNR č. 524/1990 Sb.
8) § 49 odst. 1 písm. a), b) a d), § 50 odst. 1 zákona ČNR č. 200/1990 Sb.
§ 49 odst. 1 písm. a), b) a d), § 50 odst. 1 zákona SNR č. 372/1990 Sb.
9) Trestní zákon.
10) § 276 a násl. občanského soudního řádu.
11) § 121 odst. 2 zákoníku práce.
§ 21 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 193/1991 Sb.).
12) Zákon č. 174/1968 Sb.. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce.
13) § 157 až 161 zákoníku práce.
14) Vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů.
15) Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.
16) § 202 odst. 2 zákoníku práce.
16a) Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
16b) § 24 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
17) Např. § 33 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.
18) § 100 a 103 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
19) § 49 zákona č. 100/1988 Sb.
20) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.
21) § 244 a násl. občanského soudního řádu.