Zákon o spotřebních daních

(1) Plátcem je právnická nebo fyzická osoba,

a) která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem nebo výrobcem, který vyrábí vybrané výrobky v souladu s tímto zákonem mimo režim podmíněného osvobození od daně, jíž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu,

b) jíž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit

1. v případě použití vybraných výrobků osvobozených od daně pro jiné účely, než na které se osvobození od daně vztahuje [§ 9 odst. 3 písm. b)],

2. v případě použití vybraných výrobků, u nichž byla vrácena daň, pro jiné účely, než na které se vrácení daně vztahuje [§ 9 odst. 3 písm. c)],

c) která uplatňuje nárok na vrácení daně, s výjimkou osoby podle § 15 až 15b a 56 až 57,

d) která poskytla zajištění daně při dopravě vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, v jejímž průběhu došlo ztrátou nebo znehodnocením vybraných výrobků anebo jinou skutečností k porušení režimu podmíněného osvobození od daně a tím ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit; za daň společně a nerozdílně s touto osobou odpovídá osoba, která se na takovém porušení podílela, pokud si byla tohoto porušení vědoma nebo pokud lze důvodně předpokládat, že si ho vědoma být měla,

e) která poskytla zajištění daně při dopravě vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy nebo při zasílání, v jejichž průběhu došlo ztrátou nebo znehodnocením vybraných výrobků anebo jinou skutečností k porušení podmínek dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy nebo podmínek zasílání, a tím ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit; za daň společně a nerozdílně s touto osobou odpovídá osoba, která se na takovém porušení podílela,

f) která pro účely podnikání přijme na daňovém území České republiky vybrané výrobky dopravované ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy, pokud jí vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit,

g) která vyrábí vybrané výrobky v rozporu s tímto zákonem, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné nebo oprávněně nabyté bez daně, anebo která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, zdaněné nebo oprávněně nabyté bez daně; za daň společně a nerozdílně s touto osobou odpovídá osoba, která se na této výrobě, skladování nebo dopravě podílela,

h) které vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit při pozbytí vlastnického práva k nezdaněným vybraným výrobkům a podobně (§ 9 odst. 4), nebo

i) která je v případě zasílání vybraných výrobků z jiného členského státu na daňové území České republiky

1. zasílatelem, pokud tato osoba nepověřila zástupce pro zasílání vybraných výrobků,

2. zástupcem pro zasílání vybraných výrobků, pokud byl pověřen, nebo

3. příjemcem těchto vybraných výrobků, pokud je zasílání vybraných výrobků uskutečněno osobou, které nebylo přiděleno číslo pro účely zasílání, nebo pokud zasílatel nebo zástupce pro zasílání vybraných výrobků neposkytnou zajištění daně.

(2) Právnická osoba zanikající bez právního nástupce, s výjimkou osoby podle § 15 až 15b a § 56 až 57, které vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit nebo která uplatnila nárok na vrácení daně, je povinna předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku nebo obdobného veřejného rejstříku souhlas správce daně, pokud u této povinnosti nebo nároku neuplynula lhůta pro stanovení daně nebo lhůta pro placení daně. Ustanovení daňového řádu upravující postup v případě daňového subjektu, který je právnickou osobou zanikající bez právního nástupce, který je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku nebo obdobného veřejného rejstříku souhlas správce daně, u kterého je registrován, se použijí obdobně.

(3) V případě uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu odpovídá za daň společně a nerozdílně s plátcem podle odstavce 1 písm. a) osoba, jejímž jménem byly vybrané výrobky do volného daňového oběhu uvedeny. V případě, že uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu bylo neoprávněné, odpovídá za daň společně a nerozdílně také osoba, která se na tomto neoprávněném uvedení do volného daňového oběhu podílela.

(4) Při dovozu nebo neoprávněném vstupu je plátcem dlužník podle celního kodexu. V případě neoprávněného vstupu odpovídá za daň společně a nerozdílně s tímto dlužníkem osoba, která se na tomto neoprávněném vstupu podílela.

(5) Pro účely odstavce 1 písm. g) se za množství vybraných výrobků pro osobní spotřebu považuje množství, které nepřesahuje u

a) minerálních olejů, s výjimkou zkapalněných ropných plynů dopravovaných v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně, množství dopravované v běžných nádržích (§ 63 odst. 2) zvýšené o 20 l,

b) zkapalněných ropných plynů v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně 5 tlakových nádob,

c) lihovin podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího definici a popis lihovin 10 l konečných výrobků,

d) piva 110 l,

e) meziproduktů 20 l,

f) vína 90 l, z toho u šumivých vín 60 l,

g) cigaret 800 kusů,

h) cigarillos nebo doutníků o hmotnosti nejvýše 3 g/kus 400 kusů,

i) ostatních doutníků 200 kusů,

j) tabáku ke kouření 1 kg.

(6) Pro posouzení, zda se v případě podle odstavce 1 písm. g) jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu nebo pro účely podnikání, se použije ustanovení odstavce 5. Zároveň se pro tyto účely použije ustanovení § 32 odst. 2 až 4 obdobně.

(7) Nelze-li u plátce podle odstavce 1 písm. g) určit místní příslušnost správce daně podle daňového řádu, je místně příslušným správce daně, který vůči tomuto plátci jako první učinil úkon zahajující řízení.

(1) Na daňovém území České republiky se prokazuje zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji či dokladem o dopravě vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 6). Zdanění vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených se prokazuje pouze tehdy, nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu (§ 4 odst. 6, § 32 odst. 2 až 4).

(2) Daňový doklad podle odstavce 1, který je plátce povinen při uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu bezodkladně vydat nabyvateli, popřípadě osobě, která pro nabyvatele nebo kupujícího výrobky podle odstavce 1 přechodně nabývá, musí obsahovat tyto údaje:

a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo plátce,

b) obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, nabyvatele,

c) množství vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu, u nichž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, a jejich název, popřípadě obchodní označení,

d) výši spotřební daně celkem,

e) datum vystavení daňového dokladu,

f) číslo daňového dokladu.

(3) Doklad o prodeji podle odstavce 1, který je prodávající povinen při prodeji vybraných výrobků bezodkladně vydat, musí obsahovat tyto údaje:

a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího,

b) obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, kupujícího,

c) množství prodaných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu, u nichž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, a jejich název, popřípadě obchodní označení,

d) výši spotřební daně celkem,

e) datum vystavení dokladu o prodeji,

f) číslo dokladu o prodeji.

(4) Doklad o dopravě podle odstavce 1 vystavují osoba nebo správce daně, kteří vybrané výrobky již uvedené do volného daňového oběhu vydají pro dopravu, přičemž nejsou splněny podmínky, na jejichž základě je stanovena povinnost vydat daňový doklad podle odstavce 2 nebo doklad o prodeji podle odstavce 3. Doklad o dopravě musí obsahovat tyto údaje:

a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, odesilatele,

b) adresu místa určení a v případě, že to není možné, jiné údaje určující polohu místa určení,

c) množství dopravovaných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu, u nichž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, a jejich název, popřípadě obchodní označení,

d) výši spotřební daně celkem,

e) datum vystavení dokladu o dopravě,

f) číslo dokladu o dopravě.

(5) Zdanění vybraných výrobků při dovozu se prokazuje rozhodnutím o propuštění vybraných výrobků do celního režimu volného oběhu nebo celního režimu konečného užití anebo jiným rozhodnutím celního úřadu o stanovení cla nebo daně.

(6) Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu lze dopravovat pouze s daňovým dokladem, dokladem o prodeji, dokladem o dopravě nebo rozhodnutím podle odstavce 5. Na vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu dopravované bez rozhodnutí podle odstavce 5 se hledí, jako by byly dopravovány s tímto rozhodnutím, pokud bylo toto rozhodnutí před zahájením dopravy oznámeno.

(7) Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě, které jsou zasílány osobě se sídlem nebo místem pobytu na daňovém území České republiky, která nepodniká ani nevykonává jinou samostatnou hospodářskou činnost, lze dopravovat pouze s dokladem, který potvrzuje, že tyto výrobky byly zdaněny v členském státě, ze kterého byly zaslány.

(8) Doklad podle odstavce 1 může mít

a) listinnou podobu, nebo

b) elektronickou podobu.

(9) Pokud má doklad podle odstavce 1 elektronickou podobu, musí ho

a) vystavitel opatřit kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem,

b) správce daně přijmout prostřednictvím elektronického portálu správce daně (dále jen „elektronický portál“), nebo

c) vystavitel opatřit elektronickým údajem, ze kterého je ověřitelné, kdy byl doklad vystaven.

(10) Za okamžik vydání dokladu v elektronické podobě podle odstavce 9 písm. b) se považuje okamžik jeho přijetí správcem daně prostřednictvím elektronického portálu.

(1) Oprávněné nabytí vybraných výrobků osvobozených od daně se prokazuje povolením k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, bylo-li vydáno, a dokladem o osvobození vybraných výrobků od daně. Toto ustanovení se nevztahuje na konečného spotřebitele podle § 53 odst. 5.

(2) Doklad o osvobození od daně podle odstavce 1, který je plátce, popřípadě uživatel povinen bezodkladně vydat při vydání vybraných výrobků osvobozených od daně, musí obsahovat tyto údaje:

a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, odesílajícího plátce, popřípadě uživatele,

b) obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, přijímajícího uživatele,

c) množství vybraných výrobků osvobozených od daně, u nichž vznikla daňová povinnost, a jejich název, popřípadě obchodní označení,

d) prohlášení, že vybrané výrobky jsou osvobozeny od daně,

e) místo odeslání,

f) místo přijetí,

g) datum vystavení dokladu o osvobození od daně,

h) číslo dokladu o osvobození od daně.

(3) Oprávněné nabytí dovezených vybraných výrobků osvobozených od daně se prokazuje povolením k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, byla-li povinnost jej vystavit, a zároveň rozhodnutím o propuštění vybraných výrobků do celního režimu volného oběhu nebo celního režimu konečného užití anebo jiným rozhodnutím celního úřadu o stanovení cla nebo daně.

(4) Vybrané výrobky osvobozené od daně lze dopravovat pouze s dokladem o osvobození od daně, rozhodnutím o propuštění vybraných výrobků do celního režimu volného oběhu nebo celního režimu konečného užití anebo jiným rozhodnutím celního úřadu o stanovení cla nebo daně. Na vybrané výrobky osvobozené od daně dopravované bez rozhodnutí o propuštění vybraných výrobků do celního režimu volného oběhu nebo celního režimu konečného užití anebo jiného rozhodnutí celního úřadu o stanovení cla nebo daně se hledí, jako by byly dopravovány s tímto rozhodnutím, pokud bylo toto rozhodnutí před zahájením dopravy oznámeno.

(5) Doklad o osvobození od daně může mít

a) listinnou podobu, nebo

b) elektronickou podobu.

(6) Pokud má doklad o osvobození od daně elektronickou podobu, musí ho

a) vystavitel opatřit kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem,

b) správce daně přijmout prostřednictvím elektronického portálu, nebo

c) vystavitel opatřit elektronickým údajem, ze kterého je ověřitelné, kdy byl doklad vystaven.

(7) Za okamžik vydání dokladu v elektronické podobě podle odstavce 6 písm. b) se považuje okamžik jeho přijetí správcem daně prostřednictvím elektronického portálu.

Předmětem daně jsou vybrané výrobky na daňovém území Evropské unie vyrobené nebo na daňové území Evropské unie dovezené anebo vybrané výrobky, u nichž došlo k jejich neoprávněnému vstupu na daňové území Evropské unie.

Daňová povinnost vzniká výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropské unie nebo dovozem anebo neoprávněným vstupem vybraných výrobků na daňové území Evropské unie.

(1) Povinnost daň ve stanovené lhůtě přiznat a zaplatit vzniká okamžikem uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky.

(2) Za okamžik uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu se při uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky jejich

a) dovozem nebo neoprávněným vstupem považuje den vzniku celního dluhu,

b) ztrátou nebo znehodnocením při výrobě, skladování nebo jiném nakládání považuje den jejich zúčtování, nejpozději však třicátý den ode dne zjištění ztráty nebo znehodnocení.

(3) Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také

a) u vybraných výrobků dopravovaných ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy nebo zasílaných okamžikem jejich ztráty nebo znehodnocení anebo jiného porušení podmínek dopravy nebo zasílání s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení anebo částečné ztráty,

b) u vybraných výrobků osvobozených od daně okamžikem jejich použití pro jiné účely, než na které se osvobození od daně vztahuje, s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení anebo částečné ztráty,

c) u vybraných výrobků, u nichž byla vrácena daň, okamžikem jejich použití pro jiné účely, než na které se vrácení daně vztahuje,

d) dnem nabytí vybraných výrobků nebo dnem jejich prodeje plátci uvedenými v § 4 odst. 1 písm. g) nebo dnem zjištění, že plátce vybrané výrobky po nějakou dobu držel, nebo že je drží, a to tím dnem, který nastal dříve,

e) dnem přijetí vybraných výrobků, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě a dopraveny pro účely podnikání na daňové území České republiky,

f) dnem zániku nebo zrušení povolení k provozování daňového skladu nebo povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně; to se nevztahuje na vybrané výrobky, které se mohou užívat bez tohoto povolení, nebo na vybrané výrobky, pro které toto povolení zaniklo podle § 13b a které jsou dnem zániku tohoto povolení uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně,

g) dnem, ve kterém byly na daňovém území České republiky přijaty vybrané výrobky zaslané z jiného členského státu,

h) dnem použití vybraných výrobků pro vlastní spotřebu.

(4) Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také dnem pozbytí nebo dnem propachtování obchodního závodu nebo jeho části tvořící samostatnou organizační složku, ke kterým náleží nezdaněné vybrané výrobky nacházející se mimo režim podmíněného osvobození od daně.

(1) Daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně stanovené pro příslušný vybraný výrobek.

(2) Základ daně vyjádřený jinak než v počtu kusů se zaokrouhluje na 2 desetinná místa.

(1) Od daně jsou osvobozeny vybrané výrobky

a) dovezené, pokud se na ně vztahuje osvobození příležitostného dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího, člena posádky letadla nebo dovozu pohonných hmot cestujícím podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty31a), anebo osvobození od cla, s výjimkou vybraných výrobků, které se po vývozu vracejí zpět na daňové území České republiky a jsou propuštěny do celního režimu volného oběhu nebo celního režimu konečného užití,

b) nakoupené bez daně za stavu ohrožení státu a válečného stavu, pokud tak nařídí vláda podle § 137,

c) dovezené nebo dopravené z území jiného členského státu na daňové území České republiky pro ozbrojené síly jiného členského státu, které se podílejí na obranném úsilí vynakládaném na provádění činnosti Evropské unie v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky, pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími anebo k zásobování jejich jídelen; tyto výrobky mohou být dopravovány z jiného členského státu pouze s doklady podle § 27 nebo 27c a s potvrzeným osvědčením o osvobození od spotřební daně podle prováděcího nařízení Komise, kterým se stanoví pravidla, pokud jde o používání dokladů v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně a s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani po propuštění ke spotřebě, a formulář, který se má použít pro osvědčení o osvobození od daně77) (dále jen „osvědčení o osvobození od spotřební daně“), přičemž toto osvědčení potvrzuje Ministerstvo obrany,

d) dovezené nebo dopravené z území jiného členského státu na daňové území České republiky pro ozbrojené síly států, které jsou členy Organizace Severoatlantické smlouvy, s výjimkou ozbrojených sil České republiky pro použití těchto výrobků těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobování jejich jídelen; tyto výrobky mohou být dopravovány z jiného členského státu nebo z místa dovozu na daňovém území České republiky pouze s potvrzeným osvědčením o osvobození od spotřební daně, přičemž toto osvědčení potvrzuje Ministerstvo obrany,

e) dovezené nebo dopravené z území jiného členského státu osobám uvedeným v § 15 odst. 1 nebo 2; tyto výrobky mohou být dopravovány z jiného členského státu pouze s doklady podle § 27 nebo 27c, a s potvrzeným osvědčením o osvobození od spotřební daně, přičemž toto osvědčení potvrzuje Celní úřad v Praze,

f) dovezené ze třetích zemí, pokud jsou tyto vybrané výrobky v rámci omezení a za podmínek stanovených mezinárodními smlouvami s těmito zeměmi osvobozeny od daně z přidané hodnoty; tyto výrobky mohou být dopravovány z jiného členského státu pouze s doklady podle § 27 nebo 27c a s potvrzeným osvědčením o osvobození od spotřební daně, přičemž toto osvědčení potvrzuje Celní úřad v Praze,

g) dovezené mezinárodními organizacemi nebo jejich členy, pokud jsou tyto vybrané výrobky v rámci omezení a za podmínek stanovených mezinárodními úmluvami zakládajícími tyto organizace, popřípadě dohodami o umístění jejich sídla, osvobozeny od daně z přidané hodnoty; tyto výrobky mohou být dopravovány z jiného členského státu pouze s doklady podle § 27 nebo 27c a s potvrzeným osvědčením o osvobození od spotřební daně, přičemž toto osvědčení potvrzuje Celní úřad v Praze,

h) dovezené nebo dopravené z území jiného členského státu na daňové území České republiky pro ozbrojené síly státu, se kterým má Česká republika uzavřenou mezinárodní smlouvu, která je součástí českého právního řádu, a to v rozsahu stanoveném takovou mezinárodní smlouvou, pro použití těchto výrobků těmito ozbrojenými silami; tyto výrobky mohou být dopravovány z jiného členského státu nebo z místa dovozu na daňovém území České republiky pouze s čestným prohlášením potvrzeným příslušným orgánem státu, který ozbrojené síly vyslal, nebo s jinou písemností, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu.

(2) Pokud právnická nebo fyzická osoba nakoupila zdaněné vybrané výrobky a použila je pro účely, na které se vztahuje osvobození od daně, pohlíží se pro účely tohoto zákona na tyto vybrané výrobky, jako by byly pořízeny za ceny bez daně.

(3) Vybrané výrobky osvobozené od daně podle odstavce 1 lze přijímat a užívat bez povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně.

(1) Nárok na osvobození vybraného výrobku od daně, včetně odkazu na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle něhož je nárok uplatňován, je uživatel povinen uplatnit písemně u plátce nebo uživatele, a to nejpozději před vydáním tohoto výrobku, jinak nárok na vydání vybraného výrobku osvobozeného od daně nevznikne. To se netýká uživatele, který nakládá s odpadními oleji osvobozenými od daně podle § 49 odst. 1, a konečného spotřebitele podle § 53 odst. 5.

(2) Jedná-li se o dovoz vybraných výrobků, uplatňuje nárok na osvobození vybraného výrobku od daně uživatel, který musí být současně i deklarantem, a to v celním prohlášení, jímž navrhuje propuštění vybraných výrobků do celního režimu volného oběhu nebo celního režimu konečného užití.

(3) Nárok na vydání vybraného výrobku osvobozeného od daně uživatel prokazuje předložením povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, pokud nelze vybrané výrobky osvobozené od daně přijímat a užívat bez tohoto povolení; neučiní-li tak, má se za to, že nárok na osvobození vybraných výrobků od daně nebyl uplatněn.

(4) Stanoví-li tento zákon jako podmínku pro vydání vybraného výrobku osvobozeného od daně předložení povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, je plátce nebo uživatel oprávněn vydat vybraný výrobek pouze uživateli, který takové povolení předloží k nahlédnutí.

(5) Uživatel je povinen bezodkladně umístit přijatý vybraný výrobek osvobozený od daně v místě, které je uvedeno v povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně.

(1) Vybrané výrobky osvobozené od daně lze přijímat a užívat pouze na základě pravomocného povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně.

(2) Vybrané výrobky osvobozené od daně lze

a) přijímat pouze od dodavatele uvedeného v povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně; to neplatí, pokud jde o přijímání odpadních olejů osvobozených od daně podle § 49 odst. 1,

b) užívat pouze v místě, ve kterém uživatel užívá vybrané výrobky osvobozené od daně, (dále jen „místo užívání“) uvedeném v povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně.

(3) V případě, kdy dojde k nahrazení dosavadního povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně novým, lze vybrané výrobky osvobozené od daně přijímat a užívat na základě nového povolení ode dne jeho oznámení.

(1) Je-li v návrhu na vydání povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně uvedeno více dodavatelů, správce daně vydá toto povolení ke každému dodavateli samostatně.

(2) Správce daně zašle stejnopis povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně dodavateli těchto vybraných výrobků.

Povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně zaniká rovněž dnem, kdy nabude právní moci povolení k provozování daňového skladu pro prostorově ohraničené místo, ve kterém jsou umístěny vybrané výrobky osvobozené od daně na základě povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně.

Správce daně zruší povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně rovněž, pokud

a) byl vybraný výrobek osvobozený od daně použit na jiný účel, než který byl v tomto povolení uveden, a uživatel ve stanovené lhůtě nezaplatil daň, nebo

b) uživatel po dobu 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců bez vážných nebo objektivních důvodů neuskuteční nákup vybraných výrobků osvobozených od daně podle tohoto povolení.

Od daně jsou také osvobozeny vybrané výrobky, u kterých daňový subjekt prokáže, že v režimu podmíněného osvobození od daně došlo k jejich

a) nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení, nebo

b) částečné ztrátě.

(1) U zdaněných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu vzniká plátci nárok na vrácení daně dnem

a) jejich propuštění do celního režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku, prokáže-li plátce výstup vybraných výrobků z daňového území Evropské unie,

b) jejich opětovného uvedení do režimu podmíněného osvobození od daně; daň může být vrácena jenom provozovateli daňového skladu, jenž je uvedl do volného daňového oběhu a jemuž byly tyto vybrané výrobky vráceny jako nepřevzaté kupujícím nebo z důvodu vypořádání nároků z vad vybraných výrobků; daň může být vrácena pouze v případě, že provozovatel daňového skladu úplatu za tyto vybrané výrobky neobdržel nebo pokud tuto úplatu kupujícímu vrátil.

(2) Evidovanému odesílateli, který odešle do jiného členského státu pro účely podnikání vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky nebo vybrané výrobky, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě a přijaty na daňovém území České republiky evidovaným příjemcem, vzniká nárok na vrácení daně dnem splnění poslední z těchto podmínek:

a) vybrané výrobky jsou dopravovány

1. se zjednodušeným elektronickým průvodním dokladem, nebo

2. s dokladem, který obsahuje stejné údaje jako zjednodušený elektronický průvodní doklad (dále jen „náhradní zjednodušený průvodní doklad“),

b) u vybraných výrobků v případě, že

1. došlo k jejich přijetí v jiném členském státě, je příslušným orgánem členského státu určení potvrzeno přijetí vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu; pokud evidovaný příjemce nemůže předložit oznámení o přijetí vybraných výrobků prostřednictvím elektronického systému z důvodů jiných než podle § 30g odst. 1, musí být potvrzení přijetí vybraných výrobků vydané příslušným orgánem členského státu určení odsouhlaseno správcem daně příslušným místu odeslání vybraných výrobků,

2. během jejich dopravy došlo k nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení anebo částečné ztrátě, evidovaný odesílatel prokáže, že došlo k nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení anebo částečné ztrátě, a

3. vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit tím, že během jejich dopravy došlo ke ztrátě nebo znehodnocení anebo jinému porušení podmínek dopravy, evidovaný odesílatel předloží doklad o zaplacení daně v členském státě, ve kterém ztrátou nebo znehodnocením anebo jiným porušením podmínek dopravy vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit,

c) předloží doklad o tom, že daň za vybrané výrobky, které byly dopraveny do jiného členského státu, byla na daňovém území České republiky zaplacena nebo přiznána a zaplacena, a

d) u zdaněných vybraných výrobků, které podléhají značení podle tohoto zákona a byly uvedeny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, předloží potvrzení od správce daně jiného členského státu, že značení podle tohoto zákona byla zničena nebo odstraněna.

(3) Plátci, který předloží doklad o tom, že daň za vybrané výrobky byla zaplacena na daňovém území České republiky a tyto výrobky byly zaslány fyzické osobě do jiného členského státu, a doklad o tom, že daň za vybrané výrobky byla zaplacena v tomto jiném členském státě, vzniká nárok na vrácení daně dnem předložení těchto dokladů. Pokud při zasílání vybraných výrobků do jiného členského státu došlo ke ztrátě nebo znehodnocení anebo jinému porušení podmínek zasílání, je plátce pro účely vzniku nároku na vrácení daně namísto předložení dokladu o tom, že daň za vybrané výrobky byla zaplacena v členském státě určení, povinen

a) prokázat, že došlo k nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení anebo částečné ztrátě, nebo

b) předložit doklad o zaplacení daně v členském státě, ve kterém ztrátou nebo znehodnocením anebo jiným porušením podmínek zasílání vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň.

(4) U zdaněných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu vzniká oprávněným příjemcům nebo výrobcům, kteří nejsou provozovateli daňového skladu, pokud vybrané výrobky vlastní, nárok na vrácení daně, dojde-li k nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení.

(5) Nárok na vrácení daně může plátce uplatnit v daňovém přiznání (§ 18).

(6) Nárok na vrácení daně může plátce uplatnit pouze do výše skutečně zaplacené daně vypočtené sazbou daně platnou v den dovozu nebo v den uvedení vybraného výrobku do volného daňového oběhu.

(7) Pokud plátce daně neuplatní nárok na vrácení daně, pohlíží se při dalším uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na tyto výrobky tak, jako kdyby byl tento nárok uplatněn a přiznán.

(8) Odstavce 1 až 3 se nepoužijí na vybrané výrobky, za které byla vrácena daň podle § 15 až 15b, pokud uvedené osoby tyto vybrané výrobky vyvezly nebo dopravily nebo zaslaly do jiného členského státu.

(1) Nárok na vrácení daně vzniká na základě principu vzájemnosti těmto osobám požívajícím výsad a imunit:

a) diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem (dále jen „konzulární úřad“) akreditovaným pro Českou republiku jako orgány cizích států se sídlem na daňovém území České republiky,

b) členovi diplomatické mise nebo konzulárního úřadu se sídlem na daňovém území České republiky, který je akreditován pro Českou republiku a není státním občanem České republiky, s výjimkou člena služebního personálu,

c) zastoupení veřejné instituce založené podle práva cizího státu nebo zastoupení entity, která z hlediska mezinárodního práva není státem, pokud Ministerstvo zahraničních věcí udělilo souhlas s jejich zřízením podle zákona o zahraniční službě,

d) členovi zastoupení veřejné instituce založené podle práva cizího státu nebo členovi zastoupení entity, která z hlediska mezinárodního práva není státem, podle písmene c).

(2) Nárok na vrácení daně vzniká na základě mezinárodní smlouvy, která je součástí českého právního řádu, těmto osobám požívajícím výsad a imunit:

a) mezinárodní organizaci se sídlem na daňovém území České republiky nebo zastoupení mezinárodní organizace umístěnému na daňovém území České republiky,

b) subjektu Evropské unie; subjektem Evropské unie se pro účely spotřebních daní rozumí orgán Evropské unie, Evropské společenství pro atomovou energii, Evropská investiční banka a subjekt založený Evropskou unií,

c) úředníkovi mezinárodní organizace se sídlem na daňovém území České republiky nebo zastoupení mezinárodní organizace umístěného na daňovém území České republiky akreditovanému pro Českou republiku, který není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu úřední funkce na daňovém území České republiky,

d) členovi rodiny úředníka mezinárodní organizace se sídlem na daňovém území České republiky nebo zastoupení mezinárodní organizace umístěného na daňovém území České republiky podle písmene c), který není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí.

(3) Nárok na vrácení daně vzniká dnem nákupu vybraných výrobků, a to ve výši daně, která byla zahrnuta do ceny těchto vybraných výrobků, osobě požívající výsad a imunit podle

a) odstavce 1 písm. a) nebo c) v rozsahu naplnění principu vzájemnosti, nejvýše však do výše 400 000 Kč za kalendářní rok,

b) odstavce 1 písm. b) nebo d) v rozsahu naplnění principu vzájemnosti, nejvýše však do výše 60 000 Kč za kalendářní rok,

c) odstavce 2 v rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou, která je součástí českého právního řádu.

(4) Pro posouzení splnění částky omezení podle odstavce 3 písm. a) nebo b) se do výše daně, která se vrací osobě požívající výsad a imunit, započítává také částka,

a) která odpovídá výši daně připadající na vybrané výrobky osvobozené od daně podle § 11 odst. 1 písm. a) nebo e) dopravené z jiného členského státu nebo dovezené osobě požívající výsad a imunit uplatňující nárok na vrácení daně a

b) kterou by osoba požívající výsad a imunit byla povinna přiznat a zaplatit, kdyby výrobky podle písmene a) nebyly osvobozeny od daně.

(5) Částka omezení podle odstavce 3 písm. a) nebo b) se nevztahuje na nákup minerálních olejů pro výrobu tepla nebo pohon motorů. V případě osoby požívající výsad a imunit podle odstavce 1 písm. b) nebo d) se tato částka omezení nevztahuje na nákup minerálních olejů použitých v osobním automobilu, pouze pokud je diplomatická registrační značka uvedena na seznamu diplomatických registračních značek osobních automobilů.

(6) Osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 se vrací daň zaplacená v cenách vybraných výrobků, pokud celková cena včetně daně uvedená na jednom dokladu o prodeji a zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni je vyšší než 4 000 Kč. Toto omezení se v případě osoby požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nevztahuje na nákup minerálních olejů pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla.

(7) Osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 písm. a) nebo c) má nárok na vrácení daně u vybraných výrobků zakoupených výlučně za účelem výkonu její funkce. Osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 písm. b) nebo d) má nárok na vrácení daně u vybraných výrobků zakoupených výlučně pro osobní spotřebu této osoby nebo člena její rodiny, který tvoří součást domácnosti této osoby.

(8) Lhůta pro uplatnění nároku na vrácení daně začne běžet dnem vzniku tohoto nároku a skončí

a) uplynutím prvního kalendářního měsíce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém začala běžet, nebo

b) v případě subjektu Evropské unie uplynutím lhůty pro stanovení daně.

(9) Hodlá-li osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 uplatnit nárok na vrácení daně, je Ministerstvu zahraničních věcí povinna předložit daňové přiznání pro vrácení daně, přehled nakoupených vybraných výrobků k potvrzení naplnění principu vzájemnosti a seznam členů rodiny, kteří tvoří součást domácnosti této osoby a jsou na dokladu o prodeji uvedeni jako osoby, pro které se uskutečňuje nákup vybraných výrobků. Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí v tomto daňovém přiznání

a) naplnění principu vzájemnosti, pokud v případě nákupu vybraných výrobků

1. podle odstavce 5 je v cizím státě v souladu s principem vzájemnosti české osobě obdobné této osobě požívající výsad a imunit za nákup stejného druhu vybraných výrobků vracena daň, a

2. jiných než podle odstavce 5 je v cizím státě v souladu s principem vzájemnosti české osobě obdobné této osobě požívající výsad a imunit vracena daň,

b) skutečnost, že osoby uvedené na tomto seznamu jsou členové rodiny osoby požívající výsad a imunit podle odstavce 1 písm. b) nebo d), kteří tvoří součást domácnosti této osoby.

(10) K daňovému přiznání pro vrácení daně je osoba požívající výsad a imunit povinna přiložit

a) doklad o prodeji,

b) v případě, že daňové přiznání podává osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1, přehled nakoupených vybraných výrobků v členění na

1. vybrané výrobky podle odstavce 5 a

2. vybrané výrobky jiné než podle odstavce 5,

c) v případě osoby požívající výsad a imunit podle odstavce 1 písm. b) nebo d) seznam členů rodiny, kteří tvoří součást domácnosti této osoby a jsou na dokladu o prodeji uvedeni jako osoby, pro které se uskutečňuje nákup vybraných výrobků.

(11) Daňové přiznání pro vrácení daně nelze podat elektronicky.

(12) O porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li správce daně Ministerstvu zahraničních věcí informace získané při správě daně v oblasti vracení daně osobě požívající výsad a imunit.

(1) Nárok na vrácení daně vzniká ozbrojeným silám, které nakoupí zdaněné vybrané výrobky pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími anebo k zásobování jejich jídelen, ve výši daně, která byla zahrnuta do ceny těchto vybraných výrobků, dnem tohoto nákupu, pokud jde o ozbrojené síly

a) jiného členského státu, které se podílejí na obranném úsilí vynakládaném na provádění činnosti Evropské unie v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky, nebo

b) státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy; tento nárok nevznikne ozbrojeným silám České republiky.

(2) Nárok na vrácení daně podle odstavce 1 vznikne namísto ozbrojených sil Ministerstvu obrany, pokud zdaněné vybrané výrobky nakoupí pro ozbrojené síly podle odstavce 1 a těmto ozbrojeným silám je předá. Tento nárok vzniká dnem převzetí těchto vybraných výrobků těmito ozbrojenými silami.

(3) Lhůta pro uplatnění nároku na vrácení daně začne běžet dnem vzniku tohoto nároku a skončí uplynutím dvanáctého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém začala běžet.

(4) K daňovému přiznání pro vrácení daně je osoba podle odstavce 1 nebo 2 povinna přiložit daňový doklad nebo doklad o prodeji.

(1) Nárok na vrácení daně v rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou, která je součástí českého právního řádu, vzniká dnem nákupu vybraných výrobků

a) ozbrojeným silám, které nakoupí zdaněné vybrané výrobky pro použití těmito ozbrojenými silami, pokud pro tyto vybrané výrobky nevznikl nárok na vrácení daně podle § 15a odst. 1,

b) příslušníkovi ozbrojených sil podle písmene a) a členovi jeho rodiny, kteří nakoupí zdaněné vybrané výrobky pro osobní spotřebu, nebo

c) dalším osobám, o kterých tak stanoví mezinárodní smlouva, na základě které vznikne nárok na vrácení daně podle písmene a).

(2) Nárok na vrácení daně podle odstavce 1 písm. a) vznikne namísto ozbrojených sil Ministerstvu obrany, pokud zdaněné vybrané výrobky nakoupí pro ozbrojené síly podle odstavce 1 a těmto ozbrojeným silám je předá. Tento nárok vzniká dnem převzetí těchto vybraných výrobků těmito ozbrojenými silami.

(3) Lhůta pro uplatnění nároku na vrácení daně začne běžet dnem vzniku tohoto nároku a skončí uplynutím dvanáctého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém začala běžet.

(4) K daňovému přiznání pro vrácení daně je osoba podle odstavce 1 povinna přiložit

a) daňový doklad nebo doklad o prodeji a

b) další písemnost, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu.

(1) Prodávající je povinen na žádost osoby požívající výsad a imunit podle § 15 odst. 1 nebo 2, pro kterou je uskutečňován nákup vybraných výrobků, bezodkladně vystavit doklad o prodeji, který musí obsahovat

a) jméno osoby, pro kterou je nákup vybraných výrobků uskutečňován, a to namísto obchodní firmy nebo jména, sídla nebo místa pobytu a daňového identifikačního čísla kupujícího, a

b) také datum uskutečnění prodeje, sazbu daně a cenu včetně daně.

(2) Prodávající je povinen na žádost osoby podle § 15b odst. 1 písm. b), pro kterou je uskutečňován nákup vybraných výrobků, bezodkladně vystavit doklad o prodeji, který musí obsahovat

a) jméno osoby, pro kterou je nákup vybraných výrobků uskutečňován, a to namísto obchodní firmy nebo jména, sídla nebo místa pobytu a daňového identifikačního čísla kupujícího, a

b) také datum uskutečnění prodeje a sazbu daně.

(1) Osoba žádající o vrácení daně podle § 15 až 15b je pro účely vracení daně daňovým subjektem.

(2) Místně příslušným správcem daně pro vracení daně osobě požívající výsad a imunit je v případě

a) diplomatické mise, konzulárního úřadu, zastoupení veřejné instituce založené podle práva cizího státu nebo zastoupení entity, která z hlediska mezinárodního práva není státem, správce daně místně příslušný podle jejich sídla na daňovém území České republiky,

b) člena diplomatické mise, konzulárního úřadu, člena zastoupení veřejné instituce založené podle práva cizího státu nebo člena zastoupení entity, která z hlediska mezinárodního práva není státem, správce daně místně příslušný podle sídla osob podle písmene a),

c) subjektu Evropské unie se sídlem na daňovém území České republiky správce daně místně příslušný podle sídla tohoto subjektu na daňovém území České republiky,

d) subjektu Evropské unie se sídlem v jiném členském státě Celní úřad v Praze,

e) mezinárodní organizace nebo zastoupení mezinárodní organizace správce daně místně příslušný podle jejich sídla nebo umístění na daňovém území České republiky,

f) úředníka mezinárodní organizace nebo zastoupení mezinárodní organizace nebo člena jeho rodiny správce daně místně příslušný podle jejich místa pobytu na daňovém území České republiky.

(3) Místně příslušným správcem daně pro vracení daně podle § 15a a 15b je Celní úřad v Praze.

(4) Pokud je daň vracena ozbrojeným silám jiného státu, správce daně prostřednictvím Ministerstva obrany

a) doručuje písemnosti a provádí další potřebná vyrozumění,

b) vrací vratitelný přeplatek, a to na účet Ministerstva obrany vedený pro tyto účely.

(5) Z vybraných výrobků, u kterých byla vrácena daň a které byly ozbrojenými silami jiného státu zapůjčeny, zastaveny nebo převedeny, jsou tyto ozbrojené síly povinny daň přiznat a zaplatit, a to prostřednictvím Ministerstva obrany.

(6) U vybraných výrobků, u kterých byl uplatněn nárok na vrácení daně podle § 15 až 15b, nelze uplatnit nárok na vrácení daně podle jiného ustanovení tohoto zákona.

(1) Nárok na vrácení daně podle § 15 až 15b se uplatňuje v daňovém přiznání pro vrácení daně.

(2) Nárok podle odstavce 1 lze uplatnit pouze ve lhůtě pro uplatnění nároku na vrácení daně. Pokud v této lhůtě nebyl nárok na vrácení daně uplatněn, zaniká.

(3) K nároku podle odstavce 1 uplatněnému mimo lhůtu pro jeho uplatnění se nepřihlíží.

(4) Lhůtu pro uplatnění nároku podle odstavce 1 nelze navrátit v předešlý stav.

(1) V daňovém přiznání pro vrácení daně lze uplatnit jeden nebo více nároků na vrácení daně podle § 15 až 15b, u nichž běží lhůta pro uplatnění nároku na vrácení daně.

(2) Daňové přiznání pro vrácení daně, kterým se uplatňuje nárok na vrácení daně, lze podat jednou za

a) kalendářní měsíc, jde-li o vracení daně

1. osobě požívající výsad a imunit podle § 15 odst. 1 písm. a) nebo c) nebo § 15 odst. 2 písm. a),

2. ozbrojeným silám jiného státu nebo Ministerstvu obrany, nebo

3. příslušníkovi ozbrojených sil jiného státu nebo dalším osobám podle mezinárodní smlouvy,

b) kalendářní čtvrtletí, jde-li o vracení daně osobě požívající výsad a imunit podle § 15 odst. 1 písm. b) nebo d) nebo § 15 odst. 2 písm. c) nebo d), nebo

c) kalendářní rok, jde-li o vracení daně subjektu Evropské unie.

(1) Daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání pro vrácení daně podávají a jiné úkony vůči správci daně při stanovení vracené daně činí ozbrojené síly jiného státu pouze prostřednictvím Ministerstva obrany.

(2) Podání učiněné ozbrojenými silami jiného státu elektronicky může být podepsáno i ve formě digitalizovaného zobrazení vlastnoručního podpisu. Má-li Ministerstvo obrany o pravosti tohoto podpisu nebo oprávnění jednající osoby pochybnosti, vyzve ozbrojené síly jiného státu před postoupením tohoto podání správci daně k jeho dodatečnému potvrzení způsobem podle daňového řádu nebo jiným důvěryhodným způsobem, popřípadě k doložení oprávnění jednající osoby, a to ve lhůtě stanovené Ministerstvem obrany. Běh lhůty pro vydání rozhodnutí nebo provedení jiného úkonu správce daně nebo doby podle odstavce 4 se v takovém případě staví ode dne vydání výzvy podle věty druhé do pátého pracovního dne ode dne, kdy došlo k dodatečnému potvrzení podání.

(3) Lhůta pro podání daňového přiznání, dodatečného daňového přiznání nebo jiného podání podle odstavce 1 je zachována, je-li toto podání nejpozději v poslední den lhůty učiněno u orgánu veřejné moci, jehož prostřednictvím se podává správci daně.

(4) Dnem podání daňového přiznání, dodatečného daňového přiznání nebo jiného podání podle odstavce 1 je den, kdy bylo toto podání postoupeno orgánem veřejné moci, jehož prostřednictvím se podává, správci daně. Dojde-li k postoupení tohoto podání později než patnáctý den, považuje se za den jeho podání tento den.

Ustanovení o opravném daňovém přiznání se u daňového přiznání pro vrácení daně nepoužijí.

(1) Pro potřeby vymezení předmětu daňového řízení se vracená daň posuzuje ve vztahu k jednotlivému nároku na vrácení daně podle § 15 až 15b s tím, že předmětem daňového řízení jsou všechny nároky na vrácení daně podle § 15 až 15b uplatněné v jednom daňovém přiznání pro vrácení daně.

(2) Vracenou daň lze vyměřit pouze na základě daňového přiznání pro vrácení daně.

(3) Neoznamuje-li správce daně výsledek vyměření nebo doměření, považuje se za den doručení platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru den podání daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání pro vrácení daně.

(4) Lhůta pro stanovení daně začne běžet dnem, v němž bylo podáno daňové přiznání pro vrácení daně.

Dnem, od kterého běží doba, po jejímž uplynutí vzniká úrok z daňového odpočtu, je při vracení daně podle § 15 až 15b den podání daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání pro vrácení daně, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet.

Zdaňovacím obdobím pro vybrané výrobky s výjimkou dovážených vybraných výrobků je kalendářní měsíc.

(1) Plátce, kterému vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, je povinen podat daňové přiznání za každou daň samostatně.

(2) Při dovozu vybraných výrobků se za daňové přiznání považuje celní prohlášení, jímž je navrženo propuštění vybraných výrobků do příslušného celního režimu.

(3) Dodatečné daňové přiznání nelze uplatnit u dovážených vybraných výrobků.

(4) Daň je splatná čtyřicátý den po uplynutí zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit.

(5) Daňové přiznání se podává a daň je splatná první pracovní den po dni vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit, pokud tato povinnost vznikne podle

a) § 9 odst. 1 u vybraných výrobků, které po vzniku daňové povinnosti podle § 8 nebyly okamžitě uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně,

b) § 9 odst. 3 písm. d), nebo

c) § 68 písm. c).

(6) Vznikne-li povinnost daň přiznat a zaplatit při dopravě vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, dopravě vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy nebo při zasílání, v jejichž průběhu došlo ztrátou nebo znehodnocením anebo jiným porušením podmínek dopravy nebo zasílání vybraných výrobků ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit, daňové přiznání se podává a daň je splatná nejpozději první pracovní den po dni zjištění ztráty nebo znehodnocení vybraných výrobků anebo jiného porušení podmínek dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, podmínek dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy nebo podmínek zasílání.

(1) Vybraný výrobek je v režimu podmíněného osvobození od daně, jestliže je

a) umístěn v daňovém skladu,

b) dopravován za podmínek stanovených pro dopravu a vývoz (§ 24 až 27f).

(2) Vybrané výrobky se mohou vyrábět výhradně ve výrobním daňovém skladu. Porušení této povinnosti, které se podle živnostenského zákona považuje za závažné porušení podmínky stanovené zákonem o spotřebních daních, správce daně oznámí příslušnému obecnímu živnostenskému úřadu.

(3) V daňovém skladu mohou být vybrané výrobky umístěny pouze v režimu podmíněného osvobození od daně.

(4) V případě založení nového daňového skladu mohou být společně s vybranými výrobky, které jsou v režimu podmíněného osvobození od daně, umístěny i vybrané výrobky již uvedené do volného daňového oběhu, které byly umístěny v daňovém skladu v den, kdy nabylo rozhodnutí o povolení k provozování nového daňového skladu právní moci, a to nejdéle po dobu šesti kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém uvedené rozhodnutí o povolení k provozování daňového skladu nabylo právní moci. Tyto výrobky uvedené do volného daňového oběhu musí být skladovány a evidovány samostatně.

(5) V případech podle § 13b jsou vybrané výrobky osvobozené od daně na základě povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně umístěné v prostorově ohraničeném místě, pro které nabylo právní moci rozhodnutí o povolení k provozování daňového skladu, uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

(1) Daňový sklad lze provozovat pouze na základě pravomocného povolení k provozování daňového skladu.

(2) V případě, kdy dojde k nahrazení dosavadního povolení k provozování daňového skladu novým, lze daňový sklad provozovat na základě nového povolení ode dne jeho oznámení.

(1) Podmínkou pro vydání povolení k provozování daňového skladu je rovněž poskytnutí zajištění daně způsobem a ve výši stanovené tímto zákonem.

(2) Zajištění daně se poskytuje pro každý daňový sklad samostatně.

(1) Správce daně v povolení k provozování daňového skladu přidělí daňovému skladu jedinečné číslo pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně. V případě změny povolení se jedinečné číslo přidělené daňovému skladu nemění.

(2) Je-li v návrhu na vydání povolení k provozování daňového skladu uvedeno více daňových skladů, správce daně vydá povolení k provozování daňového skladu ke každému daňovému skladu samostatně.

(1) Správce daně zruší povolení k provozování daňového skladu rovněž, pokud provozovatel daňového skladu po dobu 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců bez vážných nebo objektivních důvodů neprovozuje daňový sklad.

(2) Pokud bylo povolení k provozování daňového skladu zrušeno z moci úřední, s výjimkou zrušení podle odstavce 1, správce daně zruší všechna ostatní povolení k provozování daňového skladu, která byla tomuto provozovateli daňového skladu vydána.

(3) Pokud bylo povolení k provozování daňového skladu zrušeno z moci úřední, s výjimkou zrušení podle odstavce 1, může osoba, jíž bylo toto povolení zrušeno, podat návrh na vydání povolení k provozování daňového skladu nejdříve po uplynutí 2 let od zrušení tohoto povolení.

(1) Daň lze zajistit pouze způsoby a ve výši stanovené tímto zákonem nebo způsoby podle daňového řádu ve výši stanovené rozhodnutím správce daně.

(2) V rozhodnutí o zajištění daně způsobem podle daňového řádu správce daně zohlední výši případného zajištění daně podle tohoto zákona tak, aby celková výše zajištění byla přiměřená.

Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je zajišťovací příkaz účinný a vykonatelný okamžikem jeho vydání. Správce daně současně s vydáním zajišťovacího příkazu učiní pokus vyrozumět vhodným způsobem daňový subjekt o vydání zajišťovacího příkazu a sepíše o tom úřední záznam.

(1) Zajištění daně může být poskytnuto

a) složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně,

b) bankovní zárukou přijatou správcem daně, nebo

c) ručením, pokud osobu ručitele povolí správce daně.

(2) Má-li být zajištění daně poskytnuto ručením, ručitel v záruční listině podle vzoru a náležitostí stanovených v prováděcím právním předpisu musí prohlásit, že s dlužníkem splní zaručenou výši daně a jejího příslušenství do výše uvedené v záruční listině.

(3) Správce daně použije zajištění daně na úhradu daně, pokud daň není zaplacena v zákonné lhůtě její splatnosti.

(4) Bylo-li zajištění daně poskytnuto ručením, lze výzvu ručiteli ke splnění jeho ručitelské povinnosti vydat i bez předchozího vymáhání daně na dlužníkovi.

(5) Ručitel může i bez udání důvodů své ručení vypovědět, účinky výpovědi jsou naplněny až šedesátým dnem po doručení výpovědi správci daně. Ručitel však ručí za všechny nedoplatky na spotřební dani, které v období od okamžiku nabytí účinnosti povolení ručit do nabytí účinnosti výpovědi ručení vznikly nebo vzniknou.

(6) Pro každý daňový sklad musí zajištění daně odpovídat

a) výši daně, která připadá na vybrané výrobky, u nichž provozovatel daňového skladu předpokládá, že bude zahájena jejich doprava ve zdaňovacím období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; minimální výše zajištění daně však musí odpovídat jedné dvanáctině výše daně, která připadala na vybrané výrobky, u nichž provozovatel daňového skladu zahájil dopravu v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje,

b) jedné dvanáctině výše daňové povinnosti, která provozovateli daňového skladu vznikla podle § 8 při výrobě vybraných výrobků v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; to se týká jen těch vybraných výrobků, které jsou v tomto zdaňovacím období umístěny v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od daně a u nichž daň již není zajištěna podle písmene a),

c) jedné dvanáctině výše daně, která připadá na vybrané výrobky přijaté provozovatelem daňového skladu v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; to se týká jen těch vybraných výrobků, které jsou v tomto zdaňovacím období umístěny v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od daně a u nichž daň již není zajištěna podle písmene a) nebo b) nebo jsou tyto výrobky přijaty v místě přímého dodání.

(7) V případě nově založeného daňového skladu musí zajištění daně odpovídat očekávané daňové povinnosti nebo výši daně podle odstavce 6 za jednu dvanáctinu běžného roku bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, ve kterém byl daňový sklad založen.

(8) Provozovatel daňového skladu je povinen průběžně sledovat výši zajištění daně a předávat správci daně podle jeho požadavků evidenční údaje vztahující se k daňové povinnosti, která vznikla při výrobě vybraných výrobků.

(9) Provozovatel daňového skladu je povinen sledovat výši zajištění daně. Pokud součet skutečné výše daňové povinnosti a výše daně podle odstavce 6 za 3 po sobě jdoucí zdaňovací období je vyšší než 3,21násobek poskytnutého zajištění daně, je provozovatel daňového skladu ve lhůtě 10 dnů ode dne, ve kterém došlo k dosažení tohoto násobku, povinen zvýšit zajištění daně na výši podle odstavce 6. Provozovatel daňového skladu, kterému bylo sníženo zajištění daně podle odstavce 11, zvyšuje zajištění daně na výši podle odstavce 6 sníženou o částku, o kterou mu bylo zajištění daně sníženo.

(10) Pokud bude výše daňové povinnosti vzniklé podle § 8 při výrobě vybraných výrobků a daně připadající na vybrané výrobky přijaté provozovatelem daňového skladu, které nevstupují do výroby, nižší o 20 % než výše zajištění daně ve třech po sobě jdoucích zdaňovacích obdobích, provozovatel daňového skladu může požádat celní úřad o snížení zajištění daně. Správce daně rozhodne o žádosti do 30 dnů ode dne, kdy mu byla postoupena. Vznikne-li tak vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 10 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o snížení zajištění daně.

(11) Provozovatel daňového skladu může též požádat o snížení výše zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně. Správce daně může rozhodnout o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, pokud nejsou pochybnosti o tom, že žadatel vykazuje dlouhodobou finanční stabilitu, plní řádně a včas své platební povinnosti, je schopen plně dostát svým peněžním dluhům a aktivně spolupracuje s orgány Celní správy České republiky. Žadatel prokazuje dlouhodobou finanční stabilitu, plnění platebních povinností a schopnost dostát peněžním dluhům způsobem, který stanoví prováděcí právní předpis.

(12) Správce daně rozhodne o žádosti o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně ve lhůtě 60 dnů ode dne podání této žádosti; ve zvlášť složitých případech může tuto lhůtu prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. O tomto prodloužení lhůty správce daně žadatele vhodným způsobem vyrozumí.

(13) Rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně se vydává nejdéle na dobu 1 roku ode dne vydání tohoto rozhodnutí. Provozovatel daňového skladu může o vydání rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, které má bezprostředně navazovat na stávající rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, požádat nejpozději 3 měsíce před uplynutím doby, na kterou bylo stávající rozhodnutí vydáno; tuto lhůtu nelze navrátit v předešlý stav.

(14) K nové žádosti podané před uplynutím tří měsíců od nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí se nepřihlíží.

(15) Provozovatel daňového skladu je povinen oznámit správci daně každou změnu skutečností, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, a to do 5 kalendářních dní ode dne vzniku změny.

(16) Správce daně může změnit nebo zrušit rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, pokud by bylo ohroženo zaplacení daně nebo pokud se změní skutečnosti, na jejichž základě bylo zajištění daně sníženo nebo bylo od něj upuštěno.

(17) Ustanovení o zajištění daně platí pro oprávněného příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků obdobně, s výjimkou § 58 odst. 1, § 77 odst. 1 a 2, § 90 a 116a.

(1) Ručitelem může být fyzická osoba s místem pobytu na území České republiky nebo právnická osoba, které bylo povoleno být ručitelem správcem daně.

(2) Ručitelem nemůže být

a) dlužník nebo člen statutárního nebo dozorčího orgánu nebo společník dlužníka, zaměstnanec nebo zaměstnavatel dlužníka,

b) osoba, která vlastní, kontroluje nebo má přímo či nepřímo v držení 5 % nebo více hodnoty akcií nebo podílů s hlasovacím právem dlužníka,

c) člen rodiny dlužníka.

(3) Má-li být zajištění daně pro provozování daňového skladu poskytnuto ručením, o povolení ručitele rozhoduje správce daně, který také rozhoduje o povolení k provozování daňového skladu.

(4) Má-li být zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně poskytnuto ručením, o povolení ručitele rozhoduje správce daně, v jehož územní působnosti se nachází daňový sklad (dále jen „správce daně místně příslušný daňovému skladu“), který vybrané výrobky odesílá, pokud zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků není poskytováno ze zajištění daně pro provozování daňového skladu.

(5) Povolení ručit lze vydat pouze takové osobě, jejíž finanční situace je taková, že může za osobu, které ručí, zaplatit daň včetně jejího příslušenství do výše zaručené částky uvedené v záruční listině.

(6) Správce daně nevydá povolení ručit nebo takové povolení ručiteli odejme v případech, kdy má oprávněné pochybnosti o schopnosti ručitele plnit jeho ručitelské povinnosti.

(7) Správce daně je oprávněn požadovat po žadateli o povolení ručitele informace týkající se ručitele obdobné jako v případě, kdy provozovatel daňového skladu podává žádost o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně.

(8) Je-li odejmuto povolení zajištění daně ručením při provozování daňového skladu, rozhodnutí správce daně o odejmutí povolení se doručí provozovateli daňového skladu. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.

(9) Je-li odejmuto povolení zajištění daně ručením pro dopravu vybraných výrobků a daň nebyla zajištěna ze zajištění daně při provozování daňového skladu, rozhodnutí správce daně o odejmutí povolení se doručí osobě, která při dopravě vybraných výrobků má daň zajistit nebo daň zajistila. Odvolání proti rozhodnutí o odejmutí povolení nemá odkladný účinek.

(10) Zjistí-li kterýkoli orgán Celní správy České republiky nebo orgán Finanční správy České republiky skutečnosti svědčící o neschopnosti nebo nevůli plnit ručitelské povinnosti ručitelem, oznámí tyto skutečnosti nejpozději první pracovní den po zjištění správci daně, který vydal povolení k ručení.

(1) Oprávněný příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků může vybrané výrobky opakovaně přijímat v režimu podmíněného osvobození od daně pouze na základě pravomocného povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků.

(2) V případě, kdy dojde k nahrazení dosavadního povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků novým, lze vybrané výrobky opakovaně přijímat na základě nového povolení ode dne jeho oznámení.

(3) Správce daně v povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků přidělí oprávněnému příjemci pro opakované přijímání vybraných výrobků jedinečné číslo pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně. V případě změny povolení se jedinečné číslo přidělené oprávněnému příjemci pro opakované přijímání vybraných výrobků nemění.

Podmínkou pro vydání povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků je rovněž poskytnutí zajištění daně způsobem a ve výši stanovené tímto zákonem.

(1) Správce daně zruší povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků rovněž, pokud oprávněný příjemce po dobu 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců bez vážných nebo objektivních důvodů nepřijímá vybrané výrobky.

(2) Pokud bylo povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků zrušeno z moci úřední, s výjimkou zrušení podle odstavce 1, může osoba, jíž bylo toto povolení zrušeno, podat návrh na vydání povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků nejdříve po uplynutí 2 let od zrušení tohoto povolení.