39/1976 Sb. · 47 paragrafů
Cestující má právo:
a) cestovat autobusovou linkou podle jízdenky;
b) vzít s sebou bezplatně (nebo se slevou jízdného) děti, ruční zavazadla a domácí zvířata, v počtu, za podmínek a za jízdné (dovozné) podle tarifu;
c) na přepravu cestovních zavazadel ve zvlášť k tomu určené prostoře v autobusu za zvláštní poplatek, určený tarifem;
d) používat v průběhu jízdy služby, za které zaplatil zvlášť.
1. Nástup do autobusu a výstup z něho je dovolen pouze v místech, uvedených v jízdním řádu; v nutných případech i na jiných místech - na pokyn jízdního personálu podle předpisů, platných na území smluvní strany, kde se nachází autobus.
2. Cestující zřejmě invalidní, těhotné ženy a cestující s dětmi na rukou mají právo nastupovat přednostně.
3. Chování cestujících na autobusových nádražích, nástup do autobusu a výstup z něho na zastávkách jsou upraveny místními předpisy. Cestující je povinen dodržovat tyto předpisy a řídit se pokyny personálu autobusového nádraží.
1. Po zahájení jízdy nelze jízdenku postoupit jiné osobě. Jízda se pokládá za zahájenou, jakmile cestující nastoupil do autobusu s úmyslem uskutečnit jízdu. Jízda je pokládána za ukončenou, jakmile autobus přijel na místo určení cestujícího a cestující opustil autobus.
2. Jízdenka neopravňuje k přerušení jízdy, pokud to není na ní přímo uvedeno.
3. V případě, že cestující je nucen přerušit jízdu podle rozhodnutí pohraničního, celního nebo jiného orgánu státní správy nebo z důvodu špatného zdravotního stavu, má právo během 30 dnů, počínaje dnem dočasného přerušení jízdy, pokračovat v cestě některým z dalších spojů autobusové linky, jestliže v autobusu jsou volná místa. Přitom je povinen předložit jízdenku, ve které jsou potvrzeny důvody dočasného přerušení jízdy. Tyto důvody potvrdí v jízdence jízdní personál, s nímž cestující cestoval v autobusu do doby přerušení, nebo jízdenková pokladna na autobusové zastávce (jestliže přerušení vzniklo v době, kdy se autobus nacházel na zastávce, ve které je jízdenková pokladna).
Jízdenka může být vrácena před započetím jízdy v místě, kde byla zakoupena, nebo v místě, odkud autobus vyjíždí, jestliže tam je jízdenková pokladna. V tom případě se vrací majiteli jízdenky částka, zaplacená za jízdenku včetně poplatku za doplňkové služby, s odečtením 10 % celkové částky ceny jízdenky a služeb. Vrácení může být dopravcem odmítnuto, jestliže je jízdenka vrácena později než 24 hodiny před odjezdem autobusu podle jízdního řádu na spoji, pro který byla prodána.
1. V případě zrušení autobusového spoje, na který si cestující zakoupil jízdenku, je dopravce povinen ihned potom, co spoj byl zrušen, vrátit cestujícímu částku, zaplacenou za jízdenku a poplatky za doplňkové služby. Kromě toho je dopravce povinen uhradit řádně prokázané výdaje, které vznikly cestujícímu v souvislosti s jeho případným příjezdem do nástupní zastávky, uvedené v jízdence a s jeho návratem z této zastávky nejlevnějším dopravním prostředkem, který se v daném místě obvykle používá.
2. Ustanovení odstavce 1 se použije i tehdy, jestliže původní doba odjezdu autobusu, na který si cestující zakoupil jízdenku, se odsunuje nejméně o jednu hodinu a cestující neměl v té době možnost použít jiný autobus téhož dopravce.
3. Je-li jízda autobusu přerušena, má cestující, který nemůže pokračovat v jízdě, právo na vrácení té částky jízdného, která odpovídá neuskutečněné části jízdy a na vrácení poplatků za nevyužité doplňkové služby, jestliže cestující odmítne pokračovat v jízdě dopravním prostředkem, který dopravce přistavil.
4. V případech, uvedených v tomto paragrafu, se cestujícímu vrátí příslušná částka bez jakýchkoliv srážek, proti vrácení jízdenky.
Cestující, který nepokračoval v jízdě, přerušené z důvodů uvedených v § 22 odst. 3, může obdržet při vrácení jízdenky částku za nevyužitou část jízdy a za zaplacené doplňkové poplatky, po srážce 10 %.
Cestující, který při kontrole nemohl předložit jízdenku, uhradí cenu jízdy za úsek, který projel, s doplatkem, stanoveným tarifem. Cestující, který odmítne zaplatit jízdné, může být z autobusu vykázán.
1. Zavazadla se přepravují zároveň s cestujícími v tomtéž autobusu.
2. Cestující může vzít s sebou pouze takové ruční zavazadlo, které umístí na klíně nebo pod svým sedadlem, na polici nebo v síťce nad sedadly. Zavazadlo nesmí překážet ve vstupu do autobusu. Celková váha ručního zavazadla nesmí překročit 20 kg.
3. Cestující je oprávněn kromě ručního zavazadla podat k přepravě cestovní zavazadla do celkové váhy 30 kg.
4. Jízdní personál autobusu má právo zavazadla, která se nehodí k přepravě uvnitř autobusu, umístit v prostoru vyhrazeném pro tento účel, přičemž majitel zavazadla obdrží zavazadlový lístek (potvrzení).
1. Na každé jednotlivé cestovní zavazadlo, přijaté k přepravě, vydává dopravce cestujícímu zavazadlový lístek (potvrzení).
2. V zavazadlovém lístku je uvedena částka zaplaceného dovozného a místo určení.
3. V zavazadlovém lístku musí být uvedeno, že přeprava se provádí podle všeobecných podmínek.
4. Dopravce má právo poznamenat v zavazadlovém lístku stav zavazadla nebo jeho obalu; poznámka musí být potvrzena cestujícím. Odmítne-li cestující tak učinit, může dopravce odmítnout převzetí zavazadla k přepravě.
5. Bylo-li cestovní zavazadlo dopravcem přijato bez poznámky, předpokládá se, že bylo přijato v dobrém stavu a v odpovídajícím obalu.
V autobusu se nedovoluje přeprava ručních a cestovních zavazadel, obsahujících:
a) předměty, jejichž přeprava je zakázána právními předpisy států, na jejichž území se přeprava uskutečňuje;
b) předměty, které mohou způsobit škodu ostatním cestujícím nebo poškodit a znečistit autobus;
c) nebezpečné věci, jako např. hořlaviny, výbušniny, žíraviny, radioaktivní, otravné a jiné látky nebo předměty, zhotovené z uvedených materiálů;
d) předměty, vzbuzující ošklivost;
e) střelné zbraně, sečné a bodné předměty bez obalu;
f) předměty, které pro svůj objem a tvar nejsou způsobilé pro přepravu autobusem (jízdní kola, nesložené dětské kočárky apod.).
1. Při podeji cestovního zavazadla k přepravě může cestující ohlásit jeho cenu.
2. Cena cestovního zavazadla musí být cestujícím ohlášena v měně státu odeslání a musí být uvedena v zavazadlovém lístku. Tarif stanoví horní mez ohlášené ceny cestovního zavazadla.
3. Z ohlášené ceny cestovního zavazadla má dopravce právo vybrat částku, určenou tarifem.
1. Cestovní zavazadlo, převzaté k přepravě, vydá dopravce v místě určení, uvedeném v zavazadlovém lístku na předložení tohoto lístku, jestliže cestující splnil podmínky uvedené v § 33.
2. Není-li prokázán opak, předpokládá se, že dopravce při vydání cestovního zavazadla osobě, předkládající zavazadlový lístek, jednal v dobré víře.
3. Nebyl-li předložen zavazadlový lístek, není dopravce povinen vydat cestovní zavazadlo, ledaže osoba, která požaduje jeho vydání, dokáže své oprávnění k němu.
4. Cestovní zavazadlo, které nebylo vyzvednuto do 24 hodin po příjezdu na místo určení nebo na konečnou zastávku autobusové linky, uschovává dopravce v bezpečném místě po dobu 6 měsíců na účet cestujícího.
5. Ostatní otázky, spojené s vydáním a úschovou zavazadel, jsou upraveny právními předpisy státu, na jehož území je místo, kde skončila přeprava zavazadla.
Cestující odpovídá za každou škodu, způsobenou z jeho viny v důsledku poškození nebo znečištění autobusu nebo zařízení, patřícího dopravci. Cestující je povinen uhradit dopravci také všechny náklady, které mu vznikly z jeho viny v souvislosti s poškozením nebo odcizením majetku jiných cestujících.
1. Cestující musí mít s sebou doklady pro přechod státní hranice a je povinen podrobit se celním, finančním, devizovým a jiným administrativním předpisům, které se týkají jeho a jeho zavazadel. Dopravce neodpovídá za následky postihující cestujícího, který se těmto předpisům nepodrobil.
2. Cestující je povinen uhradit dopravci náklady, které dopravci vznikly v důsledku porušení předpisů, uvedených v odstavci 1.
1. Dopravce odpovídá za poškození a úplnou nebo částečnou ztrátu cestovního zavazadla, které převzal od cestujícího k přepravě, s přihlédnutím k ustanovení § 36 odst. 2.
2. Dopravce se zprostí odpovědnosti, jestliže poškození nebo částečná či úplná ztráta cestovního zavazadla vznikla z viny cestujícího, na základě jeho dispozic, které nebyly zaviněny dopravcem, vlastností zavazadla nebo v důsledku skutečností, které dopravce nemohl předvídat a jejichž následky nemohl odvrátit.
1. Cestovní zavazadlo, odevzdané dopravci k přepravě, které nebylo vydáno cestujícímu do 14 dnů ode dne, kdy požádal o jeho vydání, se pokládá za ztracené.
2. Jestliže cestovní zavazadlo, pokládané za ztracené, je nalezeno do jednoho roku ode dne jeho ztráty, je dopravce povinen vynaložit všechno úsilí k tomu, aby o tom uvědomil cestujícího. Do 30 dnů ode dne obdržení takové zprávy má cestující právo požadovat vydání zavazadla buď v místě odeslání nebo v místě určení za podmínky, že vrátí náhradu, kterou za zavazadlo obdržel.
1. Dopravce nahrazuje škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu cestovního zavazadla, jestliže za ni odpovídá podle § 34.
2. Výše této náhrady se určuje podle ceny zavazadla ohlášené cestujícím podle § 30. Nebyla-li cena ohlášena, určí se výše náhrady podle právních předpisů státu dopravce. Za ztrátu, úbytek nebo poškození peněz, cenností, cenných papírů a jiných zvláště cenných předmětů (např. umělecké výrobky, starožitnosti), obsažených v zavazadle podaném k přepravě, se poskytne náhrada v rozsahu stanoveném tarifem, a to jen v tom případě, byla-li cena zavazadla cestujícím ohlášena.
1. V případě poškození cestovního zavazadla je dopravce povinen uhradit částku, o kterou se snížila ohlášená nebo jiným průkazným způsobem určená cena zavazadla; náhrada však nemůže převýšit částku náhrady, která by byla přiznána při ztrátě zavazadla.
2. Jestliže cestující převezme cestovní zavazadlo bez výhrady, týkající se zjevných poškození, předpokládá se, že zavazadlo bylo převzato úplné a v dobrém stavu.
Dopravce neodpovídá za ztrátu nebo poškození ručního zavazadla, pokud nebude dokázána jeho vina. Dojde-li ke ztrátě nebo poškození ručního zavazadla v důsledku provozu dopravního prostředku, řídí se odpovědnost dopravce podle právních předpisů jeho státu.
Dopravce odpovídá za jednání a opomenutí svých pracovníků nebo jiných osob, jejichž služeb používá při provádění přepravy, jestliže tyto osoby plní úkoly uložené jim dopravcem.
1. Autobusy používané pro mezinárodní přepravy musí být v dobrém technickém stavu, mít náležitý vnější vzhled a zajišťovat cestujícím pohodlnou jízdu.
2. Jestliže jízda trvá déle než 2 hodiny, je možno přepravovat cestující jen na stálých místech k sezení.
3. Jestliže autobus dopravce jednoho státu nemůže v době jízdy po území druhého státu z jakékoli příčiny pokračovat v jízdě, příslušné orgány tohoto státu poskytnou na žádost jízdního personálu uvedeného autobusu nutnou pomoc při organizaci přepravy cestujících na účet dopravce do nejbližšího místa, z něhož cestující mohou být dále dopraveni.
Řidič autobusu musí dodržovat předpisy, týkající se přípustné doby řízení autobusu, platné ve státě, na jehož území se provádí mezinárodní přeprava.
Jízdní personál autobusu musí mít s sebou a na požádání kontrolních orgánů každého státu, po jehož území se provádí mezinárodní přeprava, předložit doklad o pojištění a denní záznam o výkonu vozidla, používaný ve státě dopravce, z něhož je možno určit směr jízdy a dobu, po kterou řidič řídí autobus. Doklad o pojištění se nevyžaduje, je-li tak upraveno smlouvou, uzavřenou mezi pojišťovacími organizacemi smluvních stran.
Autobusy, používané pro mezinárodní přepravy, mohou řídit pouze řidiči, kteří k tomu mají oprávnění podle právních předpisů svého státu.
1. Jízdní personál autobusu je povinen dodržovat správní předpisy států, po jejichž území se provádí mezinárodní přeprava.
2. Za tím účelem musí být jízdní personál autobusu seznámen s odpovídajícími předpisy států, po jejichž území provádí přepravy, a to především s předpisy, týkajícími se pasové, celní a devizové kontroly.
3. Členové jízdního personálu autobusů, kteří nedodržují předpisy, uvedené v odstavci 1 nebo porušují všeobecné normy chování, nesmějí být používáni k práci v mezinárodních přepravách.
Jízdní personál autobusu zpřístupní kontrolním orgánům na státní hranici autobus a přepravovaná cestovní zavazadla.
Český překlad Dohody se vyhlašuje současně.
1. Jízdní personál autobusů, používaných pro mezinárodní přepravy na autobusových linkách, musí mít služební stejnokroj.
2. Jízdní personál je povinen:
a) podrobně se obeznámit s trasou a jízdním řádem autobusové linky;
b) znát alespoň jeden cizí jazyk v rozsahu, nutném ke vzájemnému dorozumění na obsluhované autobusové lince, jestliže jeho rodný jazyk není dostatečně znám ve státech, jejichž územím prochází trasa autobusu;
c) znát všeobecné podmínky.
1. Autobusy, používané pro mezinárodní přepravy, musí být vybaveny nápisy s názvem trasy a těmito dalšími údaji:
a) název dopravce (zkráceně);
b) konečné zastávky a podle možnosti nejdůležitější průběžné zastávky na autobusové lince, uvedené v jízdním řádu.
2. Informace o přepravě, umístěné v autobusu, musí být v jazycích států, na jejichž území jsou výchozí a konečné zastávky autobusové linky.