Cestující odpovídá za každou škodu, způsobenou z jeho viny v důsledku poškození nebo znečištění autobusu nebo zařízení, patřícího dopravci. Cestující je povinen uhradit dopravci také všechny náklady, které mu vznikly z jeho viny v souvislosti s poškozením nebo odcizením majetku jiných cestujících.
1. Cestující musí mít s sebou doklady pro přechod státní hranice a je povinen podrobit se celním, finančním, devizovým a jiným administrativním předpisům, které se týkají jeho a jeho zavazadel. Dopravce neodpovídá za následky postihující cestujícího, který se těmto předpisům nepodrobil.
2. Cestující je povinen uhradit dopravci náklady, které dopravci vznikly v důsledku porušení předpisů, uvedených v odstavci 1.
1. Dopravce odpovídá za poškození a úplnou nebo částečnou ztrátu cestovního zavazadla, které převzal od cestujícího k přepravě, s přihlédnutím k ustanovení § 36 odst. 2.
2. Dopravce se zprostí odpovědnosti, jestliže poškození nebo částečná či úplná ztráta cestovního zavazadla vznikla z viny cestujícího, na základě jeho dispozic, které nebyly zaviněny dopravcem, vlastností zavazadla nebo v důsledku skutečností, které dopravce nemohl předvídat a jejichž následky nemohl odvrátit.
1. Cestovní zavazadlo, odevzdané dopravci k přepravě, které nebylo vydáno cestujícímu do 14 dnů ode dne, kdy požádal o jeho vydání, se pokládá za ztracené.
2. Jestliže cestovní zavazadlo, pokládané za ztracené, je nalezeno do jednoho roku ode dne jeho ztráty, je dopravce povinen vynaložit všechno úsilí k tomu, aby o tom uvědomil cestujícího. Do 30 dnů ode dne obdržení takové zprávy má cestující právo požadovat vydání zavazadla buď v místě odeslání nebo v místě určení za podmínky, že vrátí náhradu, kterou za zavazadlo obdržel.
1. Dopravce nahrazuje škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu cestovního zavazadla, jestliže za ni odpovídá podle § 34.
2. Výše této náhrady se určuje podle ceny zavazadla ohlášené cestujícím podle § 30. Nebyla-li cena ohlášena, určí se výše náhrady podle právních předpisů státu dopravce. Za ztrátu, úbytek nebo poškození peněz, cenností, cenných papírů a jiných zvláště cenných předmětů (např. umělecké výrobky, starožitnosti), obsažených v zavazadle podaném k přepravě, se poskytne náhrada v rozsahu stanoveném tarifem, a to jen v tom případě, byla-li cena zavazadla cestujícím ohlášena.
1. V případě poškození cestovního zavazadla je dopravce povinen uhradit částku, o kterou se snížila ohlášená nebo jiným průkazným způsobem určená cena zavazadla; náhrada však nemůže převýšit částku náhrady, která by byla přiznána při ztrátě zavazadla.
2. Jestliže cestující převezme cestovní zavazadlo bez výhrady, týkající se zjevných poškození, předpokládá se, že zavazadlo bylo převzato úplné a v dobrém stavu.
Dopravce neodpovídá za ztrátu nebo poškození ručního zavazadla, pokud nebude dokázána jeho vina. Dojde-li ke ztrátě nebo poškození ručního zavazadla v důsledku provozu dopravního prostředku, řídí se odpovědnost dopravce podle právních předpisů jeho státu.
Dopravce odpovídá za jednání a opomenutí svých pracovníků nebo jiných osob, jejichž služeb používá při provádění přepravy, jestliže tyto osoby plní úkoly uložené jim dopravcem.
Část iv
§ 40Ustanovení týkající se autobusů a jejich jízdního personálu
1. Autobusy používané pro mezinárodní přepravy musí být v dobrém technickém stavu, mít náležitý vnější vzhled a zajišťovat cestujícím pohodlnou jízdu.
2. Jestliže jízda trvá déle než 2 hodiny, je možno přepravovat cestující jen na stálých místech k sezení.
3. Jestliže autobus dopravce jednoho státu nemůže v době jízdy po území druhého státu z jakékoli příčiny pokračovat v jízdě, příslušné orgány tohoto státu poskytnou na žádost jízdního personálu uvedeného autobusu nutnou pomoc při organizaci přepravy cestujících na účet dopravce do nejbližšího místa, z něhož cestující mohou být dále dopraveni.
Jízdní personál autobusu musí mít s sebou a na požádání kontrolních orgánů každého státu, po jehož území se provádí mezinárodní přeprava, předložit doklad o pojištění a denní záznam o výkonu vozidla, používaný ve státě dopravce, z něhož je možno určit směr jízdy a dobu, po kterou řidič řídí autobus. Doklad o pojištění se nevyžaduje, je-li tak upraveno smlouvou, uzavřenou mezi pojišťovacími organizacemi smluvních stran.
1. Jízdní personál autobusu je povinen dodržovat správní předpisy států, po jejichž území se provádí mezinárodní přeprava.
2. Za tím účelem musí být jízdní personál autobusu seznámen s odpovídajícími předpisy států, po jejichž území provádí přepravy, a to především s předpisy, týkajícími se pasové, celní a devizové kontroly.
3. Členové jízdního personálu autobusů, kteří nedodržují předpisy, uvedené v odstavci 1 nebo porušují všeobecné normy chování, nesmějí být používáni k práci v mezinárodních přepravách.
1. Jízdní personál autobusů, používaných pro mezinárodní přepravy na autobusových linkách, musí mít služební stejnokroj.
2. Jízdní personál je povinen:
a) podrobně se obeznámit s trasou a jízdním řádem autobusové linky;
b) znát alespoň jeden cizí jazyk v rozsahu, nutném ke vzájemnému dorozumění na obsluhované autobusové lince, jestliže jeho rodný jazyk není dostatečně znám ve státech, jejichž územím prochází trasa autobusu;