21 Cdo 3326/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3326/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2015 Spisová značka:21 Cdo 3326/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3326.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědění Dědické řízení Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175q o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175s o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175k o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175h o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175x o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175m o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175o o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 120 odst. 4 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 465 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 4. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3326/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) V. P., b) N. B., c) I. B., všech zastoupených JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštejnská č. 381/6, a d) V. S., proti žalované Oblastní charitě Liberec se sídlem v Liberci, Uhlířská č. 424/7, IČO 26520699, zastoupené Mgr. Stanislavem Munzarem, advokátem se sídlem v Chotyni č. 269, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 25 C 91/2002, o dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. března 2012 č.j. 73 Co 7/2011-99, takto: I. Dovolání žalobců a), b) a c) se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně V. B., a žalobkyně d) se žalobou podanou u Okresního soudu v Liberci dne 28.2.2002 proti Oblastní charitě v Chrastavě, Školní č. 124, IČO 46746595, a "České republice - Okresnímu úřadu Liberec" domáhaly, aby bylo určeno, že "darovací smlouva ze dne 16.7.1999 mezi zemřelou F. K. a Oblastní charitou Chrastava ohledně daru částky 243.667,50 Kč jest neplatná" a že "darovací smlouva uzavřená mezi zemřelou F. K. a Oblastní charitou Chrastava ohledně částky 50.000,- Kč ze dne 21.3.1999 je neplatná", a aby bylo žalovaným uloženo žalobkyním "jako oprávněným dědičkám vydat dědictví ve výši určené v řízení o dodatečném projednání dědictví vedeném Okresním soudem v Liberci pod sp zn. 35 D 579/99". Žalobu odůvodnily zejména tím, že jsou dcerami M. K., který zemřel dne 14.3.1999, a že řízení o dědictví po něm bylo zastaveno a zůstavitelův nepatrný majetek byl vydán pozůstalé manželce F. K. Otec žalobkyň M. K. ještě za svého života kupní smlouvou ze dne 26.10.1994 prodal "dům s pozemky a příslušenstvím v k.ú. Ch." za kupní cenu 400.000,- Kč, která byla uložena na "vkladní knížku č. 122103219 vedenou Českou spořitelnou a.s. - pobočka Chrastava". Ačkoliv "výnos kupní ceny jako vlastnictví zemřelého M. K. v dědickém řízení nebyl projednán a vlastnicky na F. K. nemohl přejít", darovala F. K. Oblastní charitě Chrastava "výnos z kupní ceny ve výši 243.657,50 Kč (správně 243.667,50 Kč) dne 16.7.1999 a 50.000,- Kč dne 21.3.1999"; F. K. zemřela dne 26.9.1999 a dědictví po ní připadlo státu jako odúmrť. Žalobu proti státu žalobkyně podaly "z opatrnosti" a "pro běh promlčecích lhůt" a současně podaly také "návrh na dodatečné projednání dědictví po zemřelém F. K.". Podáním ze dne 29.6.2005 V. B. a žalobkyně d) sdělily soudu, že "dodatečné projednání dědictví po M. K., vedené pod sp. zn. 35 D 464/2001, bylo ukončeno zastavením s tím, že majetek nebyl shledán", a tedy že dědické řízení "bude možno otevřít pouze na základě výsledku řízení před Okresním soudem v Liberci" v této projednávané věci. Dalším podáním ze dne 21.12.2006 změnily žalobu tak, že požadovaly, aby bylo určeno, že "M. K., zemřelý dne 14.3.1999, byl ke dni 14.3.1999 vlastníkem částky 293.657,50 Kč". Okresní soud v Liberci - poté, co usnesením ze dne 18.1.2006 č.j. 25 C 91/2002-15 rozhodl, že v řízení bude pokračováno s Oblastní charitou Liberec na místě Oblastní charity v Chrastavě, která byla ke dni 31.12.2005 zrušena a jejíž "jmění, závazky a pohledávky" přešly na Oblastní charitu Liberec - rozsudkem ze dne 11.1.2007 č.j. 25 C 91/2002-27 připustil navrženou změnu žaloby, určil, že "M. K., zemřelý dne 14.3.1999, byl ke dni 14.3.1999 vlastníkem částky 293.657,50 Kč", žalobu o určení, že "M. K., zemřelý dne 14.3.1999, byl ke dni 14.3.1999 vlastníkem částky 293.657,50 Kč", vůči žalované České republice zamítl a rozhodl, že V. B. a žalobkyni d) se proti žalované nepřiznává "právo na náhradu nákladů řízení", že V. B. a žalobkyně d) a Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových" nemají "vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení" a že žalovaná je povinna zaplatit "České republice, na účet Okresního soudu v Liberci", na náhradě nákladů řízení 178,- Kč. Soud prvního stupně zjistil, že F. K. darovala Oblastní charitě v Chrastavě částku 50.000,- Kč a později ještě částku 243.667,50 Kč, které byly jako "hotovost nalezeny při větším úklidu" prováděném po úmrtí M. K. v místnosti, jež užívala v ubytovacím zařízení Charity F. K. a v níž žila od roku 1995 s M. K., a o kterých se F. K. vyjádřila tak, že "pocházejí z prodeje domku". Protože "předmětné částky pocházely z prodeje domku ve vlastnictví" M. K., a protože tedy "tyto peníze byly jeho vlastnictvím v den jeho úmrtí", je žaloba proti žalované důvodná. Ve vztahu k České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, územnímu pracovišti v Ústí nad Labem, soud prvního stupně žalobu zamítl, když dovodil nedostatek pasivní legitimace "z hlediska určení vlastnictví předmětné částky ke dni úmrtí pana K.". K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 29.6.2009 č.j. 73 Co 341/2009-42 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi V. B., žalobkyní d) a žalovanou a ve výroku o povinnosti žalované nahradit státu náklady řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně vyslovil, že rozsudek soudu prvního stupně "ve zbývajícím rozsahu" ve vztahu mezi V. B., žalobkyní d) a žalovanou a "ve vztahu mezi V. B., žalobkyní d) a Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových" zůstává "nedotčen". Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že "změnu žalobního návrhu provedenou písemným podáním doručeným soudu mimo nařízené jednání nedoručil účastníkům do vlastních rukou, a to ani v průběhu nařízeného jednání", a že věc "projednal a rozhodl v rozsahu změněného žalobního petitu, aniž by dříve rozhodl o uplatněné změně návrhu, když o změně návrhu rozhodl až ve výroku rozsudku, kterým zároveň rozhodl ve věci samé", a dospěl k závěru, že, "dokud soud nerozhodl o uplatněné změně návrhu, nemohl pokračovat v řízení o původním návrhu, ale nemohl samozřejmě vést řízení o návrhu změněném", a že tedy soud prvního stupně "zatížil řízení procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci", jejíž nápravu nemohl zjednat, neboť by v odvolacím řízení rozhodoval poprvé o nově uplatněném nároku. Okresní soud v Liberci poté rozsudkem ze dne 29.10.2009 č.j. 25 C 91/2002-48 určil, že "M. K., zemřelý dne 14.3.1999, byl ke dni 14.3.1999 vlastníkem částky 293.657,50 Kč", a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit V. B. a žalobkyni d) na náhradě nákladů řízení 12.300,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Vodičky a že žalovaná je povinna zaplatit "České republice, na účet Okresního soudu v Liberci" na náhradě nákladů řízení 178,- Kč. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že "manželé K. využívali možnosti bydlení v zařízení žalované od roku 1995" a že k uzavření darovacích smluv ze dne 21.3.1999 na částku 50.000,- Kč a ze dne 16.7.1999 na částku 243.657,50 Kč došlo "poté, kdy ošetřovatelka nalezla při úklidu v místnosti, kterou obývala paní K., větší částku v hotovosti", přičemž "předmětná hotovost byla nalezena po úmrtí pana K." a paní K. uvedla, že "se jedná o peníze za dům, který prodal její manžel", a uzavřel, že "předmětné částky pocházely z prodeje domu, který byl vlastnictvím M. K.", a tedy že "i peníze z výtěžku prodeje domu byly jeho vlastnictvím". Podle soudu prvního stupně "ve vztahu k ř