8 Co 2017/2014 – Nejvyšší soud

8Co 2017/2014-130 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Pavla Toufara ve věci posuzované E. Ch., zastoupené Bc. Hanou Gregorovou, bytem Praha 4, Plevenská 3113/1, o přezkumu svéprávnosti, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích, o odvolání Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích do rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25.8.2014, č.j. 1 P 112/2014-116, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Okresní soud ve Strakonicích omezil posuzovanou E. Ch. ve svéprávnosti zcela, ustanovil této opatrovníkem Bc. Hanu Gregorovou, nar. 30.6.1958, bytem Praha – Modřany, Plevenská 3113/1, upustil od doručení rozsudku posuzované, nepřiznal státu právo na náhradu nákladů řízení, stejně jako žádnému z účastníků. V odůvodnění rozsudku okresní soud odkázal na závěry znaleckého posudku a výpověď znalkyně MUDr. Dany Dvořákové, tedy že posuzovaná trpí duševní poruchou – syndromem demence ve stupni těžkém, když porucha nemá přechodný charakter a není léčbou ovlivnitelná. Porucha způsobuje, že posuzovaná není schopna samostatného života, nedokáže se obstarat a zajistit ani nejzákladnější fyziologické a duševní potřeby a je odkázána na 24 hodinovou péči v domově se sociální službou. Není schopna se podepsat a nezvládne ani nejjednodušší početní operace, ztratila schopnost čtení a psaní, neporozumí obsahu jakéhokoliv textu. Posuzovaná nechápe smysl právních úkonů ani v jejich nejjednodušší podobě, nechápe hodnotu peněz. Má zcela rozpadlé myšlení a emotivitu, došlo k rozpadu osobnosti. Posuzovaná není schopna zúčastnit se řízení a být vyslechnuta, pochopit význam rozhodnutí ani smysl právních úkonů. Soud prvního stupně přistoupil k zbavení svéprávnosti u posuzované zcela (a nepostupoval tak dle závěrečného návrhu státního zástupce, neboť posuzovaná není schopna vykonávat v podstatě žádné jednání, a proto navrhované negativní vymezení za dané situace není namístě). Opatrovníkem byla jmenována Bc. Hana Gregorová, která má s výkonem této funkce zkušenosti z předchozí doby a práva a povinnosti z výkonu funkce pro ni vyplývající jsou jí známy. S ohledem na zdravotní stav posuzované bylo upuštěno od doručení rozhodnutí. Rozsudek napadlo odvoláním Okresní státní zastupitelství ve Strakonicích s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když od 1.1.2014 je účinný nový občanský zákoník, který upravuje nově i institut řízení o omezení svéprávnosti. Je sice zřejmé, že ze znaleckého posudku vyplývá, že posuzovaná není schopna žádného samostatného jednání, se svým okolím nekomunikuje a došlo k rozpadu osobnosti, nicméně omezení svéprávnosti zcela není v souladu s právní úpravou. Intervenující státní zástupce se snažil o široké vymezení ve formě negativní, tzn. toho, co posuzovaná nemůže. Lze sice namítnout, že takto formulované negativní vymezení není vyčerpávající, ale obsahuje to nejzákladnější, co je k ochraně zájmů posuzované potřeba. Z protokolu o jednání soudu prvního stupně ve věci dne 25.8.2014 pak vyplývá, že státní zástupce navrhl posuzovanou omezit ve svéprávnosti k právním úkonům především v tom směru, že není způsobilá nakládat s majetkem, posoudit poskytnutí zdravotních služeb a důsledky jejich poskytnutí, není schopna uzavírat smlouvy o sociálních službách, způsobilá žádat o dávky státní sociální podpory a dávky hmotné nouzi. Není způsobilá jednat v pracovněprávních vztazích, zejména uzavírat pracovněprávní smlouvy, měnit či vypovídat nájemní smlouvy, není způsobilá k výkonu rodičovské odpovědnosti, k uzavření manželství, k jednání ve věcech osvojení či udělení souhlasu k osvojení a ke správě cizího majetku. Opatrovnice posuzované ponechala rozhodnutí o odvolání na odvolacím soudu, pouze podotkla, že situace v současné době je nepředvídatelná a pro ni jako opatrovníka komplikovaná. Podle § 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s.) nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 201 o. s. ř. za použití § 8 odst. 1 písm. d) z. ř. s. odvolání je podáno oprávněnou osobou, neboť státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení o svéprávnosti. Odvolání je přípustné podle § 202 o. s. ř. a včasně podané (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumáno bylo v mezích ust. § 28 z. ř. s. a ust. § 212 o. s. ř. Odvolání je důvodné. Předmětné řízení bylo zahájeno na základě zákonného příkazu daného v ust. § 3033 zákona č. 89/2012 Sb. a to po 1.1.2014. Je tedy zřejmé, že procesní otázky budou řešeny podle zákona č. 292/2013 Sb. (zákona o zvláštních řízeních soudních), zatímco hmotněprávní předpoklady budou posouzeny podle občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Úvodem je soudu prvního stupně nutno vytknout, že nepostupoval podle ust. § 37 odst. 1 z.ř.s. a nejmenoval posuzované pro předmětné řízení opatrovníka. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud jmenuje posuzovanému opatrovníka. To nebrání tomu, aby si posuzovaný zvolil zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. Z kontextu citovaného ustanovení tedy nutno uzavřít, že opatrovník musí být posuzované ustanoven, byť má zástupce (hmotněprávního opatrovníka, který jí byl ustanoven v předchozím řízení). Jde totiž o ochranu práv posuzované, když ve vztahu k hmotněprávnímu opatrovníkovi nelze vyloučit v obecné rovině důvody kolize zájmů s posuzovanou. Protože v důsledku rozsudku, který vydává soud prvního stupně (v režimu § 3033 o.z.) dochází ke změně předchozího rozsudku ve věci (rozsudku ze dne 13.10.2008, který vydal Obvodní soud pro Prahu 4 pod č.j. 14 Nc 2322/2008-24), musí výrok soudu reflektovat skutečnost, že předchozí rozsudek je novým rozsudkem zrušen a nahrazován, což má hmotněprávní odraz i v ust. § 60 o.z. Skutečnost, že dochází ke zrušení či změně předchozího rozsudku pak musí vyplývat přímo z výroku rozhodnutí soudu ve věci. Podle § 46 odst. 1 z. ř. s. nebylo-li řízení o svéprávnosti zastaveno podle § 35 odst. 2 z. ř. s., soud zahájí řízení ve věcech opatrovnictví člověka a řízení spojí. Z hlediska procesně formálního je tedy nutné o zahájení opatrovnického řízení rozhodnout a taktéž je nutno rozhodnout o spojení tohoto řízení s řízením o svéprávnosti. Taková rozhodnutí soud prvního stupně v průběhu řízení nevydal. Z protokolu o jednání ze dne 25. 8. 2014 pak vyplývá, že soud prvního stupně sice vyslechl znalkyni, nepřečetl (neprovedl tedy jako důkaz) však jí vypracovaný znalecký posudek, a to přesto, že obsahem výslechu znalkyně byl především odkaz na písemné vyhotovení znaleckého posudku. V další fázi řízení je tedy nutné, aby všechny vytčené procesní vady soud prvního stupně odstranil. Podle § 55 odst. 1 o. z. k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. Podle § 55 odst. 2 o. z. omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozí-li mu jinak závažná újma a nepostačuje-li (vzhledem k jeho zájmům) mírnější a méně omezující opatření. Těmi jsou nápomoc při rozhodování podle § 45 a násl. o. z., zastoupení členem domácnosti podle § 49 a násl. o. z., popřípadě jmenování opatrovníka podle § 45 odst. 1 z. ř. s. a § 465 odst. 1 o. z. Je zřejmé, že všechny uvedené typy opatření předpokládají, že jsou v určitém rozsahu zachovány rozumové a rozhodovací schopnosti posuzované osoby, neboť v případě všech těchto opatření se předpokládá určitá forma jednání posuzované ve smyslu procesních návrhů, uzavírání smluv či vyjadřování se k osobě zástupce a vůbec schopnosti porozumět institutu zastoupení. S ohledem na skutkové závěry, které (podle náhledu odvolacího soudu správně) učinil soud prvního stupně ze znaleckého posudku, výslechu znalkyně i po zhlédnutí posuzované, je patrné, že tyto předpoklady posuzovaná nesplňuje v žádném případě. Posuzovaná nechápe smysl právních úkonů ani v nejjednodušší podobě, není schopna se zúčastnit řízení, být vyslechnuta a pochopit význam rozhodnutí ve věci samé a tudíž i jakýchkoliv procesních poučení. Lze proto souhlasit se soudem prvního stupně v závěru, že toliko omezení svéprávnosti může být řešením ochrany práv a zájmů posuzované. Rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým však zbavil posuzovanou svéprávnosti zcela, je nesprávné, neboť občanským zákoníkem vůbec nepředpokládané. Rozhodnutím o omezení svéprávnosti nelze člověka zbavit práva samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života, stejně jako rozhodovat o sobě v mimoprávních otázkách (§ 64 o. z.). Soud prvního stupně zjevně přehlíží, že vedle neschopnosti realizace a pochopení konkrétního právního úkonu posuzované je podmínkou omezení její svéprávnosti také skutečnost, že v důsledku neschopnosti učinit ko