Stručně: Paragraf 492 stanoví, že pravidla pro závazky vznikající ze smluv se použijí i na závazky, které vznikají z jiných skutečností upravených v zákoně, pokud pro ně neexistuje zvláštní právní úprava.
§ 492
Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky, vznikající na základě jiných skutečností upravených v zákoně, není-li zvláštní úpravy.
Paragraf 492 stanoví, že pravidla pro závazky vznikající ze smluv se použijí i na závazky, které vznikají z jiných skutečností upravených v zákoně, pokud pro ně neexistuje zvláštní právní úprava.
Co to znamená v praxi
Pokud zákon upravuje nějakou situaci, ze které vzniká závazek, ale neříká, jak se má tento závazek konkrétně řešit, použijí se na něj pravidla, která platí pro smluvní závazky.
Tento paragraf zajišťuje, že i závazky, které nevznikají přímo ze smlouvy (např. z protiprávního jednání), mají právní rámec pro své řešení, pokud není speciální úprava.
Jde o princip analogie, kdy se na podobné situace aplikují podobná pravidla, aby se předešlo mezerám v právu.
Na co si dát pozor
Ustanovení o smluvních závazcích se použijí pouze „přiměřeně“, což znamená, že je třeba zohlednit specifika daného nesmluvního závazku.
Tento princip se uplatní jen tehdy, pokud pro daný nesmluvní závazek neexistuje „zvláštní úprava“ v zákoně. Pokud zvláštní úprava existuje, má přednost.