Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

(1) Každé motorové vozidlo, jehož nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 50 km.h-1 a které nemá tachograf s ukazatelem rychlosti, musí být v zorném poli řidiče vybaveno rychloměrem s počítačem ujeté vzdálenosti. Motorová vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí být z tohoto hlediska schválená podle zvláštních předpisů.107)

(2) Autobusy a nákladní automobily s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 40 km.h-1, které mají celkovou hmotnost větší než 7 t, musí být vybaveny tachografy. Od data, které stanoví federální ministerstvo dopravy, se toto ustanovení vztahuje i na městské autobusy.

(3) Počítače ujeté vzdálenosti a tachografy namontované na vozidlech musí splňovat tyto podmínky:

a) počítač ujeté vzdálenosti musí spolehlivě a zřetelně udávat vozidlem ujetou vzdálenost s přesností nejméně ± 5 % z měřené hodnoty stupnice při jízdě dopředu; počítače ujeté vzdálenosti v tachografech musí mimoto při změně směru jízdy (dopředu–dozadu) ujetou vzdálenost plynule připočítávat;

b) počítače ujeté vzdálenosti ve vozidlech, u nichž podíl jízdy dopředu a dozadu je méně než 80:20, musí být vybaveny takovým zařízením, které ujetou vzdálenost plynule připočítává a snižuje mrtvý chod počítače na délku ujeté vzdálenosti 1 m;

c) tachografový záznam musí odpovídat svými průběhy údajům počítače ujeté vzdálenosti, rychloměru a času jízdy i stání při spolehlivé čitelnosti bez pomocných přístrojů.

Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(4) Tachograf a rychloměr, jakož i jejich pohon musí být možné u vozidel všech kategorií vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1986 zaplombovat.

(1) Vozidla s kabinou pro řidiče nebo s uzavřenou karosérií musí mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí konstrukcí, provedením ani činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu řidiče a cestujících, a není-li možno proudění vzduchu regulovat co do množství a směru, musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu.108)

(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1973 musí být vytápěcí a větrací systém snadno obsluhovatelný a jeho výkon regulovatelný nejméně ve dvou stupních;109) toto ustanovení neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve vozidle. Podle zvláštních předpisů110) se ověřují podmínky, které musí splňovat zařízení pro vytápění a větrání vozidel kategorie M a N.

(3) K vytápění je zakázáno používat přímo horkých potrubí výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorách výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito jiných materiálů, musí mít tyto materiály stejnou odolnost proti korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění použito chladícího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru, musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé provozem vozidla a jeho zařízení111) a musí být filtrován od hrubých nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích zařízeních – s výjimkou zařízení podle odstavce 4 – nesmí být odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito vozidly.

(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů a návěsů se skříňovou karosérií určených za pracoviště nebo ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být nehořlavě odizolovány.

(5) Vytápěcí systém musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém prostoru pro cestující za těchto podmínek:

a) u všech automobilů, s výjimkou městských autobusů, musí vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie112) při okolní teplotě –15 °C výslednou teplotu nejméně +18 °C; u vozidel s největší konstrukční rychlostí vyšší než 80 km.h-1 musí být tato výsledná teplota zajištěna za jízdy rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti, avšak ne nižší než 80 km.h-1 a ne vyšší než 140 km.h-1;

b) u městských autobusů musí vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie112) při okolní teplotě –15 °C výslednou teplotu nejméně +14 °C; na schodech se za mrazivého počasí nesmí tvořit námraza;

c) povrchová teplota v bezprostředně přístupných místech a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit +40 °C. Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi jednotlivými místy k sezení nebo stání je 6 °C, u autobusů a osobních autobusových přívěsů, s výjimkou městských autobusů, kde se rozdíl nelimituje, 8 °C. Výsledná teplota v místech hlav může být až o 9 °C nižší, popřípadě až o 3 °C vyšší než v místech chodidel; tato podmínka nemusí být splněna u městských autobusů a nevztahuje se na přídavná topení, která mají regulovatelný výstup nebo odklon proudění vzduchu.

(6) Vytápěcí a větrací systém prostoru karosérie musí být

a) u osobních automobilů, v prostoru kabiny řidiče nákladních automobilů a silničních tahačů přetlakový a musí zajišťovat při zavřených oknech a dveřích nejméně 35 m3 vzduchu za 1 hodinu na každé místo k sezení za jízdy i při stání vozidla;

b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů přetlakový a v prostoru pro cestující při zavřených oknech a dveřích musí zajišťovat nejméně dvacetinásobnou výměnu vzduchu za 1 hodinu při stání vozidla (ve vztahu k objemu větraného prostoru) a nejméně 35 m3 vzduchu za 1 hodinu u meziměstských a dálkových autobusů bez klimatizačního zařízení a nejméně 25 m3 vzduchu za 1 hodinu u meziměstských a dálkových autobusů s klimatizačním zařízením na každou sedící osobu za jízdy vozidla rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla.

U městských autobusů nemusí být vytápěcí a větrací systém přetlakový.

(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého topení, tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně vlastním palivem, musí – s výjimkou zařízení podle odstavce 4 – vyhovovat těmto požadavkům:

a) zařízení musí být pojištěno proti přehřátí (tepelnou pojistkou),

b) spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku 50 kPa (zkouška na těsnost),

c) u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,

d) ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,

e) nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze spalovacího prostoru a při zhasnutí plamene ve spalovací komoře se musí automaticky zastavit dodávka paliva,

f) instalace nezávislého topného zařízení musí být provedena tak, aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních i atmosférických), tedy i při stání vozidla, bylo zamezeno pronikání spalin tohoto zařízení do vnitřního prostoru karosérie.

(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.

(1) Motorová vozidla a přípojná vozidla se skříňovou karosérií musí mít zajištění dveří, jakož i vík zavazadlového a – s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů – motorového prostoru proti neoprávněnému otevření zvenku; přitom nejméně jedny dveře musí být zvenku uzamykatelné. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1973, a na samojízdné zemědělské a lesnické stroje a pojízdné pracovní stroje.

(2) Motorová vozidla musí být vybavena kromě zajištění podle odstavce 1 ještě dostatečně účinným zajišťovacím zařízením konstruovaným a provedeným tak, aby zabránilo jejich neoprávněnému použití. Z tohoto hlediska musí vozidla kategorie M a N splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy113) a musí být podle nich schválena. Ustanovení tohoto odstavce platí pro vozidla, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1973, a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1978.

(3) Vozidla kategorie L musí mít zajišťovací zařízení působící na jedno z těchto ústrojí

– řízení,

– převodovku,

– řadicí páku nebo ovládání řazení převodů,

– zařízení zabraňující běhu motoru,

– paprsky nebo ramena kol.

Zajišťovací zařízení působící na řízení se nesmí porušit při působení momentem nejméně 300 Nm.114) Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

(1) Vozidla, která jsou určena ke spojování do soupravy, musí být vybavena spojovacím zařízením, které musí být provozně bezpečné, lehce a rychle ovladatelné. Spojovací zařízení musí přípojné vozidlo zajišťovat proti samovolnému uvolnění dvojitou mechanickou pojistkou a musí působit samočinně nebo polosamočinně (druhá pojistka působí až po ručním ovládání); zařízení působící samočinně však musí mít mechanické dvojité zajištění a zajištěnou polohu zřetelně viditelnou. Nesamočinným zařízením mohou být vybavena pouze jednostopá motorová vozidla, vozidla kategorie M1 a N1 pro tažení jednonápravového přípojného vozidla kategorie O1 a O2 a tažná vozidla určená ke spojování s jednonápravovým přívěsem o celkové hmotnosti do 3,5 t. Spojovacím zařízením nesmějí být vybaveny jednonápravové přívěsy a přívěsy s nájezdovou brzdou.

(2) Spojovací zařízení musí být provedeno

a) u jednostopých motorových vozidel pro tažení jednokolových přívěsů křížovým kloubem,

b) u vozidel kategorie M1 a N1 pro tažení jednonápravového přípojného vozidla kategorie O1 a O2 s koulí ISO 50, přičemž největší přípustné statické zatížení od přívěsu na kouli nesmí být větší než 980 N ve svislém směru; celý spoj, tj. koule tažného a závěs přípojného vozidla musí být schválen,115)

c) u ostatních vozidel pro tažení přívěsů systémem válcový čep – oko; u vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, u speciálních terénních vozidel a u zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí je přípustný též systém hák–oko, má-li tažený přívěs odpovídající oko oje.

(3) Spojovací zařízení pro tažení přívěsu musí umožnit pohyb jeho oje nejméně

–ve svislé rovině± 20°,–ve vodorovné rovině± 75°,u zemědělských a lesnických traktorů± 60°,–okolo podélné osy závěsného zařízení± 25°,u zemědělských a lesnických traktorů± 20°.

(4) Vozidla kategorie N3 určená k tažení přípojných vozidel kategorie O4, která jsou určená pro mezinárodní dopravu, musí být vybavena schváleným116) zařízením systému válcový čep – oko o průměru 50 mm není dovoleno u jiných vozidel nově uváděných do provozu. Závěs tažného vozidla musí být odpružený, celý spoj, tj. závěs – oj, smí vykazovat jen kmity velmi nízké amplitudy.

(5) Spojovací zařízení motorových vozidel systému válcový čep – oko, s výjimkou vozidel se sklápěcí karosérií pouze nazad, smí mít osu válcového čepu vzdálenou od zadního obrysu vozidla (směrem k jeho přídi) nejvýše 300 mm.

(6) Vozidla s výjimkou jednostopých, která jsou určena k tažení přívěsů, musí mít kromě hlavního spojovacího zařízení vybavena též závěsy pro pojistné spojovací zařízení (lana, řetězy), a to

a) vozidla s kulovým závěsem podle odstavce 2 písm. b) určená pro tažení přívěsů o hmotnosti větší než 350 kg závěsy pro křížové nebo vidlicovité zavěšení podle § 64 odst. 4,

b) ostatní vozidla, pokud nejsou vybavena schváleným spojovacím zařízením, závěsy pro křížové zavěšení.

Zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny závěsy pro pojistné spojovací zařízení dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy.

(7) Oko oje, s výjimkou přípojných vozidel k zvláštním motorovým vozidlům uvedeným v části třetí, musí být upevněno k oji tak, že jeho otáčení kolem podélné osy oje je vyloučeno. Oka ojí přívěsů k automobilům uvedeným v odstavci 4 musí být schválena.116)

(8) Přívěsy, s výjimkou přívěsů za jednostopá motorová vozidla, musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením (lana, řetězy), které musí při poruše hlavního spoje a následném přerušení spojení brzdové a elektrické soustavy mezi tažným vozidlem a přívěsem zajistit ještě částečnou řiditelnost přívěsu, popřípadě zabránit padnutí oje na vozovku. Přívěsy za zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením podle předcházející věty dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla jízdní soupravy vybavená schváleným spojovacím zařízením.116)

(9) Dvou- a vícenápravové přívěsy musí mít oj vyváženou tak, aby se po odpojení nemohla dotknout vozovky, na níž přívěs stojí nebo po níž jede, a aby spojování přívěsu s tažným vozidlem se mohlo dít s nejmenší možnou námahou. Oko oje těchto přívěsů musí být přibližně ve stejné výšce nad vozovkou, jako je závěs tažného vozidla nebo musí být oj na tuto výšku seřiditelná.

(10) V případě, že síla pro ruční zvedání oje u návěsů a jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti větší než 100 kg přesahuje 245 N, musí mít návěs, popřípadě přívěs přední převislou část před nápravou nebo oj vybavenou podpěrným zařízením, které

a) zabrání převrácení vozidla při odpojení od tažného vozidla v rozsahu provozních zatížení i při nerovnoměrném rozdělení nákladu a při ložných manipulacích připuštěných v návodu k obsluze vozidla,

b) umožní, že přípojné vozidlo může být v podepřeném stavu samočinně nebo – u závěsů s koulí – s nejmenší námahou zapojeno do spojovacího zařízení tažného vozidla.

(11) U dvou- a vícenápravových přívěsů s točnicovým řízením musí být oj tak dlouhá, aby vzdálenost mezi osou oka oje a osou točnice byla nejméně o 1,2 m větší, než je obrysový poloměr přední části karosérie opsaný z osy točnice.

(12) Tahače návěsů musí mít pro spojovací čep návěsu buď polosamočinnou nebo samočinnou točnici odpovídající nejvyššímu povolenému zatížení tahače. Točnice musí umožnit vzájemné vychýlení tahače a návěsu

– ve vodorovné rovině v rozsahu ± 90°, tj. 180° celkově,

– ve svislé podélné rovině nejméně ± 8°,

– v příčné svislé rovině nejvýše ± 3°.

Ovládání točnice musí být umístěno v pravé polovině tahače, pokud není provedeno z místa řidiče. Tahače musí být na převislé části za točnicí opatřeny nájezdovými ližinami, které umožňují bezpečné zapojení návěsu bez jeho zvedání i při částečném poklesu návěsu.

(13) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena116) a musí mít spojovací systém uzpůsoben pro uchycení spojovacího čepu návěsu o průměru 50,8 mm.

(14) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 15 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena i co do umístění,116) které musí splňovat zejména tyto požadavky:

a) svou horní plochou musí být výše než 1,25 m ve stavu zatížení návěsem a níže než 1,47 m ve stavu bez zatížení návěsem,

b) části tahače nad rovinou točnice a před svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být vně rotačního kužele, jehož osa je totožná s osou otáčení spojovacího čepu v točnici, jehož vrchol s polovičním vrcholovým úhlem 6° je pod rovinou točnice a jehož poloměr průseku s rovinou točnice je 2,09 m,

c) části tahače pod rovinou točnice, za svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být uvnitř rotačního, zhruba válcového tělesa, jehož osa je totožná s osou spojovacího čepu a má poloměr nejvýše 2,2 m.

(15) Spojovací čep návěsu musí odpovídat největšímu povolenému zatížení návěsem.

(16) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválen116) a musí mít průměr činné části 50,8 mm.117)

(17) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 15 t a pro svislé zatížení na spojovací čep nejvýše 20 t musí být schválen i co do umístění,116) které musí splňovat zejména tyto požadavky:

a) i nejvzdálenější části návěsu, s výjimkou pružných spojů brzdových a elektrických systémů, před svislou osou čepu a nad myšlenou rovinou točnice musí ležet uvnitř válcového tělesa o poloměru 2,04 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu,

b) spodní části návěsu – tzv. labutí krk – za svislou osou čepu a pod myšlenou rovinou točnice musí být vně rotačního, zhruba válcového tělesa o poloměru nejméně 2,3 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu.

(18) Motorová vozidla o pohotovostní hmotnosti větší než 400 kg musí být vpředu a od 1. 1. 1985 i vzadu konstrukčně upravena a provedena tak, aby je bylo možné tyčí nebo lanem – vléci jinými vozidly (vyproštění, odtažení); motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být možno vléci tyčí. U pojízdných pracovních strojů, např. s čelně umístěným nářadím apod., lze takové zařízení umístit vzadu.

(19) Tyče nebo lana k vlečení vozidel uvedených v odstavci 18 musí být zřetelně viditelné; tyče musí být opatřeny po celé délce příčnými červenobílými pruhy o šířce 75 mm, lana červeným praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 200x200 mm.118)

(20) Ustanovení odstavce 1 druhé věty, odstavce 2 písm. a) a b), odstavce 4, odstavce 7 druhé věty a odstavců 10 až 14 a 16 až 18 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972; ustanovení odstavce 2 písm. b) však platí i pro tato vozidla, jestliže se za ně připojí jednonápravový přívěs uvedený do provozu po 1. 1. 1976.

(1) Automobily o celkové hmotnosti nepřevyšující 3,5 t musí být opatřeny předním a zadním nárazníkem, pokud karosérie není provedena tak, že přejímá funkci nárazníků.

(2) Nárazník nesmí mít ostré okraje nebo výstupky, které mohou zranit chodce; povrch nárazníku, který nejčastěji vstupuje ve styk s jiným vozidlem (popř. kly), musí být pokryt pryží nebo jiným měkkým materiálem. Boční letmé konce nárazníku musí být zahnuty co nejblíže ke karosérii vozidla směrem k jeho podélné ose tak, aby bylo vyloučeno nebezpečí zaháknutí (zaklesnutí, zachycení) s jiným vozidlem nebo chodcem či cyklistou apod. Tuhé vnější hrany nárazníku nebo klů, pokud nejsou zakryty pryží nebo jiným měkkým materiálem, musí být zaobleny s poloměrem nejméně 5 mm.

(3) Nárazník v celé šířce rozchodu kol a při zatížení vozidla v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla musí být svými horními okraji – nebo je-li opatřen svislými kly, horními okraji klů – výše než 420 mm a dolními okraji nesmí být výše než 390 mm od roviny vozovky. V těchto rozmezích musí být povrch nárazníku nejčastěji vstupující ve styk s jiným vozidlem nebo jinou překážkou souvislý a rovný nebo zaoblený s poloměrem nejméně 500 mm, měřeno ve svislé rovině řezu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na velmi nízké sportovní modifikace automobilů.

(4) Vozidla kategorie M1 vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1986 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy119) a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené těmito předpisy se vztahují přiměřeně i na vozidla kategorie N1.

(5) U vozidel uvedených v odstavci 4 musí být nárazník a jeho držáky včetně upevnění konstruovány tak, aby po stránce pevnosti vyhověly při odtlačení vozidla o přibližně stejné hmotnosti, nezabrzděného, s nezařazeným rychlostním stupněm na vodorovné rovině bez poškození vozidel v rozmezí zrychlení od 1 m.s-2 do 2 m.s-2.

(6) Automobily o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být vybaveny vpředu i vzadu, přípojná vozidla vzadu nárazníky, které omezí nebezpečí úrazu osob při čelním nebo zadním střetu s malým vozidlem (dále jen „zařízení proti vklínění“). Tyto automobily a přípojná vozidla musí z hlediska zařízení proti vklínění umístěných na zádi vozidla splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem120) a musí být podle něj schválena.

(7) Zařízením proti vklínění nemusí být vybavena vozidla s právem přednostní jízdy,121) tahače návěsů, rozpojitelná přípojná vozidla a vozidla určená a konstruovaná pro speciální účely, u nichž montáž zařízení proti vklínění malých vozidel není slučitelná s určením vozidla.

(8) Ustanovení odstavce 5 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

(1) Vozidla kategorie M1

a) uvedená do provozu před 1. 1. 1969 musí být vybavena na předních sedadlech bezpečnostními pásy jen pokud jsou vybavena předepsanými kotevními úchyty,

b) uvedená do provozu po 1. 1. 1969 musí být vybavena na předních místech k sezení bezpečnostními pásy a příslušnými kotevními úchyty v karosérii; bezpečnostní pásy musí být u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 10. 1986, s výjimkou provedení „Standard“ samonavíjecí,

c) vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 musí být vybavena předepsanými kotevními úchyty v karosérii i na zadních sedadlech,

d) vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986 musí být vybavena bezpečnostními pásy i na zadních sedadlech,

e) dosud neevidovaná a jezdící pod prozatímní státní poznávací značkou nemusí být bezpečnostními pásy vybavena.

(2) Přední řada sedadel a sedadla vyhrazená pro osoby tělesně postižené v dálkových autobusech musí být od 1. 1. 1985 vybavena bezpečnostními pásy.

(3) Bezpečnostní pásy a jejich kotevní úchyty musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy122) a musí být podle nich schváleny.

(4) Bezpečnostní pásy musí být s tříbodovým uchycením; s dvoubodovým uchycením123) jsou přípustné pouze pro

a) vozidla se sklopnou, shrnovací nebo odnímatelnou střechou,

b) prostřední sedadla; pro tato sedadla je přípustný jen pás břišní,

c) zvláštní vozidla uvedená v části třetí.

(5) Osobní automobily mohou být vybaveny zadržovacími systémy pro děti do 12 let (bezpečnostní pásy, sedačky atd.). Tyto systémy vyrobené nebo dovezené po nabytí účinnosti této vyhlášky musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy124) a musí být podle nich schváleny.

(1) Celková hmotnost přívěsu nesmí být větší než 80 % pohotovostní hmotnosti tažného osobního automobilu a smí být nejvýše 1800 kg.

(2) Pokud příslušný orgán republiky při schvalování technické způsobilosti typu přívěsu nestanoví jinak, nesmí být nejvyšší rychlost přívěsu vyšší než 80 km.h-1. Přívěsy nesmí být používány k přepravě osob.

(3) Obytné přívěsy za osobní automobily (caravany) hromadně vyráběné nebo hromadně dovážené, s výjimkou obytných přívěsů, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985, musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy a musí být podle nich schváleny.125) Předpisy pro obytné přívěsy125) platí přiměřeně i pro ostatní přívěsy za osobní automobily, s výjimkou přívěsů, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

(4) Přívěsy, jejichž celková hmotnost převyšuje 350 kg, musí být rovněž vybaveny pojistným závěsným zařízením, kterým se připojují k tažnému vozidlu křížově nebo vidlicovitě, přičemž vrchol vidlice smí být pouze na tažném vozidle.

(1) Jednostopé motorové vozidlo musí být opatřeno stojánkem nebo jiným zařízením umožňujícím jeho bezpečné postavení. Vozidla, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1985 a jejichž pohotovostní hmotnost je větší než 150 kg, musí být opatřena ještě pohotovostním stojánkem.

(2) Primární řetěz, a pokud je použit, také sekundární řetěz, musí mít bezpečnostní kryt.

(3) Ochranné kryty (kryt před řidičem, kryt kolen apod.) nesmějí přesahovat největší šířku vozidla měřenou přes řídítka, snižovat manévrovací schopnost a ovládání vozidla, snižovat výhled ani být příčinou zranění řidiče.

(4) Mezi ovládacími orgány vozidla a pevnými částmi vozidla musí být ve směru obvyklého přístupu k těmto orgánům a jejich pohybu dostatečně velký, nejméně 70 mm široký volný prostor; u pedálů se tato hodnota posuzuje od středu nášlapných ploch na obě strany.

(5) Všechny ovládací orgány vozidla, které mohou při dopravní nehodě zvětšit vážnost zranění jak řidiče, tak osob střetnuvších se s vozidlem, musí být zakončeny tak, aby bylo možno do této části vepsat kouli o průměru nejméně 19 mm. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(6) Pokud bylo při schválení technické způsobilosti typu jednostopého motorového vozidla dovoleno přepravovat na vozidle spolujezdce, musí být vozidlo vybaveno dalším sedadlem umístěným za sedlem řidiče nebo dvojsedlem; v tom případě po obou stranách vozidla na jeho pevných částech musí být namontovány opěry pro nohy spolujezdce. Sedlo musí být upevněno bezpečně a pevně a musí být odpovídajícím způsobem odpruženo.

(1) Postranní vozíky jsou určeny pro přepravu buď jedné dospělé osoby nebo nákladu; postranní vozíky smějí být připojeny jen k jednostopému motorovému vozidlu, u něhož objem válců motoru je nejméně 170 cm3 a jehož konstrukce toto připojení umožňuje.

(2) Celková hmotnost postranního vozíku nesmí být větší než 60 % celkové hmotnosti jednostopého motorového vozidla.

(3) Rozvor mezi kolem postranního vozíku a předním kolem jednostopého motorového vozidla nesmí být větší než rozvor kol tažného vozidla.

(4) Přívěsný vozík za jednostopé motorové vozidlo je určen pouze pro přepravu nákladů; smí být připojen k jednostopému motorovému vozidlu, jehož konstrukce připojení umožňuje.

(5) Celková hmotnost přívěsného vozíku nesmí být větší než 50 % pohotovostní hmotnosti jednostopého motorového vozidla; přívěsný vozík nemusí být vybaven brzdou.

(6) Vzdálenost nápravy nebo osy kol přívěsného vozíku od osy zadního kola tažného vozidla nesmí být větší, než je rozvor kol tažného vozidla.

(7) Za jednostopé motorové vozidlo s postranním vozíkem lze připojovat ještě přívěsný vozík za podmínek, že objem válců motoru jednostopého motorového vozidla je větší než 450 cm3 a kolo postranního vozíku je tímto motorem poháněno.

(1) Zemědělské a lesnické kolové traktory (dále jen „traktory“) jsou dvounápravové stroje opatřené pneumatikami, které jsou určeny k sunutí, nesení a pohonu pracovního zařízení nebo nářadí, k vykonávání různých prací hlavně tažnou silou a k tažení přípojných vozidel, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 25 km.h-1.126) Ustanovení platná pro traktory platí přiměřeně i pro pásové traktory určené ke stejným pracím; pro jejich užívání na pozemních komunikacích platí ustanovení § 2 odst. 2.

(2) Pro traktory platí ustanovení části druhé, pokud z nich nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 3 až 12.

(3) Traktor může být vybaven sedadly pro spolujezdce (popřípadě další obsluhu mimo řidiče) za těchto podmínek:

a) sedadla pro spolujezdce mohou být nejvýše dvě,

b) jsou-li tato sedadla umístěna na blatnících (krytech kol), smí být na jednom blatníku pouze jedno sedadlo,

c) každé sedadlo pro spolujezdce musí být spolehlivě připevněno k traktoru, musí mít opěradlo nejméně s jednou loketní opěrou nebo madlem pro držení a odpovídající opěru pro nohy,

d) sedadlo pro spolujezdce musí mít šířku nejméně 400 mm a hloubku nejméně 300 mm,

e) žádné sedadlo pro spolujezdce včetně opěry pro nohy, nesmí přesahovat vnější obrys traktoru, s výjimkou traktorů o celkové šířce nejvýše 1,4 m, u nichž sedadlo spolujezdce smí přesahovat obrys nejvýše o 50 mm na každé straně vozidla.

(4) V rozsahu od pohotovostní až po celkovou hmotnost traktoru nesmí být hmotnost připadající na řízenou nápravu – měřeno při stání na vodorovné vozovce – menší než 25 % okamžité hmotnosti traktoru. Připouští se však nižší hmotnost připadající na řízenou nápravu po namontování různých pracovních nářadí a nákladních plošin při současném snížení nejvyšší rychlosti na 15 km.h–1; přitom hmotnost připadající na řízenou nápravu nesmí být menší než

–20 % u traktorů o okamžité

hmotnosti nejvýše3,2 t,–19 % u traktorů o okamžité hmotnosti

vyšší než3,2 t,avšak nejvýše4,5 t,–18 % u traktorů o okamžité hmotnosti

vyšší než4,5 t.

(5) Na traktoru může být upevněna nákladní plošina za těchto podmínek:

a) plošina musí být upevněna souměrně k jeho podélné střední rovině a nesmí být výše než 1,5 m nad rovinou vozovky,

b) plošina nesmí snižovat výhled řidiče, omezovat ovladatelnost traktoru a narušovat předepsanou geometrickou viditelnost jeho vnějšího osvětlení,

c) šířka plošiny nesmí přesahovat jeho celkovou šířku.

(6) Traktorem nesené nářadí a jeho upevnění musí v transportní poloze na pozemní komunikaci odpovídat požadavkům na plošinu [odstavec 5 písm. b)]; šířka nesmí být větší než 3 m.

(7) Traktory musí být vybaveny schváleným ochranným rámem nebo kabinou řidiče se stejnými vlastnostmi z hlediska bezpečnosti jako ochranný rám. Kabina řidiče musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.127) Ustanovení § 27 až 29 pro traktory neplatí.

(8) Světelná zařízení traktoru musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem a musí být podle něj schválena;128) v odůvodněných případech mohou být umístěna odchylně, a to:

a) světlomety s potkávacím světlem ve výši 1500 mm; další dva doplňkové světlomety s potkávacím světlem, v případě, že je traktor vybaven zařízením pro čelně nesené nářadí, ve výši až 2800 mm, přičemž elektrické zapojení musí být provedeno tak, že nesmí svítit oba páry současně,

b) svítilny s obrysovými světly ve výši až 2100 mm nad rovinou vozovky, přičemž vzájemná vzdálenost vnitřních okrajů činných svítících ploch nesmí být menší než 500 mm,

c) svítilny s brzdovými světly ve výši až 2100 mm nad rovinou vozovky,

d) svítilny se směrovými světly ve výši až 2100 mm, přičemž spodním okrajem činné svítící plochy nesmí být níže než 500 mm nad rovinou vozovky,

e) zadní odrazky spodním okrajem činné plochy ve výši nejméně 500 mm a horním okrajem činné plochy nejvýše 1200 mm nad rovinou vozovky, přičemž vzájemná vzdálenost vnitřních okrajů jejich činných ploch nesmí být menší než 500 mm; tato odchylka platí i pro traktorem nesené nářadí.

(9) Nářadí nesené (polo- nebo zcela) traktorem musí být vybaveno jednou nebo dvěma (podle druhu nářadí) zadními odrazkami tvaru rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm upevněnými tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a jedna strana byla vodorovná.

(10) Traktory, pokud nesou nářadí nebo táhnou za sebou stroje nebo jiná přípojná vozidla, která nejsou vybavena vlastní světelnou výstrojí (obrysovými, brzdovými a směrovými světly), musí být vybaveny přenosnou soupravou světelných zařízení upravenou pro jejich snadnou dočasnou montáž na nesené nářadí nebo na tažené vozidlo. Připojení této soupravy se provede podle § 42 odst. 3 na elektrickou instalaci traktoru při každé přepravě po veřejné pozemní komunikaci. Délka spojovacího kabelu přenosné soupravy musí být nejméně 10 m. Pro montáž přenosné soupravy světelných zařízení musí být nesené nářadí, stroje a přípojná vozidla vybavena vhodnými držáky.

(11) Vertikální nastavení světlometů s potkávacím světlem, měřeno při stání a v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla, u světlometů, jejichž výška je

a) 500 mm až 1200 mm, musí být v rozsahu sklonů minus 0,5 % až minus 4 %, přičemž žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející středem zdroje potkávacího světla nesmí být dále než 115 m od předního obrysu vozidla,

b) 1200 mm až 1500 mm, musí být v rozsahu sklonů minus 4 % až minus 6 %, přičemž žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející středem zdroje potkávacího světla nesmí být dále než 115 m od předního obrysu vozidla,

c) nad 1500 mm, nesmí být žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející středem zdroje potkávacího světla dále než 15 m od předního obrysu vozidla.

(12) Zařízení, která zajišťují brzdění provozní, parkovací a nouzové, mohou mít společné části za těchto podmínek:

a) musí mít nejméně dva na sobě nezávislé a oddělené ovládací orgány a převody,

b) ovládací orgány a převody pro provozní a parkovací brzdění musí být vždy nezávislé,

c) je-li společný orgán pro provozní a nouzové brzdění, musí být soustava parkovacího brzdění provedena tak, aby mohla působit i při pohybujícím se vozidle,

d) činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací brzdění musí být udržovány v zabrzděné poloze výhradně mechanickými částmi.

(13) Soubor brzdových zařízení na traktoru nebo jeho jízdní soupravě musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy129) a § 14 odst. 2 a musí být podle nich schváleny. Při provozním brzdění nesmějí vozidla vybočovat ze směru jízdy a nesmí docházet k blokování kol. Jestliže brzdové zařízení působí pouze na kola jedné nápravy, nesmí působit přes vypínatelná převodová ústrojí (ozubená převodová kola). Účinek parkovacího brzdění musí spolehlivě zabránit protáčení kol vozidla zatíženého na celkovou hmotnost na svahu (ve stoupání i klesání) nejméně 18 % bez použití vypojitelného pohonu náprav.130)

(14) Ustanovení odstavců 7 a 12 neplatí pro traktory, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1972, a ustanovení odstavců 8 a 13 pro traktory, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1985.

(1) Jednonápravový kultivační traktor (dále jen „kultivační traktor“) je samojízdný víceúčelový stroj, který je řiditelný pomocí řídítek. Může táhnout pouze takový přívěs nebo přípojné zemědělské nářadí, které jsou opatřeny sedadlem pro řidiče. Motorová sekačka, půdní fréza apod. jsou posuzovány stejně jako kultivační traktor, i když nejsou řešeny jako víceúčelové stroje. Pro rozměry a hmotnosti kultivačních traktorů a jejich přívěsů, pokud není stanoveno jinak, platí mezní hodnoty uvedené v § 11 a 13.

(2) Nejvyšší konstrukční rychlost kultivačního traktoru řízeného výlučně pěšky jdoucím řidičem nesmí být vyšší než 6 km.h-1. Nejvyšší konstrukční rychlost kultivačního traktoru řízeného řidičem sedícím na sedadle přívěsu nebo přípojného zemědělského nářadí nesmí být vyšší než 20 km.h-1.

(3) Kultivační traktor, jehož celková hmotnost přesahuje 100 kg, musí být opatřen zařízeními pro provozní a parkovací brzdění, přičemž obě mohou mít společné části. Brzdové zařízení musí být dostatečně robustní konstrukce a musí umožnit odstupňovatelné řízení brzdného účinku. Zařízení pro provozní i parkovací brzdění musí svým účinkem odpovídat § 67 odst. 13. Zařízení pro parkovací brzdění musí působit výhradně mechanicky.

(4) Kultivační traktor může být zapojován do soupravy s přívěsem nebo přípojným zemědělským nářadím jen tehdy, odpovídá-li taková souprava brzdným účinkům provozního i parkovacího brzdění podle odstavce 3, i když jeho celková hmotnost nepřesahuje 100 kg.

(5) Provedení i umístění světelných zařízení na kultivačním traktoru musí odpovídat ustanovení § 67 odst. 8; nepřesahuje-li největší šířka traktoru 1 m, musí být vybaven nejméně jedním světlometem se světlem bílé barvy svítícím dopředu, umístěným v jeho podélné střední rovině.

(6) Kultivační traktor řízený pěšky jdoucím řidičem nemusí být vybaven vnějším osvětlením s vlastním energetickým zdrojem; nesmí se však vůbec pohybovat na silnicích I. a II. třídy, za snížené viditelnosti na silnicích III. třídy a na veřejných polních a lesních cestách.

(7) Přívěs tažený kultivačním traktorem musí z hlediska světelných zařízení vyhovovat ustanovením § 45, 48 a 49.

(8) Ustanovení odstavců 4 a 7 neplatí pro kultivační traktory, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, a ustanovení odstavců 3 a 5 pro kultivační traktory, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1985.

(1) Pro samojízdné zemědělské a lesnické stroje (dále jen „stroje“) platí ustanovení části druhé, pokud z nich nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 2 až 6.

(2) Stroj, z něhož není vzhledem k jeho technickému uspořádání zajištěn potřebný výhled dopředu z místa řidiče, musí být opatřen zvláštním sedadlem pro pomocníka řidiče, s vhodnými podmínkami pro výhled dopředu. Je-li stroj vybaven kabinou řidiče, musí tato kabina splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.127) Ustanovení § 27 až 29 pro stroje neplatí.

(3) Soubor brzdových zařízení stroje, jehož nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 25 km.h-1, musí splňovat podmínky § 67 odst. 12 a 13. Soubor brzdových zařízení stroje, jehož nejvyšší konstrukční rychlost převyšuje 25 km.h-1, musí splňovat podmínky § 70 odst. 3 a 8.

(4) Za stroj nesmí být při provozu na veřejných pozemních komunikacích zapojována žádná přípojná vozidla, s výjimkou vlastních součástí stroje.

(5) Světelná zařízení stroje musí splňovat podmínky stanovené v § 44 až 49; v odůvodněných případech mohou být umístěna podle § 67 odst. 8 a 11.

(6) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí pro stroje, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(1) Pojízdné pracovní stroje jsou vozidla, která podle svého účelu a podle svých zvláštních, s vozidlem pevně spojených zařízení jsou zejména určena a vhodná k vykonávání práce. Tyto stroje jsou buď samojízdné nebo přípojné.131)

(2) Pro pojízdné pracovní stroje platí ustanovení části druhé, pokud z nich nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 3 až 13.

(3) Soubor brzdových zařízení samojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km.h-1 musí splňovat podmínky stanovené pro brzdění provozní, nouzové a parkovací v § 14 a 15.132) Pro výpočet brzdné dráhy platí tyto vzorce:

provozní brzdění s ≦0,15 Vo+ Vo2115

nouzové brzdění s ≦0,15 Vo+ 2Vo2115

s tím, že V0 = 40 km.h-1, a u strojů které této rychlosti nedosahují, V0 = nejvyšší konstrukční rychlosti.

(4) Soubor brzdových zařízení samojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km.h-1 od musí splňovat podmínky § 14 odst. 2. Účinek provozního brzdění nesmí být menší než odpovídá plnému zpomalení 3 m.s-2.

(5) Soubor brzdových zařízení přípojných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km.h-1 musí splňovat podmínky stanovené pro brzdění provozní a parkovací podle § 14 a 16.

(6) Účinky jednotlivých brzdových zařízení přípojných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km.h-1 musí odpovídat účinkům brzdových zařízení tažného vozidla.

(7) Sezónní a charakterem použití podobné133) přípojné pracovní stroje, jejichž celková hmotnost nepřesahuje 1,5 t, nemusí být vybaveny zařízením pro provozní brzdění při současném snížení nejvyšší rychlosti soupravy na 15 km.h-1; jestliže jejich celková hmotnost nepřesahuje 2,5 t, nemusí být vybaveny zařízením pro provozní brzdění při současném snížení nejvyšší rychlosti soupravy na 10 km.h-1; sezónní přípojné pracovní stroje, které nemají přepravní charakter a jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 5,5 t, musí mít brzděnu nejméně jednu nápravu.

(8) Účinek parkovacího brzdění pojízdných pracovních strojů musí spolehlivě zabránit protáčení kol vozidla zatíženého na celkovou hmotnost na svahu (ve stoupání i klesání) nejméně 18 % u samojízdných pracovních strojů bez použití vypojitelného pohonu náprav.

(9) Je-li pojízdný pracovní stroj opatřen kabinou řidiče nebo obsluhy, musí tato kabina splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy;127) ustanovení § 27 až 29 pro pojízdné pracovní stroje neplatí.

(10) Světelná zařízení pojízdných pracovních strojů musí splňovat podmínky stanovené v § 44 až 49, v odůvodněných případech s odchylkami uvedenými v § 67 odst. 8 a 11.

(11) Za samojízdný pracovní stroj nesmí být při provozu na pozemní komunikaci zapojováno žádné přípojné vozidlo, s výjimkou vlastních součástí stroje. Přípojný pracovní stroj může být zapojen pouze za motorové tažné vozidlo, nikoli za přípojné vozidlo.

(12) Pojízdné pracovní stroje s přepravním charakterem134) musí být vybaveny rychloměrem a počítačem ujeté vzdálenosti podle § 58.

(13) Ustanovení odstavců 3 až 9 a 12 neplatí pro pojízdné pracovní stroje, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(1) Motorové ruční vozíky smějí mít největší

– celkovou délku (bez vodicí oje) 3 m,

– celkovou šířku 1,8 m,

– celkovou hmotnost 3 t,

– konstrukční rychlost 8 km.h-1.

(2) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny svítilnami s obrysovými světly podle § 45 a vpředu dvěma bílými a vzadu dvěma červenými odrazkami netrojúhelníkového tvaru podle § 49.

(3) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny brzdovým systémem umožňujícím odstupňovatelné řízení brzdného účinku, aniž by řidič vozíku při jeho ovládání musel sejmout ruce z řízení (vodicí oje), a umožňující udržení stojícího vozidla na svahu 16 % (ve stoupání i klesání) za nepřítomnosti řidiče; je-li zaručen předepsaný brzdný účinek, je přípustný brzdový systém působící prostřednictvím ovládání akcelerace nebo u elektricky poháněných vozíků přerušením dodávky elektrického proudu.

(4) Motorové ruční vozíky musí být provedeny tak, aby bylo zabráněno jejich neoprávněnému použití. Řídicí a ovládací zařízení se musí automaticky vypojit z funkce, jestliže z nich řidič sejme ruce; přitom současně musí vstoupit v činnost brzdový systém vozíku.

(1) Potahová vozidla musí mít alespoň jednu brzdu snadno, rychle a bezpečně ovladatelnou z místa vozky beze změny jeho polohy na sedadle. Není-li vozidlo vybaveno sedadlem pro vozku, musí být uzpůsobeno pro řízení a ovládání brzdy z pravé strany. Účinnost brzdy musí být taková, aby u plně zatíženého vozidla spolehlivě zabránila protáčení kol na svahu (ve stoupání i klesání) nejméně 20 %.

(2) Vozidlo musí být vybaveno vpředu dvěma bílými a vzadu dvěma červenými odrazkami shodnými a shodně umístěnými jako odrazky předepsané pro přívěsy (§ 49 odst. 2 a 3).

(3) Za snížené viditelnosti musí být vozidlo vybaveno

– na přídi buď jednou svítilnou s bílým světlem na straně přivrácené ke středu vozovky nebo dvěma svítilnami s bílým světlem na každé straně vozidla vyznačujícími jeho největší obrysovou šířku vpředu,

– na zádi dvěma svítilnami s červeným světlem na každé straně vozidla vyznačujícími jeho největší obrysovou šířku vzadu.

Tato světla musí být viditelná v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 150 m zepředu a zezadu. K osvětlení je zakázáno používat pochodně a lampy s otevřeným ohněm, s výjimkou lamp povoznických.

(4) Pokud kola vozidla nejsou vybavena pneumatikami nebo plnými pryžovými obručemi, musí být šířka kovových obručí nejméně 70 mm. Kovové obruče nesmějí mít na svém povrchu ostré výstupky, výčnělky, hroty a ostré hrany, které by mohly poškozovat vozovku. Rychlost vozidla s kovovými obručemi nesmí přesáhnout 8 km.h-1.

(5) Stanoviště pro vozku, je-li jím vozidlo vybaveno, musí být opatřeno oporou pro nohy, zábradlím vysokým nejméně 800 mm a umístěným před sedadlem vozky. Sedadlo musí být opatřeno zadním a postranními opěradly. V případě, že je nutné ke stanovišti vozky vystupovat, musí být vozidlo vybaveno schůdky pro výstup na toto stanoviště a sestup z něj.

(1) Jízdní kola musí být vybavena

a) účinnými blatníky, které musí překrývat šířku běhounu nezatížené pneumatiky z každé strany; toto ustanovení neplatí pro závodní silniční kola opatřená galuskami,

b) dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami s odstupňovatelným řízením brzdného účinku; jízdní kola pro děti předškolního věku vybavená volnoběžným nábojem a protišlapací brzdou, nemusí být vybavena přední brzdou,

c) světlometem schváleného typu135) svítícím dopředu bílým světlem; světlomet musí být seřízen a upraven trvale tak, aby referenční osa světelného toku protínala rovinu vozovky ve vzdálenosti nejdále 20 m od světlometu a aby se toto seřízení nemohlo samovolně nebo neúmyslným zásahem řidiče měnit; světlomet musí být zapojen tak, aby svítil současně se zadním obrysovým světlem červené barvy,

d) svítilnou se zadním obrysovým světlem červené barvy schváleného typu;135) podmínky pro umístění této svítilny jsou shodné s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky podle písmene f),

e) zdrojem elektrického proudu; jde-li o zdroj se zásobou energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel podle písmen c) a d) po dobu nejméně 1,5 hodiny bez přerušení,

f) zadní odrazkou červené barvy;136) tato odrazka může být kombinována se svítilnou se zadním obrysovým červeným světlem; odrazka musí být pevně umístěna v podélné střední rovině jízdního kola nebo po levé straně co nejblíže k ní ve výšce 250-900 mm nad rovinou vozovky; činná plocha odrazky musí být kolmá k rovině vozovky v toleranci ±10° a kolmá k podélné střední rovině jízdního kola s tolerancí ± 3°,

g) odrazkami oranžové barvy136) (autožluť) na obou stranách šlapátek (pedálů),

h) jasně znějícím zvonkem slyšitelným na dostatečnou vzdálenost; jízdní kola pro děti předškolního věku mohou být vybavena zvukovým signálním zařízením jiným než zvonkem,

i) volné konce trubky řídítek musí být spolehlivě zaslepeny (zátkami, rukojeťmi apod.),

j) zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii nebo – jsou-li použity tuhé materiály – musí mít hrany o poloměru zakřivení nejméně 3,2 mm; páčky měničů převodů, křídlové matice, rychloupínače nábojů kol, držáky a konce blatníků musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii nebo – jsou-li použity tuhé materiály – musí mít hrany o poloměru nejméně 3,2 mm v jedné rovině a v druhé rovině na ni kolmé nejméně 2 mm,

k) matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové, rychloupínací nebo v kombinaci s krytkou konce náboje, musí být uzavřené,

l) jízdní kola vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí být vybavena

– přední odrazkou bílé barvy umístěnou v podélné střední rovině nejméně 100 mm nad povrchem pneumatiky předního kola u stojícího kola. Plocha odrazky nesmí být menší než 2000 mm čtverečních, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít jednu stranu dlouhou nejméně 40 mm, činná plocha odrazky musí být kolmá k rovině vozovky s tolerancí ± 10° a kolmá k podélné střední rovině jízdního kola s tolerancí ± 3°,

– na paprscích předního nebo zadního kola nebo obou kol nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy136) (autožluť) na každé straně kola; plocha odrazky nesmí být menší než 2000 mm čtverečních, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít jednu stranu dlouhou nejméně 20 mm; ke zvýraznění bočního obrysu jízdního kola může být použito ještě jiných odrazových materiálů na bocích kola nebo na bocích plášťů pneumatik a na koncích blatníků.

(2) Je-li jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro dopravu dítěte, musí být toto sedadlo pevně připevněno na rám jízdního kola před cyklistou a opatřeno pevnými opěrami pro nohy dítěte. Sedadlo a opěry musí být provedeny a umístěny tak, aby nemohlo dojít ke zranění dítěte při jízdě ani k ohrožení bezpečnosti jízdy.

(3) Jízdní kola určená pro děti ve věku do 10 let vybavená pro silniční provoz podle ustanovení odstavce 1 písm. a), b) a f) až l), jsou způsobilá k provozu na pozemních komunikacích pouze za nesnížené viditelnosti. Jinak musí být tato kola plně vybavena podle odstavce 1.

(4) Ustanovení odstavce 1 písm. j) a k) neplatí pro jízdní kola vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.

(5) Závodní kola nemusí být vybavena podle ustanovení odstavce 1 písm. c) až h) a l); v tom případě jich však smí být používáno pouze za nesnížené viditelnosti nebo na uzavřených tratích nebo po dobu závodů na pozemní komunikaci.

(6) Jízdní kola mohou být vybavena dodatečně pomocným motorkem; přitom však musí být zachován původní charakter jízdního kola a jízdní kolo

a) musí vyhovovat svým provedením a vybavením § 19, 22, 35, 39, 42, 56 a 65,

b) musí být vybaveno světlometem s potkávacím světlem seřízeným tak, aby osvětlení ve vzdálenosti 25 m před světlometem na rovině kolmé k vozovce ve výši referenční osy světlometu a nad ní nebylo větší než 1 lx,

c) nesmí mít motor o objemu válců větším než 50 cm3.

(1) Každý ruční vozík s celkovou šířkou větší než 0,6 m, používaný v provozu na pozemních komunikacích – s výjimkou dětských kočárků – musí být vybaven schválenými odrazkami90) takto:

a) dvounápravový vozík na přední straně dvěma bílými odrazkami a na zadní straně dvěma červenými odrazkami; odrazky musí být netrojúhelníkového tvaru, umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm a ne výše než 900 mm,

b) jednonápravový vozík na přední i zadní straně po dvou červených odrazkách netrojúhelníkového tvaru, umístěných co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm a ne výše než 900 mm.

(2) Každý ruční vozík s celkovou hmotností větší než 400 kg musí být vybaven alespoň jednou brzdou podle § 72 odst. 1.

Ochranné přilby a jejich doplňkové příslušenství musí být od 1. 1. 1986 schváleny.137)

(1) Motorová a jejich přípojná vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí mít na snadno přístupném místě v přední části pravé strany vozidla dobře čitelný a trvanlivý výrobní (tovární) štítek s kódovým číselným a písmenným označením138) výrobce a typu vozidla, který nesmí být snadno měnitelný nebo odstranitelný; dále musí být na štítku uvedeny zejména tyto údaje:

– celková hmotnost,

– nejvyšší přípustná hmotnost připadající na přední nápravu,

– nejvyšší přípustná hmotnost připadající na zadní nápravu (nápravy),

– celková hmotnost přípojného (přípojných) vozidla; u vozidel kategorie M1 celková hmotnost brzděného a nebrzděného přípojného vozidla,

– celková hmotnost jízdní soupravy (u tažných vozidel).

(2) Na snadno přístupném místě v přední části pravé strany rámu nebo jej nahrazující části musí být čitelně vyraženo výrobní číslo podvozku; na karosérii osobních automobilů a vozidel bez samostatného podvozku výrobní číslo karosérie; na motoru výrobní číslo motoru.

(3) Není-li výrobní číslo podvozku, karosérie nebo motoru čitelné nebo vůbec zjistitelné, nebo nelze-li je bezpečně určit, musí být vyraženo nové číslo přidělené orgánem, u něhož je vozidlo evidováno.

(4) Každé vozidlo, jeho výstroj a součást vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1985 schválené podle zvláštních předpisů,7) musí být opatřeno štítkem s vyznačeným schvalovacím znakem homologace. Schvalovací znak homologace139) musí obsahovat tyto údaje: země schválení, číslo zvláštního předpisu,7) série změn zvláštního předpisu, číslo protokolu o homologaci. Vozidlo, jeho výstroj a součást, protokol o homologaci musí být opatřeny shodným schvalovacím znakem homologace.

(1) Vozidla kategorie M2, M3, N a O a vozidla uvedená v části třetí – s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů – musí mít na zádi karosérie, a to pokud to konstrukce vozidla dovoluje, v levé polovině vyznačenou nejvyšší povolenou rychlost zaokrouhlenou

– u vozidel s konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km.h-1 na nejbližší nižší celé číslo,

– u ostatních vozidel na nejblíže nižší celé číslo dělitelné pěti. Označení se provede bílým kruhem červeně lemovaným o vnějším průměru 200 mm; písmena v kruhu musí mít výšku „k“ 35 mm, „m“ 24 mm, číslice 75 až 80 mm, tloušťku písmen 6 mm, číslic 12 mm, barvu nápisu černou. Kruh nesmí být zakryt.

(2) Není-li možno u přípojných vozidel za osobní automobily, u samojízdných zemědělských a lesnických strojů a u pojízdných pracovních strojů umístit značku o průměru 200 mm, je přípustné použít značky o průměru 150 mm.

(3) Vozidla – s výjimkou jednostopých a jejich přípojných vozidel, osobních automobilů a přívěsů za ně – musí mít na blatnících nebo jiném vhodném místě vyznačen předepsaný tlak v pneumatikách (§ 25 odst. 4).

(4) Vozidla – s výjimkou vozidel uvedených v § 61 odst. 2 písm. a) a b) – jež jsou vybavena spojovacím zařízením, musí mít v blízkosti tohoto zařízení zřetelně a kontrastně vyznačenu celkovou hmotnost přípojného (přípojných) vozidla, které je možno bezpečně táhnout za všech provozních podmínek.

(5) Ostatní nápisy, které musí být vyznačeny na karosérii vozidla podle této vyhlášky, musí mít rozměry písmen a číslic alespoň: výšku 24 mm, popř. 35 mm, tloušťku 6 mm; barva nápisu musí být bílá.

(1) Autobusy s obsaditelností do 22 osob mimo řidiče, městské autobusy, osobní autobusové přívěsy a obilní samojízdné sklizňové stroje musí být vybaveny jedním nebo několika hasicími přístroji s celkovou náplní nejméně 6 kg; ostatní autobusy musí být vybaveny hasicími přístroji s celkovou náplní nejméně 12 kg. Povinnost vybavení vozidel taxislužby hasicími přístroji stanoví zvláštní předpis.140)

(2) Hasicí přístroje musí být schváleného typu (§ 4 odst. 2), ve vozidle musí být v pohotovostním stavu, umístěny na dobře viditelném a snadno přístupném místě, přičemž jeden přístroj musí být v bezprostřední blízkosti řidiče vozidla.

Pro vyznačení nouzového stání vozidla na pozemní komunikaci musí být motorová vozidla, s výjimkou jednostopých motorových vozidel, vybavena přenosným výstražným trojúhelníkem schváleného typu.141)

(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno prostředky a pomůckami, s jejichž pomocí je možno opravit běžné závady vzniklé na vozidle.

(2) Vozidla kategorie M a N musí mít tuto minimální výbavu:

a) klíč na zapalovací svíčky nebo klíč na upevnění vstřikovače a převlečné matice vedení paliva (podle druhu motoru);

b) nejméně jednu zapalovací svíčku s těsněním;

c) nejméně jeden vstřikovač s nejdelším vedením paliva od vstřikovacího čerpadla ke vstřikovači (neplatí pro osobní automobily);

d) náhradní elektrické pojistky, pokud jsou v elektrické instalaci používány;

e) po jedné náhradní žárovce od každého druhu žárovky používané pro vnější osvětlení vozidla;

f) příruční zvedák schváleného typu o nosnosti rovnající se alespoň zatížení nejvíce zatížené nápravy vozidla nebo rovnající se hmotnosti zvedané části z celkové hmotnosti vozidla při zvedání této části způsobem stanoveným výrobcem pro použití zvedáku;

g) klíč na matice kol;

h) náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou a s takovým upevněním držáku, které zajišťuje, že síla při snímání nebo vkládání kola z držáku nebo do držáku nepřesáhne 490 N; tato povinnost se nevztahuje na vozidla, která mají opatřena všechna kola pneumatikami zvláštní konstrukce umožňující nouzové dojetí po defektu; tahač návěsu může mít náhradní kolo umístěno na připojeném návěsu;

i) měřič tlaku vzduchu v pneumatikách;

pro zemědělské a lesnické traktory, pro jednonápravové kultivační traktory a pro samojízdné pracovní stroje platí ustanovení tohoto odstavce, s výjimkou písmene h).

(3) Přívěsy o celkové hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí mít náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu a rozměru upevněné v držáku, který zajišťuje, že síla při snímání nebo vkládání kola z držáku nebo do držáku nepřesáhne 490 N; souprava tahače s návěsem může v případě stejných rozměrů pneumatik a stejného provedení kola mít jedno společné náhradní kolo. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro jednoúčelové zemědělské a lesnické přípojné pracovní stroje; výrobce, popřípadě dovozce k nim dodá náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou volně ložené.

(4) Vozidla kategorie L3, L4 a L5 musí mít tuto minimální výbavu:

a) jednu zapalovací svíčku s těsněním,

b) jednu náhradní pojistku,

c) po jedné náhradní žárovce od každého druhu žárovky používané pro vnější osvětlení vozidla,

d) hustilku nebo láhev se stlačeným plynem (vzduchem),

e) klíč na zapalovací svíčku,

f) záložní duši nebo soupravu pro opravu duše.

(5) Motorová vozidla uvedená v odstavcích 2 a 4 a zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny zdravotnickými potřebami v samostatném pouzdře (dále jen „lékárnička“). Lékárnička předávaná s novým vozidlem musí obsahovat předměty, jež stanoví zvláštní předpisy.142) Provozovatel je povinen lékárničku řádně udržovat.

(6) Vozidla jednotlivých kategorií musí mít kromě toho ještě vybavení stanovené technickými a přejímacími podmínkami výrobce nebo odběratele.

(7) Nové vozidlo musí být vybaveno při jeho předávání prodejní organizací minimální výbavou podle odstavců 2 až 6.

(1) Nejvyšší konstrukční rychlost vozidla je nejvyšší rychlost určená konstruktérem nebo výrobcem vozidla; tato rychlost při seřízení vozidla předepsaném konstruktérem nebo výrobcem je zpravidla – pokud příslušný orgán republiky nestanoví jinak – nejvyšší povolenou rychlostí vozidla. Zkouškou zjišťovaná skutečná nejvyšší rychlost vozidla se nesmí za předepsaných podmínek lišit od nejvyšší konstrukční rychlosti o více než +10 % u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km.h–1 a o +5 % u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km.h–1, přičemž skutečná rychlost vozidla nesmí být nikdy nižší než rychlost udávaná přístrojem.

(2) Celková hmotnost vozidla je součet pohotovostní a užitečné hmotnosti. V jízdních soupravách se celkovou hmotností jednotlivého vozidla rozumí numerický součet hmotností připadajících na jednotlivé nápravy.

(3) Pohotovostní hmotností vozidla se rozumí hmotnost kompletně vybaveného vozidla, tj. s předepsaným nářadím a předepsanou výbavou, s plnou zásobou paliva, maziv a chladicí kapaliny; do pohotovostní hmotnosti se zahrnuje i hmotnost pomocných nebo pracovních zařízení k vozidlu trvale pevně připojených (např. navijáky, nakládací jeřáby apod.).

(4) Užitečnou hmotností vozidla se rozumí hmotnost nákladu, osob a pomocného nebo pracovního zařízení přechodně i nepevně připojeného (např. snímatelná sněhová radlice u upravených běžných silničních vozidel pro dopravu po pozemních komunikacích, demontovatelné nástavné díly výložníků a protizávaží těžkých kolových samojízdných jeřábů, rypadel, automobilových jeřábů, automobilových rypadel apod.).

(5) Okamžitou hmotností vozidla se rozumí hmotnost vozidla, v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla, zjištěná v daném okamžiku při provozu.

(6) Obsaditelností vozidla se pro účely této vyhlášky rozumí počet míst k sezení.

(7) „Vozidla uvedená do provozu...“ jsou vozidla, jimž je poprvé přidělována státní poznávací značka, nebo vozidla, která jsou připuštěna k provozu bez státní poznávací značky a která provozovatel poprvé použije k provozu na pozemních komunikacích.

Příslušný orgán republiky může v odůvodněných případech při schválení typu vozidla nebo pro typ vozidla nebo pro provoz jednotlivých vozidel povolit výjimku z této vyhlášky; pokud výrobce (dovozce) žádá o povolení výjimky související s bezpečností a ochranou zdraví při práci a pracovními podmínkami pracovníků obsluhujících motorová a jejich přípojná vozidla, musí k žádosti připojit stanovisko Českého úřadu bezpečnosti práce nebo Slovenského úřadu bezpečnosti práce; pokud výrobce (dovozce) žádá o povolení výjimky související s ochranou zdravých životních podmínek při práci včetně zdraví při práci a s pracovními podmínkami, musí k žádosti připojit stanovisko hlavního hygienika ČSR nebo hlavního hygienika SSR. Každé povolení výjimky musí být vyznačeno v technickém průkazu, popřípadě v technickém osvědčení vozidla, pokud není v povolení výjimky stanoveno jinak. Výjimky nelze udělit z části první a z § 14 až 18, § 39, 40 a 56.

(1) Ustanovení této vyhlášky platí i pro vozidla, která byla uvedena do provozu, vyrobena nebo dovezena nebo jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, pokud není v jednotlivých ustanoveních stanoveno jinak; v těchto případech musí vozidla splňovat podmínky stanovené dřívějšími předpisy.143)

(2) Nahrazuje-li se nebo doplňuje-li se na vozidle nějaká část, ústrojí, příslušenství, výstroj nebo výbava, musí nová část, ústrojí, příslušenství, výstroj nebo výbava splňovat podmínky stanovené pro ně touto vyhláškou, včetně schválení, je-li pro ně předepsáno. To platí i tehdy, jestliže původní část, ústrojí, příslušenství, výstroj nebo výbava vozidla tyto podmínky nemusely splňovat, protože vozidlo bylo uvedeno do provozu, vyrobeno nebo dovezeno nebo jeho technická způsobilost byla schválena přede dnem stanoveným pro platnost příslušného ustanovení.

(3) Změní-li se zvláštní předpis7) postupuje se podle změněného znění, není-li v něm stanoveno jinak, u vozidel (výstroje, součástí)

a) dosud podle dřívějšího znění zvláštního předpisu nehomologovaných dnem vstupu změněného znění v platnost,

b) již podle dřívějšího znění zvláštního předpisu homologovaných po uplynutí jednoho roku ode dne vstupu změněného znění v platnost.

(1) Neodpovídá-li vozidlo technickým podmínkám stanoveným pro jeho provoz v takové míře, že ohrožuje bezpečnost a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo poškozuje pozemní komunikaci a znehodnocuje životní prostředí, musí být vyřazeno z provozu po dobu, pokud závady nejsou odstraněny.45)

(2) Za závady podle odstavce 1 se pokládají zejména:

1. nedosahuje-li účinnost brzd stanoveného limitu nebo rozdíl brzdných sil na obvodu jednotlivých kol téže nápravy je větší než 30 %;

2. je-li nutné opětovné sešlápnutí pedálu provozní brzdy před vyvoláním brzdného účinku;

3. vůle řízení převyšující povolenou maximální hodnotu nebo deformace řídícího ústrojí;

4. zjevné deformace náprav;

5. podstatné poškození čelního skla (např. poškrábání stírátky, u vrstveného skla popraskání);

6. převyšuje-li opotřebení nebo poškození pneumatik přípustnou mez;

7. poškozené pérování a tlumiče pérování;

8. zjevné unikání paliva nebo oleje;

9. nesvítí-li potkávací, obrysové nebo brzdové světlo u vozidla alespoň na straně přivrácené ke středu vozovky nebo směrová světla nebo nesplňují-li předepsanou svítivost;

10. nemožnost přepnutí dálkových světel na potkávací;

11. chybně seřízené nebo poškozené světlomety s potkávacími světly a světlomety a svítilny se světly do mlhy způsobující oslnění a chybně zapojená jednotlivá světla;

12. použití jiného než schváleného bezpečnostního skla u vozidel vyráběných (dovážených) s těmito skly;

13. poškození nebo deformace podvozku nebo karosérie, která mohou bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu;

14. převyšuje-li objemový obsah oxidu uhelnatého (CO) nebo koncentrace nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukových plynech zážehového motoru nebo stupeň kouřivosti vznětového naftového motoru nebo vnější hluk vozidla povolenou hodnotu.

(1) Provádění kontrol technického stavu motorových a jejich přípojných vozidel, která byla již uvedena do provozu, upravují zvláštní předpisy.145)

(2) Při technických kontrolách motorových a jejich přípojných vozidel se kontrolují především ústrojí a funkce, jejichž nevyhovující technický stav může ohrozit bezpečnost a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku, způsobit poškození pozemní komunikace nebo narušit ve zvýšené míře kvalitu životního prostředí. Způsob kontroly činnosti jednotlivých ústrojí a zařízení vozidel stanoví federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem dopravy.

(3) Ústrojí a zařízení motorových a jejich přípojných vozidel, kontrolovaná z hlediska jejich stavu a činnosti ve stanici technické kontroly, jsou uvedena v příloze této vyhlášky.

Ve vyhlášce federálního ministerstva dopravy č. 90/1975 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se zrušují:

1. § 15 až 22 dnem 1. 1. 1985 pro vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 7. 1984,

2. § 24 dnem 1. 1. 1985 pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 7. 1984,

3. § 25 odst. 3 dnem 1. 1. 1985 pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 7. 1984,

4. § 26 odst. 6 až 16 dnem 1. 1. 1986 pro vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 7. 1984,

5. § 29 odst. 3 dnem 1. 1. 1986,

6. § 32 odst. 3 dnem 1. 1. 1986,

7. § 32 odst. 7 dnem 1. 1. 1985 pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985,

8. § 36 odst. 1 dnem 1. 1. 1985 pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985,

9. § 38 odst. 2 dnem 1. 1. 1987,

10. § 43 odst. 3 dnem 1. 1. 1985,

11. § 55 odst. 1 a 2 dnem 1. 1. 1985,

12. § 63 odst. 4 dnem 1. 1. 1985 pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985,

13. § 78 dnem 1. 1. 1986,

14. § 79 odst. 1 dnem 1. 1. 1985 pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1985,

15. ostatní ustanovení dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1984.

Ministr:

Ing. Blažek v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 41/1984 Sb.

1. Brzdové soustavy

a) účinnost brzdového ústrojí pro provozní, nouzové a parkovací brzdění (brzdné síly na obvodech jednotlivých kol, ovládací síly) a rovnoměrnost brzdného účinku na protilehlých kolech;

b) funkce odlehčovací brzdy, popřípadě automatické brzdy přívěsu;

c) stav a činnost ovládacího ústrojí brzd, těsnost rozvodu ovládacího média (kapaliny, vzduchu);

d) náběh tlaku vzduchu na nejnepříznivějším místě vozidla (jízdní soupravy).

2. Řízení

a) stav a upevnění volantu, sloupku a převodky řízení;

b) obvodová vůle volantu, plynulost přenosu síly;

c) stav rejdového ústrojí, vůle v kloubech a uložení;

d) geometrie řízení (sbíhavost a odklon kol, popřípadě příklon a záklon čepů);

e) stav a činnost posilovače řízení.

3. Nápravy, kola, pérování, hřídele a klouby

a) stav náprav a zavěšení kol, vůle v zavěšení a uložení kol;

b) stav pneumatik (tlak huštění, hloubka dezénu, poškození);

c) stav, upevnění a házivost kol, poškození disků nebo ráfků;

d) stav pérování a tlumičů pérování;

e) stav spojovacích hřídelů a kloubů.

4. Podvozek a karosérie

a) stav podvozku (nosná konstrukce);

b) stav a upevnění předních a zadních nárazníků;

c) vnější stav karosérie a kabiny řidiče (kapota, blatníky, dveře, bočnice, funkce zámků a jejich zajištění, stav okenních mechanismů, stav a druh skel apod.);

d) stav interiéru, karosérie a kabiny řidiče (sedadla, čalounění, podlaha, těsnost apod.);

e) otvírání a zavírání dveří;

f) stav, upevnění a funkce předepsaných bezpečnostních pásů;

g) stav, počet, umístění a upevnění zpětných zrcátek, clon proti slunci a hasicích přístrojů;

h) stav, počet a činnost stíračů a ostřikovačů skla;

i) upevnění, zajištění a pojišťovací zařízení plošiny (korby) sklápěcí karosérie a funkce a těsnost hydraulických systémů.

5. Spaliny (výfukové plyny)

a) hodnoty koncentrace oxidu uhelnatého (CO) a množství nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukových plynech zážehových motorů;

b) stupeň kouřivosti vznětového naftového motoru;

c) stav a těsnost výfukového potrubí a tlumiče výfuku, směr vyústění.

6. Osvětlení a světelná signalizace

a) stav a funkce, popřípadě závislost zapojení hlavních světlometů, obrysových světel, osvětlení zadní státní poznávací značky, brzdových světel, směrových světel a ostatních předepsaných nebo povolených osvětlovacích zařízení;

b) seřízení světlometů s dálkovým a potkávacím světlem;

c) stav, umístění, geometrická viditelnost, tvar, barva a rozměry předních a zadních, popřípadě bočních odrazek;

d) funkce, barva a umístění předepsaných kontrolek;

e) stav a seřízení světlometů a svítilen se světly do mlhy.

7. Spojovací zařízení

a) stav, upevnění a činnost závěsu pro přívěs, popřípadě zařízení k připojení návěsu;

b) stav elektrického propojení a hadic k vedení vzduchu nebo kapaliny pro spojení tažného a přípojného vozidla;

c) stav tažné oje přívěsu;

d) stav a upevnění pojistného spojovacího zařízení.

8. Ostatní ústrojí a zařízení

a) činnost zvukových výstražných zařízení;

b) stav a upevnění elektrických vedení (pokud jsou viditelná) a akumulátoru;

c) těsnost ústrojí a potrubí proti unikání kapalin, maziv nebo vzduchu;

d) těsnost ústrojí a potrubí vytápěcího a větracího systému a objemový obsah kysličníku uhelnatého (CO) ve spalinách u nezávislého systému vytápění;

e) stav a upevnění palivové nádrže;

f) stav a funkce rychloměru (tachografu) včetně pohonu;

g) odrušení elektrických přístrojů a zařízení, úplnost odrušovacích prvků.

9. Vnější hluk vozidla – funkce výfukového systému.

10. Převodné ústrojí

Řazení rychlostních stupňů a funkce spojky.

11. Zvláštní výbava

Stav a uložení předepsané zvláštní výbavy některých druhů vozidel (plachta a oblouky, nádoby na záložní palivo a jejich držáky, naviják, hydraulická ruka, zvedací čelo, třmeny na lůžka v autobusech apod.) a hasicí přístroj, pokud je předepsán.

12. Účinnost a činnost brzd, funkce spojky a funkce řazení rychlostních stupňů se kontroluje na válcové zkušebně brzd (válcovém dynamometru) nebo decelerometrem (decelerografem); seřízení světlometů se provádí na kontrolní stěně nebo optickým přístrojem.

13. Před zahájením technické kontroly se zkontrolují doklady vozidla (technický průkaz a osvědčení o technickém průkazu); zároveň se ověří, zda fyzický stav vozidla odpovídá ve všech částech údajům uvedeným v dokladech.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 41/1984 Sb.

Objem válců motorudB (A) ≦ 80 cm378 ≦ 125 cm380 ≦ 350 cm383≦ 500 cm385> 500 cm386

Kategorie vozideldB (A)M180M2jejichž hmotnost nepřevyšuje 3,5 t81M2 a M3jejichž hmotnost převyšuje 3,5 t82M2 a M3jejichž motor má výkon 147 kW nebo více85M2 a M3určená pro městskou hromadnou dopravu osob80146)N181N2 a N386N3jejichž motor má výkon 147 kW nebo více88

Příloha č. 3

Kategorie vozidel Hladina vnějšího hluku

dB (A)M174M2, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t 77M2 a M3, jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t78M2 a M3, jejichž výkon motoru je vyšší než 147 kW80M2 a M3 určená pro městskou hromadnou dopravu osob80N1, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 2 t 76N1, jejichž celková hmotnost převyšuje 2 t 77N2 a N3, jejichž motor nepřevyšuje výkon 75 kW 77N2 a N3, jejichž motor má výkon 75 kW a více, avšak nepřevyšuje 147 kW79 N2 a N3, jejichž motor převyšuje výkon 147 kW 80

1) § 1 odst. 2 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon).

2) ČSN 30 0024.

3) Úmluva o silničním provozu (Vídeň, 1968).

4) § 7 zákona č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím.

5) Zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění dalších změn a doplňků (úplné znění č. 105/1991 Sb.).

6) Zákon SNR č. 347/1990 Sb., o organizaci ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy Slovenské republiky.

7) Předpisy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (dále jen „EHK“), které tvoří přílohy Dohody o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel – Ženeva 1958 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 176/1960 Sb.). České znění lze objednat jako informační materiál v Ústavu pro výzkum motorových vozidel, Praha. Výklad uvedených předpisů provádí federální ministerstvo dopravy ve spolupráci s příslušnou zkušebnou pověřenou homologací.

8) Elektrotechnický zkušební ústav, Praha-Trója (dále jen „EZÚ“), Ústav silniční a městské dopravy, Jánský vršek 13, Praha 1 (dále jen „ÚSMD“), Ústav pro výzkum motorových vozidel, Lihovarská 12, Praha 9 (dále jen „ÚVMV“), Výzkumný ústav gumárenské a plastikářské technologie, Gottwaldov (dále jen „VÚGPT“).

9) Typy hasicích přístrojů (§ 78) schvaluje ministerstvo vnitra ČSR – Hlavní správa požární ochrany nebo ministerstvo vnitra SSR – Hlavní správa požární ochrany podle předpisů o požární ochraně. Tento orgán stanoví také podrobnější podmínky týkající se provedení, upevnění ve vozidle a kontroly hasicích přístrojů.

9a) Předpis EHK č. 67.

9b) § 74 odst. 2 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.), o provozu na silnicích.

10) Stavbu jednotlivého vozidla povoluje podle § 75 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.), o provozu na silnicích, dopravní inspektorát VB. Souhlas národního výboru je jen jedním z podkladů pro rozhodnutí dopravního inspektorátu VB.

11) Přestavbu silničního motorového vozidla povoluje podle § 77 vyhlášky č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.) dopravní inspektorát VB. Souhlas národního výboru je jen jedním z podkladů pro rozhodnutí dopravního inspektorátu VB.

12) Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 60/1981 Sb., o hospodárnosti provozu silničních vozidel pro motorovou dopravu, ve znění vyhlášky č. 104/1982 Sb.

12a) Vyhláška FMD č. 10/1991 Sb., o podmínkách provozu silničních motorových vozidel poháněných stlačeným plynem.

13) § 26 a 27 zákona č. 51/1964 Sb., o dráhách.

§ 36 a 37 vyhlášky ministerstva dopravy č. 52/1964 Sb., kterou se provádí zákon o dráhách.

Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 18/1981 Sb., o schvalování drážních vozidel a zvláštních drážních mechanizačních zařízení.

14) Beze změny podstatné části podle § 77 odst. 2 vyhlášky č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.).

15) ČSN 28 0312.

16) ČSN 30 0552.

17) § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky federálního ministerstva dopravy č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon).

18) Poddajností se rozumí možnost vychýlení zařízení silou 45 N působící na volný konec tykadla.

19) Celková hmotnost vozidla v provozu může být z důvodů znečištění (bláto, sníh, voda apod.) překročena o 3 %.

20) Vyhláška č. 35/1984 Sb.

21) Jde o jednonápravové přívěsy určené pro práce v zemědělství, lesnictví a stavebnictví; v terminologii používané v uvedených odvětvích jsou nazývány návěsy.

22) Předpis EHK č. 13; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV. Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10 729 ze dne 30. března 1984 o podmínkách, které musí z hlediska brzdění splňovat některé druhy vozidel a souprav.

23) Brzdění se pokládá za odstupňovatelné, pokud v normálním rozsahu činnosti zařízení, a to jak při brzdění, tak i při odbrzďování

– řidič může v každém okamžiku zvětšit nebo zmenšit brzdnou sílu působením na ovládací orgán;

– brzdná síla se mění ve stejném smyslu jako působení na ovládací orgán;

– je možné snadno regulovat dostatečně jemně brzdnou sílu.

24) Termín „ovládat beze změny polohy trupu“ vychází z podmínky, že řidič je v sedadle upoután tříbodovým bezpečnostním pásem. U jednostopých motorových vozidel a u vozidel, při jejichž řízení řidič stojí, se tímto termínem rozumí, že jednotlivé orgány jsou řidiči snadno dosažitelné a že při jejich ovládání nemusí odvracet pozornost od jízdní dráhy ani sejmout obě ruce z řízení vozidla.

25) ČSN 30 3558.

26) ISO 3583.

27) Vzdáleností se rozumí brzdná dráha, kterou vozidlo ujede od okamžiku, kdy řidič začne působit na ovládací orgán, až do okamžiku, kdy se vozidlo zastaví. Počáteční rychlost je skutečná rychlost v okamžiku, kdy řidič začne působit na ovládací orgán brzd. Ve vzorcích pro měření účinnosti brzd se symboly rozumí

s – brzdná dráha v metrech

V0 – skutečná počáteční rychlost v km.h–1; nedosahuje-li vozidlo rychlosti uvedené v tabulce, pak V0 = nejvyšší dosažitelné rychlosti vozidla.

28) Podkladem schválení je protokol o dlouhodobé zkoušce motoru, který předloží výrobce, popřípadě dovozce. Protokol o dlouhodobé zkoušce motoru u vozidel kategorie M, N a L vyráběných v ČSSR vystaví ÚVMV.

29) Výkon se měří a udává podle metody uvedené v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/78, Annex 1 (R.E.3), popřípadě ISO 1585, ČSN 30 2008.

ISO 4164 – pro mopedy.

ISO 4106 – pro motocykly.

ISO 2288 – pro zemědělské a lesnické traktory.

30) Těžkými silničními tahači se rozumějí speciální automobily zpravidla s tzv. mrtvou zátěží, uzpůsobené pro tažení těžkých nadlimitních přípojných vozidel, jako např. podvalníků, nízkoložných návěsů apod., kdy celková hmotnost soupravy je větší než 48 t.

31) Je nepřípustné montovat do jízdních kol [§ 73 odst. 6 písm. c)] motory s objemem válců přesahujícím 50 cm3; stane-li se tak, je takové vozidlo považováno za motocykl.

32) Bližší určení velikosti a umístění označení se ponechává na vůli výrobce.

33) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/GRRF/R.72.

34) V závislosti na zdroji energie nezbytné pro nastavení řízených kol rozlišuje se řídicí ústrojí

a) ruční řízení – síla pro změnu pohybu řídicího ústrojí je zabezpečována pouze svalovou silou řidiče,

b) řízení s posilovačem – síla pro změnu pohybu řídicího ústrojí je zabezpečována jak svalovou silou řidiče, tak speciálním zařízením s mechanickou zpětnou vazbou,

c) strojní řízení – síla pro změnu pohybu řídicího ústrojí je zabezpečována pouze speciálním zařízením bez mechanické zpětné vazby. Speciální zařízení zabezpečuje doplňující nebo nezávislou energii. Tato energie může být získána prostřednictvím mechanických, hydraulických, pneumatických nebo elektrických systémů nebo jejich kombinací.

35) Hodnoty vůle řízení se měří při umístění řídicích kol vozidla na točnách s valivým uložením. Měří se při pohotovostní i celkové hmotnosti vozidla.

36) Předpis EHK č. 12; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

37) Operační dosažitelnost ovladačů se zjišťuje podle ONA 30 0731.

38) Ověřování provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.1 Rev. 3 a ČSN 30 0110.

39) ČSN 30 0029.

40) U sdružených kruhových přístrojů, to znamená u kruhových stupnic, u nichž vertikální složka rozsahu stupnice převažuje nad horizontální nebo je jí rovná, platí pohyb směrem nahoru.

41) Ověřování provádí ÚVMV

– pro vozidla kategorie M1 podle návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.43;

– pro vozidla kategorie M2 a M3 podle návrhu Předpisu EHK obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.43;

– pro vozidla kategorie M a N podle metodiky ÚVMV č. D – 11.2.

42) Předpis EHK č. 46; prováděním homologačních zkoušek jsou pověřeny EZÚ z hlediska optických vlastností a rozměrů zrcadlové plochy a ÚVMV z hlediska rozmístění na vozidle, z hlediska výhledu z místa řidiče a z hlediska pasivní bezpečnosti.

43) ČSN 64 0001.

44) Předpis EHK č. 30 pro vozidla kategorie M1 a jejich přípojná vozidla; Předpis EHK č. 54 pro vozidla kategorie M2, M3 a N a jejich přípojná vozidla. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen VÚGPT.

45) § 4 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu.

46) Konstrukcí pneumatiky se pro účely této vyhlášky rozumí konstrukce diagonální, radiální, smíšená (BIAS.BELTED), STEEL a ALL STEEL.

47) Typem desénu pneumatiky se rozumí desén letní, zimní (na bočnici pneumatiky musí být označení M+S, M.S nebo M/S nebo MS), terénní a univerzální.

48) Shodnou pneumatikou se rozumí pneumatika shodné konstrukce, typu desénu a značky.

49) ČSN 63 1910.

ČSN 63 1912.

50) Na obou stranách bočnice pneumatiky musí být vyznačen symbol , jehož průměr je nejméně 20 mm, nebo nápis „REGROOVABLE“.

51) Předpisy EHK č. 29, 32 a 33; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

52) Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

Vyhláška ministerstva zdravotnictví SSR č. 14/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

Směrnice č. 41, 42 a 43 publikované ve Sbírce hygienických předpisů svazek č. 37 z roku 1977.

Směrnice č. 53 publikované ve Sbírce hygienických předpisů svazek č. 46 z roku 1977.

53) ISO 3795; ověřování provádí ÚVMV.

54) Předpis EHK č. 21; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

55) Homologační zkoušky provádí ÚVMV

– pro vozidla kategorie M1 podle Předpisu EHK č. 26,

– pro vozidla kategorie N a O podle návrhů Předpisů EHK obsažených v dokumentech TRANS/SC 1/WP 29/R.244 a R.245.

56) Počtem míst k sezení ve vztahu k šířce vozidla se rozumí počet míst v jedné příčné řadě. Vnitřní světlá šířka se měří ve výšce 495 mm nad bodem H.

57) Bodem H se rozumí střed kyčelního kloubu zkušební trojrozměrné figuríny podle ČSN 30 0725.

58) Předpis EHK č. 52 – pro vozidla určená pro dopravu 9 až 16 sedících cestujících (minibusy). Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

59) Předpis EHK č. 36 – pro vozidla určená pro dopravu 17 a více sedících cestujících (autobusy). Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

60) Např. z hlediska hodnot vibrací vyhláška č. 13/1977 Sb. a vyhláška č. 14/1977 Sb. ONA 30 0735.

61) Předpis EHK č. 17; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

62) Měření úhlů se provádí pomocí zkušební trojrozměrné figuríny podle ČSN 30 0725.

63) Předpis EHK č. 35; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

64) Měřeno ve vzdálenosti 175 mm od bodu H na ose trupu figuríny podle ČSN 30 0725.

65) Kontrola tohoto ustanovení se provádí v poloze sedadla odpovídající figuríně podle ČSN 30 0725 50 % velikostní skupiny při výškovém nastavení sedadla do poloviny rozsahů seřízení.

66) Předpis EHK č. 25; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

67) Předpis EHK č. 21; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

68) ONA 30 0575; ověřování provádí ÚVMV.

69) Pohyblivými orgány se rozumějí např. pedály, sloupek řízení, páka řazení, páka parkovací brzdy apod.

70) Předpis EHK č. 11; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

71) Tato šířka se měří ve výši ramen zkušební trojrozměrné figuríny podle ČSN 30 0725. U vozidel kategorie M2 a M3 se světlá šířka provozních dveří měří po celé výšce dveří.

72) Náboje kol a ráfky kol se nepovažují za zařízení pro nastupování a vystupování.

73) Předpis EHK č. 34; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

74) ONA 30 1002.

75) Předpis EHK č. 40, 47, 15 a 83. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

75a) Množství CO, HC a NOx se zjišťuje podle metodik předpisu EHK č. 83.

76) Předpis EHK č. 24 a č. 49. Pokud vozidlo kategorie M1 a N1 se vznětovými motory není homologováno podle těchto předpisů, musí být homologováno podle předpisu EHK č. 83.

Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

77) Předpis EHK č. 49; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

78) Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10729 ze dne 30. března 1984 o zjišťování kouřivosti vznětových motorů vozidel v provozu.

79) Záběhem vozidla se pro tyto účely rozumí kilometrický proběh vozidla v záruční době do výrobcem určené prohlídky, při které se seřizuje vozidlo z hlediska emisí škodlivin ve výfukových plynech, nejvýše však do 3000 km.

80) Zjišťování obsahu kysličníku uhelnatého ve výfukových plynech se provádí podle metodiky ÚVMV.

80a) § 83 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.).

81) Předpis EHK č. 9 pro tříkolová motorová vozidla.

Předpis EHK č. 41 pro motocykly.

Předpis EHK č. 51 pro vozidla kategorie M a N.

Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV. Homologační zkoušky mopedů provádí ÚVMV podle návrhu předpisu EHK obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.261.

82) Včetně místa řidiče.

83) Nejvyšší celková hmotnost vozidla.

84) Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10 729 ze dne 30. března 1984 o zjišťování referenční hodnoty hladiny vnějšího hluku výfukového systému vozidel v provozu.

85) Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10 729 ze dne 30. března 1984 pro schvalování motorových vozidel z hlediska hladiny jejich vnitřního hluku.

86) ČSN 30 4002.

87) ISO 1724-12 V(N).

ISO 1185-24 V(N).

88) ISO 3732-12 V(S).

ISO 3731-24 V(S).

89) Homologační zkoušky provádějí EZÚ (z hlediska provedení) a ÚVMV (z funkčního hlediska a z hlediska umístění) podle návrhů Předpisů EHK obsažených v dokumentech TRANS/SC 1/WP 29/R.12 a R.90/Rev.1.

90) Předpisy EHK č. 1 až 8, 19, 20, 23, 38, 50, 56 a 57 pro světelná zařízení a č. 37 pro světelné zdroje (žárovky). Prováděním homologačních zkoušek je pověřen EZÚ.

91) Předpis EHK č. 48 pro umístění světelných zařízení na vozidlech kategorie M, N a O.

Předpis EHK č. 53 pro umístění světelných zařízení na motocyklech. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV. Homologační zkoušky z hlediska umístění světelných zařízení na mopedech provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/87.

92) ON 47 0004.

93) Za optimální se považuje výška do 900 mm.

94) Zadní obrysová světla červené barvy jsou světly koncovými.

95) Za pohyblivý závěs se nepovažují např. dostatečně tuhé pryžové závěsy, které jsou pro daný účel speciálně určeny.

96) Speciálními automobily vykonávajícími práci za jízdy jsou např. zametací, kropicí, posypové a podobné automobily, odklizová vozidla havarijní služby, automobily s montážními plošinami pro opravu vrchních tramvajových, trolejbusových a podobných vedení, automobily silniční služby se sněhovými pluhy a radlicemi; pojízdnými pracovními stroji jsou např. silniční grejdry, stroje pro horizontální značení silnic, silniční válce pracující na neuzavřených veřejných pozemních komunikacích.

97) § 11 vyhlášky č. 35/1984 Sb.

98) Homologační zkoušky provádí EZÚ podle návrhu Předpisu EHK obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.16/Rev. 1.

99) Předpis EHK č. 28; prováděním homologačních zkoušek vozidel je pověřen ÚVMV.

100) Předpis EHK č. 28; prováděním homologačních zkoušek zvukových zařízení je pověřen EZÚ.

101) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhů Předpisů obsažených v dokumentech TRANS/SC 1/WP 29/R.36/Rev.2 a R.44/Rev.1.

102) Předpis EHK č. 45; prováděním homologačních zkoušek vozidel je pověřen ÚVMV, prováděním homologačních zkoušek zařízení je pověřen EZÚ.

103) § 9 a 19 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích.

§ 8 vyhlášky Ústřední správy spojů č. 111/1964 Sb., kterou se provádí zákon o telekomunikacích. ČSN 34 2875.

104) Předpis EHK č. 10; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

105) Bezpečnostní skla jsou z vrstveného nebo tvrzeného skla nebo z plastického materiálu. Vrstvené sklo je zasklívací materiál ze dvou nebo více vrstev skla spojených jednou nebo více mezivrstvami z plastické hmoty (např. polyvinylbutyralu). Tvrzené sklo je homogenní zasklívací materiál zvlášť zpracovaný tak, že je vysoce odolný vůči nárazu deformovatelného předmětu a po nárazu se charakteristicky rozpadne v nesčetné malé úlomky. Plastickým materiálem k zasklení je míněno např. akrylické sklo nebo jiné rovnocenné materiály.

106) Předpis EHK č. 43; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

107) Předpis EHK č. 39; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

108) Bezprůvanovým pohybem vzduchu se rozumí proudění vzduchu o střední rychlosti v prostoru hlav cestujících nejvýše 0,5 m.s-1.

109) Rozumějí se jiné dva stupně než stupeň, kdy je systém mimo činnost.

110) ONA 30 0535; zkoušky provádí ÚVMV.

111) Ve vzduchu pro větrání a topení nesmí koncentrace CO překročit 300 mg.m-3.

112) To znamená při uzavřených oknech, ventilačních klapkách apod.

113) Předpis EHK č. 18; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

114) Podmínky měření stanoví zkušební metodika oborové zkušebny Československých automobilových závodů „Kontrola a pevnostní zkouška uzávěru řízení“. Ověřování provádí ÚVMV.

115) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.90/Rev.1.

116) Předpis EHK č. 55.

117) Bližší rozměrové údaje jsou obsaženy v ČSN 30 3664 nebo v ISO 337.

118) § 26 vyhlášky č. 100/1975 Sb.

119) Předpis EHK č. 42; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

120) Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10 729 ze dne 30. března 1984 o zařízení proti vklínění malých vozidel pod velká vozidla. Ověřování provádí ÚVMV.

121) § 28 vyhlášky č. 100/1975 Sb.

122) Předpis EHK č. 16 pro bezpečnostní pásy a od 1. 1. 1985 podle série změn 03; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚSMD.

Předpis EHK č. 14 pro kotevní úchyty; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

123) Bezpečnostním pásem s dvoubodovým uchycením se rozumí

– pás diagonální, který vede přes ramenní část trupu a jehož upevnění do karosérie vozidla je provedeno do jednoho kotevního úchytu v podlaze nebo prostřednictvím odpovídající součásti po straně sedadla a do druhého kotevního úchytu výše nad podlahou v zadní nebo boční části karosérie,

– pás břišní, který vede přes břišní část trupu a jehož upevnění do karosérie vozidla je provedeno do dvou kotevních úchytů v podlaze nebo prostřednictvím odpovídajících součástí po stranách sedadla.

Bezpečnostní pás s tříbodovým uchycením je kombinací diagonálního a břišního pásu.

124) Předpis EHK č. 44; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚSMD a ÚVMV.

125) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.90/Rev.1.

126) Nejvyšší rychlost traktorů se měří na vozovce se sklonem do 1,5 % na úseku nejméně 100 m dlouhém, s novými pneumatikami největšího průměru určenými pro daný typ traktoru a při nejnižším celkovém převodovém poměru (nejvyšší rychlostní stupeň); přitom skutečně naměřená nejvyšší rychlost nesmí převyšovat o více než 10 % nejvyšší konstrukční rychlost.

127) ČSN 47 0002, ČSN 30 0417, ČSN 47 0070. Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 13/1977 Sb. a vyhláška č. 14/1977 Sb., výnos ministerstva zdravotnictví SSR č. 7/1978 o hygienických požadavcích na pracovní prostředí (Věstník ministerstva zdravotnictví SSR).

128) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.284.

129) Návrh předpisu EHK v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.274.

130) Účinky brzdění se hodnotí při pohotovostní i celkové hmotnosti traktoru (jízdní soupravy) a rozložení hmotností připadajících na jednotlivé nápravy, které jsou pro provoz na pozemních komunikacích schváleny.

131) K pracovním strojům patří např. bagry, lopatkové nakladače, silniční válce, lokomobily, půdní frézy, jeřáby a podobná zdvihací zařízení, odklízecí stroje, buldozery, grejdry apod.

132) Účinky brzdění se hodnotí při pohotovostní i celkové hmotnosti stroje (jízdní soupravy) a rozložení hmotností na jednotlivé nápravy, které jsou pro provoz na pozemních komunikacích schváleny.

133) Za tato vozidla se považují taková vozidla, která se používají jen v určitém ročním období nebo jsou občasně přemísťována.

134) Pracovními stroji s přepravním charakterem se rozumějí např. dumper, přívěs jednonápravového tahače, scraper apod.

135) Svítivost tohoto světla se hodnotí na zkušební stěně ve vzdálenosti 10 m od činné svítící plochy a přitom se požaduje

a) u světla světlometu ve světelném středu osvětlení nejméně 3 lx a v rozsahu ± 4° v horizontální rovině nejméně 50 % hodnoty naměřené ve světelném středu,

b) u zadního obrysového světla červené barvy v rozmezí horizontálních a vertikálních úhlů ± 10° od referenční osy světla svítivost 0,1 cd.

136) Předpis EHK č. 3; prováděním homologačních zkoušek je pověřen EZÚ.

137) Předpis EHK č. 22.

138) Mezinárodní celosvětové identifikační číslo vozidla. Norma ČAZ 30 0170.

139) Příklad schvalovacího znaku homologace:

E8 10R–01 0047 (E8 musí být v kruhu)

E8 = země schválení (ČSSR)

10R = předpis EHK č. 10

01 = série změn 01 předpisu EHK č. 10

0047 = číslo protokolu o homologaci podle předpisu EHK.

140) § 21 odst. 2 vyhlášky federálního ministerstva dopravy č. 122/1979 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství.

141) Podklady pro schválení zpracovává EZÚ.

142) ON 84 6635.

143) Vyhláška ministerstva dopravy č. 145/1958 Ú. l. (Ú. v.), o podmínkách provozu vozidel na silnicích.

Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 32/1972 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 90/1975 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

144) § 4 odst. 1 vyhlášky č. 60/1981 Sb.

145) § 83 vyhlášky č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.).

146) Vztahuje se na vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985.