Vyhláška ministerstva zdravotnictví o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví

(1) Lékaři, kteří získali specializaci I. stupně, mohou se dále připravovat ke specializaci II. stupně, popřípadě k nástavbové specializaci. Obvodní lékaři se mohou připravovat ke specializaci II. stupně v oboru interního lékařství jen výjimečně podle studijního plánu vydaného Institutem po schválení ministerstvem zdravotnictví.

(2) Zařazení lékaře do této další specializační průpravy provede na jeho žádost a podle potřeb rozvoje zdravotnických služeb krajský národní výbor; u lékařů, kteří pracují v zařízeních ústředně řízených, ministerstvo zdravotnictví. Při tom krajský národní výbor, popřípadě ministerstvo zdravotnictví posoudí, zda pracoviště, na kterém zařazovaný lékař pracuje, splňuje předpoklady k získání příslušné specializace.

(3) Kvalifikační atestaci pro specializaci II. stupně nebo nástavbovou specializaci může Institut ve zvlášť odůvodněných případech povolit i lékařům, kteří nebyli zařazeni do specializační průpravy, splňují však ostatní požadované předpoklady.

Kvalifikační atestace u specializací II. stupně a nástavbových specializací se konají před ústřední komisí Institutu, a to nejméně jednou ročně. Institut může před povoláním lékaře ke kvalifikační atestaci stanovit potřebné doplnění průpravy. Při neúspěchu může být kvalifikační atestace opakována nejdříve za půl roku, a to jen jednou. Druhé opakování kvalifikační atestace je možné jen zcela výjimečně, a to po schválení ministerstvem zdravotnictví.

Pokud není v § 23 a 24 stanoveno jinak, platí pro specializace II. stupně a nástavbové specializace obdobně ustanovení o specializační průpravě a kvalifikačních atestacích pro I. stupeň.

(1) K průběžnému zvyšování kvalifikace lékařů je organizováno seminární školení.

(2) Semináře na pracovištích pořádá vedoucí pracoviště pro lékaře svého oboru. Semináře mohou být pořádány též společně pro pracoviště příbuzných oborů; pro lékaře užších klinických oborů lze tyto semináře soustředit do příslušné nemocnice s poliklinikou II. typu. Tematiku stanoví vedoucí tak, aby odpovídala aktuálním potřebám pracoviště. Významnou formou seminárního školení se společnou tematikou jsou semináře klinicko-patologické a klinicko-soudně lékařské.

(3) Ústavní semináře pořádá ředitel zdravotnického zařízení o závažných otázkách, jejichž znalost je nutná pro lékaře všech oborů.

(4) Krajské semináře mohou být pořádány jen pro vybrané lékaře jednoho oboru nebo i oborů příbuzných. Tyto semináře pořádá krajský ústav národního zdraví.

(5) Ministerstvo zdravotnictví určuje pro každý rok hlavní povinná témata seminářů.

(1) Za plánování a za organizaci seminárního školení odpovídají vedoucí pracovišť a ředitelé ústavů národního zdraví a zařízení ústředně řízených.

(2) Přednášet na semináři je povinností odborníků zdravotnických zařízení; pro speciální tématiku, jejíž přednesení nemohou zajistit tito odborníci, lze pozvat jako přednášejícího jiného odborníka za odměnu podle obecných předpisů.

(3) Účast na semináři je povinná pro všechny lékaře, na které se vztahuje. Vedoucí pracoviště je povinen přitom zajistit, aby nebyl narušen nutný provoz pracoviště.

(4) Lékařům je třeba umožnit podle pracovních podmínek účast na významných akcích pořádaných Československou společností J. E. Purkyně, jimiž se doplňuje jejich kvalifikace. Tyto akce mohou být též spojovány se seminárním školením.

(5) Nutné výlohy dopravy na akce uvedené v předchozích odstavcích se hradí účastníkům v rozsahu stanoveném platnými předpisy, pokud jsou povinné podle předchozích ustanovení a pokud účastníka na takovou akci vyšle ředitel zdravotnického zařízení.

(1) K dalšímu zdokonalování znalostí lékařů se pořádají též tematické kursy, školení na školicích místech a další školicí akce k seznámení se speciálními, novými metodami a aktuálními úkoly zdravotnických služeb a k přípravě na vedoucí funkce.

(2) Akce uvedené v předchozím odstavci organizuje Institut, nebo krajský ústav národního zdraví v rozsahu stanoveném ministerstvem zdravotnictví podle učebních programů vydaných Institutem.

Institut pořádá zpravidla v období tří let pro vedoucí odborníky-školitele kursy cyklického doškolování o nejnovějších poznatcích v oboru. Účastníci tohoto školení jsou povinni přenést tyto poznatky ve školicích akcích organizovaných ústavy národního zdraví na všechny lékaře příslušného oboru, aby každý z nich získal vždy v průběhu tří let celkové doplnění znalostí.

Dentisté si zdokonalují své znalosti ve školicích akcích zpravidla společně s lékaři stomatologických pracovišť.

(1) Specializaci lze získat v těchto farmaceutických oborech:

1. ústavní lékárenství,

2. farmaceutická technologie,

3. farmaceutická analýza.

(2) V oboru ústavního lékárenství lze získat specializaci I. a II. stupně, v ostatních oborech jen I. stupně; ministerstvo zdravotnictví může však podle potřeby i v těchto oborech zavést specializaci II. stupně.

(3) Po dosažení specializace I. stupně lze získat nástavbovou specializaci v oborech uvedených v příloze.

(1) Specializační průprava trvá v I. stupni čtyři roky, v II. stupni a v nástavbových oborech další tři až pět let podle specializačních náplní.

(2) První rok po promoci je určen k absolvování všeobecné části specializační průpravy a může být absolvován na různých farmaceutických pracovištích, koná-li na nich farmaceut odbornou činnost při přípravě, výdeji a kontrole léků jako svou hlavní pracovní náplň. Po absolvování této části průpravy je farmaceut zařazen do specializačního oboru.

Pokud není v ustanoveních § 31 a 32 stanoveno jinak, platí o dalším vzdělávání farmaceutů obdobně ustanovení o dalším vzdělávání lékařů.

(1) Další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků začíná nástupní praxí na základních pracovištích, která umožňuje absolventům prohloubit a doplnit znalosti získané studiem.

(2) Nástupní praxe trvá šest až dvanáct měsíců. Její délku určí vedoucí pracoviště individuálně, a to podle osobních vlastností, školního prospěchu a výsledků práce absolventa v průběhu šestiměsíční nástupní praxe.

(1) Průběh nástupní praxe plynule kontroluje a hodnotí vedoucí pracoviště. Po jejím ukončení provede vedoucí pracoviště celkové zhodnocení výsledků a závěr zaznamená do osobního spisu.

(2) Odůvodněná dlouhodobá nepřítomnost v práci se do nástupní praxe započítává nejvýše dvěma měsíci.

(1) Semináře pro střední zdravotnické pracovníky organizují vedoucí pracovišť, a to podle plánu, který schvaluje ředitel zařízení.

(2) K obecné tematice se pořádají semináře pro pracovníky celého zařízení. Je-li v zařízení malý počet pracovníků téhož oboru, zúčastňují se seminářů pořádaných zdravotnickým zařízením vyššího typu.

(3) Pokud není v předchozích odstavcích stanoveno jinak, platí pro seminární školení středních zdravotnických pracovníků obdobně ustanovení o seminárním školení lékařů.

(1) K dalšímu zdokonalování znalostí středních zdravotnických pracovníků a k jejich seznámení se speciálními metodami a aktuálními úkoly ve zdravotnických službách se pořádají tematické kursy, školení na školicích místech a jiné krátkodobé školicí akce.

(2) Akce uvedené v předchozím odstavci organizuje ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků (dále jen „Ústav“) nebo ústav národního zdraví v rozsahu stanoveném ministerstvem zdravotnictví podle učebních programů vydaných Ústavem.

(1) Pro pracovníky, kteří se připravují na vedoucí funkce stanovené ministerstvem zdravotnictví anebo tyto funkce nově nastoupili, pořádá Ústav zvláštní školicí akce. Účast na těchto školicích akcích je povinná.

(2) Školicí akce se zakončují zkouškou, o níž se vydává osvědčení. Zkouška se může opakovat nejdříve po třech měsících, a to pouze jednou.

Pro pracovníky, kteří se připravují na funkce učitelů středních zdravotnických škol anebo tyto funkce nově nastoupili a dosud nenabyli pedagogické kvalifikace studiem na vysoké škole, pořádá Ústav podle osnov stanovených ministerstvem zdravotnictví zvláštní školicí akce.

(1) K zajištění všestranného periodického doplňování znalostí středních zdravotnických pracovníků v jednotlivých oborech a úsecích práce se postupně zavádí cyklické doškolování, prováděné zpravidla v období pěti let.

(2) Ústav pořádá zpravidla v období pěti let pro vedoucí střední zdravotnické pracovníky cyklické doškolování o nejnovějších poznatcích v oboru. Účastníci tohoto školení jsou povinni přenést tyto poznatky ve školicích akcích organizovaných ústavy národního zdraví na všechny střední zdravotnické pracovníky příslušného oboru, aby každý z nich získal nejméně jednou za pět let celkové doplnění znalostí.

(1) Pomaturitním studiem se získává odborná specializace v úsecích práce, které jsou uvedeny v příloze, popřípadě v dalších úsecích, které stanoví ministerstvo zdravotnictví podle potřeb rozvoje zdravotnických služeb.

(2) Výběr účastníků pomaturitního studia provádějí ředitelé ústavů národního zdraví a ředitelé ústředně řízených zařízení; určí zároveň pracovníka, který odpovídá za soustavné vedení účastníků tohoto studia.

(3) Pomaturitní studium trvá zpravidla tři roky a ukončuje se závěrečnou zkouškou před komisí, kterou zřizuje Ústav v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. O závěrečné zkoušce se vydává osvědčení. Zkoušku lze opakovat nejdříve za půl roku a nejvýše dvakrát.

(4) Obsahovou náplň, zásady organizace a způsob provádění pomaturitního studia stanoví ministerstvo zdravotnictví.

(1) Další vzdělávání nižších zdravotnických pracovníků a pomocných zdravotnických pracovníků je založeno především na plynulém zdokonalování jejich znalostí a dovedností při práci pod vedením středních zdravotnických pracovníků, lékařů nebo farmaceutů.

(2) Podle potřeb zdravotnických služeb se mohou nižší zdravotničtí pracovníci a pomocní zdravotničtí pracovníci zúčastňovat dalšího vzdělávání obdobně jako střední zdravotničtí pracovníci.

(1) Vedoucí pracovníci jsou povinni pečovat o to, aby jiní odborní pracovníci ve zdravotnictví, kromě zvyšování svých vlastních odborných znalostí a dovedností, získávali i potřebné znalosti zdravotnické.

(2) Podle potřeby se tito pracovníci účastní též seminářů a jiných akcí ke zvyšování kvalifikace obdobně jako zdravotničtí pracovníci.

(1) Tato vyhláška se vztahuje i na zdravotnické pracovníky vykonávající zdravotnické povolání mimo odvětví zdravotnictví s výjimkou dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků teoretických oborů a lékařů-učitelů na vysokých školách.

(2) Příslušné ústřední úřady v dohodě s ministerstvem zdravotnictví určí, které orgány v těchto odvětvích plní úkoly, jež podle této vyhlášky příslušejí ministerstvu zdravotnictví a národním výborům.

(3) Podrobnější úpravu, popřípadě odchylky potřebné pro účely vojenské zdravotní služby, může zavést ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

Profesorům a docentům přiznává na jejich žádost ministerstvo zdravotnictví specializaci příslušného oboru, a to i II. stupně, popřípadě nástavbovou specializaci bez kvalifikační atestace.

(1) Lékaři, kteří získali specializaci podle vyhlášky č. 161/1954 Ú. l. (č. 187/1954 Ú. v) v oborech uvedených v této vyhlášce, mají nadále specializaci podle této vyhlášky.

(2) Lékařům, kteří získali specializaci před účinností této vyhlášky v oborech, které nejsou uvedeny v této vyhlášce nebo v její příloze, vydá Institut diplom o nejbližší příbuzné specializaci (§ 48).

(3) Lékaři, kteří získali podle vyhlášky č. 161/1954 Ú. l. (č. 187/1954 Ú. v.) specializaci, jež se podle této vyhlášky a její přílohy mění ve specializaci nástavbovou, mají přímo tuto nástavbovou specializaci, aniž by tím získali specializaci I. stupně v příslušném oboru.

(1) Lékařům, kteří před účinností této vyhlášky získali specializaci v oborech, u nichž se nově zavádí II. stupeň specializace nebo specializace nástavbová, Institut přizná tuto specializaci bez kvalifikační atestace, jestliže úspěšně pracují v oboru alespoň deset let před účinností této vyhlášky a zastávají vedoucí funkce (především funkce vedoucího oddělení nemocnice s poliklinikou nebo vedoucího odboru hygienické stanice). Dále přizná tuto specializaci vědeckým pracovníkům výzkumných ústavů a odborným asistentům lékařských fakult a Institutu, pokud jsou pověřeni vedením samostatného pracovního úseku a pracují v oboru alespoň deset let před účinností této vyhlášky.

(2) Lékaři, kteří mají v těchto oborech před účinností této vyhlášky alespoň tři roky praxe po získání základní specializace podle dřívějších předpisů, jsou oprávněni podrobit se kvalifikační atestaci bez ohledu na ustanovení § 23 a 24; Institut může však vázat přijetí přihlášky na potřebné doplnění praktických zkušeností.

Žádosti o přehodnocení specializací podle předchozích ustanovení jsou lékaři povinni podat Institutu prostřednictvím nadřízených orgánů do dvanácti měsíců od počátku účinnosti této vyhlášky.

(1) Ustanovení o všeobecné části specializační průpravy (§ 16 a 17) se vztahují na lékaře, kteří zahájí specializační průpravu po 1. červenci 1967.

(2) U lékařů, kteří v den počátku účinnosti této vyhlášky se připravují ke kvalifikační atestaci podle dřívějších předpisů, zůstává určený druh a stupeň specializace beze změny za předpokladu, že vykonají kvalifikační atestaci nejpozději do dvanácti měsíců od doby, která byla potřebná ke složení kvalifikační atestace podle dosavadních předpisů. Jde-li však o obor, který není uveden v této vyhlášce nebo v její příloze, a kvalifikační atestace nebude vykonána do dvanácti měsíců od počátku účinnosti této vyhlášky, provede krajský národní výbor, u zařízení ústředně řízených ministerstvo zdravotnictví, změnu oboru na nejblíže příbuzný obor uvedený v této vyhlášce a zajistí potřebné doplnění znalostí.

(1) Způsobilost k výkonu povolání středních zdravotnických pracovníků získaná podle dřívějších předpisů zůstává nedotčena.

(2) Asistenty hygienické služby podle této vyhlášky jsou i střední zdravotničtí pracovníci, kteří získali podle dřívějších předpisů způsobilost k výkonu povolání sanitárních pracovníků.

(1) Střední zdravotničtí pracovníci, kteří podle dřívějších předpisů získali specializaci odpovídající úsekům práce uvedeným v příloze této vyhlášky, jsou kvalifikováni jako absolventi pomaturitního studia podle ustanovení § 41. Jde-li o úsek práce, který není uveden v příloze, může Ústav po schválení ministerstvem zdravotnictví přiznat specializaci v nejblíže příbuzném úseku práce.

(2) Za absolventy pomaturitního studia podle § 41 se považují také ti pracovníci, kteří podle dřívějších předpisů získali na základě předepsané praxe a odborné zkoušky osvědčení o kvalifikaci instrumentářky pracující na operačním sále.

(3) U středních zdravotnických pracovníků, kteří se v den počátku účinnosti této vyhlášky připravují ke kvalifikačním atestacím podle dřívějších předpisů, zůstává určený druh specializace beze změny za předpokladu, že vykonají kvalifikační atestaci do 31. prosince 1966. Jde-li však o specializaci v úseku práce, který není uveden v příloze k této vyhlášce, a kvalifikační atestace nebude vykonána do stanovené doby, provedou ředitelé ústavů národního zdraví a ředitelé ústředně řízených zařízení změnu specializace na nejblíže příbuzný úsek práce podle přílohy k této vyhlášce a zajistí potřebné doplnění znalostí.

(4) Žádosti o přehodnocení specializací podle předchozích ustanovení jsou střední zdravotničtí pracovníci povinni podat Ústavu prostřednictvím nadřízených orgánů do dvanácti měsíců od počátku účinnosti této vyhlášky.

(1) Nižšími zdravotnickými pracovníky podle této vyhlášky jsou též pomocní střední zdravotničtí pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu povolání podle dřívějších předpisů, a pracovníci, kteří podle těchto předpisů získali způsobilost k výkonu povolání nižšího zdravotnického pracovníka a pracují v oboru ke dni počátku účinnosti této vyhlášky déle než tři roky.

(2) Pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu povolání nižšího zdravotnického pracovníka podle dřívějších předpisů a nepracují v oboru ke dni počátku účinnosti této vyhlášky déle než tři roky, si mohou doplnit takto získanou způsobilost doškolením podle osnov schválených ministerstvem zdravotnictví.

Ministerstvo zdravotnictví může v odůvodněných případech zhodnotit vzdělání zdravotnických pracovníků získané podle dřívějších předpisů a přiznat jim na jeho základě způsobilost k výkonu povolání nebo specializaci podle této vyhlášky, popřípadě stanovit jiný termín a způsob kvalifikační atestace nebo závěrečné zkoušky; přitom přiznání způsobilosti, popřípadě specializace může být vázáno na úspěšný výkon zkoušky.

(1) Zrušují se:

vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 27/1954 Ú. l. (č. 43/1954 Ú. v.), o evidenci a povinném hlášení zdravotnických pracovníků,

vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 161/1954 Ú. l. (č. 187/1954 Ú. v.), o specializaci lékařů,

vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 40/1953 Ú. l. (č. 70/1953 Ú. v.), o odborné způsobilosti a odborné výchově středních zdravotnických pracovníků,

vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 222/1951 Ú. l. (č. 251/1951 Ú. v.), o dentistických zkouškách,

instrukce poř. č. 66/1960 Sb. instr. (poř. č. 79/1960 Zb. inštr.), o specializaci lékárníků.

(2) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1966.

Ministr:

Plojhar v. r.

Příloha k vyhlášce č. 44/1966 S.

I.

Po dosažení specializace I. stupně v lékařském oboru lze získat nástavbovou specializaci v dále uvedených užších oborech:

1. u specializace v interním lékařství

a) přenosné nemoci

b) kardiologie

c) revmatologie

d) dorostové lékařství

e) tělovýchovné lékařství

f) endokrinologie

g) gastroenterologie

h) poruchy látkové přeměny a výživy

ch) hematologie a transfúzní služba

i) tuberkulóza a respirační nemoci

j) klinická biochemie

k) nemoci z povolání

l) fyziatrie-balneologie

m) anesteziologie

2. u specializace v pediatrii

a) přenosné nemoci

b) dětská kardiologie

c) dětská tuberkulóza a respirační nemoci

d) dětská neurologie

e) dětská psychiatrie

f) dorostové lékařství

g) tělovýchovné lékařství

h) hematologie a transfúzní služba

ch) klinická biochemie

i) fyziatrie-balneologie

j) hygiena dětí a dorostu

k) anesteziologie

3. u specializace v gynekologii

a) fyziatrie-balneologie

b) anesteziologie

4. u specializace v chirurgii

a) ortopedie

b) urologie

c) dětská chirurgie

d) thorakochirurgie

e) neurochirurgie

f) stomatochirurgie

g) plastická chirurgie

h) anesteziologie

5. u specializace v neurologii

dětská neurologie

6. u specializace v psychiatrii

dětská psychiatrie

7. u specializace ve stomatologii

a) stomatochirurgie

b) paradontologie

c) ortodoncie

8. u specializace v otorinolaryngologii

foniatrie

9. u specializace v hygieně

a) hygiena všeobecná a komunální

b) hygiena práce

c) hygiena dětí a dorostu

d) hygiena výživy a předmětů běžného užívání

e) hygiena záření

10. u specializace v patologické anatomii

soudní lékařství

11. u specializace v mikrobiologii

a) lékařská virologie

b) lékařská parazitologie.

Ministerstvo zdravotnictví může ve zvlášť odůvodněných případech povolit výjimečně nástavbovou specializaci, i když uchazeč získal specializaci v jiném oboru, než u kterého je nástavbová specializace uvedena.

Pokud v některých nástavbových oborech trvá nedostatek lékařů, může ministerstvo zdravotnictví povolit, aby byli lékaři zařazováni do specializační průpravy v těchto nástavbových oborech bez předchozí specializace v příslušném oboru. Přitom je nutno zajistit specializační náplní a obsahem průpravy, aby lékař získal potřebné znalosti v příslušném oboru.

II.

Po dosažení specializace ve farmaceutickém oboru lze získat nástavbou specializaci v těchto užších oborech:

1. u specializace ve všech oborech farmakognozie.

2. u specializace ve farmaceutické technologii

technologie biologických léčiv

3. u specializace ve farmaceutické analýze

biochemická a toxikologická analýza.

III.

Pomaturitní studium středních zdravotnických pracovníků se provádí v těchto úsecích práce:

1. v oboru zdravotních sester, dětských sester a ženských sester

a) instrumentování na operačním sále

b) sociální služba

2. v oboru rehabilitačních pracovníků

a) léčebná tělesná výchova

b) léčba prací

3. v oboru zdravotních laborantů

a) biochemie

b) hematologie a transfúzní služba

c) mikrobiologie a virologie

d) histologie

e) hygienické laboratorní metody

4. v oboru rentgenových laborantů

rentgenová a radiová terapie

5. v oboru asistentů hygienické služby

a) hygiena všeobecná a komunální

b) hygiena práce

c) hygiena výživy a předmětů běžného užívání

d) hygiena dětí a dorostu

e) epidemiologie

*) Vládní nařízení č. 25/1951 Sb., o dentistech

*) Působnost orgánů Slovenské národní rady při plnění úkolů vyplývajících z této vyhlášky určí zákon Slovenské národní rady vydaný podle § 73 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

*) Vládní nařízení č. 25/1951 sb., o dentistech, a ustanovení čl. I č. 1 vyhlášky č. 90/1967 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví.

**) § 37 odst. 3 písm. c) zákoníku práce.

*) Směrnice byly registrovány v částce 8/1968 Sb.