Stručně: Paragraf 363 Obchodního zákoníku stanovuje, že pokud byla pohledávka převedena na více osob, dlužník může k započtení použít pouze pohledávku, kterou měl vůči původnímu věřiteli v době převodu, nebo pohledávku, kterou má vůči aktuálnímu (poslednímu) věřiteli.
§ 363
Byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení pouze pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli.
Paragraf 363 Obchodního zákoníku stanovuje, že pokud byla pohledávka převedena na více osob, dlužník může k započtení použít pouze pohledávku, kterou měl vůči původnímu věřiteli v době převodu, nebo pohledávku, kterou má vůči aktuálnímu (poslednímu) věřiteli.
Co to znamená v praxi
Dlužník má omezené možnosti, jaké pohledávky může použít k započtení, pokud se jeho věřitel v průběhu času měnil.
Pokud dlužník chce započíst pohledávku, kterou má vůči věřiteli, který už není aktuálním věřitelem, musí prokázat, že tuto pohledávku měl již v době, kdy došlo k převodu původní pohledávky na další osobu.
Dlužník může vždy započíst pohledávku, kterou má přímo vůči tomu, kdo je aktuálně jeho věřitelem.
Na co si dát pozor
Dlužník by si měl pečlivě ověřit, kdo je v danou chvíli jeho věřitelem a jaké pohledávky vůči němu může započíst.
Při převodu pohledávky je důležité sledovat, zda dlužník neměl vůči původnímu věřiteli nějaké pohledávky, které by mohl chtít započíst.