§ 363 obchodní zákoník – Pokud byla pohledávka převedena na více osob, dlužník…
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 363 Obchodního zákoníku stanovuje, že pokud byla pohledávka převedena na více osob, dlužník může k započtení použít pouze pohledávku, kterou měl vůči původnímu věřiteli v době převodu, nebo pohledávku, kterou má vůči aktuálnímu (poslednímu) věřiteli. Dlužník má omezené možnosti, jaké pohledávky může použít k započtení, pokud se jeho věřitel v průběhu času měnil. (§ 363 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Týká se: věřitel, dlužník
- Judikatura: na § 363 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
Byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení pouze pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Dlužník má omezené možnosti, jaké pohledávky může použít k započtení, pokud se jeho věřitel v průběhu času měnil.
- Pokud dlužník chce započíst pohledávku, kterou má vůči věřiteli, který už není aktuálním věřitelem, musí prokázat, že tuto pohledávku měl již v době, kdy došlo k převodu původní pohledávky na další osobu.
- Dlužník může vždy započíst pohledávku, kterou má přímo vůči tomu, kdo je aktuálně jeho věřitelem.
Na co si dát pozor
- Dlužník by si měl pečlivě ověřit, kdo je v danou chvíli jeho věřitelem a jaké pohledávky vůči němu může započíst.
- Při převodu pohledávky je důležité sledovat, zda dlužník neměl vůči původnímu věřiteli nějaké pohledávky, které by mohl chtít započíst.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 363
Jak soudy aplikují § 363
… soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 15/2010“), který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu, mají za to, že odvolací soud pochybil, když ponechal zcela stranou skutečnost, že dovolatelka daný zápočet učinila dle § 363 obch. zák., tedy plně v souladu se zákonem.
Otázku možnosti započtení pohledávky, která byla postupně převedena na několik osob, posoudil odvolací soud v souladu s výslovným zněním ustanovení § 363 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obch. zák.“ (§ 243f odst. 1 o. s. ř.), i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4935/2008, uveřejněný pod číslem 15/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K obraně započtením uvedl - cituje § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), § 363 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a § 14 odst. 1 písm. i/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - že vzhledem k posledně označenému ustanovení je započtení uplatněné žalovaným vyloučeno.