29 Cdo 4935/2008 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4935/2008 citace  Právní věta: Postupem podle § 529 odst. 2 obč. zák. nemůže dlužník použít k započtení vůči postupníkovi své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526 obč. zák.), trvají-li v době, kdy by měl být učiněn úkon směřující k započtení, účinky konkursu prohlášeného na majetek postupitele podle zákona č. 328/1991 Sb. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2009 Spisová značka:29 Cdo 4935/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4935.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:15 / 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4935/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce D. L., zastoupeného JUDr. P. Š., advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému JUDr. Ing. V. L., advokátem, o zaplacení částky 378.138,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 8 C 128/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. dubna 2008, č. j. 25 Co 451/2007-136, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 5. září 2007, č. j. 8 C 128/2006-110, uložil Okresní soud Plzeň sever žalovanému (J. H.) zaplatit žalobci (D. L.) částku 366.556,16 Kč s jednatřicetiprocentním úrokem z prodlení z částky 275.000,- Kč od 13. srpna 2004 do zaplacení (bod I. výroku) a co do částky 11.581,86 Kč žalobu zamítl (bod II. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Právní předchůdkyně žalobce U. b. a. s. (dále též jen „banka“) jako věřitelka uzavřela se žalovaným jako dlužníkem dne 17. února 2003 smlouvu o úvěru (dále též jen „úvěrová smlouva“), na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 300.000,- Kč. 2/ Žalovaný ze sjednaných měsíčních splátek úvěru rozvržených na dobu 24 měsíců (po 12.500,- Kč) uhradil pouze dvě, v důsledku čehož se celý nesplacený zbytek úvěru stal splatným 16. července 2003. 3/ Usnesením ze dne 29. května 2003, sp. zn. 33 K 10/2003, prohlásil Krajský soud v Ostravě konkurs na majetek banky. 4/ Tehdejší správkyně konkursní podstaty banky Ing. M. H. jako postupitelka uzavřela dne 12. srpna 2004 se souhlasem konkursního soudu se společností A. P. S., s. r. o. (dále též jen „A.“) jako postupnicí smlouvu o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy ve výši 361.321,70 Kč (z čehož jistina činila 275.000,- Kč). 5/ Společnost A. jako postupitelka uzavřela dne 1. září 2004 se žalobcem jako postupníkem smlouvu, kterou mu postoupila i pohledávku vůči žalovanému ve výši 361.321,70 Kč (z čehož jistina činila 275.000,- Kč). 6/ Nebylo prokázáno, že by žalovaný byl v době do 18. května 2006 (kdy mu byla doručena žaloba v této věci) informován o postoupení pohledávky. 7/ Žalovaný jako obranu proti zaplacení pohledávky uplatnil námitku započtení ve vztahu k pohledávce, kterou má vůči bance ve výši 389.129,52 Kč, z titulu smlouvy o termínovaném vkladu a smlouvy o běžném účtu. Na tomto základě soud vyšel z toho, že žalobce má vůči žalovanému pohledávku z úvěrové smlouvy ve výši přiznané vyhovujícím výrokem. K obraně započtením uvedl - cituje § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), § 363 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a § 14 odst. 1 písm. i/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - že vzhledem k posledně označenému ustanovení je započtení uplatněné žalovaným vyloučeno. Navíc měl úkon žalovaného směřující k započtení (dopisem adresovaným společnosti A.) za neurčitý ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek prvního stupně v odvoláním napadených bodech I. a III. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). I odvolací soud uzavřel, že započtení pohledávky žalovaného proti pohledávce úpadkyně (banky) není přípustné. Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že soudy nižších stupňů věc nesprávně zhodnotily a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení otázek: 1/ Zda lze provést započtení pohledávky proti pohledávce, která opustila konkursní podstatu úpadce. 2/ Výše úroku z prodlení. Ve sjednané výši (31 % ročně) jde dle dovolatele o úrok lichvářský. 3/ Platnosti úvěrové smlouvy. Podle dovolatele již v době uzavírání termínového vkladu muselo být bance známo, že nesplňuje podmínky Č. n. b. co do kapitálové přiměřenosti a že její hospodaření není v pořádku. I uzavření úvěrové smlouvy, včetně zajištění termínovaným vkladem, musí být proto neplatným právním úkonem, neboť bylo ze strany banky uzavřeno lstí a ze strany dovolatele v omylu. Konkrétně dovolatel namítá, že jakmile se určitý majetek (zde pohledávka vůči němu) dostane prodejem z konkursní podstaty, nemůže se na něj vztahovat zákon o konkursu a vyrovnání. Započtení jeho pohledávky je proto ve smyslu § 529 obč. zák. a § 363 obch. zák. možné. Soud prvního stupně podle dovolatele též nevzal v potaz, že pohledávka nebyla platně postoupena, jelikož žádný z postupitelů mu postoupení pohledávky neoznámil, a to ani nebylo osvědčeno postupníkem. Postoupena byla podle něj jiná pohledávka, neboť úvěrová smlouva je neplatná. Dovolatel dovolací argumentaci výslovně nepřiřazuje žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., z obsahového hlediska však jde (a to i v částech, které dovolání pojímá jako úvahy o přípustnosti dovolání) o kritiku správnosti právního posouzení věci, jíž je vyhrazen dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být v této věci přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 c/ o. s. ř. Zásadní právní význam dovolací soud nepřisuzuje - a potud nemá dovolání za přípustné - otázce platnosti úvěrové smlouvy. Argumenty uplatněné v tomto ohledu v dovolání jsou povýtce vesměs argumenty skutkovými, jež dovolatel v předchozích fázích řízení neuplatnil a na které odvolací soud logicky nereagoval proto, že nebyly namítány ani v odvolání. Jak se přitom podává i z ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř., dovolací řízení neslouží k prověření nových skutečností a důkazů. Zásadní právní význam nemá napadené rozhodnutí ani v otázce výše úroků z prodlení (rozpor s hmotným právem není dán a sjednaná výše úroku /31 % ročně/ jej nečiní lichvářským ani z pohledu obdobných věcí projednávaných a rozhodovaných Nejvyšším soudem). Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným pro účely posouzení úvah o započtení (v tomto směru v dovolacím řízení dosud neřešených). Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odstavec 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odstavec 2). Ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. pak určuje, že dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526), jestliže je oznámil bez zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dlužník i v případ