29 Cdo 974/2016 – Nejvyšší soud

29 Cdo 974/2016-816 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v konkursní věci úpadce Nakladatelství H & H, a. s., se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1446/53, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 63078368, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 K 37/2001, o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty, o dovolání věřitele č. 5 CURATORES v. o. s., se sídlem v Praze 2, Sokolská 1802/32, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 05758556, jako insolvenčního správce dlužníka J. H., narozeného XY, a věřitele č. 6 Mgr. Josefa Neskusila, LL.M., se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, PSČ 150 00, jako insolvenčního správce dlužnice V. H., narozené XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2015, č. j. 4 Ko 10/2015-747, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 17. dubna 2015, č. j. 59 K 37/2001-696, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) rozhodl, že každá zjištěná pohledávka zařazená do druhé třídy bude uspokojena do výše 12,867838 %, přičemž k uspokojení těchto pohledávek bude použito 1 485 259,24 Kč, s tím, že - na věřitele č. 2 (Těšínská tiskárna, a. s.) se zjištěnou pohledávkou ve výši 1 833 877,58 Kč připadá částka 235 980,39 Kč, - na věřitele č. 5 (J. H., dále též jen „věřitel J. H.“) se zjištěnou pohledávkou ve výši 2 389 322,90 Kč připadá částka 307 454,19 Kč, - na věřitelku č. 6 (V. H., dále též jen „věřitelka V. H.“) se zjištěnou pohledávkou ve výši 666 613,05 Kč připadá částka 85 778,19 Kč, - a na věřitele č. 8 (CASPER CONSULTING a. s.) se zjištěnou pohledávkou ve výši 6 652 601,62 Kč připadá částka 856 045,97 Kč (bod I. výroku), uložil správci konkursní podstaty úpadce Vítězslavu Prilovi, aby ve stanovených lhůtách rozvrh provedl a podal o něm písemnou zprávu (bod II. výroku) a vyzval konkursní věřitele označené v bodě I. výroku, aby sdělili správci konkursní podstaty bankovní spojení pro poukázání rozvrhovaných částek (bod III. výroku). Šlo o v pořadí druhé rozvrhové usnesení konkursního soudu, když první rozvrhové usnesení ze dne 26. září 2013, č. j. 59 K 37/2001-586, Vrchní soud v Praze zrušil usnesením ze dne 24. dubna 2014, č. j. 1 Ko 3/2014-645, z důvodu, že se konkursní soud při vydání rozvrhového usnesení nezabýval námitkou zániku pohledávky věřitele č. 8 v důsledku jednostranného zápočtu učiněného věřitelkou V. H. dne 16. května 2013. Konkursní soud vyšel zejména z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 13. srpna 2013, č. j. 59 K 37/2001-575, které nabylo právní moci dne 5. září 2013, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkursní podstaty. 2/ Dne 11. září 2013 podal správce konkursní podstaty „návrh na rozdělení“ s tím, že příjmem konkursní podstaty byla podle pravomocně schválené konečné zprávy částka ve výši 2 342 340,47 Kč. Po uspokojení všech pohledávek za konkursní podstatou zbyla k rozdělení částka 1 485 259,24 Kč. Celková výše zjištěných pohledávek druhé třídy činila 11 542 415,15 Kč, tedy uspokojení pohledávek bylo do výše 12,867838 %. 3/ Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 16. dubna 2013, č. j. 9 Cmo 20/2012-353, dospěl (v incidenčním sporu vyvolaném konkursním řízením ve věci úpadce Union banky, a. s. v likvidaci, dále jen „banka U“) ohledně pohledávky věřitelky V. H. ve výši 8 000 000 Kč k závěru, že „právo na výplatu peněžních prostředků uložených na vkladovém účtu ve výši 8 000 000 Kč na základě smlouvy o termínovaném vkladu ze dne 11. června 1996 bylo dle § 396 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále také jen „obch. zák.“), promlčeno“. Promlčecí lhůta marně uplynula dne 20. dubna 2001. 4/ Věřitelka V. H. dne 16. května 2013 učinila úkon označený jako jednostranný zápočet, jímž započetla svou pohledávku ve výši 8 000 000 Kč vůči v rozvrhovém usnesení uvedené pohledávce z titulu směnečného nároku společnosti Apston Capital Ltd. (dále také jen „společnost A“) [právního předchůdce věřitele č. 8, na nějž byla tato pohledávka již dříve postoupena]. Na tomto základě konkursní soud odkazuje na § 31 odst. 1, § 32 a § 33 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), uzavřel, že s ohledem na absenci zjištěných pohledávek první třídy byly do druhé třídy zařazeny všechny zjištěné pohledávky v celkové výši 11 542 415,15 Kč, které tak vzhledem k výtěžku zpeněžení po odečtení již uspokojených pohledávek za konkursní podstatou budou uspokojeny do výše 12,867838 %. Do rozvrhu „připustil“ i pohledávku věřitele č. 8, neboť dospěl k závěru, že věřitelka V. H. nemohla svou promlčenou pohledávku jednostranně započíst vůči pohledávce věřitele č. 8, protože jednak neprokázala, že její pohledávka vůbec existovala a že v době, kdy se mohly tyto pohledávky střetnout, byla z této pohledávky oprávněná, jednak případný zápočet učinila vůči nesprávnému subjektu, který z této pohledávky již nebyl oprávněn. Zápočet navíc dle konkursního soudu učinila opožděně. K odvolání věřitele J. H. a věřitelky V. H. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. srpna 2015, č. j. 4 Ko 10/2015-747, v bodě I. výroku usnesení konkursního soudu ze dne 17. dubna 2015, č. j. 59 K 37/2001-696, potvrdil. Odvolací soud vyšel dále z toho, že: 1/ Pohledávka věřitele č. 8, která byla původně přihlášena ve výši 22 255 171,49 Kč, byla dodatečně určena ve výši 6 652 601,62 Kč, a to na základě dvou incidenčních sporů vedených u konkursního soudu pod sp. zn. 36 Cm 62/2004 a sp. zn. 25 Cm 223/2001. 2/ Ve smlouvě o termínovaném vkladu ze dne 11. června 1996 se věřitelka V. H. jako klientka zavázala vůči společnosti Evrobanka, a. s. (dále také jen „banka E“), že jí „přenechá prostředky ve výši 8 000 000 Kč do 20. června 1996 na termínovaném účtu na dobu do 20. listopadu 1996 bez možnosti jejich předčasného výběru“. 3/ Ve smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 22. listopadu 1995, č. K/288/95 se banka E zavázala poskytnout pozdějšímu úpadci kontokorentní úvěr do výše 12 000 000 Kč, resp. do výše 28 000 000 Kč s konečnou dobou splatnosti do 22. listopadu 1996. Vrácení tohoto úvěru bylo zajištěno prostředky deponovanými podle výše uvedené smlouvy o termínovaném vkladu ze dne 11. června 1996. 4/ Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. února 2012, č. j. 32 Cm 447/2004-263, zamítl žalobu věřitelky V. H. proti správci konkursní podstaty úpadce banky U o určení pravosti pohledávky ve výši 20 000 000 Kč z titulu termínovaného vkladu a ve výši 8 047 834 Kč z titulu úroku, a to z důvodu úspěšně vznesené námitky promlčení ze strany žalovaného. Tento rozsudek Vrchní soud v Olomouci výše zmiňovaným rozsudkem ze dne 16. dubna 2013, č. j. 9 Cmo 20/2012-353, potvrdil v části zamítnutí žaloby na určení pravosti pohledávky ve výši 8 000 000 Kč z titulu termínovaného vkladu a ve výši 3 219 134 Kč z titulu úroku. Ve zbytku jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5/ Společnost A oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. července 2013 sdělila jako postupitel úpadci, že své pohledávky ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 22. listopadu 1995, č. K/288/95, a svá práva ze směnky přiznaná jí směnečným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. září 1999, č. j. Sm 575/99-11, postoupila na postupníka, věřitele č. 8. 6/ Usnesením ze dne 16. července 2013, č. j. 59 K 37/2001-P3-39, vyhověl konkursní soud návrhu dosavadního věřitele společnosti A, aby do řízení vstoupil na jeho místo nový věřitel – CASPER CONSULTING a. s., který nabyl přihlášené pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. června 2013. 7/ Věřitel J. H. a věřitelka V. H. předložili listinu označenou jako „Jednostranný zápočet pohledávek“ ze dne 16. května 2013 adresovanou společnosti A spolu s podacími lístky ze dne 16. května 2013 s adresáty společností A a její právní zástupkyní; dále také listinu „Podmíněný jednostranný zápočet pohledávek“ ze dne 30. června 2015 adresovanou věřiteli č. 8 s připojeným podacím lístkem ze dne 3. července 2015 s adresátem věřitelem č. 8. Věřitel č. 8 tento „zápočet“ odmítl jako neopodstatněný. Na tomto základě odvolací soud dovodil, že předložené listiny nijak neosvědčovaly existenci započitatelné pohledávky věřitelky V. H., která by směřovala vůči věřiteli č. 8 (nebo společnosti A) jako dlužníkovi a nedokládaly ani jinou započitatelnou pohledávku, kterou by mohla důvodně vůči věřiteli č. 8 uplatnit. Současně z označených rozsudků Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci bylo možné usuzovat maximálně na existenci promlčené pohledávky věřitelky V. H. vůči bance U, z čehož podle odvolacího soudu nešlo bez dalšího dovodit, že by mělo jít o závazek věřitele č. 8 nebo společnosti A vůči věřitelce V. H., neboť na ně nemohla přejít povinnost vrátit jí peněžní prostředky vložené na termínovaný vklad. Výhrady odvolatelů, že se věřitelka V. H. dozvěděla o existenci svých započitatelných pohledávek až na základě výše citovaných rozhodnutí, shledal odvolací soud jako účelové, neboť věřitelka své pohledávky již dříve uplatnila p