§ 389 obchodní zákoník – Jestliže dlužník splnil svůj závazek po uplynutí promlčecí doby
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 389 obchodního zákoníku říká, že pokud dlužník splní svůj závazek až po uplynutí promlčecí doby, nemůže požadovat vrácení toho, co zaplatil, a to ani v případě, že o uplynutí promlčecí doby nevěděl. Pokud dlužník zaplatí promlčený dluh, nemůže se později domáhat vrácení peněz s odůvodněním, že dluh byl promlčen. (§ 389 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Týká se: dlužník
- Judikatura: na § 389 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
Jestliže dlužník splnil svůj závazek po uplynutí promlčecí doby, není oprávněn požadovat vrácení toho, co plnil, i když nevěděl v době plnění, že promlčecí doba již uplynula.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud dlužník zaplatí promlčený dluh, nemůže se později domáhat vrácení peněz s odůvodněním, že dluh byl promlčen.
- Plnění promlčeného dluhu je považováno za platné a konečné, i když dlužník nevěděl o promlčení.
- Tento paragraf chrání věřitele, který obdržel plnění promlčeného dluhu, před dodatečnými nároky dlužníka na vrácení peněz.
Na co si dát pozor
- Dlužník by si měl před plněním závazku ověřit, zda již neuplynula promlčecí doba, pokud má pochybnosti o existenci nebo vymahatelnosti dluhu.
- Ačkoliv promlčením právo nezaniká (§ 388 odst. 1), dlužník má možnost namítnout promlčení, pokud by věřitel uplatňoval své právo soudně. Pokud však dlužník dobrovolně plní, tuto možnost ztrácí.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 389
Jak soudy aplikují § 389
Poukázal na znění ustanovení § 389 obch. zák. s tím, že žalobkyně věděla a vědět mohla o tvrzeném stlačování marží (škodném jednání) a o tom, kdo za škodu žalobkyni odpovídá, již od počátku roku 2004. Z hlediska vědomosti ohledně orientačního rozsahu ušlého zisku pak dle názoru odvolacího soudu mohla žalobkyně jako odborná firma tento vědět za každý rok sledovaného období vždy k 1. lednu následujícího roku.
… soudu o tom, že účastníci smlouvu o smlouvě budoucí neuzavřeli, však postačuje skutečnost, že v dané věci ani ve výzvě k podání nabídek ani v osvědčení není uvedena doba, kdy má být případná budoucí smlouva uzavřena, a absentuje tím jedna z esenciálních obsahových náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí vyžadovaných § 389 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen jako „obch. zák.“). Smlouva o smlouvě budoucí tak nemohla platně vzniknout.
Co do přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a co do důvodů na § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení ustanovení § 389 obch. zák., tedy zda pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby, v níž má správce konkursní podstaty podat žalobu proti statutárnímu orgánu úpadce o náhradu škody podle § 194 odst. 5 obch. zák. (popř. ve spojení s ustanovením § 135 odst. 2 obch. zák.), je právně významné datum prohlášení konkursu anebo datum, kdy je správci doručeno usnesení o …