Stručně: Paragraf 389 obchodního zákoníku říká, že pokud dlužník splní svůj závazek až po uplynutí promlčecí doby, nemůže požadovat vrácení toho, co zaplatil, a to ani v případě, že o uplynutí promlčecí doby nevěděl.
§ 389
Jestliže dlužník splnil svůj závazek po uplynutí promlčecí doby, není oprávněn požadovat vrácení toho, co plnil, i když nevěděl v době plnění, že promlčecí doba již uplynula.
Paragraf 389 obchodního zákoníku říká, že pokud dlužník splní svůj závazek až po uplynutí promlčecí doby, nemůže požadovat vrácení toho, co zaplatil, a to ani v případě, že o uplynutí promlčecí doby nevěděl.
Co to znamená v praxi
Pokud dlužník zaplatí promlčený dluh, nemůže se později domáhat vrácení peněz s odůvodněním, že dluh byl promlčen.
Plnění promlčeného dluhu je považováno za platné a konečné, i když dlužník nevěděl o promlčení.
Tento paragraf chrání věřitele, který obdržel plnění promlčeného dluhu, před dodatečnými nároky dlužníka na vrácení peněz.
Na co si dát pozor
Dlužník by si měl před plněním závazku ověřit, zda již neuplynula promlčecí doba, pokud má pochybnosti o existenci nebo vymahatelnosti dluhu.
Ačkoliv promlčením právo nezaniká (§ 388 odst. 1), dlužník má možnost namítnout promlčení, pokud by věřitel uplatňoval své právo soudně. Pokud však dlužník dobrovolně plní, tuto možnost ztrácí.