23 Cdo 2987/2008 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2987/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně MUDr. M. J., zastoupené Mgr. Tiborem Stano, advokátem, se sídlem v Táboře, Ústecká 704, proti žalovanému Ústeckému kraji, Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, zastoupenému Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Řetězová 2, o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 C 16/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2008, č. j. 17 Co 226/2007-105, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2008, č. j. 17 Co 226/2007-105 a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. dubna 2007, č. j. 7 C 16/2006-86, se zrušují a řízení se zastavuje. II. Po právní moci tohoto rozsudku bude věc postoupena Ministerstvu vnitra České republiky, Nad Štolou 3, Praha 7. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího a dovolacího řízení. Odůvodnění: Podanou žalobou se právní předchůdce žalobkyně domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost přijmout návrh na uzavření písemné smlouvy o poskytování veřejné služby ve veřejné linkové dopravě na specifikované úseky linek nebo úseky skupiny linek. Usnesením ze dne 15. září 2006, č.j. 7 C 16/2006-64, Okresní soud v Ústní nad Labem rozhodl, že na straně žalobce bude pokračováno s žalobkyní a rozsudkem ze dne 2. dubna 2007, č.j. 7 C 16/2006-86, uložil žalovanému přijmout návrh žalobkyně na uzavření písemné smlouvy ze dne 1.11.2004 o závazku poskytování veřejné služby ve veřejné linkové dopravě, a to na úseky skupiny linek specifikovaných ve výroku rozsudku (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Krajský úřad Ústeckého kraje doručil žalobkyni výzvu k podání nabídek na zajištění dopravní obslužnosti na území Ústeckého kraje dne 7.10.2004. Obsahem této výzvy byl v bodě 6.1. závazek žalovaného, že s vybraným zájemcem bude uzavřena rámcová smlouva s účinností 5 let na dané linky. Sám žalovaný si v bodě 13 vyhradil mimo jiné právo využít pouze část předložené nabídky nebo i veškeré nabídky odmítnout. Právní předchůdce žalobkyně reagoval na výzvu žalovaného a předložil nabídku, která byla jako nejvhodnější vybrána komisí, sestavenou na základě usnesení rady Ústeckého kraje ze dne 18. listopadu 2004. Žalovaný akceptoval návrh právního předchůdce žalobkyně, jak bylo uvedeno v dopisu ze dne 19.11.2004 a ve vydaném osvědčení ze dne 30.11.2004. Tímto osvědčením žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně stvrdil závazně „garanci“ uzavření smlouvy o závazku veřejné dopravy na dobu určitou v délce pěti let, počínaje 1.5.2005. Soud prvního stupně zhodnotil výzvu ze dne 7.10.2004 jako návrh na smlouvu o smlouvě budoucí, a to především s ohledem na její obsah. Po právní stránce posoudil vztah mezi žalovaným a žalobkyní podle obchodního zákoníku. Konstatoval, že mezi účastníky smlouvy byl přesně vymezen předmět smlouvy (zabezpečení dopravní obslužnosti území Ústeckého kraje v závazku veřejné služby dle § 19 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, na období 5 let s ročním objemem na 1 965 tis. km s dotačním objemem 24 667 tis. Kč). Shodná vůle obou účastníků směřovala k uzavření smlouvy o zajištění shora uvedené veřejné služby. Objednávka autobusů ze strany právního předchůdce žalobkyně potvrzuje jeho dobrou víru v uzavření závazku ohledně dopravní obslužnosti. S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o smlouvě budoucí, neboť žalovaný se zavázal přijmout návrh právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění povinnosti a k uzavření smlouvy dopisem ze dne 20.4.2005. Soud prvního stupně dospěl dále k závěru, že i když před 3.1.2005 jednal Krajský úřad Ústeckého kraje ve věcech dopravní obslužnosti v přenesené působnosti a po uvedeném datu došlo ke změně přenesené působnosti na samostatnou působnost, pak i když vznikl Ústeckému kraji závazek uzavřít smlouvu do 2.1.2005, tak tento závazek trval i po 3. 1. 2005, neboť Krajský úřad Ústeckého kraje byl v roce 2004 a i v současné době je orgánem Ústeckého kraje, stejně jako rada Ústeckého kraje, z jejíhož podnětu a podnětu komise došlo ke vzniku závazku uzavřít smlouvu o dopravní obslužnosti s právním předchůdcem žalobkyně. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že povinností uzavřít předmětnou smlouvu o dopravní obslužnosti na shora uvedené linky nedojde k porušení principu samosprávy či čl. 8 Ústavy. Z toho důvodu soud shledal žalobu důvodnou. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. ledna 2008, č. j. 17 Co 226/2007-105, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že žalobu zamítl (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II). Odvolací soud se ztotožnil s podstatou skutkových zjištění, jež soud prvního stupně z provedených důkazů učinil, avšak jinak tyto skutečnosti zhodnotil po právní stránce. Odvolací soud zaujal jiné právní stanovisko ohledně toho, zda jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření závazkového právního vztahu mezi nimi, konkrétně smlouvy o smlouvě budoucí, z něhož by vyplýval vznik nároku právního předchůdce žalobkyně na uzavření požadované smlouvy. Odvolací soud dospěl k závěru, že není jasné, v čem soud prvního stupně spatřuje ofertu a v čem akceptaci mající za následek konsensus stran a založení závazkového právního vztahu, v daném případě smlouvy o smlouvě budoucí. Pro závěr odvolacího soudu o tom, že účastníci smlouvu o smlouvě budoucí neuzavřeli, však postačuje skutečnost, že v dané věci ani ve výzvě k podání nabídek ani v osvědčení není uvedena doba, kdy má být případná budoucí smlouva uzavřena, a absentuje tím jedna z esenciálních obsahových náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí vyžadovaných § 389 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen jako „obch. zák.“). Smlouva o smlouvě budoucí tak nemohla platně vzniknout. Z důvodu nadbytečnosti se soud dále nezabýval otázkou naplnění písemné formy, jakož i dalších nezbytných náležitostí uvedeného typu smlouvy. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda v dané věci vznikl žalobkyni nárok na uzavření požadované smlouvy v důsledku naplnění podmínek veřejné obchodní soutěže. Dospěl k závěru, že aplikace zákonných ustanovení o veřejné obchodní soutěži je v daném případě vyloučena, jelikož veřejná obchodní soutěž je vyhlašována neurčitým osobám, zatímco žalovaný oslovil svojí výzvou k podávání nabídek pouze určité adresáty, jmenovitě uvedené v předložených dokladech. Odvolací soud ovšem nepřisvědčil námitce žalovaného, že důsledkem změny zákona zakotvující změnu působnosti z přenesené na samostatnou, je i to, že kraj není vázán jednáním činěným v době před změnou působnosti příslušným orgánem, s odůvodněním, že subjektem vykonávajícím státní správu v přenesené působnosti je kraj a nikoli stát. Úkony činěné Krajským úřadem Ústeckého kraje je tedy v tomto kontextu nutno považovat za jednání kraje samotného v rámci procesu směřujícího k případnému uzavření takové smlouvy. Tento závěr však není ve věci relevantní, jelikož nárok žalobkyně uplatněný žalobou neshledal odvolací soud po právu z výše uvedených důvodu. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Důvodnost podaného dovolání zakládá na § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dle názoru dovolatelky dospěl odvolací soud k nesprávnému právnímu závěru ohledně uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, který vycházel z toho, že ve smlouvě o smlouvě budoucí nebyla uvedena jedna z podstatných náležitostí smlouvy, tedy doba, kdy má být případná budoucí smlouva uzavřena. Dovolatelka je toho názoru, že z dopisu ze dne 19. 11. 2004 od Ústeckého kraje a z osvědčení ze dne 30.11.2004 vyplývá, že smlouva měla být uzavřena nejpozději do 1.5.2005, když od 1.5.2005 měla být zajištěna dopravní obslužnost pro následující pětileté období. Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud měl věc posuzovat i podle ustanovení obchodního zákoníku o veřejné obchodní soutěži. Dovolatelka nezpochybňuje, že sběr informací, který provedl tehdejší Krajský úřad Ústeckého kraje, byl adresován konkrétním subjektům. Dovolatelka je ovšem toho názoru, že Krajský úřad se rozhodl udělat jakési výběrové řízení, proto je nutné aplikovat nejbližší právní úpravu, která by mohla na výběrové řízení dopadat, tedy ustanovení o veřejné obchodní soutěži. Z důvodu analogické aplikace ustanovení o veřejné obchodní soutěži se dovolatelka domnívá, že žalovaný měl povinnost přijmout návrh právního předchůdce žalobkyně, který byl žalovanému doručen dne 20.4.2005. Dovolatel