Celní zákon

(1) Nepovolily-li celní orgány dlužníkovi některý ze způsobů ulehčení platby cla uvedených v § 228 až 233, je clo splatné ve lhůtě 10 dní ode dne, kdy celní orgány sdělily jeho výši dlužníkovi. V případě souhrnného zápisu v účetních dokladech, za podmínek stanovených v § 221 odst. 1 věta druhá, musí být lhůta splatnosti stanovena tak, aby nebyla dlužníkovi poskytnuta lhůta delší, než kdyby mu byl povolen odklad platby. Lhůta se automaticky prodlužuje v případech, kdy dlužník nemohl ve stanovené lhůtě clo zaplatit, protože mu byla částka cla sdělena příliš pozdě.

(2) Povolily-li celní orgány dlužníkovi některý ze způsobů ulehčení platby cla uvedených v § 228 až 233, je clo splatné ve lhůtě stanovené pro tyto způsoby ulehčení platby cla.

(1) Clo lze platit

a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet celních orgánů,

b) v hotovosti

1. poštovní poukázkou na příslušný účet celních orgánů,

2. osobám pověřeným celními orgány výhradně přijímat od dlužníků platby cla v hotovosti; na přijatou platbu jsou celní orgány povinny vydat potvrzení,

3. výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak,

c) přeplatkem na jiném cle.

(2) Ministerstvo po dohodě s federálním ministerstvem spojů stanoví vyhláškou případy a způsob, kdy vyměřené clo může vybírat pošta.

Za podmínek stanovených v § 229 až 231 mohou celní orgány na žádost povolit dlužníkovi odklad úhrady cla.

Celní orgány odklad úhrady cla povolí, zajistí-li žadatel celní dluh.

Celní orgány mohou povolit odklad úhrady cla

a) odděleně, u jednotlivě zapsaných částek cla do účetních dokladů v souladu s § 221 odst. 1 věta první, nebo

b) souhrnně, u všech částek cla zapsaných do účetních dokladů v souladu s § 221 odst. 1 věta první, ve lhůtě stanovené celním úřadem, která nesmí přesáhnout 31 dnů, nebo

c) souhrnně, u všech částek, tvořících jednotlivý zápis, zapsaných do účetních dokladů v souladu s § 221 odst. 1 věta druhá.

(1) Lhůta pro odklad úhrady cla může činit nejvíce 30 dnů a stanoví se takto,

a) byla-li úhrada cla odložena podle § 230 písm. a), počíná lhůta běžet ode dne následujícího po dni, kdy byla částka cla zapsána do účetních dokladů; postupuje-li se podle § 222, lhůta 30 dnů se sníží o počet dnů odpovídající počtu dnů nad dva dny, které jsou potřebné k zápisu do účetních dokladů,

b) byla-li úhrada cla odložena podle § 230 písm. b), počíná lhůta běžet ode dne následujícího po dni, kdy uplynula souhrnná lhůta. Tato lhůta se sníží o počet dnů odpovídající polovině souhrnné lhůty,

c) byla-li úhrada cla odložena podle § 230 písm. c), počíná lhůta běžet ode dne, kdy uplynula lhůta, během které bylo předmětné zboží propuštěno. Tato lhůta se sníží o počet dnů odpovídající polovině počtu dnů příslušné lhůty.

(2) Je-li počet dnů uvedených v odstavci 1 písm. b) a c) liché číslo, rovná se počet dnů, které se odečtou od lhůty 30 dnů, polovině nejbližšího nižšího sudého čísla.

(3) Jsou-li lhůty uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) stanoveny na kalendářní týdny nebo kalendářní měsíc, musí být clo, jehož úhrada byla odložena, zaplaceno

a) v pátek čtvrtého kalendářního týdne následujícího po týdnu, v němž bylo odložení úhrady cla povoleno, je-li lhůta stanovena na týdny,

b) šestnáctý den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odložení úhrady cla povoleno, je-li lhůta stanovena na měsíc.

(1) Nedoplní-li deklarant ve lhůtě stanovené celními orgány celní prohlášení o předepsané údaje nebo nepředloží doklady nutné pro celní řízení, celní orgány nepovolí odklad úhrady cla, které je zapsáno v účetních dokladech v souladu s ustanovením tohoto zákona, vztahujícím se na přijetí neúplných celních prohlášení.

(2) Odklad úhrady cla však celní orgány mohou povolit i v případech uvedených v odstavci 1, jestliže částka cla, která má být vybrána, je zapsána do účetních dokladů před uplynutím lhůty 30 dnů, která počíná běžet ode dne, kdy původní částka cla byla zapsána do účetních dokladů, anebo jestliže nebyla zapsána do účetních dokladů, ode dne, kdy bylo přijato celní prohlášení vztahující se na předmětné zboží. Lhůta pro odložení úhrady cla však nesmí v těchto případech přesáhnout lhůtu, která by byla stanovena podle § 231, kdyby částka dlužného cla byla zapsána v účetních dokladech v době, kdy bylo podáno celní prohlášení na předmětné zboží.

(1) Na žádost mohou celní orgány povolit dlužníkovi posečkání cla nebo jeho zaplacení ve splátkách, bylo-li by neprodlené zaplacení spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možné vybrat celý nedoplatek cla od dlužníka najednou, ne však na dobu delší, než je lhůta, v níž se promlčuje právo vymáhat nedoplatek cla.

(2) Povolí-li celní orgány posečkání cla nebo zaplacení cla ve splátkách, musí být celní dluh zajištěn. Zajištění však nebude požadováno, jestliže by to, vzhledem k situaci dlužníka, bylo pro něho spojeno s vážnou újmou.

(3) Za dobu posečkání cla zaplatí dlužník úrok z odložené částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby Státní banky československé platné první den kalendářního čtvrtletí. Celní orgány úrok předepíšou za celou dobu posečkání a o výši úroku dlužníka vyrozumí. Tento úrok je splatný do osmi dnů ode dne doručení platebního výměru.

(4) Celní orgány nemusí vyžadovat úrok, jestliže by jeho zaplacení, vzhledem k situaci dlužníka, bylo pro něho spojeno s vážnou újmou.

Dlužník může částku dlužného cla zaplatit zcela nebo částečně i před uplynutím stanovené lhůty.

Třetí osoba může zcela nebo zčásti zaplatit clo namísto dlužníka.

(1) Za den platby se považuje

a) u bezhotovostních převodů z účtů u banky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu dlužníka,

b) u plateb v hotovosti den, kdy banka, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala.

(2) Banky a pošty jsou povinny převést platby na příslušné účty celních orgánů vždy nejpozději následující pracovní den poté, kdy platba z účtu dlužníka byla uskutečněna nebo kdy byla ve prospěch učtu celních orgánů v hotovosti přijata. Pokud je účet celních orgánů veden u jiné banka než účet dlužníka, z něhož je platba prováděna, je povinna banka, která platbu uskutečňuje, převést uhrazovanou částku té bance, u které je veden účet celních orgánů, ve stejné lhůtě jako v předchozí větě. Stejným způsobem se postupuje u plateb přijímaných ve prospěch účtu celních orgánů v hotovosti. Banka, u které jsou vedeny účty celních orgánů, připíše v jeho prospěch takto převedené platby nejdéle následující pracovní den poté, co k těmto peněžním prostředkům získala dispoziční právo. Současně jsou banky a pošty povinny sdělit celním orgánům den, kdy došlo k odepsání platby z účtu dlužníka. V případě nedodržení těchto lhůt jsou povinny uhradit celním orgánům úrok ve výši běžné diskontní sazby Státní banky československé z částky včas nepřevedené.

(3) Pokud dá dlužník příkaz k úhradě cla a banka příkaz neprovede v den uvedený v příkazu z jiných důvodů než z nedostatku finančních prostředků na účtu dlužníka, ručí dlužníku banka. Úhrada cla má přednost před jinými úhradami.

(4) O dodržení postupů bank a pošt uvedených v odstavcích 2 a 3 jsou oprávněny se přesvědčovat místním šetřením celní orgány, v jejichž prospěch byla platba uskutečněna, nebo celní orgán jimi dožádaný.

(1) Nebylo-li clo zaplaceno ve stanovené lhůtě,

a) jsou celní orgány oprávněny použít podle své volby všech stanovených prostředků, včetně exekuce, aby zajistily příslušnou platbu cla,

b) bude z nezaplacené částky cla vyměřen úrok z prodlení, který je příslušenstvím cla. Úrok z prodlení nesmí být nižší než úrok uvedený v § 233 odst. 3.

(2) Celní orgány mohou od vybrání úroku z prodlení upustit, jestliže

a) by vybrání úroku, vzhledem k situaci dlužníka, bylo pro dlužníka spojeno s vážnou újmou, nebo

b) jeho výše nepřesáhne částku 100 Kčs, nebo

c) je clo zaplaceno do pěti dnů po uplynutí lhůty splatnosti.

(3) Celní orgány mohou odepsat nedoplatek na cle z vlastního podnětu, je-li zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje nedoplatek, který byl bezvýsledně vymáhán na dlužníkovi i jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání zřejmě k výsledku, nebo je pravděpodobné, že by výtěžek vymáhání přesáhl náklady na jeho vymáhání. Stejně se postupuje, není-li sice nedoplatek na cle nedobytný, avšak jeho vymáhání je spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi.

(1) Právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným.

(2) Je-li proveden úkon směřující k vybrání nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl dlužník o tomto úkonu zpraven; nedoplatky cla lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným.

(3) K promlčení se přihlédne pouze tehdy, je-li to dlužníkem namítáno a jen v rozsahu uplatňované námitky.

(4) Je-li nedoplatek cla zajištěn na movitých věcech, nemůže se zástavní právo promlčet, má-li věřitel zástavu v držení.

(5) Je-li nedoplatek cla zajištěn zástavním právem na nemovitostech zápisem v příslušné evidenci, nelze do třiceti let po tomto zápisu proti uplatnění zajištěného práva namítat promlčení nedoplatku.

(6) Úkonem k vymáhání nedoplatku cla je také písemná upomínka o zaplacení cla doručená dlužníkovi.

Celní dluh zaniká,

a) zaplacením cla,

b) prominutím cla,

c) u zboží navrženého do režimu zahrnujícího povinnost zaplatit clo

1. prohlášením celního prohlášení za neplatné

2. propadnutím zboží ve prospěch státu nebo jeho zabráním nebo zničením se souhlasem celních orgánů nebo jeho zničením nebo nenahraditelnou ztrátou v důsledku jeho povahy nebo nehody nebo vyšší moci, anebo jestliže je deklarant v souladu s § 189 přenechal ve prospěch státu,

d) následným propadnutím zboží ve prospěch státu nebo jeho zabráním, jestliže celní dluh vznikl v souladu s § 195 a zboží bylo zajištěno při jeho nezákonném dovozu.

Ustanovení § 239 písm. a) až c) se vztahují přiměřeně i na zánik celního dluhu uvedeného v § 209. Tento dluh zanikne, jestliže byly zrušeny formality prováděné s ohledem na preferenční sazební opatření uvedená v § 209.

(1) Vrácením cla se rozumí vrácení již zaplaceného dovozního nebo vývozního cla.

(2) Prominutím cla se rozumí rozhodnutí o zániku celního dluhu nebo prohlášení jeho zápisu v účetních dokladech za neplatné, jestliže ještě nebylo clo zaplaceno.

(1) Celní orgány vrátí nebo prominou dovozní nebo vývozní clo, jestliže zjistí, že tato částka cla nebyla nebo není dlužna v souladu s celními předpisy anebo byla zapsána do účetních dokladů v rozporu s § 223 odst. 2.

(2) Celní orgány vrátí dovozní nebo vývozní clo, jestliže jim bude žádost podána ve lhůtě tří let ode dne, kdy byla částka cla dlužníkovi sdělena. Tuto lhůtu celní orgány prodlouží, jestliže z dlužníkem předložené evidence vyplývá, že dlužník nemohl žádost ve stanovené lhůtě podat z důvodu nehody nebo vyšší moci. Zjistí-li celní orgány skutečnosti uvedené v odstavci 1 samy, vrátí nebo prominou clo z vlastního podnětu.

Celní orgány vrátí nebo prominou dovozní nebo vývozní clo, jestliže platnost celního prohlášení byla zrušena v souladu s § 65 až 68, clo bylo zaplaceno a žádost o jeho vrácení byla podána příslušnou osobou ve lhůtě uvedené v § 67 a 68.

(1) Celní orgány vrátí nebo prominou dovozní nebo vývozní clo, jestliže zjistí, že částka cla zapsaná v účetních dokladech se vztahuje na zboží, které bylo dovozcem odmítnuto vzhledem k tomu, že bylo vadné nebo neodpovídalo podmínkám smlouvy, na jejímž základě bylo dovezeno. Za vadné zboží se považuje také zboží, které bylo poškozeno před jeho propuštěním.

(2) Celní orgány vrátí nebo prominou clo za podmínky, že

a) zboží nebylo používáno, s výjimkou počátečního použití nutného k zjištění vady nebo že neodpovídá smluvním podmínkám, a

b) zboží je vyvezeno zpět do zahraničí.

(3) Celní orgány na žádost oprávněné osoby povolí, aby bylo zboží namísto zpětného vývozu zničeno pod jejich přímým dohledem nebo za účelem jeho pozdějšího zpětného vývozu propuštěno do režimu tranzitu nebo režimu uskladnění v celním skladu, anebo umístěno do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu. Pro uvedené účely se toto zboží pokládá za zboží zahraniční.

(4) Celní orgány nevrátí nebo neprominou dovozní clo, jestliže předmětné zboží ještě před podáním celního prohlášení, bylo dočasně dovezeno ke zkouškám, s výjimkou případů, kdy skutečnost, že je zboží vadné nebo neodpovídá podmínkám smlouvy, nemohla být za normálních okolností zjištěna během těchto zkoušek.

(5) Celní orgány vrátí nebo prominou dovozní clo z důvodů uvedených v odstavci 1, bude-li jim žádost podána do dvanácti měsíců ode dne, kdy byla dlužníkovi částka cla sdělena. Ve výjimečných a odůvodněných případech mohou celní orgány tuto lhůtu prodloužit.

(1) Nelze-li příslušné osobě přičítat klamání nebo zřejmé zanedbání, mohou celní orgány dovozní nebo vývozní clo vrátit nebo prominout i z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 242 až 244, zejména tehdy, byla-li by zaplacením cla vážně ohrožena výživa dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných, nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku dlužníka.

(2) Celní orgány clo vrátí nebo prominou z důvodů uvedených v odstavci 1, bude-li jim žádost podána do dvanácti měsíců ode dne, kdy částka cla byla dlužníkovi sdělena.

Celní orgány dovozní nebo vývozní clo vrátí nebo prominou pouze tehdy, je-li částka cla, která má být vrácena nebo prominuta vyšší než 100 Kčs a byla-li žádost o vrácení nebo prominutí cla podána v souladu s § 242 až 244. Celní orgány moho z důvodů hodných zřetele vrátit nebo prominout i nižší částku.

(1) Vrátily-li celní orgány dovozní nebo vývozní clo nebo úrok z prodlení jimi předepsaný v době splatnosti cla, nejsou povinny platit úroky. Celní orgány však úrok zaplatí, jestliže

a) rozhodnutí o vrácení cla nerealizovaly do jednoho měsíce ode dne jeho vydání,

b) rozhodnutí, jímž se nepovoluje vrácení cla, bylo po podání odvolání prohlášeno za neplatné. Úrok bude zaplacen ode dne, kdy bylo odvolání podáno.

(2) Úroková sazba se rovná výši 140 % diskontní úrokové sazby Státní banky československé platné první den kalendářního čtvrtletí.

Celní dluh nezanikl a zápis v účetních dokladech je platný i nadále, jestliže byl celní dluh prominut omylem nebo příslušná částka byla omylem vrácena.

Celní předpisy poruší ten, kdo

a) nezákonně doveze nebo vyveze zboží,

b) uvede nesprávné údaje o zboží podléhajícím celnímu dohledu,

c) způsobí, že mu bylo příslušným celním orgánem uděleno povolení na základě nepravých, pozměněných nebo padělaných dokladů nebo nesprávných nebo nepravdivých údajů,

d) způsobí, že mu bylo zboží propuštěno na základě nepravých, pozměněných nebo padělaných dokladů nebo nesprávných nebo nepravdivých údajů,

e) nedodrží podmínky stanovené pro zboží propuštěné do režimu s podmíněným osvobozením, zboží dočasně uskladněné, zboží, které bylo osvobozeno od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití nebo umístěné ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu,

f) padělá doklady o dováženém a vyváženém zboží nebo zboží v tranzitu,

g) přechovává zboží uniklé celnímu dohledu,

h) poruší celní závěry,

i) neuposlechne výzvy celního orgánu nebo celníka nebo jinak jim brání při výkonu jejich činnosti.

(1) Celním přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti způsobem uvedeným v § 249, nejde-li o trestný čin.

(2) K odpovědnosti za celní přestupek postačí zavinění z nedbalosti.

(3) Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých osobních poměrů povinen.

(1) Za celní přestupek lze uložit tyto sankce

a) napomenutí,

b) pokutu ve výši uvedené v odstavci 2,

c) propadnutí zboží.

(2) Za celní přestupek uvedený v § 249 písm. a) až e) lze uložit pokutu do 50 000 Kčs a za celní přestupek podle § 249 písm. f) až i) pokutu do 10 000 Kčs.

(3) V blokovém řízení lze uložit pokutu do 5000 Kčs.

Pokuta uložená za celní přestupek je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.

(1) Celní přestupky projednávají celní orgány, v jejichž obvodu byl celní přestupek zjištěn, i když byl spáchán v obvodu jiného celního orgánu.

(2) Celní orgán příslušný k projednání celního přestupku podle odstavce 1 může postoupit věc k projednání celnímu orgánu, v jehož obvodu osoba, která se celního přestupku dopustila, bydlí nebo pracuje.

(1) Celního deliktu se dopustí právnická osoba, která porušila nebo ohrozila zájem společnosti způsobem uvedeným v § 249.

(2) Pro účely uvedené v ustanoveních této hlavy se za právnickou osobu považuje i fyzická osoba - podnikatel.

(1) Za celní delikt lze uložit tyto sankce

a) pokutu ve výši uvedené v odstavci 2,

b) propadnutí zboží.

(2) Za porušení celních předpisů uvedených v § 249 písm. a) až e) lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kčs a za porušení celních předpisů uvedených v § 249 písm. f) až i) pokutu až do výše 50 000 Kčs.

(3) Sankci propadnutí zboží lze uložit samostatně nebo společně se sankcí pokuty.

(1) Propadnutí zboží lze vyslovit, jestliže zboží náleží právnické osobě, která se dopustila celního deliktu, a zboží

a) bylo ke spáchání celního deliktu užito nebo určeno, anebo

b) bylo celním deliktem získáno nebo bylo nabyto za zboží celním deliktem získané.

(2) Propadnutí zboží nelze vyslovit, je-li hodnota zboží v nápadném nepoměru k povaze celního deliktu.

(3) Vlastníkem propadlého zboží se stává stát.

Pokutu podle § 255 nebo propadnutí zboží podle § 256 lze právnické osobě uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se celní orgány dozvěděly o tom, že tato osoby porušila nebo nesplnila povinnost, uloženou celními předpisy, nejpozději však do šesti let ode dne, kdy k tomuto porušení nebo nesplnění povinnosti došlo.

Pokuta uložená za celní delikt je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.

(1) Nebyla-li za celní delikt uložena sankce propadnutí zboží uvedeného v § 256 odst. 1 písm. a) nebo b), lze rozhodnout, že se takové zboží zabírá, jestliže nenáleží pachateli celního deliktu a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem.

(2) O zabrání zboží nelze rozhodnout, jestliže od spáchání celního deliktu uplynulo šest let. Ustanovení § 256 odst. 2 platí obdobně.

(3) Vlastníkem zabraného zboží se stává stát.

(1) Celní delikty projednají celní orgány, v jejichž obvodu má příslušná osoba sídlo nebo bydliště.

(2) Nemá-li tato osoba sídlo nebo bydliště v tuzemsku, projedná celní delikt celní orgán, v jehož obvodu byl celní delikt spáchán, nebo celní orgán, v jehož obvodu byl celní delikt zjištěn.

(1) K zajištění cla a jeho příslušenství, daní a poplatků vybíraných při dovozu a pokuty vzniká podle tohoto zákona celní zástavní právo k věcem, popřípadě pohledávkám dlužníka nebo ručitele. Rozhodnutí celních orgánů o tom, na které věci, popřípadě pohledávky dlužníka nebo ručitele se celní zástavní právo vztahuje, se doručí dlužníku nebo ručiteli, který se proti němu může odvolat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení. Toto odvolání nemá odkladný účinek.

(2) Rozhodnutí musí obsahovat druh pohledávky, její výši a předmět celního zástavního práva.

(3) Rozhodnutí o zřízení celního zástavního práva se s vyznačením jeho právní moci a vykonatelnosti zašle podle povahy věci buď k záznamu celního zástavního práva v příslušné evidenci, nebo držiteli zástavy, popřípadě poddlužníkovi.

(1) Nejsou-li clo a jeho příslušenství, daně a poplatky vybírané při dovozu, náklady řízení, skladné a pokuty uložené podle celních předpisů uhrazeny v zákonné lhůtě, vyzvou celní orgány dlužníka, aby tento nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek.

(2) Vymáhání lze zahájit i bez výzvy, pokud hrozí nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně.

(3) Vymáhání provádějí celní orgány exekucí. O provedení exekuce mohou celní orgány požádat též soud.

(4) Exekuční titul pro exekuci je vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění.

(5) Exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na

a) přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníků na účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky,

b) srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod.,

c) prodej movitých věcí,

d) prodej nemovitostí.

(6) Pro výkon exekuce se použije přiměřeně občanského soudního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(7) Exekuční příkaz se doručuje dlužníkovi nebo ručiteli a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti. Všechny tyto osoby mohou proti němu podat do patnácti dnů námitky. O námitkách rozhodne celní orgán, který exekuci nařídil. Pokud byla zahájena exekuce podle odstavce 2, je proti exekučnímu příkazu připuštěno odvolání, stejně jako u výzvy podle odstavce 1.

(8) Výkon rozhodnutí může být odložen, žádá-li dlužník nebo ručitel o splátky, o posečkání nebo o prominutí cla, a i bez žádosti, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí. Bude-li povolen odklad, již provedené úkony zůstanou zachovány.

(9) Prokáže-li se v průběhu dalšího vymáhání, že bylo vymáháno neoprávněně, náleží dlužníkovi nebo ručiteli za takto neoprávněně vymožené částky náhrada v dvojnásobné výši úroku uvedeného v § 233 odst. 3. Pokud ještě exekuce trvá, zruší ji celní úřad z úřední povinnosti. Je-li skutečná škoda způsobená neoprávněným vymáháním vyšší než zákonem přiznaná náhrada, uhrazuje se tato škoda místo náhrady.

(1) Exekuční náklady hradí dlužník, pokud exekuce nebyla provedena neoprávněně.

(2) Náhrada exekučních nákladů záleží jednak v náhradě nákladů za výkon zabavení a za výkon prodeje, jednak v náhradě hotových výdajů celních orgánů.

(3) Náhrada nákladů za výkon zabavení činí 2 % vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200 Kčs. Bylo-li pro týž nedoplatek vykonáno zabavení několika samostatnými úkony, nebo bylo-li zabavení opakováno, náhrada nákladů za výkon zabavení téhož nedoplatku se počítá jenom jednou.

(4) Náhrada nákladů za výkon prodeje činí 2 % vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200 Kčs.

(5) Náhrada exekučních nákladů podle odstavců 3 a 4 se počítá z částky zaokrouhlené na celé stokoruny nahoru.

(6) Dlužník je povinen k úhradě exekučních nákladů z výkonu zabavení podle odstavce 3 vždy, jakmile k výkonu exekuce pověřený pracovník celního úřadu nebo soudu oznámil dlužníku nebo jeho zástupci příčinu svého příchodu a sepsal úvodní větu zájemního protokolu nebo jakmile byl odeslán exekuční příkaz.

(7) U exekučních nákladů za výkon prodeje podle odstavce 4 je dlužník povinen k jejich úhradě vždy, jakmile došlo k zahájení dražby a byla sepsána úvodní věta dražebního protokolu.

(8) Náhradu hotových výdajů hradí dlužník, i když k výkonu prodeje nedošlo.

(9) Náhradu hotových výdajů hradí dlužník ve skutečné výši do 30 dnů ode dne, kdy mu jejich výše byla sdělena. Proti tomuto rozhodnutí lze podat námitku podle § 264.

(10) Týká-li se výkon zabavení nebo výkon prodeje více dlužníků nebo je uskutečňován společně a hotové výdaje se těchto případů týkají, rozvrhuje se jejich výše podle poměru jednotlivých nedoplatků.

(11) Náhrada exekučních nákladů podle odstavců 3 a 4 se vymáhá současně s nedoplatkem, pro který se exekuce provádí.

(1) Dlužník nebo ručitel může uplatnit námitku proti jakémukoliv úkonu celních orgánů v souvislosti s řízením vymáhacím nebo zajišťovacím.

(2) Námitka musí být podána písemně nebo ústně do protokolu ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy se o úkonu dověděl, a to u celního orgánu, který úkon provedl. Celní orgán posoudí námitky, rozhodne o nich a toto rozhodnutí odůvodní.

(3) Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Podaná námitka nemá odkladný účinek pro samotné řízení.

(1) Celní orgány mohou k projednání nezákonného dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží zajistit zboží, o kterém lze důvodně předpokládat, že

a) bylo ke spáchání celního přestupku užito nebo určeno, anebo bylo celním přestupkem získano nebo bylo nabyto za zboží celním přestupkem získané, nebo

b) bylo ke spáchání celního deliktu užito nebo určeno, anebo bylo celním deliktem získáno nebo bylo nabyto za zboží celním deliktem získané.

(2) Celní orgány mohou zajistit zboží podle odstavce 1 bez ohledu na práva třetích osob.