Zákon o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi

Způsobila-li škodu také organizace poškozená, zejména tím, že se nepřičinila o zmenšení nebo odvrácení škody, nese škodu poměrně.

Organizace, jež užije jiných organizací nebo osob ke splnění svých úkolů, odpovídá za škodu, kterou tyto organizace nebo osoby při tom způsobily (§ 27 odst. 1) třetí organizaci, pokud nedokáže, že škodu nezavinily. Proti jiným organizacím a osobám, za něž takto odpovídá, má právo na náhradu.

Škoda se nahrazuje uvedením v předešlý stav, a pokud to není dobře možné, v penězích.

Nahrazuje se to, oč se majetek poškozené organizace škodnou událostí zmenšil. To, čeho by byla poškozená organizace při pravidelném běhu věcí dosáhla, kdyby nebyla nastala škodná událost, se nahrazuje, jen byla-li škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, a mimoto v případech, kde je tak stanoveno právním předpisem.

(1) Nelze-li přesně nebo bez neúměrných obtíží zjistit výši škody, stanoví ji arbitráž volnou úvahou.

(2) Na náhradu škody se započítávají majetkové sankce, úroky z prodlení, popřípadě poplatky z prodlení, na něž vzniklo poškozené organizaci právo následkem nesplnění povinnosti, jejímž porušením byla způsobena škoda.

(3) Odůvodňuje-li to povaha nebo míra zavinění, význam škody a její náhrady nebo jiné okolnosti hodné zvláštního zřetele, může arbitráž náhradu škody přiměřeně snížit.

(1) Organizace, která přijala plnění, pro něž není právem uznaný důvod, je povinna vydat je organizaci, která plnění poskytla. Zejména je povinna vydat plnění, které jí jiná organizace poskytla jen v omylu, že je k němu povinna, nebo jen za předpokladu, že jí v budoucnu taková povinnost vznikne, což se však nestalo, anebo plnění, pro které po jeho poskytnutí odpadl právem uznaný důvod.

(2) Bylo-li plněno na základě hospodářské smlouvy, která byla neplatná, nebo zanikl-li právní poměr jí založený, zejména proto, že jedna z organizací použila práva od smlouvy odstoupit, je každá z organizací povinna vydat vše, co jí bylo plněno na základě takové smlouvy tak, aby žádná z organizací nezískávala nic na újmu druhé.

(1) Organizace zavázaná vydat plnění je povinna vrátit předmět plnění s příslušenstvím a přírůstkem a poskytnout přiměřenou náhradu za opotřebení. Není-li vrácení předmětu plnění dobře možné, zvláště byly-li provedeny práce nebo výkony, je organizace povinna nahradit cenu podle doby přijetí plnění. Organizace je dále povinna vydat, popřípadě nahradit užitky, které vytěžila nebo opomenula vytěžit, a to od doby, kdy mohla poznat bezdůvodnost plnění. Bylo-li předmětu plnění užíváno po době, kdy organizace mohla poznat bezdůvodnost plnění, je povinna poskytnout i přiměřenou náhradu za užívání. Peněžité plnění se vrací se zákonnými úroky z prodlení ode dne přijetí.

(2) Organizace povinná vydat plnění může požadovat náhradu nutných nákladů, které vynaložila, a to i tehdy, nahrazuje-li jen cenu. Právo na náhradu nákladů užitečných má, jen pokud je vynaložila předtím, než mohla poznat bezdůvodnost plnění. Nahrazuje-li organizace jen cenu, může si na ní započítat vynaložené náklady.

Organizace, které plněním povinností podle § 3 vznikly náklady, může požadovat jejich náhradu na organizaci, v jejíž prospěch jednala, a to i když tento prospěch nenastal nebo byl zmařen. Použila-li při tom své věci, může žádat též náhradu ceny, jakou měla věc v době použití, není-li možné vrácení věci.

Každá z organizací, kterým prospělo, že ve společné nouzi byla obětována věc, aby byla odvrácena větší škoda, je zavázána dát poměrnou náhradu organizaci, jíž věc patřila.

Organizace, jež měla po právu učinit náklad, který za ni učinila jiná organizace, je zavázána k náhradě.

Organizace, která plnila, odpovídá za to, že výrobky, práce nebo výkony byly splněny v množství, které uvedla, že v době plnění měly vlastnosti stanovené právními předpisy, smlouvou, rozhodnutím arbitráže, úředním opatřením, popřípadě vlastnosti, jaké obyčejně mívají, a že jsou bez právních vad.

Pokud z právního předpisu nebo z povahy věci neplyne něco jiného, je organizace, které se plní, povinna prověřit plnění, a zjistí-li vady, pořídit důkaz o stavu výrobků, prací nebo výkonů.

Vady, které je možno zjistit při stanoveném, popřípadě obvyklém způsobu prověřování, jsou vady zjevné. Ostatní vady jsou vady skryté.

(1) Organizace, které byly dodány vadné výrobky, práce nebo výkony, má právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou. Kromě toho má právo, pokud není v dalších ustanoveních stanoveno něco jiného, z důvodu odpovědnosti za vady,

a) je-li vada neodstranitelná, požadovat přiměřenou slevu nebo plnění dodatečně odmítnout a buď žádat nové bezvadné plnění, anebo v rozsahu odmítnutého plnění od smlouvy odstoupit s následky uvedenými v § 35 odst. 2,

b) je-li vada odstranitelná, požadovat bezplatné odstranění vady nebo náhradu nákladů na odstranění vady anebo přiměřenou slevu.

(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí přiměřeně i o vadách oprav provedených dodavatelem.

(3) Bylo-li plněno menší množství, než udala organizace, která plnila, má organizace, které bylo plněno, právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou; pokud jde o ostatní následky, posuzuje se tato nesrovnalost co do množství jako částečné nesplnění smlouvy.

(4) Práva z odpovědnosti za vady mohou být v prováděcích předpisech upravena odchylně od ustanovení tohoto zákona.

Organizace, která je povinna plnit, může dohodou o záruce převzít odpovědnost za to, že výrobky, práce nebo výkony budou mít určité vlastnosti i po stanovenou dobu od splnění. Prováděcí předpisy mohou stanovit, za jakých podmínek a v jakém rozsahu je organizace povinna poskytnout záruku.

Právo na náhradu škody, která vzešla z vady, má organizace, které bylo plněno, proti organizaci, která splnila, i když již zaniklo právo z odpovědnosti za vady. Plnění, na které měla organizace právo z důvodu odpovědnosti za vady, nemůže však požadovat jako náhradu škody ani z jiného právního důvodu; dohoda o záruce není tím však dotčena.

Organizace mohou měnit závazky smlouvou, pokud to nevylučuje právní předpis nebo povaha závazkového poměru; nedohodnou-li se, rozhoduje arbitráž. Jestliže se jedna z organizací domáhá změny závazku na podkladě plánovacího dokladu, je druhá organizace povinna na změnu přistoupit.

(1) Za podmínek uvedených v § 46 může oprávněná organizace smlouvou postoupit právo na plnění jiné organizaci. Odpovídá jí za to, že v době postupu právo trvalo.

(2) Dokud organizace, která má povinnost plnit, neví o postupu, může plnit organizaci původně oprávněné.

Organizace, která se dohodne s povinnou organizací, že přejímá její závazek, nastoupí na její místo, přivolí-li k tomu organizace oprávněná. Toto přivolení může být dáno buď povinné organizaci, nebo organizaci, která přejímá závazek.

Organizace, která se dohodne s povinnou organizací, že za ni opatří plnění, odpovídá jí za to, že nebude musit plnit. Oprávněné organizaci z toho přímé právo nevznikne.

Ustanovení §§ 25 a 26 platí obdobně i při změně závazku.

Nevyplývá-li z právního předpisu, z hospodářské smlouvy nebo z povahy plnění, že povinná organizace musí plnit sama, může k plnění užít i organizací jiných.

Je-li několik organizací společně zavázáno nebo oprávněno, vztahuje se závazek nebo právo každé z nich jen na tu část plnění, která na ni připadá podle právní skutečnosti, kterou byl právní poměr založen. Nejsou-li části plnění jednotlivých organizací určeny, jsou organizace zavázány nebo oprávněny k částem stejným. U společných závazků založených smlouvou musí však být ve smlouvě určeny podíly, anebo stanoveno, která z organizací a do jaké doby podíly určí; jinak je smlouva neplatná. Jestliže organizace, která je povinna podíly určit, tak neučiní, je zavázána nebo oprávněna sama.

Je-li možné závazek plnit několika způsoby, má právo volby organizace povinná, nebylo-li ujednáno něco jiného. Od vykonané volby nelze však ustoupit.

(1) Není-li v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, není oprávněná organizace povinna na plnění přijmout ani organizace, která má plnit, povinna poskytnout něco jiného, než na co zní závazek. Totéž platí obdobně o místě plnění.

(2) Oprávněná organizace nesmí odmítnout nabídnuté částečné plnění závazku, pokud to neodporuje dohodě nebo povaze závazku.

(1) Místem plnění je

a) u dodávky výrobků místo, kde se výrobky podávají k přepravě do místa určení prvému tuzemskému veřejnému dopravci, poště nebo k přepravě neveřejným dopravním prostředkem vyslaným odběratelem, anebo závod odběratele, přepravují-li se výrobky neveřejným dopravním prostředkem vyslaným dodavatelem,

b) u prací a výkonů ve mzdě, prováděných v závodě dodavatele, místa určená pod písm. a); u ostatních prací a výkonů místo, kde se práce nebo výkony provádějí.

(2) Jsou-li pro to důležité důvody, může výjimečně prováděcí předpis nebo právní úkon, zejména hospodářská smlouva, stanovit místo plnění jinak.

Čas, kdy musí být závazek splněn, určuje prováděcí předpis nebo právní úkon, zejména hospodářská smlouva. Není-li čas plnění takto určen, může oprávněná organizace požadovat splnění a povinná organizace plnit ihned.

Není-li v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, může povinná organizace splnit závazek před jeho dospělostí jen se souhlasem organizace oprávněné.

Zjistí-li povinná organizace, že nebude moci včas splnit závazek, musí to ihned oznámit organizaci oprávněné s odůvodněním a zároveň uvést, kdy závazek splní; tím však není dotčena odpovědnost za nesplnění závazku. To platí obdobně, zjistí-li oprávněná organizace, že nebude moci včas přijmout plnění.

Organizace, která je povinna plnit, je v prodlení, jestliže nesplnila v den plnění nebo, je-li určena lhůta plnění, ani v její poslední den. Není-li čas plnění určen, je v prodlení uplynutím dne, ke kterému má být podle výzvy oprávněné organizace plněno; nebyl-li takový den stanoven, je povinná organizace v prodlení uplynutím dne následujícího po doručení výzvy k plnění.

Organizace, která je v prodlení, je povinna zaplatit oprávněné organizaci majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou.

Zní-li závazek na peněžitou částku, je organizace, která je v prodlení, povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení, popřípadě poplatek z prodlení stanovený zvláštními předpisy. Úrok z prodlení a poplatek z prodlení se započítávají na náhradu škody. Z majetkových sankcí, z úroků a z poplatků z prodlení se zákonný úrok z prodlení neplatí.

(1) Je-li organizace v prodlení s plněním závazku z hospodářské smlouvy, může oprávněná organizace od smlouvy odstoupit, nesplnila-li povinná organizace závazek ani v přiměřené dodatečné lhůtě, kterou jí oprávněná organizace stanovila s upozorněním, že jinak od smlouvy odstoupí. Prováděcí předpisy mohou právo na odstoupení od smlouvy dále omezit nebo vyloučit.

(2) Mělo-li být podle výslovného ustanovení smlouvy plněno výhradně jen v určitý den nebo jen do určité lhůty, musí oprávněná organizace, chce-li trvat na splnění po uplynutí stanoveného času plnění, oznámit to ihned organizaci povinné; jestliže tak neučiní, nemůže již později trvat na splnění.

Oprávněná organizace je v prodlení, jestliže nepřijala plnění řádně nabídnuté nebo jestliže neposkytla v čase plnění spolupůsobení potřebné ke splnění závazku. V takových případech je oprávněná organizace povinna zaplatit majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou.

(1) Po dobu prodlení oprávněné organizace nenastane prodlení organizace povinné.

(2) Povinná organizace může na nebezpečí a náklad oprávněné organizace, která je v prodlení, výrobky, jež mají být podle smlouvy dodány, uskladnit a uskladněné výrobky vyfakturovat. Musí však oprávněnou organizaci vyrozumět a podle svých možností o uskladněné výrobky pečovat.

(3) Není-li dále stanoveno něco jiného, může povinná organizace při prodlení u jiného smluvního plnění než dodávky výrobků odstoupit od smlouvy s následky uvedenými v § 35 odst. 2, jestliže oprávněnou organizaci na to předem upozornila.

Další následky prodlení se stanoví v části druhé, popřípadě v prováděcích nebo zvláštních předpisech.

Plnění závazků, popřípadě jiných právních povinností, je zajišťováno majetkovými sankcemi (penále a pokuty). Pokud nejsou majetkové sankce stanoveny v právním předpise, jsou organizace povinny sjednat majetkové sankce za nesplnění podstatných smluvních povinností; to však neplatí u smluv kapacitních. Majetkové sankce stanovené v právním předpise mohou být v hospodářské smlouvě zvýšeny, a pokud to předpis dovoluje, i sníženy.

Do smluveného času plnění se pro účely majetkových sankcí nevčítá doba, po kterou byla povinná organizace v prodlení následkem okolností vzniklých u organizace oprávněné.

Nestanoví-li právní předpis něco jiného, nezaniká závazek zaplacením majetkové sankce.

Prominutí, snížení nebo započtení majetkových sankcí mezi organizacemi je neplatné, pokud není právním předpisem stanoveno něco jiného.