(1) Občan je povinen podle pokynů organizace osobně vykonávat v organizaci všechny činnosti v souladu s tímto zákonem, pokud pro něj nejsou nevhodné vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a fyzickým schopnostem.
(2) Občan může opustit obec, kde vykonává civilní službu, jen se souhlasem vedoucího organizace nebo jeho statutárního zástupce.
(3) Občan vykonávající civilní službu nesmí být výdělečně činný v pracovním nebo obdobném poměru.
(4) Duchovní církví a náboženských společností mají právo vykonávat pastorační činnost po splnění povinností stanovených v tomto zákoně.
(1) Na povinnosti občana vyplývající z výkonu činností podle § 6 odst. 1 se přiměřeně vztahují ustanovení zákoníku práce o základních povinnostech pracovníků.2)
(2) Při závažném nebo opětovném méně závažném porušení povinností vyplývajících pro občana z výkonu civilní služby může vedoucí organizace uložit občanovi kárné opatření spočívající v prodloužení doby trvání civilní služby až o sedm dní.
(3) Proti rozhodnutí vedoucího organizace o prodloužení civilní služby se může občan odvolat k národnímu výboru, který ho k výkonu služby přikázal, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí. Odvolání má odkladný účinek.
(4) Národní výbor, který občana k výkonu civilní služby přikázal, může na jeho žádost prominout povinnost vykonat prodlouženou dobu trvání civilní služby, o níž bylo rozhodnuto podle odstavce 2.
(1) Organizace, v níž se vykonává civilní služba, je povinna zajistit občanu tuto službu konajícímu bezplatné ubytování, poskytnout mu bezplatně pracovní oděv, stravu nejméně třikrát denně a služné ve výši odpovídající služnému vojína v základní službě. Organizace poskytne občanu též přiměřený příspěvek na ošacení.
(2) Pokud pracovníku organizace při výkonu práce náleží příplatky za práci v mimořádně ztížených a zdravotně vysoce rizikových pracovních podmínkách podle mzdových předpisů nebo pokud má nárok na dodatkovou dovolenou, je organizace povinna poskytnout tyto příplatky nebo dodatkovou dovolenou i občanu vykonávajícímu civilní službu ve stejných podmínkách.
(3) Pokud organizace nemůže zajistit bezplatné ubytování nebo stravování, hradí občanu, který u ní vykonává civilní službu, skutečné náklady vynaložené na jeho přiměřené ubytování nebo stravování anebo mu poskytne stanovenou paušální částku.
(1) Skutečný výkon činnosti v civilní službě nesmí překročit týdenní pracovní dobu stanovenou v pracovněprávních předpisech pro obdobnou práci; do skutečného výkonu činnosti se nezapočítává doba služební pohotovosti.
(2) Doba skutečného výkonu činnosti a doba nařízené služební pohotovosti tvoří služební směnu. Občan má nárok na nepřetržitý odpočinek mezi dvěma služebními směnami v rozsahu nejméně 8 hodin a jednou týdně na nepřetržitý odpočinek v rozsahu nejméně 24 hodin.
(3) Vedoucí organizace může nařídit občanu služební pohotovost; přitom musí být občanu zachována doba nepřetržitého odpočinku podle odstavce 2.
(1) Řádná dovolená se občanům v civilní službě poskytuje v rozsahu odpovídajícímu dovolené vojáka v základní službě.
(2) Dobu čerpání řádné dovolené určuje vedoucí organizace.
(3) Vedoucí organizace může občanu v civilní službě poskytnout zvláštní dovolenou z důvodů a v rozsahu, které odpovídají zvláštní dovolené poskytované vojákům v základní službě.
O odpovědnosti občana v civilní službě za škodu způsobenou organizaci a o odpovědnosti organizace za škodu způsobenou občanovi v civilní službě platí přiměřeně právní předpisy upravující odpovědnost za škodu mezi vojáky základní služby a vojenskou správou.