Zákon o placené dovolené na zotavenou

Byl-li zaměstnanec po nastoupení dovolené uznán práce neschopným pro nemoc nebo úraz, přerušuje se mu dovolená. Dovolená zaměstnankyně se přerušuje také nástupem na mateřskou dovolenou.

(1) Zaměstnanci přísluší po dobu dovolené náhrada mzdy (platu), které by dosáhl, kdyby pracoval, kromě náhrady hotových výloh. Náleží mu také veškeré naturální požitky.

(2) Náhrada mzdy a náhrada naturálních požitků za dobu dovolené jsou splatné v obvyklých výplatních dnech. Požádá-li však o to zaměstnanec, musí mu být tyto náhrady vyplaceny při nastoupení dovolené. Přitom se však daň ze mzdy sráží podle běžných výplatních období.

(1) Zruší-li předčasně pracovní poměr zaměstnanec bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatel z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou za běžný kalendářní rok u zaměstnavatele, u něhož došlo k předčasnému zrušení pracovního poměru.

(2) V ostatních případech skončení pracovního poměru přísluší zaměstnanci poměrná část dovolené; nejde-li však o zvýhodněnou změnu zaměstnání (§ 7), musí splnit podmínky pro vznik nároku na dovolenou. Zaměstnanci, který rozváže pracovní poměr z toho důvodu, že mu byl přiznán invalidní nebo starobní důchod, přísluší poměrná část dovolené, i když v kalendářním roce neodpracoval 75 dnů; totéž platí pro ženu, která rozváže pracovní poměr z důvodu těhotenství nebo nutné péče o dítě. Ustanovení § 8 o krácení dovolené zůstává nedotčeno.

(3) Dojde-li ke skončení pracovního poměru po vyčerpání dovolené nebo její části, je zaměstnavatel povinen požadovat od zaměstnance náhradu mzdy, kterou mu vyplatil za dovolenou nebo její část, na niž zaměstnanec ztratil nárok, popřípadě na niž mu nárok nevznikl, pokud nejde o zvýhodněnou změnu zaměstnání (§ 7). Zaměstnavatel je oprávněn srazit si příslušnou částku při výplatě zaměstnancovy mzdy.

(4) Za každý pracovní den, který zaměstnanec zameškal bez důležitých osobních překážek v práci po vyčerpání dovolené v kalendářním roce, je zaměstnavatel povinen požadovat od něho náhradu mzdy připadající na jeden, popřípadě dva dny poskytnuté dovolené (§ 8 odst. 2), nelze-li pro skončení pracovního poměru převést krácení dovolené na příští kalendářní rok. Zaměstnavatel je oprávněn srazit si příslušnou částku při výplatě zaměstnancovy mzdy.

(5) Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o tom, jaká doba mu byla započtena do doby rozhodné pro určení délky dovolené, kolik pracovních dnů si zaměstnanec ze své dovolené vyčerpal, popřípadě za kolik pracovních dnů dostal náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou a o kolik pracovních dnů mu byla dovolená zkrácena.

(1) Poskytování náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou je kromě případů uvedených v odstavcích 2 a 3 nepřípustné.

(2) Náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou nebo její část se vyplatí, jen když si zaměstnanec nemohl dovolenou nebo její část vyčerpat ani do 31. března příštího kalendářního roku z naléhavých provozních důvodů, pro překážky v práci, dále proto, že mu zaměstnavatel její nástup neurčil nebo proto, že mu zaměstnavatel nesprávně určil délku dovolené, ač zaměstnanec řádně prokázal nárok na její delší výměru.

(3) Náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou nebo její poměrnou část se také vyplatí, jestliže si zaměstnanec nemohl dovolenou nebo její poměrnou část vyčerpat pro skončení pracovního poměru.

(4) Učitelům a učitelkám mateřských škol přísluší náhrada mzdy nejvýše za čtyři kalendářní týdny nevyčerpané dovolené.

(5) Za dodatkovou dovolenou (§ 5 odst. 1 a § 6) nelze náhradu mzdy poskytnout; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.

(1) U zaměstnance, který byl 31. prosince 1959 v pracovním poměru, se považuje za dobu nepřetržitého zaměstnání u téhož zaměstnavatele doba, která mu byla nebo měla být k tomuto dni podle platných předpisů započtena pro prodloužení dovolené, jakož i doba úspěšně ukončeného studia, doba vědecké (umělecké) aspirantury a doba členství ve výrobním družstvu, pokud spadají do doby po 18. roce věku zaměstnance.

(2) Zaměstnanci, který ke dni 31. prosince 1959 nebyl z vážných důvodů v pracovním poměru, se započítá do doby nepřetržitého zaměstnání u zaměstnavatele, k němuž po 1. lednu 1960 poprvé vstoupil do pracovního poměru bez zbytečných průtahů po odpadnutí vážných důvodů, doba, která mu byla nebo měla být podle platných předpisů započtena pro prodloužení dovolené u posledního zaměstnavatele, jakož i doba úspěšně ukončeného studia, doba vědecké (umělecké) aspirantury a doba členství ve výrobním družstvu, pokud spadají do doby po 18. roce věku zaměstnance.

Ustanovení tohoto zákona platí i pro učně a domácké dělníky.

Ujednání odporující tomuto zákonu nebo předpisům podle něho vydaným jsou neplatná, i když byla uzavřena před jeho účinností.

Tento zákon se nevztahuje na příslušníky ozbrojených sil v činné službě ani na příslušníky bezpečnostních sborů ministerstva vnitra.

(1) Ústřední rada odborů se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vydala bližší předpisy, jimiž podrobněji upraví zejména

a) které změny zaměstnání se považují za změny z důvodu obecného zájmu nebo z jiných vážných důvodů,

b) které doby se posuzují pro účely tohoto zákona jako výkon práce, i když zaměstnanec nepracuje,

c) dovolenou sezónních a kampaňových zaměstnanců,

d) způsob výpočtu náhrady mzdy po dobu dovolené a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou,

e) jak se určuje poměrná část dovolené,

f) za jakých podmínek se pro prodloužení dovolené započítává doba studia,

g) krácení dovolené pro výkon trestu odnětí svobody.

(2) Ústřední rada odborů, popřípadě orgány jí zmocněné jsou oprávněny činit opatření k odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960; provedou jej všichni členové vlády.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dolanský v. r.

Kopecký v. r.

Barák v. r.

inž. Šimůnek v. r.

inž. Jankovcová v. r.

dr. Kyselý v. r.

Plojhar v. r.

dr. Šlechta v. r.

David v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Krosnář v. r.

generál armády Lomský v. r.

Machačová v. r.

dr. Nejedlý v. r.

Poláček v. r.

Štrougal v. r.

Uher v. r.

Beran v. r.

Jonáš v. r.

dr. Kahuda v. r.

Reitmajer v. r.

dr. Škoda v. r.

dr. Vlasák v. r.

Brabec v. r.

inž. Černý v. r.

dr. Neuman v. r.

Ouzký v. r.

Pospíšil v. r.

inž. Púčik v. r.