Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

Přizná-li orgán sociálního zabezpečení dávku důchodového pojištění, která vylučuje poskytování jiné dávky důchodového pojištění jím vyplácené, avšak přiznané jiným orgánem, rozhodne současně o odnětí této dávky. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu důchodu starobního, plného invalidního, částečného invalidního a důchodu vdovského, vdoveckého nebo sirotčího, vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí důchod starobní, plný invalidní, částečný invalidní. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu důchodu vdovského nebo vdoveckého a důchodu sirotčího, vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí důchod vdovský nebo vdovecký. Vyplácel-li sirotčí důchod spolu s vdovským důchodem orgán sociálního zabezpečení, který nebyl příslušný k rozhodování o jejich přiznání, ale který byl příslušný k výplatě důchodu starobního, plného invalidního, částečného invalidního vdovy, vyplácí sirotčí důchod nadále i po dalším sňatku vdovy; to platí obdobně při výplatě sirotčího důchodu spolu s vdoveckým důchodem.

(1) Dávky důchodového pojištění se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky, nestanoví-li se dále jinak. Zvýšení důchodu pro bezmocnost se vyplácí spolu s důchodem, k němuž náleží.

(2) Dávky důchodového pojištění mohou být vypláceny zálohou; zálohy se zúčtovávají za období nepřesahující 12 měsíců, nejde-li o zúčtování důchodu z ciziny. Dávky důchodového pojištění, jejichž výše nedosahuje 100 Kč měsíčně, mohou být vypláceny v delších než měsíčních lhůtách, nejdéle však za období nepřesahující šest měsíců, a jestliže by měly být poskytovány jako záloha, mohou se vyplácet až při nejbližším vyučtování.

(3) Dávky důchodového pojištění do ciziny se vyplácejí pozadu nejvýše v tříměsíčních lhůtách po předchozím zaslání potvrzení o žití oprávněného. Ustanovení odstavce 2 věty druhé platí zde obdobně.

Dávky důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc. Termín výplaty dávek stanoví v oborech své působnosti ministři obrany, vnitra a spravedlnosti.

(1) Zvláštním příjemcem dávky důchodového pojištění je

a) občan určený rozhodnutím obce podle § 10,

b) občan, kterému byl sirotčí důchod vyplácen do dne nabytí způsobilosti dítěte k právním úkonům, a to od tohoto dne.

(2) Občan uvedený v odstavci 1 písm. b) nebo oprávněný může kdykoliv po nabytí způsobilosti k právním úkonům požádat plátce dávky důchodového pojištění, aby dávka byla již vyplácena do rukou oprávněného; neučíní-li tak, vyplácí se dávka i nadále dosavadnímu příjemci.

(3) Obec ustanoví zvláštního příjemce s jeho souhlasem v případech, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je důchodce povinen vyživovat, anebo nemůže-li oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, výplatu přijímat. Souhlas oprávněného, popřípadě jeho zákonného zástupce, s ustanovením zvláštního příjemce se vyžaduje jen v případě, že oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, nemůže výplatu přijímat; to neplatí, pokud oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže podat vyjádření k ustanovení zvláštního příjemce.

(4) Zákonný zástupce a zvláštní příjemce jsou povinni dávku použít pouze ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Zvláštní příjemce ustanovený oprávněnému, který nemůže výplatu přijímat, používá dávku podle pokynů oprávněného.

(1) Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.

(2) Jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu,65) má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely.

(3) Nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil, nejpozději však uplynutím deseti let ode dne výplaty dávky. Lhůty uvedené v předchozí větě neplynou po dobu řízení o opravném prostředku, výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z důchodu nebo ze mzdy nebo placeny splátky na základě dohody o uznání dluhu.

(4) Občanu, který je povinen na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení vrátit dávku, může být přeplatek srážen z důchodu nebo ze mzdy, platu nebo jiného pracovního příjmu; přitom platí obdobně předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

(5) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro zvýšení důchodu pro bezmocnost.

Jestliže organizace nepodala hlášení nebo nepředložila záznam buď vůbec nebo stanoveným způsobem nebo včas anebo podané hlášení, předložený záznam nebo údaje potvrzené organizací byly nesprávné, a v důsledku toho byl důchod poskytnut neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky.

Jestliže organizace i příjemce důchodu způsobili, že důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, odpovídají orgánu sociálního zabezpečení za vrácení přeplatku na důchodu společně a nerozdílně. Organizace a příjemce důchodu se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemné vypořádání mezi organizací a příjemcem důchodu rozhodují soudy.66)

Orgány sociálního zabezpečení nemají nárok na náhradu nákladů vzniklých v řízení o dávkách důchodového pojištění včetně řízení před soudem.

(1) V případech, kdy je malou organizací fyzická osoba, která nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení řídí místem jejího podnikání.

(2) V případech, kdy osoba samostatně výdělečně činná nemá místo trvalého pobytu na území České republiky, se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení řídí místem výkonu samostatné výdělečné činnosti; je-li několik míst výkonu samostatné výdělečné činnosti, je místně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, v jejímž obvodu podle prohlášení osoby samostatně výdělečně činné převažuje výkon samostatné výdělečné činnosti.

(3) Nelze-li místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení určit podle tohoto zákona, stanoví Česká správa sociálního zabezpečení okresní správu sociálního zabezpečení, která bude plnit úkoly stanovené v § 6 odst. 4 písm. b) až v) nebo která bude příslušná podle § 20.

(1) Výplata starobního důchodu se zastaví, pokud výše předpokládaného hrubého výdělku nebo výše měsíčního vyměřovacího základu pro zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti dosáhne aspoň částky, při níž výplata tohoto důchodu podle zákona o důchodovém pojištění nenáleží.57)

(2) Pokud po zániku nároku na vdovský důchod v důsledku uzavření nového manželství byly vdově ještě vyplaceny některé splátky tohoto důchodu, zúčtují se tyto splátky s částkou, která vdově náleží podle § 50 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění.

Za den splnění oznamovací povinnosti se považuje den, ve kterém bylo podání předáno příslušnému orgánu sociálního zabezpečení nebo poštovní přepravě. To platí obdobně, podává-li se přihláška k účasti na důchodovém pojištění nebo odhláška z této účasti a přihláška k účasti na nemocenském pojištění nebo odhláška z této účasti, anebo má-li být jiný právní úkon učiněn ve lhůtě stanovené tímto zákonem.

Kdo se považuje za osobu samostatně výdělečně činnou, co se rozumí výkonem samostatné výdělečné činnosti a spoluprací při výkonu samostatné výdělečné činnosti, stanoví zákon o důchodovém pojištění.67)

(1) Osoby přizvané k jednání posudkových komisí ministerstva a lékařů okresních správ sociálního zabezpečení jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v souvislosti s tímto jednáním dozvěděly.

(2) Osobám uvedeným v odstavci 1, které poruší povinnost mlčenlivosti podle odstavce 1, lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. O pokutě rozhoduje orgán, u něhož se jednání konalo.

Zaměstnanci organizací jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění úkolů v oblasti sociálního zabezpečení nebo v souvislosti s nimi. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu. Povinnosti mlčenlivosti může zbavit ten, v jehož zájmu má tuto povinnost.

(1) Fyzické osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na řízení ve věcech nemocenského pojištění, důchodového pojištění a pojistného (část šestá), jsou povinny zachovávat mlčenlivost o tom, co se při takovém řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděli. Povinnosti mlčenlivosti je může zbavit ten, v jehož zájmu mají tuto povinnost.

(2) Fyzickým osobám uvedeným v odstavci 1, které nejsou účastníky řízení ani zaměstnanci orgánu sociálního zabezpečení a poruší povinnost mlčenlivosti podle odstavce 1, lze uložit pokutu až do výše 250 000 Kč. O pokutě rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, u něhož se toto řízení konalo.

Dávky nemocenského pojištění se vyplácejí podle příslušných dokladů. Doklady k výplatě dávek musí být podepsány pověřenými zaměstnanci organizace či okresní správy sociálního zabezpečení.

(1) Jestliže dluh na pojistném a penále ve svém úhrnu nepřesáhne částku 100 Kč

a) k 31. prosinci kalendářního roku, jde-li o organizaci nebo malou organizaci, nebo

b) ke dni podání přehledu o příjmech a výdajích podle zvláštního zákona,68) jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou,

odepíše se takový dluh k tíži příslušného orgánu sociálního zabezpečení.

(2) Jestliže při kontrole placení pojistného provedené příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení u organizace nebo malé organizace je zjištěn dluh na pojistném a penále nepřesahující ve svém úhrnu částku 100 Kč, dlužné pojistné a penále se nepředepíše.

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na poslední den v měsíci.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Okresní správy sociálního zabezpečení rozhodují o přerušení zaměstnání nebo pojištění z vážných důvodů a o skončení zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie ze zdravotních a jiných vážných důvodů pro posuzování důchodových nároků podle předpisů platných před 1. říjnem 1988.

Ustanovení tohoto zákona týkající se dávek důchodového pojištění platí přiměřeně pro zvýšení důchodu pro bezmocnost z důchodového pojištění.4)

Úkoly v důchodovém pojištění plní u interních vědeckých aspirantů69) orgány, které jinak obstarávají věci důchodového pojištění svých zaměstnanců a studentů; jde-li o interního vědeckého aspiranta vyslaného ke stipendijnímu pobytu v zahraničí, plní tyto úkoly Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

(1) Ministerstvo stanoví vyhláškou

a) po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví bližší podmínky posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení,

b) bližší úpravu postupu při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů ve věcech sociálního zabezpečení, státní sociální podpory a sociální péče.

(2) Ministerstvo může stanovit po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vyhláškou bližší podmínky provádění kontroly posuzování dočasné pracovní neschopnosti a kontroly dodržování léčebného režimu práce neschopnými občany.

Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 16/1959 Sb., zákona č. 58/1964 Sb., zákona č. 65/1965 Sb., zákona č. 87/1968 Sb., zákona č. 88/1968 Sb., zákonného opatření č. 8/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb., s působností pro Českou republiku se mění takto:

1. § 12 odst. 3, § 46 odst. 1, § 53, 57a, 57b a 58 se vypouštějí.

2. V § 15 odst. 5 se slova „posudkové komise sociálního zabezpečení“ nahrazují slovy „příslušného orgánu“.

Vyhláška č. 91/1958 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 191/1960 Sb., vyhlášky č. 6/1967 Sb., vyhlášky č. 178/1968 Sb., vyhlášky č. 123/1990 Sb. a vyhlášky č. 262/1990 Sb., se s působností pro Českou republiku mění a doplňuje takto:

1. § 1, 5, 6 a 11, § 12 odst. 1, 2, 3, 4, 6 a 7, § 13, 14, 15, 18, 24, § 25 odst. 1, 2, 3 věta druhá a odst. 4, § 26 odst. 1, 2, 3 a odst. 4 věta třetí, § 27 odst. 3 a 4, § 28 odst. 3 a 4, § 28a, 29, 30, 31, 32, 35 až 39, 43, 45 až 50, § 51 odst. 1 a 3, § 52 až 54 a 59 se vypouštějí.

2. V § 25 odst. 3 větě první se slova „předepíše mu příslušný orgán platebním výměrem4)“ nahrazují slovy „je povinen uhradit“.

Zákon č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění zákona č. 141/1965 Sb., zákona č. 116/1967 Sb., zákona č. 53/1968 Sb., zákona č. 89/1968 Sb., zákona č. 143/1968 Sb., zákona č. 207/1968 Sb., zákona č. 2/1969 Sb., zákona č. 125/1970 Sb., zákona č. 126/1970 Sb., zákona č. 133/1970 Sb., zákona č. 99/1972 Sb., zákona č. 121/1975 Sb., zákonného opatření č. 8/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 57/1984 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 103/1988 Sb., zákona č. 180/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb., se s působností pro Českou republiku mění takto:

1. § 91 odst. 2 věta druhá, § 113, 116, 117, § 118 odst. 1 a 2, § 121 až 123 se vypouštějí.

2. V § 8 odst. 4 se slova „okresní posudkové komise sociálního zabezpečení“ nahrazují slovy „příslušného orgánu“.

Vyhláška Ústřední rady odborů č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžních dávek v nemocenském pojištění, ve znění vyhlášky č. 178/1968 Sb., vyhlášky č. 113/1975 Sb., vyhlášky č. 165/1979 Sb., vyhlášky č. 79/1982 Sb., vyhlášky č. 154/1983 Sb., vyhlášky č. 80/1984 Sb., vyhlášky č. 134/1984 Sb., vyhlášky č. 239/1988 Sb. a vyhlášky č. 263/1990 Sb., se s působností pro Českou republiku mění takto:

1. § 36 odst. 1, § 37, 42, 46 a 54, § 60 odst. 1, § 63 odst. 2 věta druhá, § 72 odst. 2, § 75, 76, § 77 odst. 1 písm. a), b), c) a e) a odst. 2 a § 78 odst. 1 až 3 se vypouštějí.

2. V § 35 druhé větě se slova „rozhodne příslušný orgán nemocenského pojištění o“ nahrazují slovy „lze prodloužit“.

3. V § 35 třetí větě se slova „se podle zdravotních poměrů pracovníka rozhodne o případném dalším prodloužení“ nahrazují slovy „lze podle zdravotních poměrů pracovníka poskytování nemocenského případně dále prodloužit“.

4. V § 67 se ve větě druhé vypouští část věty za středníkem.

Zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona ČNR č. 125/1990 Sb., zákona ČNR č. 210/1990 Sb., zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákona ČNR č. 459/1990 Sb., zákona ČNR č. 9/1991 Sb. a zákona ČNR č. 144/1991 Sb., se mění takto:

1. § 1 odst. 1 písm. b), c) a e), § 1 odst. 3 písm. a), b) a d), § 2 odst. 1 písm. b) a c), § 2 odst. 2, 3 a 4, § 3, 4, 7, 8 a 9, § 52 odst. 1, § 54 odst. 1 písm. a), b) a c), § 54 odst. 3, § 56 odst. 1, 4 a 5, § 56a, § 57 odst. 1, § 58 písm. b), f), g) a h) se vypouštějí.

2. V § 53 písm. a) slova „dávky důchodového zabezpečení a“ se vypouštějí.

3. V § 54 odst. 5 se slova „a), c) a“ vypouštějí.

4. V § 55 se slova „nemocenského pojištění a“ vypouštějí.

5. V § 58 v předvětí se vypouštějí slova „v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány“.

Zrušují se s působností pro Českou republiku:

1. § 12 a 13 vyhlášky Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 141/1958 Ú.l., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení odsouzených, ve znění vyhlášky č. 102/1964 Sb., vyhlášky č. 143/1965 Sb., vyhlášky č. 95/1968 Sb., vyhlášky č. 155/1983 Sb. a vyhlášky č. 263/1990 Sb.

2. § 15 odst. 1, § 81, 82, 83 a 84, § 85 odst. 1, 2, 3 a odst. 4 věta první a druhá, § 86, 87 a 87a, § 88 odst. 2 věta druhá, § 90 a 91 vyhlášky Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 104/1964 Sb., kterou se provádí zákon o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění vyhlášky č. 142/1965 Sb., vyhlášky č. 117/1967 Sb., vyhlášky č. 92/1968 Sb., vyhlášky č. 180/1968 Sb., vyhlášky č. 76/1970 Sb., vyhlášky č. 128/1975 Sb., vyhlášky č. 54/1976 Sb., vyhlášky č. 164/1979 Sb., vyhlášky č. 80/1982 Sb., vyhlášky č. 153/1983 Sb., vyhlášky č. 74/1984 Sb., vyhlášky č. 133/1984 Sb., vyhlášky č. 58/1987 Sb., vyhlášky č. 150/1988 Sb., vyhlášky č. 237/1988 Sb. a vyhlášky č. 261/1990 Sb.

3. § 32 odst. 3 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění zákona č. 99/1972 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 57/1984 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 103/1988 Sb., zákona č. 180/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.

4. § 15 odst. 2 a § 16 vyhlášky Ústřední rady odborů č. 95/1968 Sb., o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění, ve znění vyhlášky č. 78/1984 Sb., vyhlášky č. 147/1988 Sb. a vyhlášky č. 263/1990 Sb.

5. § 5 a 6 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1968 Sb., o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti uchazečům o zaměstnání, ve znění vyhlášky č. 132/1984 Sb., vyhlášky č. 58/1987 Sb. a vyhlášky č. 20/1991 Sb.

6. § 4 odst. 2 a § 5 odst. 2 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí a Ústřední rady odborů č. 51/1973 Sb., o úpravě některých poměrů pěstounů vykonávajících pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních.

7. § 145b a 145c vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 81/1979 Sb., vyhlášky č. 108/1979 Sb., vyhlášky č. 164/1979 Sb., vyhlášky č. 15/1982 Sb., vyhlášky č. 78/1982 Sb., vyhlášky č. 141/1983 Sb., vyhlášky č. 144/1983 Sb., vyhlášky č. 73/1984 Sb., vyhlášky č. 131/1984 Sb., vyhlášky č. 57/1987 Sb. a vyhlášky č. 149/1988 Sb.

8. § 34, 55, 62, 67, 79, 93, 102 a 102d, § 102f odst. 4, § 105 odst. 3 vyhlášky Ústřední rady odborů č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění vyhlášky č. 155/1983 Sb., vyhlášky č. 79/1984 Sb., vyhlášky č. 135/1984 Sb., vyhlášky č. 59/1987 Sb., vyhlášky č. 148/1988 Sb., vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 263/1990 Sb., vyhlášky č. 501/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.

9. § 101 odst. 1 a 2, § 102 odst. 2, 5 a 6, § 103 odst. 2 věta druhá, § 107 odst. 2 věta první, § 108 odst. 3, § 109 odst. 2 věta první, § 111, 112, 113, 118, 119, 120, 121, § 122 odst. 2 písm. a) věta druhá a odst. 6, § 124, § 125 odst. 1 a 2, § 126, 137, § 142 odst. 2, 3, 4 písm. b) a c), odst. 5, § 143 odst. 2 a 3, § 144 odst. 1 a 3, § 145, § 145b odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 246/1991 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb., pokud upravují organizační uspořádání důchodového zabezpečení, nemocenského zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, řízení ve věcech důchodového zabezpečení (nemocenského zabezpečení osob samostatně výdělečně činných) prováděného orgány sociálního zabezpečení České republiky, jakož i postup těchto orgánů a organizací při provádění důchodového zabezpečení (nemocenského zabezpečení osob samostatně výdělečně činných).

10. § 4 odst. 3, § 5 odst. 4, § 10 odst. 1 věta první, odst. 2 a 4, § 23 odst. 2, § 34 odst. 2, § 56a odst. 3 věta první, § 58 odst. 3 věta druhá, odst. 4 a odst. 5 věta druhá, § 60, § 63 odst. 5 a 6, § 66 odst. 3, § 143, 144, 145 a 147, § 148 odst. 1, § 150, 151 a 152, § 153 odst. 3, 4, 6 až 9, § 154, 156, 157, 160, 161, 162, 163, 164, 165, 166, 172, 173 a 174 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 260/1990 Sb., vyhlášky č. 313/1990 Sb., vyhlášky č. 501/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., vyhlášky č. 20/1991 Sb., vyhlášky č. 182/1991 Sb., vyhlášky č. 183/1991 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb., pokud upravují organizační uspořádání důchodového zabezpečení, nemocenského zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, řízení ve věcech důchodového zabezpečení (nemocenského zabezpečení osob samostatně výdělečně činných) prováděného orgány sociálního zabezpečení České republiky, jakož i postup těchto orgánů a organizací při provádění důchodového zabezpečení (nemocenského zabezpečení osob samostatně výdělečně činných).

11. § 8, 9 a 10 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 463/1990 Sb., o poskytování lázeňské péče ve státních léčebných zařízeních.

12. § 1 odst. 5 a § 6 odst. 3 a 5 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení.

13. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 183/1991 Sb., o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity (částečné invalidity).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992.

* * *

Zákon České národní rady č. 590/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Zákon České národní rady č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Zákon č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. července 1993.

Zákon č. 307/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994.

Zákon č. 241/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1995.

Zákon č. 118/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o státní sociální podpoře, nabyl účinnosti dnem 1. října 1995, s výjimkou čl. I, čl. II bodů 2, 8 až 12, čl. III bodu 3, čl. IV bodů 1 a 2, čl. VI bodů 5, 7, 9, 10, 12 až 15, čl. VIII bodů 1, 2, 4, 6 až 9, 13 a 14, čl. IX bodů 1 a 4, čl. XI, čl. XIII bodů 2, 5, 6, 11, 17, 18, 21, 23, 26, 27, 30 až 32, čl. XVIII bodu 2, čl. XXV a čl. XXVI, které nabyly účinnosti dnem 1. ledna 1996.

Zákon č. 160/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996.

Uhde v. r.

1) Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 16/1959 Sb., zákona č. 58/1964 Sb., zákoníku práce č. 65/1965 Sb., zákona č. 87/1968 Sb., zákona č. 88/1968 Sb., zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.

Zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění zákona č. 99/1972 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 57/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 103/1988 Sb., zákona č. 180/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.

2) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

4) § 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

46) § 4 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě.

§ 4 nařízení vlády ČR č. 372/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnosti výkonu civilní služby, ve znění nařízení vlády č. 85/1993 Sb.

11) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

30) § 9 a 10 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

8) Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění zákona č. 58/1964 Sb., zákona č. 87/1968 Sb., zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 109/1984 Sb. a zákona č. 180/1990 Sb.

52) § 5 odst. 1 písm. r) a s), odst. 3 věta druhá a odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.

53) § 6 zákona č. 155/1995 Sb.

32) § 13 a 16 zákona ČNR č. 589/1992 Sb.

33) § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb. (úplné znění s působností pro Českou republiku č. 86/1992 Sb.).

45) Např. § 128 občanského soudního řádu a § 8 trestního řádu.

48) § 15 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb. a zákona č. 241/1994 Sb.

49) Zákon ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o rezortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.

50) § 3 odst. 3 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.

54) § 59 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

55) § 6 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 241/1994 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb.

56) § 11 odst. 3 písm. b) a § 16 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb.

57) § 37 odst. 1 písm. a) č. 1 a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.

§ 4 a § 6 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.

37) § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb.

38) § 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

39) § 15 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

40) § 15 odst. 2 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

41) § 10 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb.

58) § 145b odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

59) § 10 odst. 5 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb.

60) § 145b odst. 3 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

21) § 244 a násl. občanského soudního řádu.

22) § 53 zákona č. 71/1967 Sb.

61) § 246 a 250l občanského soudního řádu.

62) § 15 odst. 4 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

25) § 15 odst. 3 a 4 zákona č. 54/1956 Sb.

26) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.

42) § 14 odst. 4 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.

51) § 20a zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 241/1994 Sb.

64) § 20a zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 241/1994 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb.

34) § 274 občanského soudního řádu (úplné znění č. 501/1992 Sb.).

65) § 37 zákona č. 155/1995 Sb.

66) § 9 odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu.

67) § 9 zákona č. 155/1995 Sb.

68) § 15 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

69) § 102 zákona č. 155/1995 Sb.