87/1996 Sb. · 151 paragrafů
Postup při přechodu z pracovní neschopnosti do plné invalidity nebo částečné invalidity zahrnuje
a) posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti,
b) zastavení výplaty nemocenského,
c) rozhodování o plné invaliditě nebo částečné invaliditě, jde-li o přechod podle § 94 až 98.
Zaměstnanec, který je pro nemoc nebo úraz uznán dočasně neschopným k výkonu svého dosavadního zaměstnání (dále jen „zaměstnanec neschopný práce“), může být uznán plně invalidním nebo částečně invalidním
a) v řízení na základě jeho žádosti o plný invalidní nebo částečný invalidní důchod, nebo
b) v řízení podle § 94 až 98.
(1) Požádal-li zaměstnanec neschopný práce o plný invalidní nebo částečný invalidní důchod dříve, než došlo k zahájení řízení podle § 94, a některý z těchto důchodů mu byl přiznán, zastaví se mu výplata nemocenského ode dne, k němuž byl stanoven počátek výplaty přiznaného důchodu, pokud podpůrčí doba plynoucí podle předpisů o nemocenském pojištění neskončila již dříve.
(2) Rozhodnutí o přiznání plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu doručí Česká správa sociálního zabezpečení zaměstnanci neschopnému práce a okresní správě sociálního zabezpečení, jejímž prostřednictvím byla žádost o plný invalidní nebo částečný invalidní důchod předána České správě sociálního zabezpečení. Organizaci, popřípadě jinému plátci nemocenského, oznámí Česká správa sociálního zabezpečení den, od něhož byl tento důchod přiznán.
(1) Jestliže zaměstnanec neschopný práce po dobu aspoň šesti měsíců, včetně zápočtu předchozích pracovních neschopností, které se započítávají do podpůrčí doby pro účely nemocenského pojištění,62) jemuž náleží nemocenské, nepožádal o plný invalidní nebo částečný invalidní důchod, anebo sice o některý z těchto důchodů požádal, ale takový důchod mu nebyl přiznán z jiných důvodů než proto, že zaměstnanec není ani plně invalidní ani částečně invalidní, zahájí v případě zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu okresní správa sociálního zabezpečení řízení o uznání plné invalidity nebo částečné invalidity.
(2) Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí místem trvalého pobytu zaměstnance neschopného práce, pokud se dále nestanoví jinak.
(3) Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí
a) zrušeno
b) sídlem věznice, pokud jde o občana v době výkonu trestu odnětí svobody, případně vazby.62)
Lékař okresní správy sociálního zabezpečení posoudí, je-li zaměstnanec neschopný práce plně invalidní, částečně invalidní nebo není-li ani plně invalidní ani částečně invalidní. Na podkladě posudku podle věty první vydá okresní správa sociálního zabezpečení rozhodnutí. Toto rozhodnutí doručí zaměstnanci neschopnému práce a jeho ošetřujícímu lékaři. Výsledek řízení podle věty první oznámí okresní správa sociálního zabezpečení organizaci, popřípadě jinému plátci nemocenského.
(1) Podá-li zaměstnanec neschopný práce odvolání proti rozhodnutí podle § 95, orgán, který o odvolání rozhodl, doručí své rozhodnutí zaměstnanci neschopnému práce a jeho ošetřujícímu lékaři. Výsledek řízení oznámí organizaci, popřípadě jinému plátci nemocenského.
(2) Odvolání proti rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení, kterým se zaměstnanec neschopný práce domáhá jiného stupně invalidity nebo kterým se domáhá stejného stupně invalidity, ale z jiného důvodu, nemá odkladný účinek pro rozhodování o další výplatě nemocenského.
Rozhodnutí podle § 95 a § 96 odst. 1, kterými byla zjištěna plná invalidita nebo částečná invalidita zaměstnance neschopného práce, jsou podkladem pro rozhodování o výplatě nemocenského a pro rozhodování o další výplatě nemocenského a pro rozhodování o přiznání plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu.
(1) Na základě oznámení výsledku řízení podle § 95 o plné invaliditě zaměstnance neschopného práce zastaví organizace, popřípadě jiný plátce nemocenského, výplatu nemocenského po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy mu byl oznámen výsledek řízení.
(2) Na základě oznámení výsledku řízení podle § 95 o částečné invaliditě zaměstnance neschopného práce zastaví organizace, popřípadě jiný plátce nemocenského výplatu nemocenského dnem skončení jeho pracovní neschopnosti, nejpozději však po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy mu byl oznámen výsledek řízení.
(3) Nevyhoví-li orgán, který o odvolání rozhoduje, odvolání, které má odkladný účinek, zastaví organizace, popřípadě jiný plátce nemocenského výplatu nemocenského ode dne následujícího po dni, kdy mu byl oznámen výsledek řízení o odvolání, ne však dříve, než uplynula doba uvedená v odstavci 1, popřípadě odstavci 2, pokud pracovní neschopnost trvá.
(4) Jestliže by podpůrčí doba plynoucí podle předpisů o nemocenském pojištění25) skončila dříve než doby uvedené v odstavcích 1 až 3, zastaví organizace, popřípadě jiný plátce nemocenského výplatu nemocenského ode dne následujícího po skončení podpůrčí doby.
(1) Orgán sociálního zabezpečení nahradí v rozsahu stanoveném tímto zákonem na žádost občana náklady, které mu vznikly tím, že byl vyzván, aby se dostavil k lékaři tohoto orgánu nebo se pro potřeby tohoto lékaře podvolil vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření (dále jen „vyšetření“), pokud jde o řízení o přechodu z pracovní neschopnosti do plné invalidity zahájené podle § 94.
(2) Za podmínek a v rozsahu uvedeném v odstavci 1 se nahradí i náklady odvolacího řízení správního, pokud bylo odvolání aspoň zčásti vyhověno.
(3) Náhrada nákladů náleží
a) rodinným příslušníkům a průvodcům občanů uvedených v odstavci 1, potvrdil-li ošetřující lékař, že tito občané potřebují průvodce na cestu k vyšetření nebo k jednání příslušného orgánu,
b) zákonným zástupcům těchto občanů, jestliže je doprovázejí na vyzvání k vyšetření nebo jednání příslušného orgánu,
pokud o náhradu nákladů řízení požádali. Náhradu nákladů řízení hradí orgán sociálního zabezpečení uvedený v odstavci 1.
(1) Náhrada jízdních výdajů náleží při použití veřejných hromadných dopravních prostředků, s výjimkou místních dopravních prostředků, za cestu z místa pobytu do místa předvolání a zpět.
(2) Při jízdě vlakem se hradí jízdné za druhou vozovou třídu; příplatek k základnímu jízdnému se hradí jen tehdy, jestliže vzdálenost místa pobytu od místa předvolání je delší než 100 kilometrů. Jízdními výdaji jsou výdaje za jízdenku, místenku, a bylo-li nezbytné použít lůžkového nebo lehátkového vozu, též výdaje s tím spojené.
(3) Mají-li osoby uvedené v § 99 odst. 1 a 3 možnost uplatnit nárok na slevu jízdného, náleží jim náhrada jen ve výši zlevněného jízdného; mají-li možnost používat volné jízdenky, náhrada jízdného nenáleží.
(4) Náhrada jízdného při použití vozidla taxislužby a náhrada jízdních výdajů při použití vlastního motorového vozidla se poskytne jen tehdy, uzná-li ošetřující lékař se zřetelem na zdravotní stav žadatele nutnost takové dopravy. Výše náhrady se řídí sazbami stanovenými obecnými předpisy pro náhrady za používání motorových vozidel při pracovních cestách.26) Při použití vlastního motorového vozidla se vyjádření ošetřujícího lékaře nevyžaduje, jestliže byl oprávněnému poskytnut příspěvek na zakoupení motorového vozidla.
(1) Náhrada ušlého výdělku náleží za dobu, za kterou v souvislosti s vyšetřením nebo jednáním příslušného orgánu ušel osobám uvedeným v § 99 odst. 1 a 3 výdělek.
(2) Náhrada ušlého výdělku nenáleží za dobu, za kterou osobám uvedeným v § 99 odst. 1 a 3 náleží nemocenské nebo za kterou jim organizace poskytne náhradu mzdy, popřípadě pracovní odměny.
(1) Stravné a nocležné se poskytuje ve výši podle předpisů o cestovních náhradách.26)
(2) Nocležné náleží, jestliže osoba uvedená v § 99 odst. 1 a 3 by se nemohla při použití veřejného hromadného dopravního prostředku vrátit do místa svého pobytu do 24. hodiny téhož dne, kdy skončilo vyšetření nebo jednání příslušného orgánu sociálního zabezpečení.
(3) Stravné a nocležné nenáleží za dobu pobytu v léčebném ústavu; rovněž nenáleží, je-li stravování a ubytování poskytnuto příslušným orgánem bezplatně.
Jiné nutné výlohy, které měly osoby uvedené v § 99 odst. 1 a 3, se nahrazují v prokázané výši.
Nárok na náhradu je třeba uplatnit do dvou měsíců ode dne vyšetření nebo jednání u orgánu sociálního zabezpečení, u něhož proběhlo jednání, nebo pro jehož potřeby se občan podrobil vyšetření, jinak zaniká. Žádost o náhradu je třeba doložit příslušnými doklady. Tento příslušný orgán rozhodne o náhradách a provede jejich výplatu. Proti rozhodnutí o náhradách vydanému v odvolacím řízení nelze podat opravný prostředek k soudu.
Předmětem řízení je rozhodování o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“) ve sporných případech, o zálohách na pojistné ve sporných případech a v případech stanovených zvláštním zákonem,42) o penále, o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách,51) o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení a o pokutách.
(1) Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí místem útvaru organizace, ve kterém je vedena evidence mezd, popřípadě sídlem malé organizace, pokud není dále stanoveno jinak. Je-li malou organizací fyzická osoba, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem trvalého pobytu fyzické osoby.
(2) Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí
a) sídlem organizace nebo sídlem nižší složky této organizace, jestliže se řízení týká této nižší složky, pokud je předmětem řízení rozhodování o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení,
b) místem trvalého pobytu osoby samostatně výdělečně činné, pokud je předmětem řízení rozhodování o pojistném osoby samostatně výdělečně činné o penále a o pokutě pro osobu samostatně výdělečně činnou.
(1) O pojistném, zálohách na pojistné, penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení formou platebního výměru, s výjimkou rozhodování o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, vrácení přeplatku na pojistném, přeplatku na zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné. Platební výměr musí obsahovat též označení organizace (malé organizace), které se pojistné, penále nebo přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení předepisuje, a poučení o vykonatelnosti. Platební výměr na pojistné nebo na zálohy na pojistné musí obsahovat též poučení o povinnosti platit penále.
(2) Pokud není v odstavci 1 stanoveno jinak, platí pro náležitosti platebního výměru obecné předpisy o správním řízení.11)
Rozhodnutí o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení se doručuje též orgánu, který rozhodl o nedostacích, z jejichž důvodu se přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení ukládá.
Proti rozhodnutí ve věcech uvedených v § 104a, které bylo vydáno v odvolacím řízení, lze podat opravný prostředek k soudu.21)
(1) Rozhodnutí, proti kterému nelze podat odvolání ani opravný prostředek (§ 104e), je v právní moci.22)
(2) Platební výměr je vykonatelný bez ohledu na právní moc, jestliže od jeho doručení uplynulo 15 dnů. Rozhodnutí o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách je vykonatelné bez ohledu na právní moc dnem, který je v něm stanoven jako den splatnosti první splátky dluhu. Ostatní rozhodnutí jsou vykonatelná, jestliže je nelze napadnout odvoláním ani opravným prostředkem k soudu.
(3) Odvolání proti rozhodnutí o zrušení povolení splátek dlužného pojistného a penále64) nemá odkladný účinek.
(1) Dlužné částky na pojistném a penále může okresní správa sociálního zabezpečení předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků. Výkaz nedoplatků musí obsahovat:
a) označení organizace (malé organizace), jíž se nedoplatky vykazují,
b) výši nedoplatků podle stavu účtu organizace (malé organizace) k určitému dni, vycházející z údajů vykázaných organizací (malou organizací), popřípadě též z částek, které jí byly platebním výměrem předepsány, z penále vypočteného ke dni vyhotovení výkazu nedoplatků a z příslušenství, jímž jsou náklady na vymáhání pojistného po odečtení vykonaných plateb,
c) den, ke kterému byla výše nedoplatků zjištěna,
d) poučení o vykonatelnosti,
e) označení orgánu, který výkaz nedoplatků vydal, a datum vydání; výkaz nedoplatků musí být opatřen úředním razítkem a podepsán s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby.
(2) Výkaz nedoplatků je vykonatelný dnem doručení.
(3) Na vydání výkazu nedoplatků se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(1) Vykonatelná rozhodnutí ve věcech pojistného a vykonatelné výkazy nedoplatků jsou titulem pro soudní34) nebo správní výkon rozhodnutí. Vykonatelné platební výměry a vykonatelné výkazy nedoplatků jsou také dokladem k vydání příkazu k vybrání.
(2) Správní výkon rozhodnutí ve věcech pojistného provádí ten orgán, který rozhodnutí vydal v prvním stupni řízení; to platí obdobně pro výkazy nedoplatků.
(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí a v oboru své působnosti také Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti mohou zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti penále.
(2) Ministerstvo práce a sociálních věcí může vyhláškou zmocnit k provádění svého oprávnění uvedeného v odstavci 1 Českou správu sociálního zabezpečení nebo okresní správy sociálního zabezpečení. V tomto zmocnění vymezí bližší podmínky, zejména okruh důvodů a výši penále, která z těchto důvodů může být prominuta.
(3) Byla-li žádost o prominutí penále zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po 60 dnech ode dne doručení zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které již obsahovala žádost původní. Při opakování již odmítnutých důvodů bude nová žádost bez posouzení odložena. O odložení musí být žadatel vyrozuměn.
(4) Rozhodnutí o žádosti o prominutí penále nemusí obsahovat odůvodnění a opravné přostředky proti němu se nepřipouštějí. Na řízení o prominutí penále se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.11)
Účastník řízení může samostatně v řízení jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat v sociálním zabezpečení práv a brát na sebe povinnosti.
Opravný prostředek není přípustný proti rozhodnutí o žádosti o odstranění tvrdostí předpisů o sociálním zabezpečení.
Rozhoduje-li orgán sociálního zabezpečení na základě posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení nebo posudkové komise ministerstva, kterým byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav účastníka řízení, vyznačí na rozhodnutí dobu jeho platnosti; to neplatí, jde-li o důchody podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a zvýšení důchodu pro bezmocnost.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení ve věcech nemocenského pojištění a důchodového pojištění a pro řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti obecné předpisy o správním řízení.11) Ustanovení předchozí věty platí obdobně i pro řízení o pokutách ukládaných podle § 121 odst. 2 a § 122a odst. 2.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou k rozhodování v prvním stupni příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Okresní správy sociálního zabezpečení jsou příslušné k rozhodování v prvním stupni též ve sporech o vznik účasti na důchodovém pojištění.
(1) Příslušník Policie České republiky podává žádost o dávku důchodového pojištění u útvaru, v němž koná službu; pozůstalý po příslušníku Policie České republiky podává žádost o tuto dávku u útvaru, v němž zemřelý konal naposledy službu. Ostatní oprávnění podávají žádost o dávku důchodového pojištění u orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra nebo u útvaru Policie České republiky příslušného podle místa trvalého pobytu oprávněného, který přijímá žádosti o dávky podle věty první.
(2) Příslušník Vězeňské služby podává žádost o dávku důchodového pojištění u útvaru, v němž koná službu; to platí též, jestliže žádost o tuto dávku podává pozůstalý po příslušníku Vězeňské služby. Ostatní oprávnění podávají žádost o dávku důchodového pojištění u orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva spravedlnosti.
(3) Voják z povolání podává žádost o dávku důchodového pojištění u Vojenského úřadu sociálního zabezpečení; to platí také tehdy, jestliže žádost o dávku důchodového pojištění podává občan, který byl vojákem z povolání Armády České republiky, nebo jiný oprávněný, jestliže k rozhodnutí o dávce je příslušný Vojenský úřad sociálního zabezpečení.
(4) Útvary a orgány, které jsou příslušné podle odstavců 1 až 3, jsou povinny sepsat žádost o dávku důchodového pojištění; nesmí odmítnout sepsání žádosti, a to i když mají za to, že občan nesplňuje podmínky stanovené pro nárok na dávku důchodového pojištění, nebo není-li žádost občana doložena potřebnými doklady. Žádost se sepisuje na tiskopisech vydaných orgány uvedenými v § 9 odst. 1.
(5) Občané, kteří podávají žádost o důchod starobní, plný invalidní nebo částečný invalidní u orgánů uvedených v odstavcích 1 až 3 a v době podání této žádosti nejsou ve služebním poměru, přikládají k žádosti o tento důchod potvrzení organizace, k níž jsou ve vztahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění, o trvání tohoto vztahu, dni jeho skončení a o tom, zda je jim vypláceno nemocenské z nemocenského pojištění; organizace je povinna na žádost občana toto potvrzení vydat. Ustanovení předchozí věty platí obdobně pro okresní správu sociálního zabezpečení, vykonává-li občan samostatnou výdělečnou činnost.
(1) Proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti nebo Ministerstva obrany o dávce lze podat písemně odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal.
(2) Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám plně vyhovět; neučiní-li tak, je povinen nejpozději do 30 dnů od podání odvolání předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání.
(3) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který rozhodnutí vydal.
(4) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nelze v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněnému písemně sděleny důvody a doba, během níž se o odvolání rozhodne.
(5) Proti rozhodnutí odvolacího orgánu o odvolání lze podat opravný prostředek. O opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí rozhoduje soud;61) § 89 platí zde obdobně.
Pro řízení ve věcech důchodového pojištění příslušníků ozbojených sil platí obdobně ustanovení hlavy druhé a páté, s výjimkou § 82, 83, 108 a 109.
ČÁST SEDMÁ
zrušena
Přizná-li orgán sociálního zabezpečení dávku důchodového pojištění, která vylučuje poskytování jiné dávky důchodového pojištění jím vyplácené, avšak přiznané jiným orgánem, rozhodne současně o odnětí této dávky. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu důchodu starobního, plného invalidního, částečného invalidního a důchodu vdovského, vdoveckého nebo sirotčího, vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí důchod starobní, plný invalidní, částečný invalidní. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu důchodu vdovského nebo vdoveckého a důchodu sirotčího, vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí důchod vdovský nebo vdovecký. Vyplácel-li sirotčí důchod spolu s vdovským důchodem orgán sociálního zabezpečení, který nebyl příslušný k rozhodování o jejich přiznání, ale který byl příslušný k výplatě důchodu starobního, plného invalidního, částečného invalidního vdovy, vyplácí sirotčí důchod nadále i po dalším sňatku vdovy; to platí obdobně při výplatě sirotčího důchodu spolu s vdoveckým důchodem.
(1) Dávky důchodového pojištění se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky, nestanoví-li se dále jinak. Zvýšení důchodu pro bezmocnost se vyplácí spolu s důchodem, k němuž náleží.
(2) Dávky důchodového pojištění mohou být vypláceny zálohou; zálohy se zúčtovávají za období nepřesahující 12 měsíců, nejde-li o zúčtování důchodu z ciziny. Dávky důchodového pojištění, jejichž výše nedosahuje 100 Kč měsíčně, mohou být vypláceny v delších než měsíčních lhůtách, nejdéle však za období nepřesahující šest měsíců, a jestliže by měly být poskytovány jako záloha, mohou se vyplácet až při nejbližším vyučtování.
(3) Dávky důchodového pojištění do ciziny se vyplácejí pozadu nejvýše v tříměsíčních lhůtách po předchozím zaslání potvrzení o žití oprávněného. Ustanovení odstavce 2 věty druhé platí zde obdobně.
Dávky důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc. Termín výplaty dávek stanoví v oborech své působnosti ministři obrany, vnitra a spravedlnosti.
(1) Zvláštním příjemcem dávky důchodového pojištění je
a) občan určený rozhodnutím obce podle § 10,
b) občan, kterému byl sirotčí důchod vyplácen do dne nabytí způsobilosti dítěte k právním úkonům, a to od tohoto dne.
(2) Občan uvedený v odstavci 1 písm. b) nebo oprávněný může kdykoliv po nabytí způsobilosti k právním úkonům požádat plátce dávky důchodového pojištění, aby dávka byla již vyplácena do rukou oprávněného; neučíní-li tak, vyplácí se dávka i nadále dosavadnímu příjemci.
(3) Obec ustanoví zvláštního příjemce s jeho souhlasem v případech, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je důchodce povinen vyživovat, anebo nemůže-li oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, výplatu přijímat. Souhlas oprávněného, popřípadě jeho zákonného zástupce, s ustanovením zvláštního příjemce se vyžaduje jen v případě, že oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, nemůže výplatu přijímat; to neplatí, pokud oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže podat vyjádření k ustanovení zvláštního příjemce.
(4) Zákonný zástupce a zvláštní příjemce jsou povinni dávku použít pouze ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Zvláštní příjemce ustanovený oprávněnému, který nemůže výplatu přijímat, používá dávku podle pokynů oprávněného.
(1) Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.
(2) Jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu,65) má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely.
(3) Nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil, nejpozději však uplynutím deseti let ode dne výplaty dávky. Lhůty uvedené v předchozí větě neplynou po dobu řízení o opravném prostředku, výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z důchodu nebo ze mzdy nebo placeny splátky na základě dohody o uznání dluhu.
(4) Občanu, který je povinen na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení vrátit dávku, může být přeplatek srážen z důchodu nebo ze mzdy, platu nebo jiného pracovního příjmu; přitom platí obdobně předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.
(5) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro zvýšení důchodu pro bezmocnost.
Jestliže organizace nepodala hlášení nebo nepředložila záznam buď vůbec nebo stanoveným způsobem nebo včas anebo podané hlášení, předložený záznam nebo údaje potvrzené organizací byly nesprávné, a v důsledku toho byl důchod poskytnut neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky.
Jestliže organizace i příjemce důchodu způsobili, že důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, odpovídají orgánu sociálního zabezpečení za vrácení přeplatku na důchodu společně a nerozdílně. Organizace a příjemce důchodu se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemné vypořádání mezi organizací a příjemcem důchodu rozhodují soudy.66)
Orgány sociálního zabezpečení nemají nárok na náhradu nákladů vzniklých v řízení o dávkách důchodového pojištění včetně řízení před soudem.
(1) V případech, kdy je malou organizací fyzická osoba, která nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení řídí místem jejího podnikání.
(2) V případech, kdy osoba samostatně výdělečně činná nemá místo trvalého pobytu na území České republiky, se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení řídí místem výkonu samostatné výdělečné činnosti; je-li několik míst výkonu samostatné výdělečné činnosti, je místně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, v jejímž obvodu podle prohlášení osoby samostatně výdělečně činné převažuje výkon samostatné výdělečné činnosti.
(3) Nelze-li místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení určit podle tohoto zákona, stanoví Česká správa sociálního zabezpečení okresní správu sociálního zabezpečení, která bude plnit úkoly stanovené v § 6 odst. 4 písm. b) až v) nebo která bude příslušná podle § 20.