Trestní zákon správní

Za právnickou osobu odpovídají trestně ty fysické osoby, které za ni jednaly nebo měly jednat.

(1) Jednání způsobilé přivodit výsledek uvedený v zákoně a pachatelem zamýšlený je pokusem, jestliže tento výsledek nenastane.

(2) Pokus je trestný jako přestupek sám.

(3) Pokus není trestný, upustil-li pachatel dobrovolně od způsobení výsledku uvedeného v zákoně.

(1) Kdo někoho úmyslně, byť i bezvýsledně, navádí k přestupku, bude potrestán, jako kdyby byl sám pachatelem.

(2) Kdo někomu úmyslně poskytne pomoc k spáchání přestupku, anebo se o to pokusí, bude potrestán, jako kdyby byl sám pachatelem. Pomocí je zejména poskytování prostředků, odstraňování překážek, rada, utvrzování v předsevzetí nebo slib přispět po přestupku. Nedojde-li však ani k pokusu přestupku, k němuž pomoc směřovala, není pomocník trestný.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí též o tom, kdo někomu úmyslně usnadní spáchání přestupku tím, že nedá příkaz nebo nevykoná dohled, ač je k tomu povinen.

(4) Návodce a pomocník nejsou trestně odpovědni, zabrání-li dobrovolně spáchání přestupku.

(1) Přestupkem není čin, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící jemu nebo někomu jinému, jestliže nebyla způsobena podstatně větší škoda než ta, která hrozila, a nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak.

(2) Nejde o nouzi podle odstavce 1, jestliže ten, komu nebezpečí hrozilo, byl povinen je snášet.

Kdo v době spáchání přestupku nedovršil patnáctý rok, není trestně odpovědný.

(1) Kdo pro duševní poruchu nemohl v době spáchání přestupku rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za takový přestupek trestně odpovědný.

(2) Porucha vědomí způsobená požitím alkoholického nápoje nebo jiného omamného prostředku nevylučuje trestní odpovědnost za přestupek spáchaný v tomto stavu.

(1) Hlavními tresty jsou:

a) odnětí svobody,

b) veřejné pokárání,

c) pokuta.

(2) Vedlejšími tresty jsou:

a) propadnutí jmění,

b) zákaz činnosti,

c) zákaz pobytu,

d) propadnutí věci,

e) uveřejnění nálezu.

(3) Ve zvláštní části se stanoví, které hlavní tresty se za jednotlivé přestupky ukládají. Kdy lze vedle trestu hlavního uložit trest vedlejší, stanoví §§ 21 až 25.

Při výměře trestu se přihlédne k stupni nebezpečnosti přestupku pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení přestupku, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.

Přitěžující okolností je zejména to, že pachatel

a) spáchal přestupek z nízkých pohnutek,

b) porušil své zvláštní povinnosti,

c) přestupek opakoval nebo v něm pokračoval po delší dobu, nebo

d) svedl k přestupku jiného, zejména osobu mladistvou.

Polehčující okolností je zejména to, že pachatel

a) spáchal přestupek ve stavu zmenšené příčetnosti, pokud si jej nepřivodil sám, zejména požitím alkoholického nápoje,

b) jednal v silném duševním rozrušení,

c) dopustil se přestupku ve věku blízkém věku mladistvému,

d) spáchal přestupek pod tlakem podřízenosti nebo závislosti, nebo

e) přičinil se o napravení škodlivých následků přestupku.

Má-li být někdo potrestán současně pro několik přestupků, uloží se jediný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na čin z nich nejpřísněji trestný; k ostatním přestupkům se přihlédne jako k okolnosti přitěžující. Ustanovení o vedlejších trestech se užije i tehdy, platí-li jen o některém z přestupků.

(1) Nevyžadují-li zájmy pracujícího lidu, aby pachateli, který jinak vede řádný život pracujícího člověka, byl uložen trest, může národní výbor rozhodnout toliko o vině a upustit od potrestání.

(2) Národní výbor může vázat upuštění od potrestání na podmínku, že pachatel splní určité povinnosti, směřující k jeho nápravě, po případě, že nahradí škodu přestupkem způsobenou. Nesplní-li pachatel uloženou podmínku, vyměří mu národní výbor trest.

Trest odnětí svobody se vykoná, pokud se v § 12 odst. 3 nestanoví jinak, v soudní nebo správní věznici.

Veřejné pokárání se vykoná tak, že se nález, kterým byl tento trest uložen, veřejně vyvěsí nebo i jinak vyhlásí.

(1) Při ukládání pokuty přihlédne národní výbor v mezích trestní sazby též k osobním a majetkovým poměrům pachatele.

(2) Národní výbor může vyslovit, že za nedobytnou pokutu uloženou pachateli ručí též majitel soukromého podniku nebo osoba odpovědná za vedení soukromého podniku, při jehož provozu byl přestupek spáchán, jestliže zanedbáním povinné péče pachateli umožnili nebo usnadnili spáchání přestupku.

(3) Pokuty připadají státu.

(1) Pro případ nedobytnosti pokuty stanoví národní výbor náhradní trest odnětí svobody, který však nesmí převyšovat horní hranici trestní sazby odnětí svobody stanovené na přestupek.

(2) Ukládá-li se pokuta spolu s trestem odnětí svobody, nesmí náhradní trest spolu s trestem odnětí svobody převyšovat horní hranici trestní sazby odnětí svobody stanovené na přestupek.

(3) Ukládá-li se pokuta spolu s trestem odnětí svobody, který má být vykonán v táboře nucené práce, nesmí náhradní trest spolu s trestem odnětí svobody převyšovat dvě léta.

(1) Při potrestání pro závažný přestupek může národní výbor vyslovit propadnutí jmění pachatele, jestliže pachatel svým přestupkem úmyslně projevil zjevné nepřátelství k lidově demokratickému řádu.

(2) Výrok o propadnutí jmění postihuje buď celé jmění pachatelovo, anebo tu jeho část, kterou určí národní výbor. Vlastníkem propadlého jmění se stává stát.

(3) Výrok o propadnutí jmění se nevztahuje na předměty, jež pachatel nebo osoby, o něž pečuje, potřebují k ukojení základních životních potřeb.

(1) Dopustil-li se pachatel přestupku zneužívaje výkonu činnosti nebo povolání, lze vyslovit zákaz takové činnosti nebo takového povolání.

(2) Zákaz uvedený v odstavci 1 se stanoví až na tři léta; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.

Vyžadují-li to zájmy pracujícího lidu, zakáže, po případě určí národní výbor pachateli, který se dopustil závažného přestupku, ohrožujícího budovatelské úsilí pracujícího lidu, pobyt v určitém místě.

Vyžaduje-li to povaha věci, nařídí národní výbor uveřejnění nálezu na náklad pachatele. Národní výbor též určí způsob a podmínky tohoto uveřejnění.

(1) Za propadlou lze prohlásit věc,

a) které bylo užito k spáchání přestupku,

b) která byla k spáchání přestupku určena,

c) kterou pachatel získal přestupkem nebo jako odměnu za něj,

d) kterou pachatel nabyl za věc získanou přestupkem, nebo

e) kterou pachatel nabyl za věc získanou jako odměnu za spáchání přestupku.

(2) Za propadlou lze prohlásit jen věc náležející pachateli.

(3) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

(1) Nebyla-li věc uvedená v § 25 odst. 1 prohlášena za propadlou, může národní výbor vyslovit, že se věc zabírá,

a) náleží-li pachateli, jehož nelze stíhat,

b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání bylo upuštěno, nebo

c) ohrožuje-li bezpečnost osob nebo majetku anebo mravnost.

(2) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.

(1) Při trestání osob, které v době spáchání přestupku dovršily patnáctý rok a nepřekročily osmnáctý rok (mladiství), přihlédne národní výbor k zvláštní péči, kterou lidově demokratická republika věnuje mládeži.

(2) Účelem trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného pracujícího občana, a to se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází.

Mladistvému nelze uložit tyto tresty:

a) veřejné pokárání,

b) propadnutí jmění,

c) zákaz činnosti,

d) zákaz pobytu,

e) uveřejnění nálezu.

(1) Národní výbor upustí od potrestání mladistvého (§ 16) vždy, lze-li očekávat, že to přispěje k jeho výchově účinněji než potrestání.

(2) Upustí-li národní výbor od potrestání mladistvého, dá mu vždy vhodné poučení.

(1) Horní hranice trestních sazeb se u mladistvých snižují na polovinu.

(2) Jako trest budiž mladistvému uložena zpravidla pokuta. Odnětí svobody budiž uloženo jen tehdy, nelze-li očekávat, že by se pokutou dosáhlo polepšení mladistvého.

(3) Mladistvému nelze za nedobytnou pokutu uložit náhradní trest odnětí svobody.

(4) Trest odnětí svobody se u mladistvých vykonává v samostatných ústavech pro mladistvé nebo ve zvláštních odděleních soudních věznic.

(1) Trestnost přestupku zaniká uplynutím jednoho roku od jeho spáchání, u přestupků proti finančnímu hospodářství, uvedených v §§ 61 až 70, uplynutím dvou let.

(2) Promlčení trestního stíhání se přerušuje, učiní-li národní výbor, soud nebo prokurátor opatření směřující k stíhání pachatele pro čin, o jehož promlčení jde. Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

(1) Uložený trest nesmí být vykonán, jestliže uplynuly dva roky ode dne, kdy nález nabyl právní moci. Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou se pachatel zdržuje v cizině.

(2) Promlčení výkonu trestu se přerušuje, učiní-li národní výbor opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde. Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

Kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší výstavbu hospodářské soustavy, zejména hospodářské podnikání státu nebo lidových družstev, bude potrestán, není-li dále stanoven jiný trest, pokutou do 20.000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo odnětím svobody až na tři měsíce.

Kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší zestátnění podniku, hospodářského objektu nebo jiné majetkové hodnoty, které podléhají zestátnění, bude potrestán pokutou do 125.000 Kčs nebo odnětím svobody až na šest měsíců.

(1) Kdo neoprávněně odejme národní majetek účelu, jemuž má sloužit, zejména kdo podle své povinnosti tento majetek neoznámí nebo neodevzdá anebo znemožní oprávněným orgánům s ním nakládat, bude potrestán pokutou do 125.000 Kčs nebo odnětím svobody až na šest měsíců.

(2) Stejně bude potrestán ten, kdo takto nakládá s majetkem lidových družstev nebo s majetkem v národní správě.

Kdo rozkrádá nebo úmyslně poškozuje majetek, který je v socialistickém vlastnictví, a jde o čin malého významu, bude potrestán pokutou do 5.000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo odnětím svobody až na tři měsíce.

Kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší provádění pozemkových reforem nebo technickohospodářských úprav pozemků, bude potrestán pokutou do 20.000 Kčs nebo odnětím svobody až na tři měsíce.

Kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší mechanisaci zemědělství, zejména kdo nabude vlastnictví k vázanému mechanisačnímu prostředku bez předepsaného povolení nebo kdo bez předepsaného povolení takový prostředek dodá, zcizí nebo ho použije, bude potrestán pokutou do 125.000 Kčs nebo odnětím svobody až na šest měsíců.

Kdo svůj majetek, zejména výrobní prostředky, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými, zadrží, utají nebo zašantročí v úmyslu

a) vyhnout se povinnosti týkající se nakládání s takovým majetkem,

b) zmařit nebo ztížit povinnost, k jejímuž plnění je takového majetku potřebí, nebo

c) odejmout takový majetek hospodářskému využití ve prospěch celku,

bude potrestán pokutou do 20.000 Kčs nebo odnětím svobody až na tři měsíce.

(1) Kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší přípravu, sestavování, provádění, plnění nebo kontrolu jednotného hospodářského plánu, bude potrestán pokutou do 20.000 Kčs nebo odnětím svobody až na tři měsíce.

(2) Tohoto přestupku se dopustí zejména ten, kdo jako soukromý podnikatel nebo jako odpovědný vedoucí soukromého podniku

a) nepřizpůsobí svou hospodářskou činnost nebo činnost soukromého podniku jednotnému hospodářskému plánu,

b) nesplní řádně povinnost, která mu připadá ke splnění jednotného hospodářského plánu, nebo

c) nepodá správně, pravdivě nebo ve stanovené lhůtě zprávu, kterou je povinen podat pro potřeby jednotného hospodářského plánu.

(3) Kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu v oboru zvláště důležitém, bude potrestán pokutou do 125.000 Kčs nebo odnětím svobody až na šest měsíců.

(1) Kdo ohrozí správnost sčítání lidu nebo jiných statistických šetření, bude potrestán pokutou do 5.000 Kčs nebo odnětím svobody až na čtrnáct dnů.

(2) Stejně bude potrestán ten, kdo neoprávněně koná statistická šetření.

(1) Kdo poruší povinnost stanovenou pro podnikové početnictví nebo pro oceňování v podnicích a zařízeních všech druhů, bude potrestán pokutou do 15.000 Kčs nebo odnětím svobody až na dva měsíce.

(2) Kdo se dopustí přestupku uvedeného v odstavci 1 úmyslně, bude potrestán pokutou do 20.000 Kčs nebo odnětím svobody až na tři měsíce.

(1) Pokutou do 125.000 Kčs nebo odnětím svobody až na šest měsíců bude potrestán ten,

a) kdo ohrozí plynulost výroby nebo ji ruší,

b) kdo ruší podmínky pro zvyšování její hospodářské, technické nebo výtvarné úrovně,

c) kdo maří plné využití výrobních prostředků,

d) kdo nedbá předepsané úpravy druhu, jakosti nebo označení výrobků, nebo

e) kdo jinak nesplní povinnost nebo poruší zákaz týkající se výroby.

(2) Stejně bude potrestán ten, kdo neoprávněně provozuje jakoukoli výrobu.

(1) Pokutou do 20.000 Kčs nebo odnětím svobody až na tři měsíce bude potrestán ten,

a) kdo provádí nedovolenou stavební činnost, nebo

b) kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší hospodárnost nebo účelnost ve stavebnictví anebo bezpečnost či dobrý vzhled staveb nebo jejich okolí.

(2) Tohoto přestupku se dopustí zejména ten,

a) kdo jako stavebník nebo osoba odborně oprávněná provádí stavbu, u níž nebylo úředně zjištěno, že vyhovuje stanoveným požadavkům, nebo kdo ji provádí odchylně od stavebního projektu závazného pro její provádění,

b) kdo se jako stavebník nepostará, aby stavbu prováděl podnik k tomu oprávněný, nebo kdo řídí nebo provádí stavbu, aniž je k tomu oprávněn,

c) kdo užívá nebo dá užívat stavby v rozporu s účelem, který vyplývá ze stavebního projektu závazného pro její provedení, nebo

d) kdo v rozporu se stanovenými podmínkami užívá reklamního nebo podobného zařízení nebo je takto umístí.