§ 1488 občanský zákoník – Přechod práva odmítnout dědictví na dědice
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf § 1488 občanského zákoníku stanoví, že pokud dědic zemře předtím, než stihne odmítnout dědictví, přechází toto právo odmítnout dědictví na jeho vlastní dědice, a to s novou lhůtou pro odmítnutí. Pokud původní dědic zemře, aniž by se vyjádřil k dědictví, jeho dědici získávají možnost rozhodnout, zda dědictví po původním zůstaviteli odmítnou. (§ 1488 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: dědic
- Judikatura: na § 1488 odkazuje 1 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Zemře-li dědic před uplynutím lhůty pro odmítnutí dědictví, přechází jeho právo odmítnout dědictví na jeho dědice a nezanikne dříve, než tomuto dědici uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po předchozím dědici.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud původní dědic zemře, aniž by se vyjádřil k dědictví, jeho dědici získávají možnost rozhodnout, zda dědictví po původním zůstaviteli odmítnou.
- Dědicové zemřelého dědice mají k dispozici novou lhůtu pro odmítnutí dědictví, která začíná běžet až pro ně samotné.
- Tento mechanismus zabraňuje tomu, aby právo odmítnout dědictví zaniklo jen proto, že původní dědic zemřel.
Na co si dát pozor
- Lhůta pro odmítnutí dědictví pro dědice zemřelého dědice začíná běžet až poté, co jsou tito dědicové vyrozuměni o svém právu odmítnout dědictví.
- Pokud by dědic zemřelého dědice chtěl dědictví odmítnout, musí tak učinit výslovným prohlášením vůči soudu ve stanovené lhůtě, jinak právo zaniká.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1488
Jak soudy aplikují § 1488
Toto řešení, které bylo do 31.12.2013 dovozováno pouze judikaturou, ostatně převzala i současná právní úprava (srov. § 1488 o. z.). S ohledem na závěry citované judikatury nelze dovodit přechod práva odmítnout dědictví, které svědčilo zemřelému závětnímu dědici, na náhradního dědice, byl-li v závěti povolán.