Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 2056 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 2056 občanského zákoníku říká, že pouhý slib daru není právně závazný k darování, ale slibující musí nahradit tomu, komu dar slíbil, účelně vynaložené náklady v očekávání tohoto daru.
§ 2056
Kdo druhému dar jen slíbí, není zavázán darovat, ale ten, kdo slib obdržel, má právo, aby mu slibující nahradil náklady účelně vynaložené v očekávání daru.
Paragraf 2056 občanského zákoníku říká, že pouhý slib daru není právně závazný k darování, ale slibující musí nahradit tomu, komu dar slíbil, účelně vynaložené náklady v očekávání tohoto daru.
Co to znamená v praxi
Pokud vám někdo slíbí dar, nemůžete ho nutit, aby vám ho skutečně dal.
Jestliže jste v očekávání slíbeného daru vynaložili nějaké peníze (například na přípravu místa pro darovanou věc), máte právo na náhradu těchto nákladů od slibujícího.
Náklady musí být vynaloženy účelně, tedy rozumně a v přímé souvislosti s očekávaným darem.
Na co si dát pozor
Slib daru sám o sobě nezakládá povinnost darovat.
Nárok na náhradu nákladů se týká pouze těch, které byly vynaloženy účelně v očekávání daru.