7 Afs 230/2022 — Nejvyšší správní soud

11 A 69/2024- 160 - text 18 11 A 69/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: C. C. leasing s.r.o., IČO 24132446 sídlem Staré náměstí 13/7, 161 00 Praha 6 zastoupena advokátem Mgr. Ing. Janem Šovarem sídlem Jungmannova 750/34, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká národní banka sídlem Na Příkopě 864/28, 115 03 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalované z 23. 5. 2024, čj. 2024/060783/CNB/110 takto: I. Rozhodnutí bankovní rady žalované z 23. 5. 2024, čj. 2024/060783/CNB/110, se ruší v části, v níž bankovní rada zamítla žalobkynin rozklad a potvrdila část výroku I. rozhodnutí žalované z 30. 1. 2024, čj. 2024/014820/CNB/580, kterou žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši 25 000 000 Kč a stanovila její splatnost. V tomto rozsahu se věc vrací žalované k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkynino podnikání je založeno na tom, že zajišťuje financování třetím osobám na jejich podnikatelské záměry. Prostředky získává od investorů z řad veřejnosti. Investoři v případě zájmu uzavřeli úvěrové smlouvy s žalobkyní, která následně poskytla úvěr třetí osobě na její podnikatelský záměr. Tato osoba splácela úvěr žalobkyni, která splácela úvěr investorům. 2. Žalovaná posoudila žalobkynino jednání jako nezákonné přijímání vkladů bez licence dle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Shledala ji proto vinnou z přestupku a uložila jí pokutu 25 000 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Žalobkyně se závěrem žalované nesouhlasí, a proto se poté, co neuspěla s rozkladem, obrátila na soud. 3. Pro věc je kromě otázky, zda žalobkyně spáchala přestupek, který jí žalovaná klade za vinu, podstatné, zda žalovaná přihlédla ke všem polehčujícím okolnostem a zda uložila zákonnou a přiměřenou pokutu. 2. Argumentace účastníků 4. Žalobkyně i žalovaná uplatnily v řízení rozsáhlou argumentaci. Soud proto pro přehlednost na tomto místě pouze stručně shrne žalobní body a reakci žalované a podrobné argumentaci účastníků se bude věnovat následně v rámci samotného posouzení žaloby. 5. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Navrhuje, aby ho soud zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Svoji argumentaci shrnula do čtyř žalobních bodů: - Žalovaná nesprávně posoudila žalobkynino jednání jako přijímání vkladů od veřejnosti. Žalobkyně investovala prostředky do projektu, který si investor zvolil, přičemž tento účel byl výslovně sjednán v úvěrové smlouvě. Tyto prostředky tudíž nebyly vkladem a zákon o bankách se na žalobkyni nevztahoval. - Žalovaná vyložila termín neoprávněný prospěch v rozporu s evropským právem, což vedlo k nesprávnému určení horní hranice pokuty. - Žalovaná nezohlednila všechny polehčující okolnosti, neboť nepřihlédla k tomu, že s ní žalobkyně spolupracovala, že z jejího jednání nevznikla škoda a že ho zanechala ihned poté, co jí žalovaná zaslala oznámení. Nesprávně též posoudila závažnost přestupku a pokutu uložila v rozporu se svojí praxí. - Uložená pokuta je nezákonná, neboť nezohledňuje žalobkyniny majetkové poměry a je likvidační. 6. Žalobkyně navrhla, aby soud položil předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU), a to ohledně výkladu termínu neoprávněný prospěch a povinnosti správních orgánů přihlédnout ke všem příslušným okolnostem včetně úrovně spolupráce. 7. V replice žalobkyně kromě rozvedení své žalobní argumentace též uplatnila eventuální petit, v němž navrhla, aby soud v případě, že rozhodnutí nezruší, snížil uloženou pokutu. 8. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl. Zdůraznila, že velká část žalobní argumentace opakuje rozkladové námitky, které vypořádala v napadeném rozhodnutí i v rozhodnutí prvostupňovém. K žalobním bodům uvedla následující: - Prostředky, které žalobkyně přijímala, nebyly účelově určené na financování konkrétního projektu. Šlo o vklady od veřejnosti ve smyslu zákona o bankách, který vklad definuje šířeji než zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na rozdíl od záloh nakládala žalobkyně s prostředky jako s vlastními, nikoliv na účet vkladatelů. - Žalovaná vyložila termín neoprávněný prospěch v souladu s evropským právem. Její výklad shledal správným i Nejvyšší správní soud (NSS), který se touto otázkou podrobně zabýval v rozsudku z 24. 4. 2023, čj. 7 Afs 230/2022-78, CEPO Green3. - Žalovaná též zohlednila všechny polehčující okolnosti. Žalobkynina spolupráce nebyla nijak výjimečná a evropská úprava požaduje pouze zohlednění míry spolupráce, což žalovaná učinila. Absence škody není u ohrožovacích přestupků automaticky polehčující okolností. Žalobkyně nezákonného jednání zanechala až poté, co ji k tomu žalovaná vyzvala. Uložená pokuta se nevymyká praxi žalované. - Žalovaná se v obou stupních zabývala žalobkyninými majetkovými poměry zcela dostatečně a na základě podkladů, které žalobkyně postupně předkládala. Z ničeho neplyne, že by pokuta byla pro žalobkyni likvidační. 9. Žalovaná nepovažovala za nutné položit předběžné otázky, jež žalobkyně navrhla. 3. Ústní jednání 10. Ve věci se konalo ústní jednání v souladu s § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). 11. Žalobkyně na žalobě setrvala a odkázala na svá písemná vyjádření. Shrnula jednotlivé žalobní body a navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, případně aby využil svého moderačního oprávnění a uloženou pokutu snížil. 12. Žalovaný též setrval na své písemné argumentaci, na kterou odkázal. Zdůraznil, že jeho postup v žalobkynině případě i výpočet horní hranice pokuty vychází z jeho dlouhodobé praxe, která byla též potvrzena správními soudy. Pokuta se může zdát vysoká v absolutní částce, nicméně v relativní sazbě je srovnatelná s jinými případy. 13. Soud na jednání provedl k důkazu daňová přiznání, rozvahu a přílohu v účetní závěrce k roku 2023 a rozhodnutí o povolení posečkání postupem dle § 52 odst. 1 a § 77 odst. 1 s. ř. s. 14. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob 2023 plynou následující skutečnosti. Žalobkynin výsledek hospodaření byl 4 643 207 Kč. Její výdaje byly 14 544 356 Kč, z nichž většinu tvořily rezervy a opravné položky. Za rok 2023 byla žalobkyni stanovena daňová ztráta 25 540 033 Kč, přičemž si již dříve odečetla 4 924 000 Kč, v roce 2023 si odečetla 19 187 000 Kč a k odečtení zbylo 1 429 033 Kč. Žalobkyně vykázala roční čistý obrat 62 228 742 Kč, 4 zaměstnance a základ daně 19 187 563 Kč. Po odečtení daňové ztráty byl základ daně 563 Kč. V roce 2022 vykázala žalobkyně aktiva ve výši 573 049 000 Kč a v roce 2023 vykázala 221 294 000 Kč (netto). Nejvyšší položku aktiv tvořily krátkodobé pohledávky (479 082 000 Kč v roce 2022 a 148 300 000 Kč v roce 2023). Z pasiv tvořily největší položku dlouhodobé závazky (601 114 000 Kč v roce 2022 a 246 009 000 Kč v roce 2023). To plyne též z rozvahy v plném rozsahu. 15. Z výkazu zisku a ztráty plyne, že za období 2023 byl provozní výsledek hospodaření -2 861 000 Kč (18 316 000 Kč za předchozí účetní období), finanční výsledek hospodaření 7 504 000 Kč (20 670 000 Kč za předchozí), výsledek hospodaření před zdaněním 4 643 000 Kč (-2 354 000 Kč za předchozí) a čistý obrat 62 229 000 Kč (187 762 000 Kč za předchozí). 16. Z přílohy v účetní závěrce plyne, že žalobkyně měla k 31. 12. 2022 výši vlastního kapitálu 40 493 000 Kč a k 31. 12. 2023 měla výši vlastního kapitálu -34 194 000 Kč. Účetní výsledek hospodaření v roce 2022 byl -2 354 000 Kč a v roce 2023 byl 4 643 000 Kč. Žalobkyně měla v roce 2023 4 zaměstnance a mzdové náklady na ně byly 1 330 000 Kč. Žalobkyně evidovala k 31. 12. 2023 přijaté půjčky ve výši 237 531 000 Kč a poskytnuté půjčky ve výši 103 076 000 Kč. Vlastní nemovitost v hodnotě 13 350 000 Kč. 17. Z rozhodnutí o povolení posečkání (čl. 138) plyne, že žalobkyni bylo v září 2024 povoleno posečkání s úhradou pokuty, a to rozložením její úhrady do splátek po 500 000 Kč měsíčně. 18. Soud k důkazu pro nadbytečnost neprovedl přehled úvěrů a projektů (příloha č. 9 žaloby). Tento důkaz žalobkyně navrhla k prokázání tvrzení o svém očekávaném zisku, průměrném zisku a objemu prostředků u projektů, u nichž nepostupovala v souladu s pokyny klientů. Všechna tato tvrzení vychází z žalobkyniny argumentace, že žalovaný nesprávně vyložil pojem neoprávněný prospěch (druhý žalobní bod). Pokud by soud této žalobní argumentaci přitakal, zrušil by napadené rozhodnutí pro nezákonnost a výši žalobkynina zisku by nebylo třeba prokazovat. Stejně tak by ji nebylo třeba prokazovat, pokud se žalobkyně mýlí a žalovaný neoprávněný prospěch vyložil správně. 19. Z obdobných důvodů soud neprovedl jednotlivé listy projektů, které nebyly realizovány (příloha č. 11 až 15 žaloby). Žalobkyně navrhla tyto důkazy k prokázání svého tvrzení o plánovaných úrocích u těchto projektů, přičemž toto tvrzení vychází též z druhého žalobního bodu. 20. Soud dále neprovedl k