§ 2574 občanský zákoník – Povinnost dopravce vydat nový náložný list
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 2574 občanského zákoníku stanoví, že dopravce je povinen vydat nový náložný list, pokud byl původní zničen nebo ztracen, přičemž odesílatel musí dopravci nahradit případnou škodu vzniklou zneužitím původního náložného listu. Pokud odesílatel ztratí nebo mu je zničen náložný list, má právo požadovat po dopravci vydání nového. (§ 2574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 2574 odkazuje 1 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Dopravce vydá odesílateli za zničený nebo ztracený náložný list nový náložný list s vyznačením, že se jedná o náhradní náložný list. Odesílatel nahradí dopravci škodu, vznikne-li mu zneužitím původního náložného listu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud odesílatel ztratí nebo mu je zničen náložný list, má právo požadovat po dopravci vydání nového.
- Nový náložný list bude obsahovat informaci, že se jedná o náhradní dokument.
- Odesílatel nese riziko a odpovědnost za škodu, která by dopravci vznikla, pokud by někdo zneužil původní, ztracený nebo zničený náložný list.
Na co si dát pozor
- Odesílatel by měl dbát na bezpečné uchování náložného listu, aby předešel jeho ztrátě, zničení a případnému zneužití.
- V případě ztráty nebo zničení je důležité co nejdříve informovat dopravce a požádat o vydání náhradního náložného listu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2574
Jak soudy aplikují § 2574
Rozšířený senát argumentoval jednak dikcí jiných právních předpisů (konkrétně § 200 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, nebo § 2014 odst. 1, §2529 odst. 1 či § 2574 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), které používají slovo „nejpozději“ ve spojení s určením času v tom smyslu, že posledním, a nikoli prvním okamžikem lhůty je den předcházející o stanovený interval rozhodnou právní skutečnost.