§ 889 občanský zákoník – Chování rodičů žijících odděleně od dítěte
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 1. 2026 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 889 občanského zákoníku ukládá rodičům, kteří spolu nežijí, povinnost nenarušovat vztah dítěte k druhému rodiči a neznesnadňovat výchovu. Pokud jeden rodič bezdůvodně a opakovaně brání druhému v péči o dítě, může to vést k novému rozhodnutí soudu o uspořádání poměrů dítěte. (§ 889 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 1. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: dítě, rodič, soud
- Judikatura: na § 889 odkazuje 24 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Nežijí-li rodiče dítěte spolu, musí se zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte ke druhému rodiči nebo co výchovu dítěte ztěžuje.
(2) Brání-li rodič bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči v péči o dítě, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o úpravě poměrů dítěte.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Rodiče, kteří spolu nežijí, nesmí dělat nic, co by poškodilo vztah dítěte k druhému rodiči.
- Rodiče nesmí ztěžovat výchovu dítěte druhému rodiči.
- Pokud jeden rodič bezdůvodně, trvale nebo opakovaně brání druhému v péči o dítě, může soud znovu rozhodnout o tom, jak bude péče o dítě upravena.
Příklad
Rodiče se rozvedli a dítě žije s matkou. Matka nesmí dítěti říkat, že otec je špatný, ani mu bránit v telefonování s otcem. Pokud by matka dítěti opakovaně zakazovala vídat se s otcem bez dobrého důvodu, otec by mohl požádat soud o změnu úpravy péče o dítě.
Na co si dát pozor
- Bezdůvodné, trvalé nebo opakované bránění v péči o dítě může mít za následek nové rozhodnutí soudu o úpravě poměrů dítěte.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 889
Jak soudy aplikují § 889
Po právní stránce soudy věc posoudily podle § 81, § 889, § 890, § 2951 odst. 2, § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Zdůraznily, že spory a neshody rodičů týkající se péče o nezletilé mají být řešeny především v opatrovnických řízeních a nikoliv návazně v sekundárních sporech o ochranu osobnosti; poskytnutí ochrany touto cestou přichází do úvahy zejména v závažnějších případech, kdy jeden z rodičů evidentně narušuje osobnostní právo druhého z rodičů na rodinný život.
Dovolatelka s L. Š. starším nežila, ale nezletilého AAAAA, svěřeného do její péče, většinou jednou za 14 dní, předávala otci, kterému styk ani péče o syna nebyly opatrovnickým soudem omezeny nebo zakázány, a bylo její povinností styku otce se synem nebránit (§ 889 o. z.). Dovolatelka předala otci nezletilého AAAAA v sobotu 15. 7. 2017 ráno a od té doby nebyla ani s ním, ani s jeho otcem v kontaktu.
Pro období od ledna 2016 do dubna 2017 uvedl, že protiprávnost jednání žalovaného spočívá v úmyslném a prokázaném vytváření odcizení mezi nezletilým a žalobkyní, tedy v porušení negativních i pozitivních zákonných povinností rodiče dle § 888 a § 889 o. z. Žalovaný se opakovaně snažil vytěsnit žalobkyni ze života nezletilého a dlouhodobě paralyzoval možnost poskytnutí odborné psychologické pomoci za účelem překonání jeho negativního postoje k matce.