25 Cdo 2248/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2248/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2021 Spisová značka:25 Cdo 2248/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2248.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Rodičovská odpovědnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 858 o. z. § 865 odst. 1 o. z. § 2918 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 1. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 203/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2248/2020-67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Robert Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: J. K., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o zaplacení 750 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 78/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019, č. j. 18 Co 344/2019-50, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019, č. j. 18 Co 344/2019-50, se v části výroku I, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba co do částky 367 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 24. 4. 2018 do zaplacení zamítá, mění tak, že se rozsudek Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 30. 4. 2019, č. j. 30 C 78/2018-26, v uvedeném rozsahu potvrzuje. II. Dovolání žalobkyně proti výrokům II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019, č. j. 18 Co 344/2019-50, se odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy prvního a druhého stupně 20 570 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Michaely Šubrtové. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Michaely Šubrtové. V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku 50 720 Kč a na svědečném částku 210 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 30. 4. 2019, č. j. 30 C 78/2018-26, vyhověl žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 734 400 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 600 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně žila do roku 2016 v bytě v XY se svým synem AAAAA (pseudonym), narozeným XY, a jeho otcem L. Š., narozeným XY. Zhruba rok před škodní událostí žila v bytě se synem sama. Dne 16. 7. 2017 řídil L. Š. starší automobil tovární značky XY, registrační značky XY, ve kterém s ním jel i jeho v té době sedmiletý syn. Z nezjištěných příčin došlo k nehodě, při níž oba následkům svých zranění podlehli. Provoz osobního vozidla byl pro případ odpovědnosti za škodu z provozu pojištěn u žalované. Podle odůvodnění usnesení, jímž bylo odloženo trestní řízení proti L. Š. staršímu z důvodu jeho úmrtí, přejel řidič se svým vozidlem z nezjištěných důvodů vlevo mimo vozovku, kde přední částí vozidla narazil v plné rychlosti do vzrostlého stromu. Řidič vozidla byl v době smrti ovlivněn pervitinem, který si musel aplikovat před jízdou, a nezletilý AAAAA nebyl při jízdě připoután bezpečnostními pásy. Policie České republiky příčinu dopravní nehody neobjasnila. Pouze uvedla, že existuje několik možných příčin, a to únik tlaku v pneumatice, nebo vypadnutí pravého kulového čepu, anebo skutečnost, že vozidlo řídil usmrcený řidič pod vlivem pervitinu. Vztah žalobkyně k synovi byl standardní, o syna příkladně pečovala. V den dopravní nehody policisté žalobkyni na schodech domu sdělili, že její syn se svým otcem zemřel při dopravní nehodě. Žalobkyně se zhroutila, byla v nemocniční péči a po návratu byla tlumena léky, nebyla schopna ani vstát a chodit do práce, v bytě si udělala oltář, po bytě vylepila fotografie syna, všude byly plyšové hračky a svíčky. Po nějaké době se z bytu odstěhovala, protože jí připomínal syna. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 2957 a § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 6 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Výši nemajetkové újmy stanovil dle judikatury jako dvacetipětinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2017. Navýšení základní částky o další pětinásobek odůvodnil především nízkým věkem syna žalobkyně a intenzivním vztahem mezi rodičem a dítětem. Soud prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 2918 o. z. (poměrné snížení náhrady újmy pro spoluúčast na vzniku újmy na straně poškozeného). Nezletilému AAAAA nelze přičítat jeho nepřipoutání bezpečnostními pásy. Krácení pojistného plnění neodůvodňuje ani porušení povinností otcem dítěte, neboť žalobkyně je sekundární obětí, na nehodovém ději se nepodílela a nemohla ovlivnit ani jeho průběh. 2. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 12. 2019, č. j. 18 Co 344/2019-50, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že se žaloba co do částky 367 200 Kč s příslušenstvím zamítá, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II až IV). Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Ztotožnil se s jeho závěry ohledně výše stanoveného odškodnění a nemožnosti přičítat jakékoliv zavinění nezletilému. Doplnil, že základ nároku vychází z ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Nárok žalobkyně ale na rozdíl od soudu prvního stupně krátil o 50 % s odkazem na § 2918 o. z. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3552/2014 s odůvodněním, že žalobkyni i řidiči vozidla v době dopravní nehody svědčila rodičovská odpovědnost ve smyslu § 858 o. z., byť nad nezletilým v daném okamžiku vykonával dozor pouze otec. Tato péče v daném případě nebyla ze strany rodičů dostatečná, neboť nezletilý nebyl připoután bezpečnostními pásy, což fatálním způsobem přispělo ke vzniku újmy, kterou žalobkyně (matka a nositelka rodičovské odpovědnosti) nyní požaduje odškodnit. Otec nezletilého (a řidič vozidla) proto zásadním způsobem zanedbal dohled nad nezletilým. Při uplatněném nároku na náhradu újmy druhého z rodičů proto nelze toto porušení rodičovské odpovědnosti nevzít na zřetel. Nad rámec výše uvedeného lze dodat, že žalobkyně věděla, že otec běžně požíval pervitin a opíjel se. Z těchto důvodů se s ním rozešla. Ani proto nelze přitakat jejímu tvrzení, že byla pouhou sekundární (a náhodnou) obětí dopravní nehody. 3. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu části výroku I, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a výroků II a III napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci, které spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl o její spoluvině v situaci, kdy neporušila žádnou konkrétní povinnost a ani nemohla jakkoli průběh škodového děje předpokládat, ovlivnit nebo mu zabránit. Namítá, že judikatura aplikovaná odvolacím soudem na posuzovaný případ vůbec nedopadá. Naopak za zcela správné a bezvadné považuje rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatelka s L. Š. starším nežila, ale nezletilého AAAAA, svěřeného do její péče, většinou jednou za 14 dní, předávala otci, kterému styk ani péče o syna nebyly opatrovnickým soudem omezeny nebo zakázány, a bylo její povinností styku otce se synem nebránit (§ 889 o. z.). Dovolatelka předala otci nezletilého AAAAA v sobotu 15. 7. 2017 ráno a od té doby nebyla ani s ním, ani s jeho otcem v kontaktu. Byli pouze domluveni, že syna v neděli večer vrátí, což se již nestalo. Dovolatelka je přesvědčena, že její možná spoluodpovědnost by byla dána tehdy, pokud by dítě svěřila otci, u kterého by mohla jednoznačně rozpoznat, že je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, anebo by viděla otce s dítětem nasedat do automobilu bez dětské sedačky. Nic takového se ale nestalo a ani neprokázalo. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postu