25 Cdo 2162/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2162/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2162/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2162.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2162/2025-181 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: F. M., zastoupený Mgr. Bc. Karlem Kumžákem, advokátem se sídlem Myslíkova 171/31, Praha 1, proti žalované: T. M., zastoupená Mgr. Michaelem Dubem, advokátem se sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, Praha 6, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 99/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, č. j. 29 Co 42/2025-153, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Michaela Duba. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 29 Co 42/2025-153, potvrdil rozsudek ze dne 21. 11. 2024, č. j. 32 C 99/2024-105, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované písemné omluvy zaslané doporučeným dopisem ve znění: „Já T. M., se Ti tímto omluvám za své jednání, kdy jsem ti opakovaně a bezdůvodně bránila ve styku s nezletilou AAAAA (pseudonym) a neplnila svoji povinnost nezletilou na styk se svým otcem řádně připravit a styk umožnit, čímž jsem neoprávněně zasáhla do tvých osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život.“, a zaplacení 50 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po doplnění dokazování vyšel soud ze zjištění, že účastníci jsou rodiči nezletilé AAAAA, (dále jen „nezletilá“). Ještě před tím, než bylo manželství žalobce a žalované rozvedeno, uzavřeli dne 13. 6. 2022 před soudem dohodu, na jejímž základě byla nezletilá svěřena do péče žalované a žalobci byl určen relativně široký kontakt s nezletilou. Jelikož se žalovaný následně přestěhoval mimo Prahu, dohodli se rodiče mimosoudně na úpravě kontaktu jen o víkendech. Před prázdninami 2023 žalobce podal u soudu návrh, aby byla nezletilá svěřena do střídavé péče rodičů, se střídáním po týdnu. Po prázdninách již nebyla mimosoudní dohoda mezi rodiči dodržována. Když žalobce přijel pro nezletilou před školu v týdnu, kdy mělo dojít ke kontaktu podle původní dohody schválené soudem, odmítla s ním v té době již desetiletá nezletilá odjet (měla více zájmů s kamarády v Praze a odmítala u žalobce trávit čas ve stanoveném rozsahu). Žalobce namísto, aby nezletilou pozitivně motivoval ke kontaktu, vyhrožoval jí, že přivolá policii (několikrát tak učinil) a orgán sociálně-právní ochrany dětí v případě, že s ním neodjede. Žalobce nezletilou s průběhem opatrovnického řízení konfrontoval, v návaznosti na jednání před opatrovnickým soudem ji nazval ve zprávě odpornou lhářkou, s dovětkem že je stejná jako její matka (žalovaná). Rovněž při dalším předání seděl v autě, jednal pouze s žalovanou a když se na něj nezletilá pokusila promluvit, její pokus rázně utnul, po celou dobu se choval direktivně a nepříjemně. Jeho komunikace ve vztahu k nezletilé se omezila na direktivní zprávy ke kontaktu spojené s výhružkami, následně zaslal nezletilé několik málo zpráv s přáním hezkých svátků či s přáním k narozeninám. Další kontakty nezletilé s žalobcem tak neproběhly ani přes předběžné opatření z listopadu 2023, kterým byl zúžen kontakt žalobce s nezletilou, neboť dívka kontakt s žalobcem odmítala. Jejich první setkání se poté uskutečnilo dne 4 5. 2024 v Centru Area Fausta. Žalobce pojal asistovaný styk zcela konfrontačně, nezletilou nazval lhářkou, dožadoval se opakovaně informací k důvodům, proč odmítá kontakt, a následně nezletilou i rozplakal hypotézou, že kdyby se žalované něco stalo, tak půjde k němu, protože nikoho jiného nemá. Žalovaná přes předběžné opatření vydané Obvodním soudem pro Prahu 4, kterým byl nařízen asistovaný kontakt nezletilé s žalobcem v rozsahu 2 hodin každou sudou sobotu, nezletilou ke kontaktu nepřivedla s odkazem na podané odvolání. Až následně, když jí Městský soud v Praze vyhověl a zúžil asistovaný kontakt na 1 hodinu za 14 dnů, nezletilou k asistovanému kontaktu vodila. Následně opatrovnický soud zrušil i tento asistovaný styk z důvodu, že organizace Area Fausta spolupráci s rodinnou ukončila; i žalobce v podání soudu uvedl, že takto nastavený kontakt nevedl k tomu, aby s ním nezletilá navázala (obnovila) vztah. Opatrovnický soud týmž usnesením rovněž zamítl návrh otce na nařízení jiného předběžného opatření spočívajícího v rodinné terapii, neboť pro to neshledal důvody (vyhledat pomoc odborníka může podle opatrovnického soudu žalobce i bez nařízení předběžného opatření). Opatrovnický soud zdůraznil, že ani znaleckým zkoumáním se nepodařilo zjistit, z jakého důvodu nezletilá odmítá kontakt s žalobcem. Žalovaná, i přes výše popsané vyhrocené vztahy, žalobce průběžně informuje o známkách nezletilé, jejích zájmech, zájmových aktivitách a zdravotním stavu, a to i přesto, že téměř každá její zpráva se setká s negativní reakcí žalobce. Po právní stránce soudy věc posoudily podle § 81, § 889, § 890, § 2951 odst. 2, § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Zdůraznily, že spory a neshody rodičů týkající se péče o nezletilé mají být řešeny především v opatrovnických řízeních a nikoliv návazně v sekundárních sporech o ochranu osobnosti; poskytnutí ochrany touto cestou přichází do úvahy zejména v závažnějších případech, kdy jeden z rodičů evidentně narušuje osobnostní právo druhého z rodičů na rodinný život. Žalobce spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv (na soukromý a rodinný život) ve třech jednáních, která vytýká žalované. K prvnímu (nedostatečné informování žalobce o podstatných záležitostech týkajících se nezletilé) soudy uvedly, že rozpad partnerského vztahu rodičů se vždy nutně projeví i v jejich rodičovském vztahu, přičemž nelze očekávat, že si mezi sebou budou vyměňovat informace v míře, která byla do té doby běžná. I přesto však žalovaná žalobce pravidelně informovala o zdravotním stavu, školních výsledcích i mimoškolních aktivitách nezletilé. Pokud byl žalobce nespokojen s rozsahem plnění informační povinnosti podle § 890 o. z., má situaci řešit příslušným návrhem k opatrovnickému soudu, který může konkrétní způsob a rozsah, v jakém má být tato povinnost plněna, upravit. Ohledně druhé skupiny vytýkaného jednání (nedostatečná motivace nezletilé ze strany žalované ke kontaktu s žalobcem) vyšly soudy ze zjištění, že vztah mezi žalobcem a nezletilou je dlouhodobě narušený z příčin, které nejsou známé, aniž však bylo prokázáno, že by to byla žalovaná, kdo svým chováním u nezletilé budoval negativní vztah k žalobci. Naopak sám žalobce pojímal kontakt s nezletilou konfrontačně a nesnažil se ji pozitivně motivovat ke kontaktu s ním. Žalobce se domáhá satisfakce za nedostatečnou motivaci nezletilé ke kontaktu, avšak sám neučinil nic pozitivního, naopak svým chováním zjevně vyvolává jen další konflikt s nezletilou. V řízení zjištěné chování žalované v kontextu jednání samotného žalobce proto nelze hodnotit jako takové porušení § 889 o. z., které by představovalo neoprávněný zásah do žalobcových osobnostních práv. U třetí skupiny vytýkaného jednání (žalovaná porušovala předběžná opatření vydaná opatrovnickým soudem a nepředávala nezletilou ke kontaktu s žalobcem) soudy odlišily případy, kdy nebylo plněno předběžné opatření Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2023, č. j. 0 P 48/2021-461, a případy, kdy nebylo plněno předběžné opatření téhož soudu ze dne 16. 5. 2024, č. j. 0 P 48/2021-686, později změněné usnesením opatrovnického soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 15 Co 190/2024-746. Skutečnost, že nebylo dodržováno první předběžné opatření nařízené opatrovnickým soudem, nemusí znamenat, že tím žalovaná zasáhla do žalobcových osobnostních práv na rodinný život (konkrétně na styk s nezletilou v rozsahu stanoveném soudem). Nezletilá se již nachází v takovém věku, kdy ji nelze proti její vůli k samostatnému styku s jedním z rodičů nutit, resp. druhý rodič nemá takovou povinnost (jak dovozuje judikatura Ústavního soudu). Za daných okolností nemůže žalovaný cestou sporu o ochranu osobnosti přenášet jednostranně na žalovanou odpovědnost za okolnosti, které buď nejsou v její moci (přístup nezletilé k žalobci),