9/1962 Sb. · 92 paragrafů
Místní národní výbor může vydat příkaz k vyklizení bytu nájemníkovi, který bydlí v rodinném domku a bez řádného důvodu odmítá svůj byt uvolnit pro nastěhování vlastníka tohoto domku nebo jeho ženatého (vdaného) dítěte, ač má nájemník možnost přestěhovat se do jiného bytu, který má všechny náležitosti náhradního bytu (§ 62).
(1) Místní národní výbor může vydat příkaz k vyklizení bytu,
1. má-li se budovy, která je v socialistickém vlastnictví, zcela nebo zčásti použít k uskutečnění územního plánu nebo územního rozhodnutí nebo k provedení asanace anebo v naléhavém zájmu socialistické výstavby k jiným účelům než k bydlení;
2. došlo-li u jiné budovy vyvlastněním k přechodu vlastnického práva nebo k omezení výkonu tohoto práva, aby se budovy mohlo zcela nebo zčásti použít pro účely uvedené pod č. 1;
3. byla-li obytná budova nebo její část přikázána do užívání podle § 13 vládního nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby.
(2) Vláda může stanovit další případy, ve kterých lze vydat příkaz k vyklizení z důvodu obecného zájmu.
(1) Místní národní výbor vydá příkaz k vyklizení bytu, kterého někdo nabyl nedbaje předpisů o hospodaření s byty nebo na podkladě nepravdivých nebo neúplných údajů anebo tím, že dosáhl přidělení bytu trestným činem.
(2) Místní národní výbor může též uložit osobám, které bydlí v bytě vedle uživatele bytu a příslušníků jeho domácnosti bez přivolení místního národního výboru, aby se z bytu vystěhovaly.
Místní národní výbor může na návrh náčelníka nebo krajské správy vydat příkaz k vyklizení vojenského bytu nebo bytu ministerstva vnitra, byl-li jeho uživatel služebně přemístěn do jiné obce a v této obci je pro něho zajištěn jiný vojenský byt nebo byt ministerstva vnitra jako náhradní.
(1) Uživateli bytu, který jej má vyklidit na příkaz k vyklizení, a osobám, jež bydlí v takovém bytě vedle uživatele a příslušníků jeho domácnosti, jakož i jiným osobám, které jsou povinny na příkaz místního národního výboru se z bytu vystěhovat, musí být přidělen náhradní byt.
(2) Náhradní byt musí být přidělen zároveň s vydáním příkazu k vyklizení nebo příkazu k vystěhování.
Místo náhradního bytu může být poskytnuto náhradní ubytování
1. osobám, jež bydlí v bytě, který má být vyklizen, vedle uživatele bytu a příslušníků jeho domácnosti s přivolením místního národního výboru (§ 48);
2. uživateli bytu, který v něm bydlí bez vážných důvodů toliko občas a je povinen na příkaz místního národního výboru jej vyklidit (§ 49);
3. osobám, jež bydlí v bytě vedle uživatele a příslušníků jeho domácnosti s přivolením místního národního výboru a jsou na příkaz tohoto národního výboru povinny se z bytu vystěhovat (§ 54 odst. 3);
4. rozvedenému manželu, který je na příkaz místního národního výboru povinen se z bytu vystěhovat (§ 55 odst. 1), jestliže mu při rozvodu nebyly svěřeny do výchovy jeho nezletilé děti.
Místní národní výbor není povinen přidělit náhradní byt ani poskytnout náhradní ubytování
1. osobám, jež bydlí v bytě, který má být vyklizen, vedle uživatele bytu a příslušníků jeho domácnosti bez přivolení místního národního výboru (§ 48);
2. uživateli bytu, který v něm bez vážných důvodů nebydlí a je povinen jej na příkaz místního národního výboru vyklidit (§ 49);
3. uživateli dvou bytů, je-li povinen na příkaz místního národního výboru jeden z nich vyklidit (§ 51 odst. 1);
4. uživateli bytu, který jej získal protiprávně a je povinen na příkaz místního národního výboru jej vyklidit (§ 57 odst. 1);
5. osobám, jež bydlí v bytě vedle uživatele a příslušníků jeho domácnosti bez přivolení místního národního výboru a jsou povinny na příkaz tohoto národního výboru se z bytu vystěhovat (§ 57 odst. 2).
(1) Náhradní byt musí být zdravotně nezávadný, jakož i jinak způsobilý k obvyklému užívání a zdravotně vhodný a musí počtem i rozměry obytných místností být vzhledem k počtu příslušníků domácnosti příštího uživatele přiměřený jeho bytové potřebě.
(2) Osobám, které bydlí v menších než přiměřených bytech a jež jsou povinny vyklidit zaměstnanecký nebo domovnický byt proto, že bez vážných důvodů přestaly vykonávat své zaměstnání, s nímž je spojeno užívání bytu, lze přidělit náhradní byt o stejném úhrnu podlahové plochy, jako je byt, který má být vyklizen. Obdobně lze postupovat proti osobám, které jsou povinny vyklidit byt pro neplacení nájemného.
(3) Náhradní byt se přiděluje v téže obci; v jiné obci lze jej přidělit toliko v případech uvedených v § 49 a 58.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i o náhradních bytech při soudní exekuci vyklizením bytu (§ 556 o. s. ř.).
Kde se v tomto zákoně mluví o náhradním bytě, rozumí se tím, pokud není stanoveno jinak nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného, též náhradní ubytování.
(1) Ustanovení § 60 a 61 platí i tehdy, jestliže příkaz k vyklizení, jejž vydal místní národní výbor z některého z důvodů uvedených v těchto ustanoveních, má být proveden soudní exekucí.
(2) Vystěhovaným osobám, jimž místní národní výbor není povinen přidělit náhradní byt ani poskytnout náhradní ubytování (§ 61), musí být i při soudní exekuci přechodně poskytnuto přístřeší, než si budou moci opatřit řádné ubytování.
(1) Místní národní výbor nahradí uživateli bytu, který je povinen jej vyklidit na příkaz k vyklizení z důvodu obecného zájmu (§ 56), stěhovací náklady. Úhrada těchto nákladů jde na vrub organizace, v jejíž prospěch se byt vyklizuje.
(2) Jiným uživatelům, kteří jsou povinni vyklidit byt na příkaz k vyklizení, může místní národní výbor nahradit stěhovací náklady zcela nebo zčásti, nelze-li na uživateli bytu spravedlivě požadovat, aby je hradil ze svého. Při příkazech k vyklizení vojenských bytů nebo bytů ministerstva vnitra podle § 58 hradí tyto náklady vojenská správa nebo krajská správa ministerstva vnitra. Při příkazech k vyklizení ve prospěch vlastníka rodinného domku (§ 55a) hradí stěhovací náklady osobě, která je povinna vyklidit byt, vlastník rodinného domku.
Bez souhlasu místního národního výboru nelze byt jako celek ani jeho jednotlivé části připojit k sousedním bytům.
(1) Užívat bytů nebo jejich částí k jiným účelům než k bydlení lze toliko se souhlasem místního národního výboru.
(2) Tento souhlas může být dán jen tehdy, je-li to nutné v naléhavém zájmu socialistické výstavby státu a nelze-li uspokojení tohoto zájmu dosíci hospodárně jiným způsobem.
(1) Místní národní výbory mohou upravit na byty místnosti, které jsou určeny nebo jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení.
(2) Dělit byty může místní národní výbor jen tehdy, lze-li provedením potřebných stavebních změn a prací vytvořit z uvolněného bytu dva nebo více samostatných stavebně uzavřených bytů s vlastním příslušenstvím.
(3) Prováděcí předpisy stanoví podmínky, za jakých může místní národní výbor provádět stavební práce, uvedené v předchozích odstavcích, a způsob jejich finanční úhrady.
(4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahuje na vojenské byty.
(1) Místnímu poplatku z bytů podléhají byty, u nichž připadá z úhrnu podlahové plochy obytných místností na uživatele bytu a každého dalšího příslušníka jeho domácnosti více než 12 m2; bydlí-li v bytě s jeho uživatelem aspoň jeden příslušník jeho rodiny, připočítá se k součtu této výměry podlahových ploch ještě 6 m2. Z bytu, jejž tvoří toliko jediná obytná místnost a v němž bydlí pouze jedna osoba, platí se místní poplatek tehdy, jestliže podlahová plocha této místnosti, popřípadě s připočtením podlahové plochy přímo osvětlené a přímo větratelné neobytné kuchyně, přesahuje 20 m2. Přitom se nepřihlíží k obytným místnostem, jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení.
(2) Místní poplatek se platí také z bytů nebo jejich částí, jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení.
(1) Místní poplatek z bytů uvedených v § 69 odst. 1 se platí z té části podlahové plochy, která převyšuje výměru tam stanovenou. Prováděcí předpisy mohou stanovit odchylky, zejména pro případy, kdy zdravotní stav uživatele bytu nebo příslušníků jeho domácnosti nezbytně vyžaduje, aby tyto osoby bydlely v oddělené místnosti.
(2) Místní poplatek z bytů nebo jejich částí, jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení, platí se z celé jejich podlahové plochy.
(1) Národní výbor hlavního města Prahy může stanovit, že některé úkoly podle tohoto zákona bude z důvodu účelnosti sám obstarávat.
(2) Městské národní výbory v Bratislavě, Brně, Ostravě a Plzni mohou určit se souhlasem krajského národního výboru, které úkoly podle tohoto zákona budou z důvodu účelnosti obstarávat.
(1) Pro řízení, jež provádějí podle tohoto zákona náčelníci, platí předpisy o řízení ve věcech správních (správní řád).
(2) O odvolání z rozhodnutí náčelníka podle tohoto zákona rozhoduje náčelník příslušné krajské vojenské ubytovací a stavební správy.
Rodinným domkem se rozumí dům, u něhož z úhrnu podlahové plochy všech místností připadají aspoň dvě třetiny na byty a který obsahuje nejvýše pět obytných místností, nečítajíc v to kuchyně, nebo u něhož při větším počtu těchto místností nepřesahuje úhrn podlahové plochy obytných místností (§ 76) 120 m2.
Výhody, přiznané tímto zákonem vlastníkům rodinných domků, příslušejí též
1. poživatelům rodinných domků, jakož i osobám, jimž přísluší věcné právo užívání bytu v rodinném domku, bylo-li věcné břímě, odpovídající právu požívání nebo právu užívání k vlastní potřebě, zřízeno před 1. lednem 1957;
2. dlouhodobým nájemcům rodinných domků, které jsou národním majetkem, a čekatelům družstevních rodinných domků.
(1) Bytem se rozumí jednotlivá místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení a mohou sloužit tomuto svému účelu jako samostatné bytové jednotky.
(2) V pochybnostech, zdali jednotlivá místnost nebo soubor místností je samostatným bytem, rozhodne stavební úřad.
(1) Za obytnou se považuje přímo osvětlená a přímo větratelná místnost o podlahové ploše aspoň 8 m2, kterou lze přímo nebo dostatečně nepřímo vytápět a jež je vzhledem ke svému vnitřnímu uspořádání a vybavení určena k bydlení.
(2) Za těchto podmínek považuje se za obytnou místnost i kuchyně o podlahové ploše přes 12 m2. U takových kuchyní se při zjišťování výměry podlahové plochy obytných místností počítá toliko část podlahové plochy, o kterou je kuchyně větší než 12 m2.
(3) V pochybnostech, zda určitá místnost má povahu místnosti obytné, rozhodne stavební úřad.
(1) Za podnikové byty se považují byty, které dne 31. prosince 1956 byly organizace oprávněny přidělovat svým zaměstnancům, jakož i jednotlivé byty, které organizace získaly nebo získají po 31. prosinci 1956 ze státní bytové výstavby pro trvalé ubytování vlastních zaměstnanců.
(2) Ve smyslu tohoto zákona se za podnikové byty nepovažují byty vystavěné v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků a jiných zdrojů, kterých je možno k tomuto účelu použít (§ 27 č. 2).
(1) Vojenskými byty se rozumějí
1. všechny byty v obytných domech určených výhradně pro ubytování vojáků z povolání a jednotlivé byty, které vojenská správa získává z nové bytové výstavby;
2. v jiných domech byty, jejichž uživateli byli dne 1. ledna 1957 vojáci z povolání, vyjímajíc však byty,
a) jež mají povahu podnikových bytů nebo bytů zaměstnaneckých;
b) které jsou v domech družstev nebo v rodinných domcích.
(2) Vojenské byty uvedené v odstavci 1 č. 2 pozbývají této své povahy, jestliže po 1. lednu 1957 přestal být uživatel bytu vojákem z povolání, nebo uživatelem směnou bytu se stala osoba, jež není vojákem z povolání, anebo byt byl přidělen jiné osobě než vojáku z povolání.
Za byty ministerstva vnitra se považují byty v obytných domech určených výhradně pro ubytování příslušníků ministerstva vnitra v činné službě a jednotlivé byty, které krajská správa získává z nové bytové výstavby.
Podnikové byty, vojenské byty a byty ministerstva vnitra nepozbývají své povahy, byl-li dům předán do správy domovní správě; v těchto případech je příslušné organizaci, náčelníku nebo krajské správě zachováno právo účastníka soudního řízení v nájemních věcech. Prováděcí předpisy stanoví, která práva, jež ve věcech upravených tímto zákonem náležejí vlastníku domu, příslušejí v těchto případech, jakož i u vojenských bytů uvedených v § 78 odst. 1 organizaci, náčelníku nebo krajské správě.
Při posuzování bytové potřeby významných vědeckých a uměleckých pracovníků a odpovědných veřejných činitelů přihlížejí místní národní výbory též k tomu, aby výměra bytu odpovídala povaze a společenskému významu jejich práce; to platí zejména při přidělování bytů podle § 18 a 19 a při rozhodování podle § 52.
Národní výbory hospodaří s byty ze státní bytové výstavby tak, aby státní bytová výstavba především
1. napomáhala rozvoji těch odvětví a závodů, jejichž provoz je podmíněn přesídlením stálých pracovních sil do blízkosti pracovišť;
2. zabezpečovala ubytování pracovníků nezbytných služeb;
3. poskytovala ubytování rodinám nižších příjmových kategorií, zejména rodinám s více dětmi, v místech se zvýšenou potřebou pracovních sil pro základní průmyslová odvětví.
Příslušníkem rodiny uživatele bytu se rozumí manžel (manželka), příbuzní v přímém pokolení (i z osvojeneckého poměru) a sourozenci.
(1) Za příslušníky domácnosti uživatele bytu se mimo příslušníky jeho rodiny a jeho zetě (snachu) považují též jiné osoby s ním příbuzné nebo sešvagřené, které nemajíce vlastního bytu žijí s uživatelem v jeho bytě a pečují o společnou domácnost nebo jsou na něho odkázány svou výživou nebo vzhledem ke svému zdravotnímu stavu na jeho péči.
(2) Za příslušníky domácnosti považují se též osoby, jež za plat obstarávají domácké nebo jiné práce (hospodyně a ošetřovatelka), jakož i družka (druh) uživatele bytu, je-li matkou (otcem) jeho dítěte nebo žije-li s ním ve společné domácnosti aspoň 3 roky.
Tento zákon se nevztahuje
1. na budovy, jichž užívá cizí stát pro účely svého zastupitelského úřadu nebo pro ubytování jeho představitelů a zaměstnanců, ani na byty těchto osob v jiných domech, pokud tyto osoby nejsou československými občany;
2. na budovy, jichž pro svoje účely užívají orgány mezinárodních organizací a institucí, a na byty členů a zaměstnanců těchto orgánů, pokud těmto orgánům, jejich členům a zaměstnancům příslušejí podle mezinárodního práva, mezinárodních smluv sjednaných s Československou socialistickou republikou nebo podle zvláštních předpisů diplomatické výhody a imunity;
3. na budovy určené k přechodnému ubytování, na budovy určené pro ubytování mládeže připravující se k povolání a na jiné internáty a na budovy ústavů sociální péče;
4. na vojenské objekty, vojenská sídliště se zvláštním určením a na objekty ozbrojených součástí ministerstva vnitra;
5. na zaměstnanecké byty.
(1) Zaměstnaneckými byty se rozumějí byty zřízené při veřejných nebo provozních budovách, jakož i byty vystavěné při provozních objektech, při zdravotnických zařízeních nebo při ústavech sociální péče a užívané ve všech případech pro ubytování zaměstnanců, kteří jsou pověřeni střežením těchto budov (objektů, ústavů a zařízení), nebo jsou z jiných služebních důvodů povinni v nich bydlet proto, že by jinak byl ohrožen provoz podniku (ústavu, zařízení), nebo znemožněn výkon jejich zaměstnání.
(2) V pochybnostech, zda určitý byt má povahu bytu zaměstnaneckého, rozhodne po projednání s organizací a se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí místní národní výbor.
O bytech v budovách církví a náboženských společností a jejich složek, jakož i o bytech určených v jiných budovách pro ubytování duchovních církví a náboženských společností může místní národní výbor činit opatření podle tohoto zákona jen se souhlasem okresního národního výboru.
Nájemní (podnájemní) a jiné smlouvy o užívání bytů nebo jejich částí, sjednané po počátku účinnosti tohoto zákona proti jeho ustanovením nebo proti prováděcím předpisům k němu vydaným, jsou neplatné.
(1) Zrušují se všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména se zrušuje zákon č. 138/1948 Sb., o hospodaření s byty. Pokud se právní předpisy dovolávají ustanovení zákona č. 138/1948 Sb. nebo prováděcích předpisů k němu vydaných, rozumějí se tím napříště příslušná ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu vydaných.
(2) Zrušují se ustanovení § 4 odst. 2 až 5 a § 5, 6 a 12 zákona č. 94/1950 Sb., o ubytování branné moci a Sboru národní bezpečnosti.*)
Ústřední úřad pro věci národních výborů vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957, ustanovení § 52, 69 a 70 však teprve dnem 1. července 1957.**)
*) Zákon č. 27/1959 Sb., o družstevní bytové výstavbě.
*) Zbývající ustanovení zák. č. 94/1950 Sb. byla zrušena zákonem č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky.
**) Změny provedené zákonem č. 147/1961 Sb. nabyly účinnosti dnem 14. prosince 1961.