6 Ads 67/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 3/2023- 91 - text 15 4 Ad 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: Ing. A. L., narozený dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 12. 2022, č.j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 7. 12. 2022 č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 9. 2022 č.j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně pro nesplnění podmínek ust. § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), a s přihlédnutím k čl. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení č. 57/2014 Sb. m. s., zamítl žádost žalobce o starobní důchod. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že žalovaná postupovala nezákonně, neboť u žalobce jako žadatele s cizím prvkem nezohlednila dobu zaměstnání žalobce v zahraničí od 1. 9. 1976 do 6. 7. 1998. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 91/2012 Sb.“), podle jehož ust. § 28 odst. 3 se na osobu bez státní příslušnosti hledí jako na českého občana, a v rozporu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení, ze dne 8. 12. 2011 s platností ode dne 1. 11. 2014, publ. pod Sdělením č. 57/2014 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“), ve znění zákona č. 582/1991 Sb. a zákona č. 155/1995 Sb. Protože se na žalobce, jakožto osobu bez státní příslušnosti, hledí jako na českého občana, je naplněn čl. 30 odst. 3 Smlouvy, podle něhož měla žalovaná povinnost přihlédnout k době pojištění žalobce mimo území ČR v období od 14. 9. 1976 do 6. 7. 1998, kdy byl žalobce občanem Ruské federace, a u žádosti žalobce o starobní důchod měla posoudit, zda Ruská federace, jakožto smluvní stát, uznal žalobci dobu pojištění na svém území, a to z potvrzení orgánu Ruské federace o době pojištění žalobce. Uvedené potvrzení si žalovaná v rozporu se závazkem ČR ve Smlouvě nevyžádala, a proto neměla oprávnění posuzovat za orgány Ruské federace, zda a v jakém rozsahu měl žalobce dobu pojištění na území Ruské federace. V tomto žalobce spatřoval svévolný postup žalované, a také její nečinnost, když si nevyžádala patřičné potvrzení, což je také v rozporu s čl. 5, 8, 9 a 10 Ujednání mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a Ministerstvem práce a sociální ochrany Ruské federace k provádění Smlouvy (Sdělení č. 58/2014 Sb. m. s.) (dále jen „Ujednání“). Žalobce uvedl, že ve své žádosti o starobní důchod tvrdil, že splňuje povinnou (nad 12 měsíců) dobu důchodového pojištění podle části III. čl. 14 Smlouvy, splňuje také podmínku v části V. čl. 30 odst. 3 Smlouvy o době pojištění mimo území ČR před rozhodným dnem, tj. 31. 12. 2008, neboť žalobce byl v období od 16. 5. 1976 do 8. 6. 1998 státním občanem SSSR, resp. Ruské federace s bydlištěm v této zemi, což je rozhodující pro určení doby pojištění, k tomuto období (odhadem 22 let doby pojištění žalobce) měla žalovaná přihlížet, vyžádat si potřebné doklady a žádost věcně projednat, a neměla použít k tíži žalobce skutečnost, že žalobci nebyl nikdy přidělen žádný číselný identifikátor Ruskou federací. Žalovaná použila text Smlouvy v rozporu s jejím ustanovením, když pro období od 16. 5. 1976 do 6. 7. 2000 použila stav ke dni 16. 3. 2022, Smlouva se týká českých a ruských občanů, a uplatňuje se podle toho, k jakému datu se posuzuje věc; každý žadatel má být posuzován podle rozhodnutí toho státu, ve kterém vykonával svou výdělečnou činnost, takový důkaz k době pojištění od 16. 5. 1976 do 6. 7. 1998 byl žalobcem ve správním řízení předložen, a žalovaná si měla vyžádat potvrzení Ruské federace, což neučinila, a proto by mělo být její rozhodnutí zrušeno. 4. Dále žalobce namítal vady řízení, neboť žalovaná na základě žalobcem předložených listin o vystoupení ze státního občanství Ruské federace neprovedla lustraci žalobce výpisem z evidence obyvatel ČR, kterým by zjistila místo bydliště a osobní status žalobce pro období před 6. 7. 1998, od 7. 7. 1998 do 8. 6. 2000, a od 9. 6. 2000 do 16. 3. 2022. 5. Dle žalobce žalovaná neposoudila, zda se v jeho případě jedná o žadatele s mezinárodním prvkem, který může prokázat dobu pojištění na území smluvního státu Ruské federace a jeho právních předchůdců, žalovaná nesepsala se žalobcem žádost, ani si ke jménu žalobce nevyžádala vyjádření příslušného orgánu Ruské federace o době pojištění žalobce (od 1. 9. 1976 do 6. 7. 1998) na území Ruské federace (dříve SSSR), v čemž žalobce spatřoval závadný úřední postup. Namítal, že žalovaná si nevyžádala ani potvrzení od Ruské federace o tom, že žalobce na území Ruské federace nežádal a nepobírá důchod. Bez potvrzení o době pojištění žalobce na území Ruské federace od 16. 5. 1976 do 6. 7. 1998 žalovaná nemohla pro období od 16. 5. 1976 do 6. 7. 1998 určit příslušnou právní úpravu na úseku starobních důchodů, a nemohla tak ani o části žádosti k tomuto období věcně rozhodnout. Skutečnost, že žalovaná neprojednala věc se žalobcem, jakožto osobou s mezinárodním prvkem, a nesepsala s ním žádost o uznání doby pojištění v zahraničí, považoval žalobce za svévolný postup žalované, neboť tímto svým závadným postupem žalovaná předjímala své napadené rozhodnutí a vědomě poškodila žalobce na jeho právu na starobní důchod. 6. Žalobce také namítal, že mu nebylo umožněno nahlédnutí do spisu, a to jak v řízení před správním orgánem I. stupně, tak v řízení u žalované, ačkoliv na tom žalobce trval, k tomu poukázal na protokol o jednání ze dne 2. 11. 2022. Odmítnutím nahlédnutí do spisu s odůvodněním, že spis obsahuje pouze podklady, které do řízení dodal žalobce, byl žalobce zkrácen na svém procesním právu, jakožto účastníka správního řízení, a zároveň tím žalovaná prokázala svou nečinnost. 7. Dle žalobce žalovaná nedostatečně odůvodnila své rozhodnutí v tom, že na žalobce, od narození občana SSSR, později občana Ruské federace, dopadá jeho občanský stav ke dni 16. 3. 2022, ale nedopadá jeho doba pojištění ze zaměstnaneckých poměrů na území cizího státu v období před 31. 12. 2008, k čemuž se ČR zavázala ve Smlouvě a v Ujednání. 8. Uvedl, že se narodil v Estonsku, od svého narození byl občanem SSSR, následně od 25. 12. 1991 byl občanem Ruské federace a od 9. 6. 2000 je osobou bez státní příslušnosti, přičemž od 7. 7. 1998 má bydliště na území ČR (má zde povolený trvalý pobyt), k rozhodnému dni, tj. 16. 3. 2022, je tak oprávněným žadatelem o český starobní důchod v souladu s českou právní úpravou, Smlouvou a Ujednáním, neboť k rozhodnému dni splnil podmínku dovršení příslušného věku a měl splněnou minimální dobu pojištění 35 let, včetně náhradní doby pojištění, odpracované doby v ČR a v zahraničí v postavení cizího státního příslušníka. Toto žalobce tvrdil již v podané žádosti o starobní důchod, v níž také uvedl, že v období od X (po dovršení plnoletosti žalobce) do rozhodného dne, tj. 16. 3. 2022, došlo ve dvou zemích, kde žalobce uplatňuje svou dobu pojištění, k administrativním a územním změnám, které žalobce nemohl objektivně ovlivnit, proto měl žalobce za to, že u posouzení doby pojištění mělo být přihlédnuto ke Smlouvě a Ujednání. Dále uvedl, že dne 26. 4. 2022 podal návrh na zahájení řízení o době a rozsahu péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby dle ust. § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., jako náhradní doby pojištění pro dobu od 1. 1. 1999 doposud. Poukazoval na to, že jeho žádost o starobní důchod byla prvostupňovým rozhodnutím zamítnuta z důvodu, že doba jeho pojištění činila 12 let a 107 dní, avšak správní orgán I. stupně pominul dobu pojištění žalobce v zahraničí, také pominul, že od 26. 4. 2022 probíhalo správní řízení o žádosti o péči o osobu blízkou, nevyčkal rozhodnutí o této žádosti a nevyžádal si údaje o době pojištění u orgánů Ruské federace, ačkoliv byly správnímu orgánu I. stupně tyto skutečnosti zřejmé, a to z žalobcem doložených podkladů o dosaženém vzdělání a úředně ověřeného předkladu textu pracovní knížky. Žalobce rovněž namítal nepřiměřenou délku a průtahy v prvostupňovém řízení. Přitom o žádosti ze dne 26. 4. 2022 o péči o osobu blízkou bylo rozhodnuto kladně rozhodnutím ze dne