Stručně: Paragraf stanovuje, že dědické záležitosti se primárně řídí právem státu, kde měl zemřelý (zůstavitel) obvyklý pobyt v době své smrti, ale pokud byl zůstavitel českým občanem a alespoň jeden z dědiců má obvyklý pobyt v České republice, použije se české právo.
§ 76 Rozhodné právo
Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, ve kterém měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti. Jestliže zůstavitel byl státním občanem České republiky a alespoň jeden z dědiců má v České republice obvyklý pobyt, použije se český právní řád.
Paragraf stanovuje, že dědické záležitosti se primárně řídí právem státu, kde měl zemřelý (zůstavitel) obvyklý pobyt v době své smrti, ale pokud byl zůstavitel českým občanem a alespoň jeden z dědiců má obvyklý pobyt v České republice, použije se české právo.
Co to znamená v praxi
Určení rozhodného práva: Pro dědictví se nejčastěji použije právní řád státu, kde měl zemřelý svůj obvyklý pobyt v době úmrtí.
Výjimka pro české občany: Pokud byl zemřelý českým občanem a zároveň má alespoň jeden z dědiců obvyklý pobyt v České republice, použije se vždy české dědické právo, bez ohledu na to, kde měl zemřelý obvyklý pobyt.
Důležitost obvyklého pobytu: Klíčovým kritériem pro určení rozhodného práva je obvyklý pobyt zemřelého a v některých případech i dědice.
Na co si dát pozor
Je třeba pečlivě posoudit, zda zemřelý splňoval podmínku českého občanství a zda alespoň jeden z dědiců má obvyklý pobyt v České republice, neboť to mění aplikovatelné právo.
Pojem „obvyklý pobyt“ je pro určení rozhodného práva stěžejní a může vyžadovat podrobnější posouzení.