§ 26 zákon o rodině – Před rozhodnutím
Zákon o rodině · 94/1963 Sb. · účinné od 1. 4. 2000 · Rodinné právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 26 zákona o rodině stanoví, že soud musí před rozvodem rodičů nezletilého dítěte upravit jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména rozhodnout o svěření dítěte do výchovy a o výživném. Soud vždy před rozvodem manželství rodičů nezletilého dítěte rozhoduje o tom, u koho bude dítě bydlet a jak se budou rodiče podílet na jeho finančním zabezpečení. (§ 26 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, znění účinné od 1. 4. 2000)
Klíčová fakta
- Týká se: dítě, rodič, soud
- Judikatura: na § 26 odkazuje 27 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 94/1963 Sb.
(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soud vždy před rozvodem manželství rodičů nezletilého dítěte rozhoduje o tom, u koho bude dítě bydlet a jak se budou rodiče podílet na jeho finančním zabezpečení.
- Soud může svěřit dítě do společné nebo střídavé výchovy obou rodičů, pokud jsou oba schopni a ochotni se o dítě starat a je to v zájmu dítěte.
- Rodiče se mohou na úpravě péče o dítě dohodnout, ale tato dohoda musí být schválena soudem, aby byla platná.
- Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy soud vždy zohledňuje především zájem dítěte, jeho osobnost, schopnosti, vývojové možnosti a životní poměry rodičů, přičemž dbá na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování styku s nimi.
Na co si dát pozor
- Soud přihlíží k tomu, kdo se dosud o dítě staral po citové, rozumové a mravní stránce.
- Soud zohledňuje schopnost rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 26
Jak soudy aplikují § 26
Odkazuje na § 26 ZoR a § 86 odst. 1 ve spojení s § 50 ZoR, podle nichž je k platnosti dohody rodičů na výchově vyžadováno její schválení soudem.
Majetkoprávní vztahy mezi rodiči a dětmi i případný střet jejich zájmů je tak třeba posuzovat zejména jak hlediska obecné úpravy zastoupení dle § 26 a násl. obč. zák. (včetně případného nároku na náhradu škody), tak i zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a s přihlédnutím ke zvláštní úpravě běhu promlčecí doby obsažené v § 114 obč. zák., dle nějž, jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle § 237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené ustanovením § 26 odst. 1 zákona o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř., která by přípustnost dovolání v taxativně vypočtených věcech upravených zákonem o rodině, zakládala.