§ 8 zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním – Vydržení se řídí právem místa
Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním · 97/1963 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 8 zákona č. 97/1963 Sb. stanoví, že vydržení se primárně řídí právem místa, kde se věc nacházela na počátku vydržecí doby, ale vydržitel si může zvolit právo státu, kde se vydržení dokončilo, pokud tam byly splněny všechny podmínky. Pro určení, zda došlo k vydržení, se primárně použije právní řád státu, kde věc byla v okamžiku, kdy začala běžet vydržecí doba. (§ 8 zákona č. 97/1963 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 8 odkazuje 1 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 97/1963 Sb.
Vydržení se řídí právem místa, kde byla věc na počátku vydržecí doby. Vydržitel se však může dovolat právního řádu státu, na jehož území se vydržení vykonalo, jestliže od doby, kdy věc byla v tomto státě, jsou podle právního řádu tohoto státu splněny všechny podmínky vydržení.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pro určení, zda došlo k vydržení, se primárně použije právní řád státu, kde věc byla v okamžiku, kdy začala běžet vydržecí doba.
- Pokud se věc v průběhu vydržecí doby přesunula do jiného státu a vydržení se tam dokončilo, může se vydržitel dovolávat právního řádu tohoto druhého státu.
- Podmínkou pro uplatnění práva druhého státu je, že podle jeho právního řádu byly splněny všechny podmínky pro vydržení od doby, kdy se věc na jeho území nacházela.
Na co si dát pozor
- Vydržitel má možnost volby mezi dvěma právními řády, což může být výhodné v případě, že podmínky vydržení jsou v jednom státě pro něj příznivější.
- Je nutné pečlivě posoudit splnění všech podmínek vydržení podle obou potenciálně použitelných právních řádů.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 8
Jak soudy aplikují § 8
Konečně odvolací soud − cituje ustanovení § 8 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním a § 134 odst. 1 obč. zák. − uzavřel, že „ze strany žalobce k vydržení letadel nemohlo dojít jednak z důvodu neexistence dobré víry u neplatných smluv, z důvodu nedodržení podmínek stanovených v § 196a obch. zák.“, jednak z důvodu, že nesdílí názor žalobce, podle něhož „úprava tohoto ustanovení byla v době uzavření obou smluv nejasná a mohla u něj vyvolat omluvitelný právní omyl“.