(1) Přípustnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle tohoto zákona (§ 2).
(2) Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy posuzují se podle tohoto zákona, jestliže rozhodčí nález má být vydán v tuzemsku. Jde-li však o právní vztah, který není toliko právním vztahem tuzemským, mohou si strany samy zvolit právní řád, podle kterého má být rozhodčí smlouva posuzována; volba nesmí odporovat požadavku rozumného uspořádání.
(3) Pro formu rozhodčí smlouvy platí právo rozhodné pro ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy; stačí však, jestliže bylo učiněno zadost právnímu řádu místa nebo míst, kde došlo k projevu vůle.
Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě, budou v tuzemsku uznány a vykonány jako tuzemské rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti.
Uznání cizího rozhodčího nálezu nevyslovuje se zvláštním rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález je uznán tím, že československý soud, jiný státní orgán nebo rozhodce nebo stálý rozhodčí soud jej při rozhodování posuzuje jako rozhodčí nález tuzemský.
Výkon rozhodčího nálezu nařídí předseda senátu příslušného okresního soudu po vykonání potřebných šetření; rozhodnutí o nařízení výkonu musí soud odůvodnit.