23 C 61/2020-547 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (původně se domáhal částky , částka, s příslušenstvím, nicméně svoji žalobu vzal částečně zpět). Svůj nárok co do výše , částka, s příslušenstvím přitom opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když uváděl, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla škoda ve výši , částka, v podobě nákladů na obhajobu v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, (dále též „OS“) pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „původní řízení“). Dále svůj nárok do výše , částka, opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když tato částka měla představovat zisk, který žalobci v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním ušel. Dále svůj nárok co do výše , částka, opíral rovněž o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když tato částka měla představovat náhradu za ztížené společenské uplatnění. Konečně v neposlední řadě svůj nárok co do částky , částka, opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). Tato částka pak měla představovat náhradu nemajetkové újmy, které by se žalobci mělo dostat za samotné nezákonné trestní stíhání., právnická osoba, projednávanou věc je podstatné, že zdejší soud již jednou ve věci rozhodoval, a to sice rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Toto rozhodnutí bylo napadeno odvolání, přičemž odvolací soud svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušil napadený rozsudek pouze co do výroku V. ve věci samé a ve výroku IX. o nákladech řízení. V tomto rozsahu pak byla věc vrácena soudu I. stupně. Zrušeným výrokem V. přitom soud rozhodl o nároku žalobce na zaplacení náhrady za ztížené společenské uplatnění ve výši , částka, s příslušenstvím. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti pouze tohoto jednoho nároku žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované. V této souvislosti je rovněž podstatné zdůraznit, že odvolací soud přisvědčil námitce žalované, podle které z provedeného dokazování nevyplynulo, že by následky škody na zdraví žalobce byly trvalého rázu (viz bod 20 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Dále soud I. stupně odvolací soud zavázal, aby se dále zabýval tím, zda následky škody na zdraví u žalobce jsou trvalého rázu a jednak zda vznikly pouze v příčinné souvislosti s trestním řízením samotným a zda je lze právně kvalifikovat jako ztížené společenské uplatnění (viz bod 21 téhož rozsudku).3. Připomíná se, že žalobce ve své žalobě a v dalších vyjádřeních uvedl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (dále též usnesení ze dne , datum, ). Žalobce byl konkrétně obviněn ze spáchaní trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 zákona č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“ nebo „trestní zákon“). Zproštěn pak byl rozhodnutím OS ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . K nároku na náhradu za ztížené společenské uplatnění žalobce výslovně uvedl, že v příčinné souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním se dlouhodobě léčil v psychiatrické ambulanci. Žalobce totiž trpí v důsledku svého nezákonného trestního stíhání neurotickými obtížemi. Žalobce konkrétně pociťuje stavy napětí, tlaku na hrudi, vnitřní neklid, pocity frustrace. Hůře se soustředí, utíkají mu myšlenky, v noci se budí. Často má velké úzkosti, pocity vnitřního chvění. Podle žalobce u něho znalec , tituly před jménem, , jméno FO, diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu a poruchu adaptace vzniklé v přímé souvislosti s jeho trestním stíháním.4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, , jakož i v dalších podáních uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne , datum, nárok na náhradu újmy způsobené mu v souvislosti s původním řízením ve výši , částka, . Žalovaná tuto žádost vypořádala svým stanoviskem ze dne , datum, , když žalobci přiznala nárok na náhradu újmy ve výši , částka, . Konkrétně žalovaná přiznala žalobci částku , částka, coby náhradu majetkové újmy v podobě nákladů na obhajobu. Dále mu přiznala částku , částka, coby náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním. Plnit na náhradu nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění odmítla. Poukázala přitom na skutečnost, že žalobcem předložený znalecký posudek není zpracován dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., jak by správně zpracován být měl.5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.6. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil dne , datum, nárok ve výši a z důvodu jako v projednávané žalobě s tím, že žalovaná o tomto nároku rozhodla svým stanoviskem ze dne , datum, s tím, že žalobci nárok na náhradu újmy přiznala ve výši , částka, a tyto peníze byly žalobci vyplaceny , datum, .7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).8. Z výslechu svědka , jméno FO, , narozeného dne , datum, soud zjistil, že je synem žalobce. Svědek vypověděl, že se žalobce po zahájení trestního stíhání přestal účastnit rodinného života. Dříve byl více aktivní, vřelý, věnoval se vnoučatům. Trestní stíhání žalobce pohlcovalo; při setkání byl myšlenkami jinde, nepodílel se na rodinných oslavách. Stahoval se do sebe a do ústraní. V průběhu trestního stíhání rovněž začal řešit svůj psychický stav, aby mohl fungovat alespoň na elementární úrovni. Přestal o sebe dbát, přestal se zajímat o to, jak sám žije. Celkově mělo trestní stíhání na žalobce velký vliv. Žalobce se začal vyhýbat společnosti, nestýkal se s přáteli, omezil i profesní kontakty, přestal se věnovat sportu.9. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že žalobce je otec svědkyně. Před zahájením trestního stíhání, v jeho průběhu i po něm byla a je svědkyně s žalobcem v úzkém kontaktu. Dále svědkyně vypověděla, že se žalobce v důsledku trestního stíhání uzavřel, přestal jevit zájem o jakýkoliv kontakt. Při kontaktu pak byl myšlenkami jinde; myslel na svůj soud, začal být negativní, přestal se vídat s přáteli. Svědkyně rovněž vypověděla, že se žalobce v minulosti věnoval judu a v současnosti má na starosti organizační funkci v , adresa, . Svědkyně rovněž uvedla, že po zahájení trestního stíhání se začal žalobce léčit na psychiatrii a brát léky.10. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že žalobce je pacient , jméno FO, od , datum, s tím, že je stresován trestním řízením. Žalobce se na psychiatrii léčil od , datum, s tím, že řešil svoji partnerskou situaci. Žalobci byli předepsány léky proti úzkosti. V souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce došlo k úpravě jeho medikace (byl mu předepsán silnější lék). Žalobce byl v průběhu trestního řízení tímto trestním řízením stresován; trpěl frustrací a nespavostí. Žalobce se v průběhu trestního stíhání uzavíral do sebe, pociťoval napětí. Měl strach o své děti a o to, jak to dopadne a omezil své kontakty s přáteli. V průběhu trestního stíhání pak docházelo střídavě ke zlepšování a zhoršování žalobcova stavu, a to v návaznosti na to, jak se pro něho trestní stíhání vyvíjelo (z jeho subjektivního pohledu). Zdravotní obtíže žalobce přetrvaly i po skončení jeho trestního stíhání. Svědkyně diagnostikovala žalobcům stav jako poruchu přizpůsobení se na závažný stres s převládající poruchou emocí. Diferenciálně byla stanovena diagnóza posttraumatická stresová porucha.11. Soud hodnotil svědecké výpovědi svědků jako důvěryhodné. Je sice pravdou, že svědci , jméno FO, a , jméno FO, vypověděli, že jsou děti žalobce, avšak soud neshledal v jejich svědeckých výpovědích zásadní rozpory. Všichni svědci vypovídali spontánně a z jejich odpovědí na doplňující dotazy bylo zřejmé, že se snažili vypovídat co nejpravdivěji. To soud dovozuje inter alia ze skutečnosti, že svědci k dotazům soudu přiznali, které informace mají zprostředkovaně.12. Dále z usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce byl jako osoba bezúhonná trestně stíhán pro spáchaní trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 a odst. 3 TZ, přičemž zproštěn obžaloby byl dle § 226 písm. b) trestního řá