13 CO 149/2022-208 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 51 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 200 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 52 872,20 Kč (výrok II.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce uplatnil po žalovaných nárok na vrácení jistoty ve výši 51 200 Kč, kterou dal žalovaným v souladu se smlouvou o nájmu bytu ze dne 15. 3. 2020. Dospěl k závěru, že předmětný nájem skončil dne 31. 7. 2020 uplynutím tříměsíční výpovědní doby, která na základě výpovědi dané žalobcem ze dne 2. 4. 2020 počala běžet dne 1. 5. 2020 a jejíž běh skončil dne 31. 7. 2020. Uzavřel, že nebylo prokázáno, že by nájemní vztah skončil již dříve dne 1. 4. 2020 v důsledku dohody o skončení nájmu, která měla být podle tvrzení žalobce uzavřena mezi účastníky. Nájem neskončil dříve než 31. 7. 2020 ani z jiných důvodů spočívajících v nemožnosti plnění nájemní smlouvy kvůli krizovému opatření vlády České republiky přijatému dne 15. 3. 2020 v souvislosti s protiepidemickými opatřeními, které s účinností od 16. 3. 2020 zakazovalo volný pohyb osob, či spočívajících v tom, že žalovaní coby vlastníci předmětného bytu uzavřeli již dne 1. 6. 2020 nájemní smlouvu k bytu s jiným nájemcem, protože ono krizové opatření nezakazovalo žalobci přestěhovat se do pronajatého bytu žalovaných a uzavření nové nájemní smlouvy k předmětnému bytu žalovanými s jiným nájemcem nemělo za následek skončení nájmu s žalobcem. Žalobce by sice měl při skončení nájmu dne 31. 7. 2020 právo na vrácení poskytnuté jistoty ve výši 51 200 Kč žalovanými, avšak těm svědčilo právo započíst si pohledávky, které jim žalobce z nájmu dlužil, v tomto případě dlužné nájemné za měsíce duben, květen, červen a červenec roku 2020 v celkové výši 85 600 Kč, což také žalovaní učinili. Nárok žalobce tak podle názoru soudu prvního stupně zanikl a soud prvního stupně proto žalobu zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, neboť nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o skončení nájmu ke dni 31. 7. 2020 uplynutím výpovědní doby. Namítl, že nájem skončil již dne 1. 4. 2020 v důsledku dohody o skončení nájmu, která byla mezi účastníky uzavřena téhož dne v podobě listiny označené jako„ Protokol o vrácení a převzetí bytu“, přičemž tuto dohodu na základě udělené plné moci ze dne 3. 2. 2020 v zastoupení za žalobce podepsala [jméno] [příjmení]. I z předchozí komunikace mezi účastníky podle jeho názoru vyplývá jejich záměr ukončit nájem dohodou, neboť žalobce neměl zájem pronajatý byt užívat, a dohoda byla sjednána již i v této komunikaci. Pokud žalobce dne 2. 4. 2020 zaslal žalovaným přípis označený jako výpověď, tak tím mínil onu dohodu o skončení nájmu a termín výpověď použil nepřesně coby právní laik. Žalobci svědčí právo na vrácení poskytnuté jistoty, protože nájem skončil dne 1. 4. 2020 a žalovaným poté nemohli vzniknout pohledávky na zaplacení nájemného za další kalendářní měsíce, které si neoprávněně započítali vůči nároku žalobce na vrácení jistoty. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno, případně aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaní navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen. 5. Odvolací soud (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány: − důvody pro potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně v části, kterou bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 200 Kč od 2. 4. 2020 do 31. 7. 2020 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 51 200 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení − důvody pro změnu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně v části, kterou bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení částky 51 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 200 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení. 6. Nejprve je třeba uvést, že žaloba nebyla zcela jednoznačná z hlediska určitosti požadavku žalobce na zaplacení příslušenství z jistiny ve výši 51 200 Kč, když v rámci skutkových tvrzení zmiňovala povinnost žalovaných vrátit žalobci úroky z uhrazené jistoty (nárok podle § 2254 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)), zatímco v návrhu výroku soudního rozhodnutí bylo požadováno zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistoty (nárok podle § 1970 o. z.) Odvolací soud proto vyzval žalobce k upřesnění žaloby v tom smyslu, který ze dvou různých nároků na uhrazení příslušenství požadoval. Žalobce upřesnil žalobu tím způsobem, že požadoval zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny podle § 1970 o. z. 7. Dále je na místě předeslat, že žalovaní na základě výzvy odvolacího soudu směřující k doplnění jejich skutkových tvrzení ohledně započtení jejich pohledávek z nájmu bytu vůči pohledávce žalobce na vrácení složené jistoty uvedli, že započtení provedli pouze v podání ze dne 10. 8. 2020 nazvaném vyjádření žalovaných k žalobě, které bylo adresováno soudu prvního stupně. 8. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Závěr o skutkovém stavu věci je tedy následující: a) mezi žalobcem coby nájemcem a žalovanými jako pronajímateli byla dne 15. 3. 2020 písemně uzavřena smlouva o nájmu bytu – jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v katastrálním území Lesná (dále jen„ byt“), který měl být užíván za účelem bydlení fyzických osob vyjmenovaných v článku III. smlouvy. V článku V. smlouvy bylo sjednáno nájemné v měsíční výši 21 400 Kč a zálohy na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu v měsíční výši 4 200 Kč, obojí splatné vždy nejpozději do konce předcházejícího měsíce a dále bylo sjednáno poskytnutí jistoty ve výši 51 200 Kč splatné nejpozději do 15. 3. 2020; v článku IX. smlouvy byla pro případ výpovědi nájmu ujednána tříměsíční výpovědní doba, která počínala běžet prvního dne dalšího kalendářního měsíce po dni doručení výpovědi, a nájem bytu mohl zaniknout i písemnou dohodou stran k libovolně sjednanému dni, přičemž v souladu s článkem XII. smlouvy byla změna smlouvy možná pouze písemnou formou. Žalobce zaplatil žalovaným sjednanou jistotu ve výši 51 200 Kč Tyto skutečnosti byly zjištěny ze shodných skutkových tvrzení účastníků a ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 3. 2020. b) dne 1. 4. 2020 se mezi účastníky řízení uskutečnila komunikace prostřednictvím SMS zpráv a aplikace WhatsApp, v rámci které žalobce navrhoval žalovaným uzavření dohody o skončení nájmu, ovšem žalovaní v rámci této komunikace neprojevili vůli tento návrh žalobce přijmout. Tyto skutečnosti byly zjištěny z předložené elektronické komunikace účastníků řízení datované dne 1. 4. 2020 a z vyjádření realitního makléře žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 4. 2020. c) mezi žalobcem zastoupeným na základě plné moci ze dne 3. 2. 2020 [jméno] [příjmení] a žalovanými byl dne 1. 4. 2020 sepsán protokol o vrácení a převzetí bytu, jenž obsahuje popis bytu včetně jeho vybavení a který sice obsahuje prohlášení o předání a převzetí bytu po skončení doby nájmu, avšak neobsahuje konkrétní právní jednání (projevy vůle) obou smluvních stran směřující k uzavření dohody o skončení nájmu bytu, když ve svém závěru obsahuje pouhé konstatování, že doba nájmu měla skončit. Tyto skutečnosti byly zjištěny z protokolu o vrácení a převzetí bytu ze dne 1. 4. 2020, z plné moci ze dne 3. 2. 2020 a z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]. d) žalobce dne 2. 4. 2020 zaslal žalovaným v elektronické podobě výpověď nájemní smlouvy, která byla žalovaným doručena nejpozději dne 3. 4. 2020 Tyto skutečnosti byly zjištěny z výpovědi nájmu ze dne 2. 4. 2020, z vyjádření realitního makléře žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 4. 2020 a ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 3. 2020. e) žalovaní v postavení pronajímatelů uzavřeli dne 27. 5. 2020 s účinností od 1. 6. 2020 novou nájemní smlouvu ohledně nájmu předmětného bytu s jiným nájemcem. Tyto skutečnosti byly zjištěny z nájemní smlouvy o nájmu bytu ze dne 27. 5. 2020. f) žalobce předžalobní výzvou k zaplacení dluhu ze dne 19. 5. 2020 vyzval žalované, aby mu ve lhůtě jednoho týdne vrátili poskytnutou jistotu, neboť nájem bytu skončil dohodou dne 1. 4. 2020, a tato výzva jim byla doručena nejpozději dne 29. 5.