13 CO 186/2023-256 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] před Městským úřadem Klobouky u Brna se rozvádí (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), manželka je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na znalečném 63 944 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok III.) a manželovi bude vrácena záloha na znalečné ve výši 6 000 Kč (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný, neboť oba manželé shodně potvrdili, že nemají zájem na setrvání v manželství, a navrhovali jeho rozvod. 3. Jiná situace byla podle soudu prvního stupně ohledně příčin rozvratu manželství, kde se stanoviska manželů rozcházela. Podle manželky leží příčiny rozvratu manželství výlučně na straně manžela a spočívají v jeho agresivním chování, v jehož důsledku došlo u manželky k posttraumatické stresové poruše a syndromu týrané osoby. Existenci těchto příčin rozvratu manželství manžel popíral a za příčinu rozvratu manželství považoval rozhodnutí manželky ukončit partnerský vztah. Zástupce manželky po provedeném dokazování výslechem svědků (včetně terapeuta manželky [celé jméno svědka], podle něhož se u manželky jedná o chronickou poststresovou poruchu v důsledku domácího násilí) a dokazování listinami (z nichž vyplývala vzájemnost hádek a konfliktů manželů) trval na tom, že u manželky došlo k posttraumatické stresové poruše a syndromu týrané osoby, a proto soud prvního stupně ustanovil ve věci dvě znalkyně, a to [celé jméno znalkyně] z odvětví psychiatrie a [celé jméno znalkyně] z odvětví psychiatrie, obor klinické psychologie. Z jejich znaleckých posudků zjistil, že oba manželé jsou silně reaktivní se sníženou frustrační tolerancí a hypersensitivitou, kteří začali žít ve společné domácnosti, a jednalo se spíše o vzájemné hádky mezi nimi, kdy oba zavdávali záminky k dalším hádkám a schválnostem. Postupně začalo mít vzájemné chování prvky agrese, averze až alergie jeden na druhého a vztah se stával debaklovým. U manželky znalkyně aktuálně nepozorují známky posttraumatické stresové poruchy, manželka se snaží podíl na situaci bagatelizovat a zdůvodňovat, má tendence se jevit v lepším světle a některé události zamlčuje. Pokud jde o existenci tzv. syndromu týrané osoby, podle znalkyň se o týrání ve vztahu nedá hovořit, a pokud by se určité chování mohlo nazvat jako psychické týrání, je otázkou, nakolik k němu přispívala svým chováním a jednáním sama manželka. Znalkyně popřely přítomnost syndromu týrané osoby u manželky, když u účastníků nebylo patrné rozdělení„ rolí“ v partnerském vztahu na oběť a násilnou osobu. Manželka nebyla zcela evidentně v roli oběti, jelikož nepodnikala některé kroky k odpoutání se od násilné osoby. 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k odbornosti znalkyň je třeba přikládat největší význam jejich znaleckým posudkům při zhodnocení příčin situace v manželství, a nelze přisvědčit názoru terapeuta manželky [příjmení] [celé jméno svědka], který obě znalkyně přesvědčivě vyvrací. Lze uzavřít, že konfliktní situace vznikaly vzájemným negativním působením obou manželů, postupně se vyhrocovaly a vedly až k averzi obou stran. Soud nezpochybňuje, že se u manželky mohly objevit určité psychické problémy vyplývající z její osobnosti, ovšem nikoliv porucha popisovaná zástupcem manželky, kterou se mu nepodařilo prokázat. 5. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně výrokem III. rozsudku, a to podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Šlo o náklady státu na znalečné za znalecké posudky znalkyň [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] a [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] včetně jejich výpovědí před soudem v celkové částce 69 944 Kč, od které je třeba odečíst zálohu složenou manželkou v částce 6 000 Kč, a proto soud manželce uložil povinnost zaplatit zbylou část znalečného v částce 63 944 Kč. Tuto povinnost soud uložil manželce proto, že neustále tvrdila a domáhala se prokázání syndromu týrané osoby a posttraumatické stresové poruchy, kterou neprokázala, a navíc to vedlo k neunesení důkazního břemene z její strany a k neúměrnému prodlužování řízení. Výrokem IV. rozsudku soud prvního stupně rozhodl o vrácení zálohy na znalečné ve výši 6 000 Kč, kterou složil manžel. 6. Proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně podala manželka odvolání. V něm uvedla, že soud vedl řízení nestandardně a jeho záměrem bylo věc rozhodnout jinak, než vyplynulo z provedených důkazů a průběhu řízení. Od počátku řízení zde byla zpráva terapeuta [anonymizováno] [celé jméno svědka], že došlo k domácímu násilí, za přítomnosti syndromu týrané ženy, a lékařská zpráva o pracovní neschopnosti manželky, což soud přehlížel, a zástupce manželky proto nemohl volit jiný postup, než navrhovat další důkazy. Manželka za silně vyhrocené situace – hrozba bezprostředního násilí, rozbíjení zařízení domu atd. byla nucena ze společného domu odejít (utéct bez jakýchkoliv svých věcí), aby u ní nedošlo ještě k větší újmě. Přes zjištění, že se s největší pravděpodobností jedná o domácí násilí, soud opakovaně ignoroval opakované návrhy zástupce manželky, který na věc upozorňoval a žádal provedení příslušných důkazů. Stejně tak soud přes opakované návrhy zástupce manželky nepořizoval z jednání zvukový záznam, ten byl pořízen až z jednání konaného dne [datum]. Z případně pořízeného záznamu by jednoznačně plynulo, že mnohá jednání proběhla bez zájmu na vyřešení situace, bez vypořádání se s důkazními návrhy zástupce manželky. Je všeobecně známo, že syndrom týrané ženy postupem času odeznívá, jak mimo jiné připustily znalkyně, které hovořily jednoznačně o agresivním jednání manžela a jeho sklonům k agresivitě. Mezi vypracováním znaleckých posudků a případy týrání manželky uplynula značně dlouhá doba, což je nutné brát na zřetel při hodnocení znaleckých posudků, zejména v otázce zjištění syndromu týrané ženy. Z provedených důkazů jednoznačně plyne, že zde byly od počátku okolnosti nasvědčující týrání manželky a domácímu násilí, a tedy navržení znaleckých posudků se jevilo jako nezbytné. Je pochybením soudu, že tento důkaz neprovedl již na začátku řízení, jak to zástupce manželky navrhoval. Kromě zbytečných průtahů by se tímto předešlo i určitému zkreslení situace, způsobené značnou časovou prodlevou mezi jednáním manžela a vypracováním znaleckých posudků. Z provedených důkazů jednoznačně plyne, že docházelo k agresivnímu chování manžela a v reakci na něj došlo ke vzniku psychických problémů u manželky, které stále přetrvávají. Je tudíž na místě, aby náklady státu hradil výlučně manžel, neboť zejména v jeho chování lze spatřovat příčiny rozvratu manželství. 7. Jelikož nebylo podáno odvolání proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, nabyly uvedené výroky rozsudku samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), a nejsou proto předmětem přezkumu odvolacím soudem. 8. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV., řízení jejich vydání předcházející a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu uvedených výroků rozsudku. 9. K výroku III. rozsudku soudu prvního stupně: 10. Soud prvního stupně zcela správně při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, které mu vznikly na znalečném, aplikoval ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., které zní: Stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 11. Jelikož manželka netvrdila, že by u ní byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 in fine o. s. ř.), je nutno se zaměřit na to, jaký byl výsledek řízení. 12. Soud prvního stupně manželství rozvedl na základě shodného návrhu obou manželů, kteří nemají o setrvávání v manželství žádný zájem, a tvrdili jeho rozvrat (§ 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). To však neznamená, že nelze posoudit výsledek řízení o rozvod manželství z pohledu příčin rozvratu manželství, které byl soud prvního stupně povinen zjišťovat z úřední povinnosti (§ 757 o. z.) Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v jeho skutkovém závěru, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno tvrzení manželky o tom, že příčinou rozvratu manželství byla agresivita a domácí násilí manžela vůči manželce, které u ní vedlo ke vzniku posttraumatické stresové poruchy a syndromu týrané osoby. Naopak, dokazováním bylo prokázáno (zjištěno), že příčiny rozvratu manželství leží na stranách obou manželů a spočívají ve