28 Co 223/2025-109 – Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 78 583 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 720 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 582,66 Kč a s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 91 703 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení (výrok II.), uložil povinnost žalované nahradit náklady řízení žalobkyni ve výši 10 681 Kč (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 94 303 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastnicemi dne 3. 4. 2023. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 95 999 Kč a žalovaná se je zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši 1 927 Kč, žalovaná však neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky tvořící předmět sporu.3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalovanou uzavřely tvrzenou smlouvu o úvěru, tuto soud prvního stupně vyhodnotil jako absolutně neplatnou, neboť z dokazování zjistil, že žalobkyně při uzavření úvěrové smlouvy nesplnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jako důvodný posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení nevrácené jistiny ve výši 78 583 Kč, neboť žalovaná na základě smlouvy od žalobkyně obdržela částku 95 999 Kč, žalobkyni žalovaná zaplatila celkem částku 17 416 Kč. Nárok na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že předmětná pohledávka na nevrácené jistině není splatná, neboť v daném případě splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka dlužnou částku vrátit ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, do prodlení se žalovaná dostane až rozhodnutím soudu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., o poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu rozhodoval i s přihlédnutím k žalobou požadovanému příslušenství (kapitalizovaného ke dni rozhodování), kdy žalobkyně po žalované požadovala celkem 112 263,05 Kč, s ohledem na úspěch co do částky 78 583 Kč stanovil poměr úspěchu v rozsahu 70 %, po odečtení neúspěchu přiznal žalobkyni náklady řízení v rozsahu 40 %. Náklady řízení žalobkyně specifikoval tak, že se skládají ze soudního poplatku ve výši 3 773 Kč a nákladů na právní zastoupení vypočtených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměny za tři úkony právní služby po 4 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání žaloby a účast u jednání ve smyslu § 6 odst. 1, § 7 odst. 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 citované vyhlášky, z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 2 450 Kč za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky, z režijních paušálů ke čtyřem úkonům právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky a z DPH ve výši 3 979,50 Kč z přiznaných odměn a paušálů v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení žalobkyně vypočetl částkou 26 702,50 Kč, z čehož přiznal žalobkyni 40 % ve výši 10 681 Kč.4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to do zamítavého II. výroku v té části, kde soud prvního stupně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení 14,75% úroku z prodlení ročně z přisouzené částky 78 583 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení. Odvolatelka nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, pokud jde o nepřiznání zákonného úroku z prodlení z nevrácené jistiny, kdy soud prvního stupně odkazoval na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nepolemizuje se závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Soud prvního stupně podle ní pochybil, pokud z moci úřední zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalované, když je to právě žalovaná, která jako účastník řízení má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr a je to ona, kdo měla tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím poměrům. K tomu nedošlo a soud prvního stupně tak porušil rovnost účastníků. Bylo na místě přiznat úrok z prodlení ode dne splatnosti pohledávky žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny. Žalobkyně tak odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 78 583 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení.5. Žalovaná se k odvolání, které jí bylo doručeno dnem 24. 11. 2025, nevyjádřila.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena tvrzená úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v nichž žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nesplacenou jistinu z úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, tedy okamžiku splatnosti ve vazbě na citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Žalobkyně v odvolání žádným způsobem neodůvodnila počátek tvrzeného prodlení žalov