Krajský soud v Brně 28 Co 60/2025-335 – Započtení pohledávky

V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 361 694,20 Kč s úroky z prodlení 8,25 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 26. 4. 2021 do 26. 4. 2022 a z částky 361 694,20 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 638 305,80 Kč s úroky z prodlení 8,25 % ročně od 27. 4. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok), že žalobce je povinen nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení státu ve výši 545 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (IV. výrok) a že žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení státu ve výši 309 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (V. výrok).2. Proti rozsudku, do II. až V. výroku, podal odvolání žalobce. Uvedl, že nezpůsobil žalovanému škodu ve výši 523 798,40 Kč, která mu měla vzniknout na nájemném za lešení od 1. 11. 2020 do 19. 4. 2021, a ve výši 99 924 Kč, která mu měla vzniknout od 1. 11. 2020 do 14. 4. 2021 výdaji za elektrickou energii spotřebovanou k vytápění. Částka 523 798,40 Kč uhrazená žalovaným za pronájem lešení od 1. 11. 2020 do 19. 4. 2021 nepředstavuje škodu ani vícenáklad způsobený jeho prodlením. Náklady na lešení byly předem zahrnuty do položkového rozpočtu (2 059 658,39 Kč) a jako součást ceny díla byly žalovanému investorem uhrazeny. Škoda by mohla vzniknout pouze tehdy, pokud by žalovaný v důsledku prodlení žalobce zaplatil za lešení více, než původně předpokládal. Prvoinstanční soud nesprávně považoval tuto námitku žalobce za opožděně uplatněnou v závěrečném návrhu, přestože ji žalobce vznesl již v podání ze dne 9. 8. 2022. Nepřihlédnutím k této argumentaci soud zatížil řízení vadou, jež mohla vést k nesprávnému rozhodnutí. Pro posouzení vzniku škody bylo třeba porovnat náklady na pronájem lešení při řádném průběhu stavby s náklady skutečně vynaloženými. Lešení bylo instalováno později, než předpokládal harmonogram, a proto nemuselo být užíváno po dobu odpovídající celému tvrzenému prodlení žalobce. Samotná částka 523 798,40 Kč proto bez dalšího nepředstavuje škodu způsobenou žalobcem. Žalobce poukazuje i na rozpor ve vyúčtování nájemného. Podle skutkových zjištění činily celkové náklady na vnitřní lešení za období leden 2019 až duben 2021 částku 1 123 946,15 Kč, přičemž za posledních 5,5 měsíců mělo být účtováno 523 798,40 Kč a za předchozí podstatně delší období pouze 600 147,75 Kč. To vyvolává pochybnosti o správnosti a věrohodnosti vyčíslení škody. Pokud jde o elektrickou energii, žalovaný neprokázal skutečnou výši vícenákladů na vytápění kostela. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu, že výši škody nebylo možné přesně zjistit a že ji bylo možno určit jen podle úvahy soudu. Spotřebu elektřiny bylo možné evidovat prostřednictvím podružných měřidel nebo ji vypočítat podle příkonu zařízení a doby jejich užívání. Pokud žalovaný takovou evidenci nevedl, jde podle žalobce o důsledek jeho vlastní procesní nečinnosti, nikoli o objektivní nemožnost prokázat skutečnou výši škody. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 638 305,80 Kč s 8,25% úroky z prodlení ročně od 27. 4. 2022 do zaplacení, povinnost nahradit žalobci a státu náklady řízení.3. Proti rozsudku podal odvolání i žalovaný, a to do I. výroku a na něm závislých nákladových výroků III. až V. Uvedl, že namítá nesprávné právní posouzení nároku na náhradu škody spočívající v poskytnutí slevy objednateli ve výši 807 349,61 Kč. Sleva byla sjednána proto, že při předání díla nebyla dokončena restaurátorská výmalba prováděná žalobcem ani některé další práce zajišťované žalovaným. Poskytnutím slevy žalovaný odvrátil hrozbu smluvní pokuty přesahující 5 mil. Kč za prodlení s předáním díla. Soud prvního stupně uzavřel, že na vzniku škody se podílely dvě samostatné příčiny, z nichž každá mohla škodu vyvolat sama o sobě, a proto přičetl odpovědnost za škodu plně žalovanému. Žalovaný s tím nesouhlasí a tvrdí, že i žalobcovo prodlení bylo podstatnou příčinou vzniku škody. Podle jejího názoru tedy nelze odpovědnost žalobce zcela vyloučit a případné spoluzavinění žalovaného by mělo vést nanejvýš ke snížení náhrady, přibližně o 50 %. Navrhl proto započíst svou pohledávku na náhradu škody alespoň v rozsahu poloviny částky 807 349,61 Kč. Žalovaný dále namítá nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení. Soud sám zjistil procesní úspěch žalovaného v rozsahu 59,6 % a žalobce v rozsahu 40,4 %, přesto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Podle žalovaného nejde o „víceméně stejný“ úspěch obou účastníků. Soud měl rozhodnout podle poměru úspěchu ve věci a žalovanému měla být přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 19,2 %. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek a žalobu zamítl s ohledem na započítávaný nárok na náhradu škody, aby žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláními i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné, odvolání žalovaného není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 24. 2. 2023, domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 1 000 000 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 26. 4. 2021 do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel dne , adresa, . Provedení restaurátorských prací v ceně 5 113 364 Kč bez DPH, výmalby lodi a presbytáře kostela, poptal u žalobce objednávkou č. , Anonymizováno, . Žalobce objednávku akceptoval dne 1. 10. 2019, a tak mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo. Žalobce provedl smluvené práce a doúčtoval žalovanému dohodnutou cenu díla. Žalovaný dosud neuhradil žalobci částku 200 000 Kč z faktury č. , Anonymizováno, vystavené na částku 300 000 Kč, která byla splatná dne 31. 3. 2021, a částku 806 598 Kč, na niž byla vystavena faktura č. , Anonymizováno, splatná dne 25. 4. 2021. Z dluhu ve výši 1 006 598 Kč žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 1 000 000 Kč, když částku 6 598 Kč z faktury č. , Anonymizováno, nenárokuje. Ode dne 26. 4. 2021 následujícího po splatnosti faktury č. , Anonymizováno, požaduje úrok z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši až do jejího zaplacení. Žalovaný v podání ze dne 10. 12. 2021 k žalobě nejprve uvedl, že žalobce nedokončil dílo v dohodnutém termínu do 31. 10. 2019, nýbrž až dne 14. 4. 2021, čímž žalovanému vznikla škoda na nákladech za pronájem lešení a vytápění kostela, na pověsti, neboť přišel o reference na další obdobné zakázky, na investorem stavby účtované smluvní pokutě a na investorovi poskytnuté slevě z ceny díla. Kromě toho má žalobce sám nárok na slevu díla v důsledku pozdního plnění. V podání ze dne 25. 4. 2022 svou obranu žalovaný změnil a upřesnil. Uvedl, že žalobce část díla v ceně 267 510 Kč neprovedl, dílo nedokončil včas, a tak žalovanému vznikly pohledávky spočívající v omezení přístupu na trh s veřejnými zakázkami ve výši 350 000 Kč, na slevu z ceny díla za vadu prodlení ve výši 511 336,40 Kč, na slevě z ceny poskytnuté investorovi ve výši 807 349,77 Kč, na nákladech vynaložených na vytápění kostela ve výši 126 969,40 Kč a na platbě za pronájem lešení ve výši 523 798,60 Kč, které započítává na žalovanou pohledávku. Žalobce k tomu uvedl, že žalovaný byl sám v prodlení s plněním svých smluvních povinností, a proto k prodlení na jeho straně nedošlo.6. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě zčásti vyhověl, zčásti ji zamítl. V odůvodnění rozhodnutí podrobně popsal svá skutková zjištění z jednotlivých důkazů, z nichž učinil následující závěr o skutkovém stavu: , Anonymizováno, , adresa, jako investor dne 4. 3. 2019 uzavřela s žalovaným jako dodavatelem smlouvu o dílo , jméno FO, , kterou se žalovaný jako zhotovitel zavázal k obnově výše označené památky do 22 měsíců od předání staveniště, tedy do 13. 1. 2021. Žalovaný se objednávkou č. , Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2019 obrátil na žalobce s požadavkem na provedení restaurátorských prací spočívajících v celkové obnově maleb lodi a presbytáře kostela za cenu díla 5 113 364 Kč bez DPH. Žalobce měl zahájit práce 1. 10. 2019 a dílo dokončit do 31. 10. 2020. Objednávka byla žalobcem akceptována k datu 1. 10. 2019, fakticky ji však podepsal až v únoru 2020. Žalovaný pro žalobce zajistil montáž lešení, které postavil na konci listopadu 2019, tuto skutečnost oznámil žalobci začátkem prosince 2019. Žalobce práce týkající se vzorků zahájil 23. 10. 2019. V prosinci roku 2020 byl žalobce žalovaným intenzivně vyzýván k včasnému dokončení díla, dílo ze strany žalobce do 13. 1. 2021 dokončeno nebylo, žalobce žalovanému dílo předal dne 14. 4. 2021. Dne 13. 1. 2021 se konalo jednání ve věci předání díla žalovaným investorovi. Dílo nebylo investorem převzato ze dvou důvodů: z důvodu nedokončené restaurátorské výmalby a z důvodu nedokončených venkovních stavebních úprav realizovaných žalovaným. V mezidobí od 13. 1. 2021 do 18. 1. 2021, kdy bylo dílo investorem převzato s vadami a nedodělky, probíhala mezi žalovaným a investorem intenzivní jednání o podmínkách, za kterých byl investor ochoten dílo přes jeho dokončení převzít. Výsledkem byla dohoda žalovaného a investora, dle které investor neuplatnil smluvní pokutu vůči žalovanému za prodlení s předáním díla v souladu se smlouvou ze dne 4. 3. 2019, zatímco žalovaný investorovi poskytl slevu ve výši 807 349,77 Kč na vícepracích, které byly předmětem dodatku č. 4 smlouvy ze dne 4. 3. 2019. Žalovaný uhradil za pronájem vnitřního lešení v období od 1. 11. 2020 do 19. 4. 2021 celkem 523 798,40 Kč, za pronájem topidel a jejich příslušenství celkem 27 045,38 Kč a spotřebu elektrické energie 149 886 Kč. Žalobce žalovanému dílo předal dne 14. 4. 2021 bez závad a nedodělků, poskytl žalovanému penále ve výši 282 395 Kč za pozdní předání díla a částku 122 600 Kč za cenu práce zaměstnanců žalovaného, kteří část díla žalobce prováděli v rámci urychlení prací. Soud věc posoudil tak, že mezi žalovaným jako objednatelem a žalobcem jako zhotovitelem byla v únoru 2020 písemně uzavřena smlouva o dílo podle § 2589 odst. 1 o. z. na základě objednávky žalovaného č. , Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2019. Smluvní retroaktivita je v oblasti občanského práva přípustná, jde o důsledek plynoucí ze zásady smluvní autonomie, účastníci souhlasně projevili vůli, aby je smlouva zavazovala se zpětnou účinností od 1. 10. 2019 (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3033/2005). Žalobce předal žalovanému dokončené dílo dne 14. 4. 2021, a tak dílo bylo v souladu s § 2604 o. z. žalobcem provedeno a žalobci vznikl nárok na zaplacení sjednané ceny díla, která byla žalobcem žalovanému vyúčtována fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 23. 2. 2021 na částku 300 000 Kč, která se stala splatnou dne 31. 3. 2021 (uhrazena žalovaným jen v rozsahu 100 000 Kč) a fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 14. 4. 2021 na částku 806 598 Kč, která se stala splatnou dne 25. 4. 2021 (žalovaný neuhradil ničeho). Přestože žalovaný byl povinen uhradit žalobci sjednanou cenu díla ve výši 1 006 598 Kč, žalobce v řízení požadoval jen zaplacení 1 000 000 Kč.7. Žalobce měl žalovanému podle smlouvy předat dílo do 31. 10. 2020, učinil tak až 14. 4. 2021. Soud dospěl k závěru, že žalobce se ocitl v prodlení s dokončením a předáním díla v trvání 165 dní, a proto je podle § 2913 odst. 1 o. z. povinen nahradit žalovanému újmu, která mu v důsledku prodlení s předáním díla vznikla. Skutečnost, že žalovaný porušil smluvní povinnost zajistit žalobci lešení do 1. 10. 2019, nezbavuje žalobce odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti dokončit dílo do 31. 10. 2020 v situaci, kdy objednávku č. , Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2019 podepsal v únoru 2020, aniž by si vymínil pro sebe příznivější smluvní podmínky, případně od dosud uzavřené ústní smlouvy pro nereálnost stanoveného termínu odstoupil. Žalovaný založil svou obranu v řízení na tom, že mu v důsledku prodlení žalobce s dokončením a předáním díla vznikla újma v souhrnné výši 2 586 964,39 Kč. Jedná se o nároky na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů na vytápění ve výši 126 969,40 Kč, nákladů na pronájem lešení ve výši 523 798,60 Kč, poskytnutím slevy investorovi stavby na vícepráce ve výši 807 349,77 Kč, omezením přístupu na trh s veřejnými zakázkami (újma na dobré pověsti žalovaného) ve výši 350 000 Kč, poskytnutím slevy z ceny díla za prodlení s jeho dokončením ve výši 511 336,40 Kč a odvedením práce zaměstnanci žalovaného ve výši 267 510,22 Kč.8. Soud se s nároky žalovaného vypořádal následujícím způsobem. Žalovanému nevznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy 350 000 Kč za údajné omezení přístupu k veřejným zakázkám a poškození dobré pověsti, protože náhradu nemajetkové újmy lze přiznat pouze tehdy, stanoví-li to dohoda stran nebo výslovně zákon. V daném případě nebyla tvrzena žádná taková dohoda a zákonná ustanovení, která náhradu nemajetkové újmy upravují, na projednávanou věc nedopadají. Protože bylo prokázáno, že žalobce dílo dokončil a předal bez vad a nedodělků, ustanovení o odpovědnosti za vady díla nelze použít, i když žalobce dílo nedokončil včas, a tak žalovanému nárok z odpovědnosti za vady ve výši ve výši 511 336,40 Kč nevznikl. Žalovaný požadoval dále po žalobci 267 510,22 Kč za práci svých zaměstnanců, kteří podle něj provedli část prací namísto žalobce. Tento nárok byl však již v roce 2021 mezi účastníky vypořádán dohodou, když žalobce poskytl na úhradu těchto prací 122 600 Kč a vyzval žalovaného k vyjádření, pokud by částku považoval za nedostatečnou. Protože žalovaný na výzvu nereagoval, částku přijal a další požadavky neuplatnil, jeho postup lze považovat za souhlas s navrženým vypořádáním. Pozdější uplatnění dalšího nároku bylo účelové. Soud zjistil, že investor dne 13. 1. 2021 odmítl převzít dílo nejen kvůli nedokončené restaurátorské výmalbě žalobce, ale také kvůli nedokončeným stavebním úpravám, za které odpovídal žalovaný. Žalovaný proto musel investorovi poskytnout slevu 807 349,77 Kč. Škoda ve výši 807 349,77 Kč žalovanému vznikla v příčinné souvislosti s porušením jeho smluvní povinnosti, jedná se o rozhodnou příčinu vzniku škody, prodlení žalobce je třeba označit za souběžnou (konkurující) příčinnost této škody. Jedná se rovněž o rozhodnou příčinu vzniku škody. Soud dospěl k závěru, že míra účasti žalovaného jako současně poškozeného na způsobené škodě je stoprocentní, proto je ve stejné míře vyloučena povinnost k náhradě škody na straně žalobce v souladu s § 2918 o. z. Škoda zde byla způsobena výlučně okolnostmi, které se přičítají žalovanému a v rozsahu těchto okolností je vyloučena odpovědnost žalobce. Škodlivý následek ve formě majetkové škody ve výši 807 349,77 Kč by zcela jistě nastal i bez příčiny na straně žalobce, protože investor odmítl dílo převzít dne 13. 1. 2021 i pro protiprávnost na straně žalovaného. Je-li dána souběžná příčinnost vzniklé škody, nepřichází v úvahu dělená odpovědnost za tuto újmu podle § 2915 o. z., které se žalovaný dovolává.9. Majetková škoda, která žalovanému vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobce dílo dokončit a předat žalovanému do 31. 10. 2020, jsou náklady na zaplacené nájemné za vnitřní lešení a náklady na vytápění kostela včetně spotřebované elektřiny v období od 1. 11. 2020 do předání a dokončení díla žalobcem. V řízení bylo jednotlivými fakturami a výpisy z účtu prokázáno, že žalovaný uhradil nájemné za vnitřní lešení v období od 1. 11. 2020 do 19. 4. 2021 celkem 523 798,40 Kč, částka představuje majetkovou škodu podle § 2913 odst. 1 o. z., která vznikla žalovanému v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobce ze smlouvy, nárok žalovaného na náhradu této škody byl prokázán v uvedené výši. Pokud žalobce namítal, že žalovaný za nájemné za vnitřní lešení neuhradil nic navíc, než kolik bylo stanoveno rozpočtem smluveným s investorem stavby, soud námitku nepovažoval za důvodnou, neboť byla uvedena až v závěrečném návrhu žalobce a k tomuto novému tvrzení se žalovaný nemohl věcně vyjádřit. Navíc na vznik a existenci nákladů na nájemné za vnitřní lešení nemá smluvní vztah mezi žalovaným a investorem žádný vliv. V řízení bylo jednotlivými fakturami a výpisy z účtu prokázáno, že žalovaný uhradil nájemné za topidla a jejich příslušenství ve výši 27 045,38 Kč za období prosince 2020 do února 2021, uvedená částka představuje majetkovou škodu podle § 2913 odst. 1 o. z., která vznikla žalovanému v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobce ze smlouvy. Jde-li o nárok na náhradu škody spočívající ve spotřebované elektřině za vytápění kostela, neexistuje její vyúčtování přesně za období od 1. 11. 2020 do 14. 4. 2021, proto není možné přesně určit, v jaké výši náklady na energie za vytápění v důsledku prodlení žalobce vznikly. I když naprostá většina elektřiny byla využita na topení, žalovaný uplatnil nárok na náhradu pouze dvou třetin nákladů na energii. Žalovaný v tomto řízení předložil důkazy, ze kterých lze dovodit naplnění předpokladů vzniku práva na náhradu škody, základ jeho nároku je tedy dán. Podle nálezu Ústavního soudu II. ÚS 141/19 ze dne 17. 1. 2020, nelze poškozenému upřít právo na náhradu škody pouze z důvodu, že prokázání přesné výše škody je obtížné. V takovém případě je třeba výši škody určit podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu, určování výše škody úvahou soudu má hmotněprávní podklad v § 2955 o. z. Soud má za to, že dvě třetiny nákladů na spotřebovanou elektrickou energii ve výši 99 924 Kč odpovídají výši škody, která žalovanému v důsledku prodlení žalobce dílo dokončit a předat do 31. 10. 2020 vznikla. Žalovaný dne 25. 4. 2022 své nároky započetl oproti nároku žalobce na zaplacení ceny díla, dopis obsahující zápočet byl zástupci žalobce doručen dne 26. 4. 2022. Soud započtení považuje za platné ve smyslu § 1982 odst. 1 o. z. v rozsahu započtení pohledávky žalovaného za žalobcem z titulu náhrady škody za náklady na zaplacené nájemné za vnitřní lešení a náklady na vytápění kostela včetně spotřebované elektřiny v souhrnné výši 638 305,80 Kč (523 798,40 Kč plus 126 969,40 Kč). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 361 694,20 Kč s úroky z prodlení 8,25 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 26. 4. 2021 do 26. 4. 2022 a z částky 361 694,20 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, ohledně částky 638 305,80 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 4. 2022 do zaplacení žalobu zamítl.10. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.11. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.12. Pokud jde o právní závěr ohledně vzniku nároku žalobce na zaplacení ceny díla, i zde odkazuje odvolací soud na soud prvního stupně. Mezi účastníky byla dne 1. 10. 2019 uzavřena smlouva o dílo podle citovaného ustanovení občanského zákoníku, žalobce dílo provedl, dokončil a předal žalovanému bez vad dne 14. 4. 2021, a tak mu vznikl nárok na zaplacení ceny díla (§ 2610 o. z.) v požadované výši 1 000 000 Kč, když na dluh žalovaný dosud neuhradil žalobci částku 200 000 Kč z faktury č. , Anonymizováno, vystavené na částku 300 000 Kč, která byla splatná dne 31. 3. 2021, a částku 806 598 Kč, na niž byla vystavena faktura č. , Anonymizováno, , která byla splatná dne 25. 4. 2021 a na kterou nebylo dosud zaplaceno ničeho. Nárok uplatněný žalobou nebyl mezi účastníky ani sporný, sporné bylo, zda zanikl započtením pohledávek žalovaného.13. Podle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.14. Podle § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).15. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním své smluvní povinnosti, neboť ačkoli se zavázal dílo dokončit do 13. 1. 2021, stalo se tak až dne 14. 4. 2021. Soud prvního stupně posuzoval, zda žalovanému vznikla v důsledku porušení povinnosti žalobce zhotovit dílo včas škoda, kterou v řízení uplatnil k započtení na žalovanou pohledávku na zaplacení ceny díla. Právní závěry soudu prvního stupně o tom, že žalovanému nevznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 350 000 Kč za údajné omezení přístupu k veřejným zakázkám a poškození jeho dobré pověsti, nárok z odpovědnosti za vady ve výši 511 336,40 Kč a nárok ve výši 267 510,22 Kč za práci svých zaměstnanců odvedenou za žalobce, jak byly rekapitulovány v 8. odstavci, považuje odvolací soud za správné a úplné, zcela na ně odkazuje. Konečně proti těmto závěrům ani žádná ze stran ve svém odvolání nebrojila.16. Odvolací soud považoval za patřičné a vyčerpávající i odůvodnění napadeného rozsudku ohledně nedůvodného nároku žalovaného na zaplacení částky 807 349,77 Kč. Jak uvedl soud prvního stupně, škoda ve výši 807 349,77 Kč žalovanému vznikla souběžně ze dvou příčin, a to v souvislosti s porušením jeho vlastní povinnosti ze smlouvy uzavřené s investorem, pro niž nebylo dílo dokončeno včas, a v souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalobce, se stejným následkem. Prodlení žalobce je třeba považovat za souběžnou (konkurující) příčinu vzniklé škody. Škodlivý následek ve formě majetkové škody ve výši 807 349,77 Kč by zcela jistě nastal i bez příčiny na straně žalobce, protože investor odmítl dílo převzít dne 13. 1. 2021 i pro protiprávní jednání žalovaného. Je-li dána souběžná příčinnost vzniklé škody, nepřichází v úvahu dělená odpovědnost za tuto újmu podle § 2915 o. z., které se žalovaný dovolával před soudem prvního stupně a na níž poukazoval i v odvolání.17. Jestliže soud prvního stupně shledal důvodnou námitku započtení pohledávky žalovaného na náhradu škody vzniklé mu vynaložením nákladů na vytápění kostela v zimních měsících, ve kterých žalobce pro své prodlení dokončoval smluvené dílo, odvolací soud nepovažuje námitky odvolání žalobce za důvodné, odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že z hlediska zásady ekonomie řízení tyto náklady nemohly být určeny exaktně právě z důvodu neexistence podružného měření spotřebované energie. Jestliže bylo při výpočtu vycházeno z celkové spotřebované energie, aniž by bylo zřejmé, že na odběru se podílely i jiné významné spotřebiče, odvolací soud se ztotožnil s úvahou soudu o výpočtu nákladů vynaložených žalovaným na vytápění.18. Odlišná situace nastala ohledně odvolací námitky žalobce, tykající se započtení náhrady škody vzniklé žalovanému pronájmem lešení (podrobně ve 2. odstavci). Soud prvního stupně se touto námitkou nezabýval, neboť podle něj nebyla uplatněna včas. Přitom, jak uvedl odvolatel, vznesl ji již v podání ze dne 9. 8. 2022, a nikoli ve svém závěrečném návrhu, jak napsal soud prvního stupně. Odvolací soud se tedy námitkou zabýval sám a shledal, že tvrzení žalovaného k jeho obraně nejsou úplná. Usnesením ze dne 28. 5. 2023, č. j. 28 Co 60/2025-325, proto uložil žalovanému podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby s ohledem na výhrady žalobce uvedl podrobnosti o tom, jaká sestava lešení, v jaké době a za jakou cenu byla mezi jím a investorem po dobu stavby smluvena; jaká sestava lešení, v jaké době a za jakou cenu byla v průběhu stavby realizována; jaká sestava lešení, po jakou dobu a za jakou cenu byla žalovaným na stavbě využita, a aby k prokázání doplněných tvrzení navrhl důkazy. Poučil ho, že nebudou-li potřebné skutečnosti a návrhy na dokazování doplněny, nemůže být se svou obranou v řízení úspěšný. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a posléze nařízeného jednání odvolacího soudu se bez omluvy nezúčastnil. Protože jeho neúplná obrana nebyla doplněna, odvolací soud vycházel z toho, že kompenzační námitka na náhradu škody ve výši 523 798,40 Kč, vzniklá zaplacením nájemného za stavební lešení, nebyla důvodná.19. Vzhledem k uvedenému odvolací soud žalobci vyhověl a přiznal mu i částku soudem prvního stupně započtenou na žalovanou pohledávku z titulu náhrady škody vzniklé zaplacením nájemného za lešení; rozsudek soudu prvního stupně proto v části II. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 511 336,40 Kč s úroky z prodlení 8,25 % ročně od 27. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu nebyla odvolání účastníků důvodná, a tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém I. výroku a ve zbývající části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 126 969,40 Kč s úroky z prodlení 8,25 % ročně od 27. 4. 2022 do zaplacení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.20. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce požadující zaplacení částky 1 000 000 Kč byl v řízení úspěšný ohledně částek 361 694,20 Kč a 511 336,40 Kč (87,3 %), neúspěšný byl ohledně částky 126 969,40 Kč (12,7 %). Po vzájemném poměřením procesního úspěchu a neúspěchu tak žalobci náleží 74,6 % nákladů řízení. Ty mu vznikly zaplacením soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 40 000 Kč, z návrhu na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 229 362 Kč (čtrnáct úkonů právní služby po 12 300 Kč spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, předžalobní výzvě k plnění, podání žaloby a písemných vyjádřeních ve věci samé ze dne 9. 8. 2022 a 23. 2. 2023, účastí na jednáních soudu dne 27. 4. 2022, 19. 10. 2022 trvajícím déle jak dvě hodiny, 11. 1. 2023, 6. 3. 2023 trvajícím déle jak dvě hodiny, 22. 5. 2023, 30. 6. 2023 na místě samém a 3. 7. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.), jeden úkon právní služby v poloviční výši spočívající v podání návrhu na předběžné opatření po zahájení řízení podle § 11 odst. 2 písm. a/ a. t., patnáct režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024, náhrada za ztrátu času stráveného cestou na místo samé, 2 i započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024, náhrada za daň z přidané hodnoty 38 440,50 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., cestovné 430 Kč z , adresa, a zpět, 53 km jízdy osobním vozidlem , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , při spotřebě nafty motorové 5,2 l/100 km, její ceně 44,10 Kč/l, sazbě náhrady 5,20 Kč/km podle zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách a vyhlášky č. 85/2023 Sb. s tím, že náhrada za DPH je již zahrnuta v cenách pohonných hmot i opotřebení vozidla uvedené vyhlášky). Náhrada za další požadovaný úkon právní služby v souvislosti s podáním žalobce ze dne 20. 11. 2025 nebyla žalobci náhrada přiznána, neboť tento úkon nebyl nijak odůvodněn ani doložen, a soud ho tedy nepovažoval za účelně vynaložený k uplatnění jeho práva. Z takto shora určených nákladů celkem ve výši 262 920,50 Kč náleží žalobci náhrada v poměru 74,6 % (196 138,70 Kč).21. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, které vznikly v řízení před soudem prvního stupně zaplacením svědečného ve výši 854 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. jsou povinni účastníci tyto náklady nahradit České republice, žalobce ve výši 108,50 Kč (12,7 %), žalovaný ve výši 745,50 Kč (87,3 %), jak jim bylo uloženo ve IV. a V. výroku tohoto rozsudku.22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; v řízení, které se s ohledem na rozsah odvolání obou účastníků týkalo celého jeho předmětu ve výši 1 000 000 Kč, byl žalobce úspěšný ve stejném poměru 74,6 % jako před soudem prvního stupně. Náklady mu vznikly zaplacením soudního poplatku z odvolání ve výši 31 916 Kč a zastoupením advokátem ve výši 36 554,10 Kč (jeden úkon právní služby za 10 860 Kč z tarifní hodnoty 638 305,80 Kč spočívající v podání odvolání podle § 11 odst. 1 písm. d/ a. t., jeden úkon právní služby za 12 300 Kč z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč spočívající v účasti na jednání dne 30. 6. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g/ a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast na jednání, které bylo odročeno, podle § 14 odst. 2 a. t., dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění platném od 1. 1. 2025, náhrada za daň z přidané hodnoty 6 344,10 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Z takto shora určených nákladů celkem ve výši 68 470,10 Kč náleží žalobci náhrada v poměru 74,6 % (51 078,70 Kč).