49 Co 159/2025-212 – Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 66 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 18 000 Kč od , datum, do zaplacení, z částky 18 000 Kč od , datum, do zaplacení, z částky 18 000 Kč od , datum, do zaplacení, z částky 4 000 Kč od , datum, do zaplacení, z částky 4 000 Kč od , datum, do zaplacení a z částky 4 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žalobce byl zavázán zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 71 509,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta , Jméno advokáta B, . (výrok II.).2. Soud rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalobce jako zaměstnanec pracoval u žalovaného jako zaměstnavatele od , datum, jako lékař, od , datum, byl jmenován primářem. Měl platovým výměrem s účinností od , datum, osobní příplatek 18 000 Kč měsíčně. Po hodnotícím pohovoru dne , datum, žalovaný rozhodl o odebrání osobního příplatku od , datum, . Dne , datum, byl žalobce odvolán z funkce primáře. Od , datum, mu žalovaný znovu přiznal osobní příplatek, ale už jen ve výši 14 000 Kč měsíčně. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení 66 000 Kč a úroků z prodlení. Požadovaná částka se skládá z 18 000 Kč měsíčně za květen až červenec 2021, 4 000 Kč měsíčně za srpen až říjen 2021. Žalobce tvrdí, že odebrání příplatku bylo neodůvodněné, nepřezkoumatelné, v rozporu s interními pravidly a představovalo nerovné zacházení, šikanu či diskriminaci. Namítá také, že zaměstnavatel postupoval překvapivě, nedal mu možnost reagovat na výhrady a že případné nedostatky neodůvodňovaly odebrání příplatku v plné výši. Žalovaný nárok žalobce popíral, poukazoval na hodnotící pohovor s žalobcem, který proběhl , datum, a hodnotil uplynulý rok 2020, kdy v oblastním středisku řízeném žalobcem došlo k prudkému zhoršení pracovní atmosféry a rozvrácení vztahů, což bylo důvodem odebrání osobního příplatku žalobci.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jako primáři byl žalovaným opakovaně po hodnotících pohovorech přiznáván osobní příplatek ve výši 18 000 Kč. Při hodnotícím pohovoru za rok 2020 sdělil žalovaný žalobci výhrady k vedení výjezdové základny ve Velkém , adresa, spočívající v tom, že svým přístupem při vzdělávání záchranářů zapříčinil narušení vztahů a špatnou atmosféru, která vygradovala až k tendenci zdravotnických zaměstnanců, a to jak záchranářů, tak lékařů, tuto základnu opustit. Tato kritika žalobce ze strany zaměstnavatele byla důvodná. Žalovaný dále vytknul žalobci neadekvátní jednání k zaměstnancům v , adresa, a poškození dobrého jména žalovaného v důsledku trestního oznámení a šetření inspektorátu práce. Tyto výhrady byly spojené s výpovědí z pracovního poměru dané svědkyněmi , jméno FO, a , jméno FO, . V jejich případě však nebylo prokázáno, že by se žalobce něčeho závadného v posuzovaném období roku 2020 dopustil. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav uzavřel tak, žalobce v roce 2020 při vedení základny ve Velkém , adresa, nezvolil správný způsob vzdělání svých zaměstnanců a jejich přípravu na práci v režimu rychlé zdravotnické pomoci. Žalovaný proto důvodně rozhodnul o odnětí osobního příplatku žalobci v pozici primáře. V řízení bylo dle soudu I. stupně prokázáno, že žalobce jako primář v průběhu roku 2020 nezvládl na jedné ze čtyř základen přechod na rychlou zdravotnickou pomoc, s tím související vzdělávání záchranářů a personálně ohrozil základnu ve Velkém , adresa, . Tento důvod soud I. stupně považoval za dostatečně vážný pro rozhodnutí zaměstnavatele o odebrání osobního příplatku žalobci, neboť primář zodpovídal nejen za odbornou přípravu záchranářů, ale také za personální stabilitu jím řízené základny. Žalovaný se nerovného zacházení k žalobci odebráním osobního příplatku nedopustil ani ho nijak nediskriminoval, jak se snaží žalobce tvrdit. Rozhodnutí o odnětí příplatku náleží zaměstnavateli, jde o nenárokovou složku mzdy a zaměstnavatel nemusí dávat žalobci pro zjednání nápravy čas. Stejně tak je věcí zaměstnavatele, jakou část příplatku zaměstnanci ponechá či zda mu ho odejme zcela. Žalobce měl před hodnotícím pohovorem, jak vyplynulo z výslechu svědka Novotného, náznak nespokojenosti svého nadřízeného. Dále soud I. stupně uvedl, že paralýza jedné ze základen vedených žalobcem je v době covidové epidemie dostatečně závažné pochybení pro suspenzi osobního příplatku. Nepřiznání osobního příplatku po , datum, je dle soudu I. stupně odůvodněno tím, že již žalobce nevykonával funkci primáře, ale pouze lékaře. K ujednání kolektivní smlouvy žalovaného o úpravě osobního příplatku na dobu jednoho roku soud I. stupně uvedl, že je třeba je vykládat s ohledem na praxi zavedenou u žalovaného. Podle této praxe bylo dané ustanovení chápáno tak, že po uplynutí jednoho roku měl proběhnout nový hodnotící pohovor, nikoli tak, že by žalovaný po této době zaměstnancům přiznaný osobní příplatek přestal poskytovat.4. Proti rozsudku soud I. stupně podal žalobce odvolání, ve kterém uvádí, že jakmile byl osobní příplatek jednou přiznán, stal se nárokovou složkou platu a mohl být snížen nebo odejmut jen při skutečném zhoršení pracovních výsledků. Podle žalobce nedošlo ke zhoršení jeho pracovních výsledků ani kvality práce, což je jediný relevantní důvod pro snížení nebo odnětí osobního příplatku. Odebrání příplatku považuje za šikanózní, represivní a nerovné zacházení, motivované jeho kritikou vedení a výkonem řídicí funkce. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy, opřel se o neúplná či neověřená tvrzení a nevypořádal se se všemi jeho argumenty. I kdyby byla některá výtka oprávněná, nebyl důvod odejmout příplatek v plné výši. Osobní příplatek podle žalobce nesouvisel jen s vedoucí funkcí, protože obdobný příplatek pobírali i řadoví lékaři. Dle žalobce je ujednání kolektivní smlouvy o přiznávání osobního příplatku jen na dobu jednoho roku neplatné, protože odporuje zákoníku práce. Za neplatná považuje i následná rozhodnutí, kterými mu byl osobní příplatek přiznáván či měněn na dobu určitou. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobě vyhověl.5. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný a odvolání žalobce za nedůvodné. Osobní příplatek žalobci nebyl odebrán automaticky po uplynutí jednoho roku, ale až po hodnoticím pohovoru; někdy byl naopak do dalšího hodnocení ponechán v dosavadní výši. Před uplynutím této doby buď proběhl nový hodnoticí pohovor a byla stanovena aktuální výše příplatku, nebo pohovor neproběhl a příplatek byl dále poskytován v nezměněné výši až do jeho konání. V posuzovaném případě byl žalobci příplatek dokonce prodloužen o dva měsíce z důvodu jeho pracovní neschopnosti. Odebrán mu byl výlučně pro dlouhodobý pokles kvality řídící práce vedoucí k personálnímu rozvratu oblastního střediska, nikoli v důsledku plynutí času. Tvrzení žalobce o diskriminaci či šikaně považuje žalovaný za obecná a právně nekonkrétní. Žalobce netvrdí žádný konkrétní diskriminační důvod ani neuvádí srovnatelnou osobu, vůči níž by bylo zacházeno příznivěji. Uváděné příklady neshod s vedením podle žalovaného nesouvisí přímo s důvodem odnětí osobního příplatku a soud se jimi proto nemusel podrobně zabývat. Za nesprávnou označuje žalovaný i argumentaci, že manažerská činnost žalobce tvořila jen 20 % jeho práce. Žalobce vykonával práci primáře v plném úvazku a vedoucím pracovníkem byl po celou dobu výkonu práce. Osobní příplatek nebyl odměnou za samotnou vedoucí funkci, ale za dlouhodobě velmi dobré pracovní výsledky; pokud tyto podmínky přestal splňovat, mohl mu být odejmut. Žalovaný dále uvádí, že odbornou práci žalobce nezpochybňoval, avšak v manažerské roli se podle ní neosvědčil. Na dvou výjezdových stanovištích došlo za jeho působení k výrazným problémům, které nedokázal řešit a k jejichž zhoršení podle žalované sám přispěl. Proto mu byl osobní příplatek dočasně odňat. Žalovaný proto navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobce (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.7. Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá osobního příplatku za dobu od , datum, do , datum, – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákoník práce“), a také (srov. § 4 zákoníku práce) podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).8. Podle § 112 odst. 1 zákoníku práce zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru (§ 113 odst. 4 a