Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou jako soud prvního stupně (dále jen „prvostupňový soud“) shora uvedeným usnesením zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zdržet se dalšího vypuzení žalobce z držby a obnovit tak původní pokojný stav, a to ohledně chodby nacházející se v přízemí, ohledně schodiště z přízemí do prvního nadzemního patra a ohledně veškerých prostor nacházejících se v prvním patře rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , tedy v nemovitosti zapsané na , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, jako pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (výrok I. usnesení); o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným k rukám právního zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci usnesení náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč. Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba podaná dne , datum, není důvodná, žalobcem nebylo objasněno, z jakého jiného důvodu, než pro existenci trvalé překážky jemu bránící ve vstupu do nemovitosti (což je ovšem v zásadě i důvod uplatňovaný v jím podané žalobě na ochranu rušené držby), podal návrh na nařízení předběžného opatření ze dne , datum, , pokud byla žalobcova držba rušena již ke dni podání návrhu na vydání předběžného opatření, pak k podání žaloby na ochranu žalobcovy držby došlo po uplynutí více než dvou měsíců; z hlediska znění ustanovení § 1008 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), byla žaloba podána po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v uvedeném ustanovení, tudíž došlo k prekluzi práva žalobce domáhat se ochrany jeho rušené držby.2. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud prvního stupně z ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.) a dospěl k závěru, že je namístě uložit žalobci povinnost zcela nahradit náklady žalovaným, kteří byli (v tomto řízení) procesně úspěšní. Účelně vynaložené náklady, které žalovaným vznikly, spočívají v odměně jejich advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne , datum, , účast na místním šetření a účast u jednání dne , datum, ) podle § 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) po , Anonymizováno, Kč pro každého z žalovaných (dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025), náhradě hotových výdajů za výše uvedené čtyři úkony po , Anonymizováno, Kč podle § 13 odst. 3 a. t., cestovném na místní šetření dne , datum, Kč ve výši , Anonymizováno, Kč (na trase ze sídla advokáta do , Anonymizováno, a zpět v délce , Anonymizováno, km osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,6 l na 100 km, při průměrné ceně paliva ve výši , Anonymizováno, Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši , Anonymizováno, Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), cestovném k jednání dne , datum, ve výši , Anonymizováno, Kč (na trase ze sídla advokáta do sídla soudu a zpět v délce , Anonymizováno, km osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,6 l na 100 km, při průměrné ceně paliva ve výši 34,70 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,90 Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a náhradě za promeškaný čas za celkem pět započatých půlhodin po , Anonymizováno, Kč podle § 14 a. t., tj. celkem , Anonymizováno, Kč. Soud nepřiznal žalovaným odměnu a náhradu hotových výdajů v souvislosti s úkonem další porada s klientem přesahující jednu hodinu, která se podle předloženého záznamu konala dne , datum, . V této souvislosti bylo odkázáno na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2000, č. j. 16 Co 418/2000-33, podle něhož je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení. Úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. je totiž složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady, první poradu s klientem nelze účtovat zvlášť, a to bez ohledu na délku této porady. Za situace, kdy další porada měla proběhnout stejného dne, kdy došlo k převzetí zastoupení, soud náklady vzniklé v souvislosti s úkonem další porada s klientem dne , datum, nepovažoval za účelně vynaložené. Pokud se týká tarifní hodnoty, tak prvostupňový soud se neztotožnil s předloženým vyúčtováním, přičemž odkazuje na usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě, ze dne 19. 6. 2025, č. j. 72 Co 115/2025-109, vydané v řízení o žalobě z rušené držby vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 7 C 30/2025, kde odvolací soud rovněž vyšel z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 1 a. t. s odůvodněním, že v řízení, v němž je soud prvního stupně povinen rozhodnout do 15 dnů, zjevně nelze uvažovat o tom, že by se hodnota práva držby měla zjišťovat.3. Proti tomuto rozhodnutí (a to pouze jeho výroku II. o náhradě nákladů řízení) podal odvolání žalobce. V doplnění odvolání ze dne , datum, navrhl, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žádnému z účastníků nebude náhrada nákladů řízení přiznána. Podle názoru žalobce jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby žalovaným soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. V řízení byla prokázána držba žalobce, byla prokázána překážka zabraňující žalobci ve vstupu (překážka v zámku), žalobce se pokoušel věc řešit smírně, na e-mail jeho advokáta ze dne , datum, nebylo dosud reagováno, žalovaní přinejmenším v nepřímém úmyslu udržují stav, kdy žalobce nemá do nemovitosti přístup, ačkoliv je jejím vlastníkem. Žalovaní užívají nemovitost neoprávněně již asi rok a půl, probíhá řízení o vyklizení nemovitosti a řízení o určení vlastnictví k , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nemovitosti, soud prvního stupně se v řízení nezabýval důvody pro postup podle § 150 o.s.ř., přestože se tato věc celkově vymyká jiným případům, k zamítnutí žaloby došlo toliko z toho důvodu, že dle závěrů soudu narušení pokojného stavu žalovanými trvá déle než 6 týdnů, život žalobce je komplikován soudními spory, žalovaní se aktivně brání svým platebním povinnostem, všechny tyto okolnosti odůvodňují aplikaci § 150 o.s.ř.4. Žalovaní se k odvolání žalobce nevyjádřili (nebylo jim doručováno).5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti nákladovému výroku rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ochranu rušené držby, proti němuž je coby řádný opravný prostředek objektivně přípustné (§ 201, § 202 à contrario o.s.ř.), že ho žalobce podal z pozice účastníka řízení jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.) a že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním vymezeném přezkoumal a ve stejném rozsahu přezkoumal také řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Z obsahu spisu předloženého odvolacímu soudu k rozhodnutí plyne, že žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve , adresa, dne , datum, domáhal vydání usnesení, jímž bude žalovaným uloženo zdržet se dalšího vypuzení žalobce z držby a obnovit původní pokojný stav, a to ohledně chodby nacházející se v přízemí, ohledně schodiště z přízemí do prvního nadzemního patra a ohledně veškerých prostor nacházejících se v prvním patře rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , tedy v nemovitosti zapsané na LV č. , Anonymizováno, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , jako pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, . Z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že soud zamítl žlobu, kterou se žalobkyně , Jméno žalované B, , narozená , Datum narození žalované B, proti žalovanému , jméno FO, , narozenému , Datum narození žalobce, , narozeného , Datum narození žalované A, st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům čp. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (výrok I. rozsudku), žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku , Anonymizováno, Kč k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta A, . Z výpisu lustrovaných věcí v systému ISAS bylo zjištěno, že mezi , jméno FO, , , jméno FO, a , Jméno žalované B, probíhá či probíhalo u Okresního soudu ve , adresa, několik soudních řízení. V rámci řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, proběhlo jednání na místě samém (, adresa, ) a ústní jednání u soudu prvního stupně, následně bylo vydáno usnesení, jímž byl žalobou uplatněný nárok zamítnut.7. Odvolací soud považuje za nutné uvést, že principy rozhodování o nákladech řízení, resp. o jejich náhradě, jsou v občanském soudním řízení sporném upraveny v ust. § 142 a násl. o.s.ř., přičemž zásadní při rozhodování o nákladech ve sporných řízeních je otázka úspěchu ve věci, která odráží zásadu odpovědnosti účastníka za výsledek řízení (jako jednu ze zásad ovládajících sporné řízení). Je zřejmé, že žalobce v řízení ve věci samé úspěšný nebyl, jím podaná žaloba byla zamítnuta.8. Pokud jde o žalobcem v odůvodnění odvolání zmiňované důvody zvláštního zřetele hodné, jež měly soud vést k nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaným, tyto podle názoru odvolacího soudu důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření nároku na náhradu nákladů řízení žalovanému nepředstavují. Aplikace ust. § 150 o.s.ř. je výjimečným opatřením, jež prolamuje základní pravidla provázející otázky přiznání náhrady nákladů řízení (úspěch ve věci samé, příp. zavinění na zastavení řízení). Soudní praxe byla v minulosti v zásadě ustálena v názoru, že použití ustanovení § 150 o.s.ř. přichází do úvahy ve dvou situacích. Jednak s ohledem na poměry všech účastníků řízení (tedy nejenom toho, kdo by náklady měl hradit, ale i toho, v jehož prospěch mají být hrazeny), a jednak s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Ústavní soud však posléze akcentoval hledisko druhé, když dospěl k závěru, že okolnosti hodné zvláštního zřetele, kdy soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat, nelze spatřovat pouze v tom, že by jejich přiznání přivodilo jednomu z účastníků větší újmu než druhému (k tomu srov. nález ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06). V nálezu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1030/08, potom Ústavní soud dovodil, že ustanovení § 150 o.s.ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž i ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se potom spravedlivým bude jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stádiu, s okolnostmi uplatněného nároku a podobně. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2025, sp. zn. 32 Cdo 3103/2014 je pak zejména v procesním právu nutné každou výjimku z obecného pravidla (výjimku formulovanou v § 150 o. s. ř.) vykládat restriktivně. Žalobce v tomto konkrétním řízení odkazuje zejména na to, že k zamítnutí jeho nároku došlo z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty k jeho uplatnění, přičemž je zřejmé, že žalobce jako vlastník nemovitosti nemá zajištěn vstup do nemovitosti z důvodu překážky v zámku u vchodových dveří. Za situace, kdy se žalobce rozhodl využít pro bránění svých tvrzených práv žalobu na ochranu rušené držby a tuto podat krátce poté, co obdobná tvrzení uplatnil v návrhu na vydání předběžného opatření dne , datum, , je třeba dle názoru odvolacího soudu trvat na uplatnění již zmíněné zásady odpovědnosti za výsledek takto zahájených řízení, neboť žalobce si byl nepochybně vědom toho, že oba nároky odůvodňuje stejnými skutkovými tvrzeními (a že tedy druhý z podaných návrhů je nadbytečný). To, zda žalobce má či nemá přístup do své nemovitosti za situace, kdy žalobce svůj návrh na ochranu rušené držby podal po uplynutí prekluzivní lhůty a uplatnil v něm stejná tvrzení jako v dříve uplatněném návrhu na vydání předběžného opatření, je dle názoru odvolacího soudu bez významu. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně neuváděl žádné okolnosti, z nichž by vyplynulo, že je na místě postupovat podle § 150 o.s.ř., a s ohledem na to, že postup podle § 150 o.s.ř. je při rozhodování o nákladech řízení výjimkou z obecného pravidla úspěchu ve věci, není třeba, aby soud prvního stupně při odůvodnění svého rozhodnutí uváděl, proč toto ustanovení (§ 150 o.s.ř.) neaplikoval, ani v tomto ohledu tedy neshledal odvolací soud námitky žalobce důvodnými.9. Za této situace soud prvního stupně zcela správně při rozhodování o nákladech řízení postupoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu jimi účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady soud prvního stupně zcela správně vyčíslil a použil odpovídající ustanovení zákona (v tomto ohledu lze zcela odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně) a proto odvolací soud postupem podle § 219 o.s.ř. jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.10. Pokud se týká náhrady nákladů odvolacího řízení, žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný a žalovaným by tak náležela náhrada vzniklých nákladů (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaným ovšem žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízení nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno.